17. divize tankových granátníků SS „Götz von Berlichingen“

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znak 17. divize

17. SS-Panzergrenadier Division „Götz von Berlichingen“ byla německá mechanizovaná pěchotní divize Waffen-SS, která bojovala během druhé světové války na západní frontě.

Vznik a výcvik[editovat | editovat zdroj]

17. SS Panzergrenadier Division vznikla poblíž města Poitiers ve Francii dne 3. října roku 1943. Byla vytvořena většinou ze záložních jednotek a branců, z nichž valná většina byla rumunského původu.

Divizi bylo uděleno čestné jméno Götz von Berlichingen po německém rytíři z 16. století, který v boji ztratil svou pravou rukou a nahradil ji železnou protézou. V souvislosti s tím sloužila jako divizní znak železná sevřená pěst.

Neoficiálně byla nazývána LMA division v souvislosti s údajným Berlichingenovým slavným výrokem: „Er kann mich im Arsche lecken!“ („On mi může vylízat prdel!“), zjednodušeno na „Leck Mich am Arsch“ („vyliž mi prdel“), který mu vložil do úst Johann Wolfgang von Goethe ve své hře Götz von Berlichingen.

SS-Obersturmbannführer Otto Binge dohlížel na zformování divize společně s čerstvě povýšeným SS-Brigadeführerem Wernerem Ostendorffem, který převzal velení divize dne 30. října roku 1943. Divize Götz von Berlichingen byla dána pod vedení LXXX Armádního sboru, části Skupiny armád D (Heeresgruppe D) pod velením polního maršála Gerda von Rundstedta.

V únoru roku 1944, divizi Götz von Berlichingen stále chybí vojenská technika. Z rozkazu LXXX Armádního sboru, začne divize zabavovat vojenskou techniku Francie, která se snaží zmobilizovat své jednotky. Během března je většina jednotek divize plně motorizovaná.

Dne 1. června se divize Götz von Berlichingen nachází ve Thouars ve Francii se slabým několika měsíčním výcvikem, nedostatečným výcvikem důstojníků a poddůstojníků a bez tanků (pouze Pancéřový oddíl je vybaven samohybnými houfnicemi StuG).

Bitva o Normandii[editovat | editovat zdroj]

Po spojenecké invazi na Den D, byla divize Götz von Berlichingen odvelena do Normandie, aby se snažila zamezit spojenecký postup. Dne 11. června se divize dostává poprvé do boje a to když průzkumný oddíl narazí na výsadkáře americké 101. výsadkové divize poblíž města Carentan.

Ráno dne 13. června Američané zajistí město a začnou postupovat směrem na jih.

37. pluk tankových granátníků SS, podporovaný samohybnými děly StuG z divizního tankového oddílu a 6. výsadkovým plukem (Fallschirmjäger-Regiment 6) podplukovníka Friedricha von der Heydte napadne postupující výsadkáře 101. výsadkové divize.

Později nazvou Američané tuto událost jako Bitva o krvavou rokli. Němci bojují s několika výsadkovými rotami do doby než je zastaví přijíždějící tanky americké 2. obrněné divize, která spadá pod velení generála George S. Pattona.

Po zbytek měsíce se divize účastní těžkých u Villers Bocage poblíž měst Saint Lô a Coutances. Během tohoto období utrpí divize Götz von Berlichingen těžké ztráty a na začátku července je její síla zredukována na 8 500 mužů. Divize byla na linii postupu pro Operaci Cobra, a utrpěla těžké ztráty v důsledku pokusu zastavit spojeneckou ofensivu. Poté byla odvelena převzít část Mortainské ofenzívy s krycím názvem Operace Luttich. Po dalším neúspěchu byla divize rozdělena do čtyř bojových skupin (Kampfgruppes), a to: Kampfgruppe Braune, Kampfgruppe Gunter, Kampfgruppe Fick and Kampfgruppe Wahl. Tyto malé jednotky zařídili únik z obklíčení ve Falaisské kapse, ale utrpěly těžké ztráty a zbytek bojoval s Američany až konce měsíce, kdy byla divize stažena do města Metz k odpočinku a doplnění stavů.

Méty a Sársko[editovat | editovat zdroj]

Na začátku září roku 1944 byly divizi přiděleny dva nové pluky a to 49. a 51. pluk tankových granátníků SS (SS Panzergrenadier Regiment). Avšak těžká technika a hlavně děla StuG se přesouvají příliš pomalu.

Dne 8. září je divize poslána zpět do bojů s úkolem zničit nově vytvořené předmostí přes řeku Mosela, které drží americká 5. pěší divize společně s 80. americká pěší divize. Po těžkých bojích se divize Götz von Berlichingen stahuje do oblasti Sárska a začne se připravovat k obraně města Metz. Během následujících dvou měsíců se divize zúčastní velmi těžkých bojů v Sársku okolo města Forêt De Facq a utrpí těžké ztráty.

Dne 8. listopadu zasáhne velení divize bombový útok Letectva Spojených států, který zabije tři čtvrtiny velitelského štábu. Divizi Götz von Berlichingen, která je silně oslabena a bez veškerého velitelského uspořádání, dovolí Adolf Hitler se stáhnout pryč z města Metz.

Zbytky divize se stáhnou ke Maginotově linii poblíž města Faulquemont, aby se doplnily stavy a její muži si odpočinuli. Během této doby spadá divize Götz von Berlichingen pod XIII. sbor SS pod velením SS-Gruppenführera Maxe Simona. Spojenecké jednotky osvobodí město Metz 22. listopadu roku 1944.

Obnovení a operace Norwind[editovat | editovat zdroj]

Když se divize v polovině listopadu roku 1944 stáhla zpět na Maginotovu linii, tak její síla byla snížena na 4 000 mužů a 20 obrněných vozidel. Během počátku prosince roku 1944 byly pluky tankových granátníků posíleny muži z Volksdeutsche. Avšak kvalita těchto posil byla značně nižší než klasické složení divize. Navzdory tomu byla divize na konci roku 1944 opět „papírově“ silná a tak se jako část XIII. sboru SS pod velením SS-Gruppenführera Maxe Simona účastní Operace Nordwind, poslední nešťastné ofenzívy na západní frontě.

Divize Götz von Berlichingen společně se 36. Volksgrenadier Division účastní bojů proti 44. a 100. pěší divizi okolo města Rimling, které se nachází na hranicích Německa a Francie.

Pro tento útok je divize posílena rotou tanků Panther z 21. pancéřové divize, dvěma rotami plamenometných tanků Flammpanzer 38 ze Panzer-Flamm Kompanie 352 & 353 a 653. oddíl těžkých stíhačů tanků, který byl vybaven stroji Jagdtiger. Divizi se nepodaří získat moc území a je nucena bojovat za špatných povětrnostních podmínek. Stejně tak ztráty na straně spojenců jsou vysoké. Po zapojení do této těžké bitvy se 7. armádou spojených států byla dne 3. ledna většina divizního personálu rozpuštěna. Posily, které byly tvořeny z důstojníků Wehrmachtu, dorazily následující den.

Dne 10. ledna roku 1945 je však velitel divize SS-Standartenführer Hans Lingner zajat nepřátelskou hlídkou ze 114. pěšího pluku ze 44. pěší divize, když se jeho auto převrátí na kluzké vozovce. Jeho řidič padne v boji hned na místě nehody a Lingner, jeho pobočník SS-Untersturmführer Jund a SS-Unterscharführer Weissenborn jsou zajati Američany.

Jeho funkci převezme prozatímně 21. ledna jeden z důstojníků Wehrmachtu plukovník Gerhard Lindner, který je povolán ze zálohy skupiny armád G a ve funkci zůstává než je nahrazen SS-Standartenführerem Fritzem Klingenbergem. Divize se účastní Operace Nordwind až do 25. prosince téhož roku.

Západní val a konec války[editovat | editovat zdroj]

Do začátku roku 1945 se divize Götz von Berlichingen podílela na obraně Západního valu, avšak 18. března Američané prorážejí linii obrany a divize se snaží bránit. Dne 22. března téhož roku je SS-Standartenführer Fritz Klingenberg zabit v boji a jeho funkci zastane dočasně do 24. března SS-Obersturmbannführer Vinzenz Kaiser, než je nahrazen SS-Standartenführerem Jakobem Fickem. V samý den co padne Klingenberg, začnou vojáci opouštět vozidla a divize se dává na ústup přes řeku Rýn v Německu.

Od 1. dubna je síla divize redukována na pouhých 7 000 mužů a je převelena k obraně Norimberku. Pokračovat v boji začíná opět až dne 24. dubna, kdy je poslána do bojů u města Donauwörth na řece Dunaj. Svůj poslední boj, kde je divize pořádně organizovaná svede u města Moosburg dne 29. dubna pod velením SS-Oberführera Georga Bochmanna.

Zde se pokusí Bochmann využít zajateckého tábora Stalag VII-A, aby získal čas pro překročení řeky Isar. Avšak jeho úsilí je zmařeno, když spojenecký velitel brigádní generál Charles H. Karlstadt zjistí co se Bochmann snaží udělat, proto rozkáže svým jednotkám, aby zaútočili na Moosburg, zajistili most přes řeku Isar a aby zachránili spojenecké zajatce z nedalekého tábora. Americká pěchota proto postupuje do města a bez jakéhokoliv zdržení dobývá obranné pozice divize Götz von Berlichingen ve městě. Ještě ten samý den zajme 14. obrněná divize přes 7 000 německý vojáků z nichž většina je od Waffen-SS.

Zbytky zcela zdecimované divize Götz von Berlichingen se vzdávají americkým jednotkám 7. května roku 1945 poblíž města Achensee v Rakousku.

Válečné zločiny[editovat | editovat zdroj]

Když byla divize Götz von Berlichingen souzena ve čtyřech případech válečných zločinů spáchaných v posledních dnech druhé světové války, tak televizní kanál The History Channel odvysílal dokument D-Day: The Secret Massacre (Den D: Soukromý masakr), kde obviňuje divizi ze zabití amerických výsadkářů během prvních dnů Bitvy o Normandii.

Zde divize Götz von Berlichingen zavraždila několik výsadkářů 507. výsadkového pluku armády Spojených států ze 82. výsadkové divize poblíž města Graignes ve Francii, kteří chybně seskočili na Den D. Podle dokumentu bylo něco kolem 200 amerických výsadkářů odděleno od svého pluku po dobu téměř jednoho týdne a během této doby nechali stahující se americké jednotky zraněné vojáky v kostele, kde se o ně starali místní lidé. Když byli zranění výsadkáři objeveni, tak je vojáci Waffen-SS popravili zraněné společně s několika francouzskými vesničany. Ovšem toto tvrzení nebylo nijak dokázáno.

Dokonce někteří z vojáků divize Götz von Berlichingen se sami měli stát obětmi válečných zločinů. V roce 1976 bylo zhruba 200 vojáků z 1. praporu 38. pluku pancéřových granátníků SS nalezeno a identifikováno v masovém hrobě v Norimberku. V souvislosti s případem v Graignes nebylo nic prokázáno.

Velitelé[editovat | editovat zdroj]

Vrchní velení divize

  • SS-Gruppenführer Werner Ostendorff (30. října 1943 - 15. června 1944)
  • SS-Standartenführer Otto Binge (15. června 1944 - 20. června 1944)
  • SS-Brigadeführer Otto Baum (20. června 1944 - 1. srpna 1944)
  • SS-Standartenführer Otto Binge (1. srpna 1944 - 29. srpna 1944)
  • SS-Oberführer Dr. Eduard Deisenhofer (30. srpna 1944 - ? září 1944)
  • SS-Oberführer Thomas Müller (? září 1944 - ? září 1944)
  • SS-Standartenführer Gustav Mertsch (? září 1944 - 21. října 1944)
  • SS-Gruppenführer Werner Ostendorff (21. října 1944 - ? listopad 1944)
  • SS-Standartenführer Hans Linger (? listopad 1944 - 10. ledna 1945)
  • Oberst Gerhard Lindner (10. ledna 1945 - 21. ledna 1945)
  • SS-Standartenführer Fritz Klingenberg (21. ledna 1945 - 22. března 1945)
  • SS-Obersturmbannführer Vinzenz Kaiser (22. března 1945 - 24. března 1945)
  • SS-Standartenführer Jakob Fick (24. března 1945 - 27. března 1945)
  • SS-Oberführer Georg Bochmann (27. března 1945 - 8. května 1945)

Náčelníci štábu

Proviantní důstojníci

Početní stavy divize[editovat | editovat zdroj]

Měsíc Rok Počet
1. prosince 1943 4 125
30. prosince 1943 11 147
1. března 1944 10 236
1. dubna 1944 11 515
15. června 1944 18 354
30. června 1944 16 976
30. července 1944 8 530
16. srpna 1944 10 063
20. září 1944 14 816
31. října 1944 15 843
4. prosince 1944 4 000
15. ledna 1945 3 000
31. ledna 1945 16 173
2. února 1945 8 843
10. února 1945 13 252
28. února 1945 15 984
28. března 1945 11 313
7. dubna 1945 8 811

Složení divize[editovat | editovat zdroj]

  • SS-Panzergrenadier-Regiment 37 (37. pluk tankových granátníků SS)
  • SS-Panzergrenadier-Regiment 38 (38. pluk tankových granátníků SS)
  • SS-Artillerie-Regiment 17 (17. dělostřelecký pluk SS)
  • SS-Panzerjäger-Abteilung 17 (17. oddíl tankových stíhačů SS)
  • SS-Panzer-Abteilung 17 (17. tankový oddíl SS)
  • SS-Sturmgeschütz-Abteilung 17 (17. oddíl útočných děl SS)
  • SS-Flak-Abteilung 17 (17. oddíl protiletadlové obrany SS)
  • SS-Nachrichten-Abteilung 17 (17. zpravodajský oddíl SS)
  • SS-Panzer-Aufklärungs-Abteilung 17 (17. tankový průzkumný oddíl SS)
  • SS-Pionier-Bataillon 17 (17. ženijní prapor SS)
  • SS-Divisions-Nachschubtruppen 17 (17. oddíl divizního zásobování SS)
  • SS-Panzer-Instandsetzungs-Abteilung 17 (17. tankový opravářský oddíl SS)
  • SS-Wirtschafts-Bataillon 17 (17. hospodářský prapor SS)
  • SS-Sanitäts-Abteilung 17 (17. oddíl sanitářů SS)
  • SS-Feldpostamt 17 (17. úřad polní pošty SS)
  • SS-Kriegsberichter-Zug 17 (17. oddíl válečných zpravodajů SS)
  • SS-Feldgendarmerie-Kompanie 17 (17. rota polního četnictva SS)
  • SS-Feldersatz-Bataillon 17 (17. polní záložní prapor SS)

Reference[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]