Milíře (Rádlo)
Milíře | |
---|---|
Kaple P. Marie Bolestné v Milířích | |
Lokalita | |
Charakter | malá vesnice |
Obec | Rádlo |
Okres | Jablonec nad Nisou |
Kraj | Liberecký kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°42′38″ s. š., 15°6′39″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 55 (2021)[1] |
Katastrální území | Rádlo (9,65 km²) |
PSČ | 468 03 |
Počet domů | 6 (2011)[2] |
Milíře | |
Další údaje | |
Kód části obce | 138070 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Milíře (něm. Kohlstatt[3]) jsou osadou, částí obce Rádlo v okrese Jablonec nad Nisou. Je zde evidováno 31 adres.[4] Trvale zde žije 7 obyvatel.[5]
Milíře leží v katastrálním území Rádlo o výměře 9,65 km2.[6] Nacházejí se asi 1 km na severozápad od Rádla. Dopravně je osada přístupná po místních komunikacích z obcí Rádlo, Jeřmanice a Proseč nad Nisou. Po málo frekventované komunikaci vede cyklostezka č. 3038 (Jeřmanice - Milíře - Rádlo - Jablonec n.N. – Horní Černá Studnice – Pramen Nisy – Lučany n. N. – Karlov). Milíři prochází červeně značená turistická cesta (Rychnov u Jablonce nad Nisou – Rádlo – Proseč - Lukášov) a zeleně značená cesta (tzv. Nová hřebenovka Javorník – Jeřmanice - Císařský kámen – Rochlice). Z osady vychází žlutá značka do Vratislavic nad Nisou.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Osada vznikla v místě, které bylo odlesněno činností uhlířů, kteří zde patrně v milířích pálili dříví z okolních hlubokých lesů. V nejstarším záznamu (1687) je místo označeno zur Kohlstatt[7] a osada, která zde na hranicích katastrů obcí Rádlo, Jeřmanice a Vratislavice vznikla, nesla jméno Kohlstatt. Část osady spadala pod blízké Rádlo, které patřilo svijanskému panství, druhá část patřila panství Starý Dub a spadala pod faru Jeřmanice. Děti z Milířů proto chodily do školy v Jeřmanicích. Obyvatelé Milířů usilovali o osamostatnění, případně o sjednocení rádelské i jeřmanické části osady. V roce 1921 měly Milíře vlastní obecní radu, (která byla ale později zase rozpuštěna), k odloučení od Jeřmanic a ke spojení s bližším Rádlem došlo 1. července 1939. V roce 1946 bylo Rádlo součástí soudního a politického okresu Jablonec n.N. a osadě Kohlstatt byl stanoven český název Milíře.[3][8] Osada, (jako součást Jeřmanic), patřila do politického a soudního okresu Liberec - venkov až do nového územního uspořádání roku 1960, kdy byla její převážná část (asi 20 ha) opět připojena k Rádlu. Součástí Jeřmanic zůstalo 5 domů dnes označovaných jako Dolní Milíře.
- Návštěvy císaře Josefa II.
Dvě návštěvy císaře Josefa II. byly největší historickou událostí, která se kdy v Milířích udála. První návštěvu, z 26. června 1778, zmiňuje Malá kronika rychnovské fary[9]a císař při ní prováděl rekognoskaci terénu pro ženijní oddíly, jež pak vybudovaly několik řad valů, (šancí, na sever od cesty z Rádla do Milířů až téměř k vrcholu kopce nazývaného Špičák (Spitzberge). V místech, kde ze silnice Jeřmanice - Vratislavice nad Nisou odbočuje cesta na Milíře (tzv. Fibich) byla vybudována valy obehnaná pevnůstka. Obě stavby jsou zachyceny na mapovém listě č.30 I. vojenského mapování (rektifikace 1780-1783).
Při své druhé návštěvě 15. září 1779 si císař prohlédl provedené práce. K tomu využil velký kámen na vrcholu kopce. Po této události byl kopec přejmenován na Císařský kámen (Kaiserstein) a na památný kámen byla umístěna deska připomínající slavnou návštěvu. [10] Situace je zachycena na mapovém listu O-3-V druhého vojenského mapování, kde je již uveden Kaiserstein Berg a také Kohlstatt Bei der Schanze tj. "u šancí".
- Obyvatelstvo, zaměstnání
Výroba dřevěného uhlí byla opuštěna, obyvatelé se živili tkalcovstvím a později zpracováním skla. V Milířích byli kameníci zpracovávající místní žulu, často odcházeli za prací do Rajchu, kde byli velmi žádáni. Největší část zemědělské půdy byla oseta ovsem, ozimem a osázena zimními bramborami. Osada byla převážně německá, v roce 1930 žilo na Milířích 8 Čechů. [11]
Zajímavosti a pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Zástavba osady je venkovského horského charakteru. V Milířích se zachovalo několik roubených domů. Stavení jsou obklopena vzrostlými stromy, většinou javory, kleny nebo jasany, řidčeji lipami.
- Kaple Panny Marie Bolestné
Nejstarší památkou osady Milíře je kaple Bolestné Panny Marie (Zur Schmerzhaften Muttergottes), kterou v roce 1799 nechal vybudovat zlatník Anton Dittrich vedle svého domu. V této kapli oslavili společně bratři Anton a Josef Dittrichovi s manželkami své zlaté svatby. Oba páry byly bohatě obdarovány na hostině, které se zúčastnili významní lidé z celého okolí. [10] Během 1. světové války děti z Milířů již nechodily do jeřmanického kostela, ale bohoslužby měly v kapli. Na konci války v roce 1917 byly pro vojenské účely zabaveny v kapli oba zvonky. Ke kapli se jedenkrát do roka konala prosebná pouť z Vratislavic (Maffersdorfer Bittprozession). [12] Po odsunu německých obyvatel kaple postupně chátrala. Po změně politických poměrů byla kaple s finančním přispěním diecéze v Augsburgu opravena a v květnu 2000 se v ní opět konala slavnostní mše. [13]
- Bývalá škola
Budova bývalé školy stojí vedle křižovatky silnic. Je překvapivé, že poměrně malá osada měla svou vlastní školu. Za finanční pomoci zemského výboru byla v roce 1883 nákladem 4700 zl. postavena a v září téhož roku se otevřela pro místní děti. Průměrně ji navštěvovalo 40 až 50 dětí. Nejvíce žáků měla škola v roce 1909 kdy do ní chodilo 67 dětí. Poválečné zmatky se projevily i v provozu školy Ve školním roce 1918/19 měly v Milířích jen 21 školních týdnu, protože nebylo uhlí, v roce 1919/20 měly Milíře, (které leží na kraji lesa), od 23. listopadu do 7. ledna opět prázdniny pro nedostatek uhlí. Pravidelné vyučování se obnovilo až v roce 1920/21. V roce 1921 byla pro zdejší školní správu dokonce zřízena i místní školní rada. [11]
- Hřbitov
Při cestě na Císařský kámen je starý hřbitov založený v roce 1901 s opravenou bránou a márnicí. Od hřbitovní brány je překrásný pohled na Jizerské hory a Krkonoše.
- Rozhledna na Císařském kameni
Z Milířů je nejsnadnější přístup k celoročně přístupné rozhledně na Císařském kameni, která byla otevřena v roce 2009.
- Přírodní zajímavosti
Středem osady prochází rozvodí oddělující povodí Severního a Baltského moře. Na louce východně od osady je prameniště Rádelského potoka, (pravostranného přítoku Mohelky – povodí Severního moře), který po několika stech metrech zásobuje vodou přírodní památku Rádlo s chráněnými druhy rostlin žijícími na podmáčených loukách a rašeliništích. V západní části osady pramení Luční potok, (levostranný přítok Lužické Nisy – povodí Baltského moře), na jehož dolním toku je vyhlášena Evropsky významná lokalita Luční potok (CZ0513254), ve které je chráněna mihule potoční.
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Lidová architektura če. 12
-
Křížek u chalupy če. 12
-
Výhled od hřbitova k Černostudničnímu hřebeni
-
Památkově chráněná usedlost če. 48
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ a b Výnos ministra vnitra č. 223/1946 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-04.
- ↑ Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2001-03-01 [cit. 2001-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-07.
- ↑ Profous, Antonín, Místní jména v Čechách, 2. díl, CH - L, Praha 1949, str. 275
- ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946. Dostupné online.
- ↑ Malá kronika rychnovské fary pag. 471. www.rychnovjbc.cz [online]. [cit. 2010-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-05.
- ↑ a b Scheybal, J. V., Scheybalová, J. "Krajem skla a bižuterie" 1. vydání. Železný Brod, nakladatelství Jakoubě, 1998.
- ↑ a b Pamětní kniha obce Jeřmanice – Milíře do 1.6.1939 (překlad E.Šolc)
- ↑ Die Maffersdorfer Bittprozession nach Kohlstatt
- ↑ Renovierung der Kapelle "Zur Schmerzhaften Muttergottes" in Kohlstatt/Milíře bei Radl/Rádlo. www.sudetendeutsche-heimatpflege.de [online]. [cit. 2010-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-06.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Milíře na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky obce Rádlo
- Katastrální mapa katastru Rádlo na webu ČÚZK
- Fotografie z Milířů na blogu Hany Kubíkové