27. dobrovolnická divize tankových granátníků SS „Langemarck“ (1. vlámská)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
27. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Langemarck“ (flamische Nr. 1)

27. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Langemarck“ (flamische Nr. 1) byla zformována 19. října 1944, když byla 6. SS-Freiwilligen Sturmbrigade „Langemarck“ rozšířena na divizi. Její velikost však nikdy nepřekročila sílu brigády.

Vývoj divize „Langemarck“[editovat | editovat zdroj]

SS-Freiwilligen Standarte Nordwest
SS-Freiwilligen Verband Flandern (Landesverband Flandern)
SS-Bataillon Flandern
SS-Freiwilligen Legion Flandern
SS-Freiwilligen Sturmbrigade Langemarck
6. SS-Freiwilligen-Sturmbrigade Langemarck
27. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division Langemarck

Čestný název[editovat | editovat zdroj]

Čestné označení divize „Langemarck“, je jméno městečka poblíž Yper, kde proběhly nejkrvavější boje první světové války. Toto jméno mělo reprezentovat německo-vlámské přátelství. Nicméně sami Vlámové nechápali, proč jim bylo dáno jméno, jež prezentovalo ztráty Vlámů utrpěné při německém pokusu o obsazení jejich vlasti v roce 1914. Vlámové cítili žárlivost k francouzsky mluvícím krajanům (Valonům) z 5. SS-Freiwilligen Sturmbrigade Wallonien, již měli povolen jako čestný název jméno své domoviny – „Wallonien“.

Historie a koncepce[editovat | editovat zdroj]

Po úspěchu německé bleskové války v Polsku a na západě v letech 19391940, vidělo mnoho evropských fašistů v Německu odpověď na komunistický problém. Heinrich Himmler, vůdce SS, začal s podporou Adolfa Hitlera koncem roku 1940 rekrutovat evropské fašisty s árijským původem do národních legií pod velením Waffen-SS. SS-Freiwilligen Standarte Nordwest vytvořili dobrovolníci z malých zemí.

Dobrovolníci se začali v dubnu 1941 sjíždět do Hamburku. Vlámští dobrovolníci byli přiděleni k 1. Kompanie, 6. (Panzerjäger) Kompanie a 8. (FlaK) Kompanie. Následně prošli základním výcvikem a byli poslání do Radomu a Dębici v okupovaném Polsku k navazujícímu výcviku.

V červenci 1941 bylo dobrovolníků již tolik, že mohla být SS-Freiwilligen Standarte Nordwest rozpuštěna a její příslušníci vytvořili několik samostatných jednotek. Vlámové vytvořili SS-Freiwilligen Verband Flandern (Landesverband Flandern). Přísun dalších vlámských dobrovolníků, mnozí byli členy strany VNV(„Vlaamsch Nationaal Verbond“), pokračoval a tak v září 1941 dosáhla jednotka velikosti posíleného Bataillonu (SS-Bataillon Flandern), jenž měl 5 plně motorizovaných Kompanie. Proto byla následně přejmenována na SS-Freiwilligen Legion Flandern, jejíž síla byla 1100 muží, z nichž 1000 byli Vlámové, z toho 14 důstojníků.

10. listopadu 1941 byla SS-Freiwilligen Legion Flandern odeslán na frontu k Novgorodu, kde spadala pod velení armády skupin Sever. Zde byla podřízena 2. SS-Motorisierte Infanterie Brigade, mezinárodní jednotce skládající se z Holanďanů, Norů a Lotyšů.

Boje poblíž Leningradu[editovat | editovat zdroj]

SS-Freiwilligen Legion Flandern přijela v listopadu 1941 na východní frontu u Leningradu a Vlámové se ihned zapojili do bojů poblíž města Volkhov. V těžkých bojích jednotka prokázala, že je schopná bojového nasazení a provedla bojový ústup na linii tvořenou řekou Volchov.

13. ledna 1942 zahájili Sověti ofenzívu, která měla ulevit obléhanému Leningradu. Vlámové sváděli těžké obrané boje až do pozdního února. Koncem února se sovětské ofenzíva zastavila a Němci se pokusili vysunuté Rusy obklíčit. Teto operace probíhala až do 21. května 1942, kdy byly sovětské síly obklíčeny.

Následující měsíc se SS-Freiwilligen Legion Flandern zúčastnila ničení obklíčených jednotek. 27. června 1942 byla jednotka vyvázána z bojů a poslána do týlu k odpočinku, doplnění stavu a přezbrojení.

Za dva měsíce byla jednotka poslána na jih od jezera Lagoda, kde se bránila sovětským útokům, jež měly za cíl uvolnit obležení Leningradu. 31. března 1943 byla legie poslána do Milovic u Prahy kvůli reorganizaci. 31. května 1943 tak byla legie rozpuštěna a místo ní vznikla SS Freiwilligen Sturmbrigade „Langemarck“, jež byla následně poslána do výcvikového prostoru SS Debica k dalšímu výcviku.

SS-Freiwilligen Sturmbrigade „Langemarck“ – Ukrajina[editovat | editovat zdroj]

V Debici se k vlámským veteránům připojil prapor finských dobrovolníků, množství nových vlámských dobrovolníků, protitanková rota, prapor samohybných děl a protiletadlového dělostřelectva. V říjnu 1943 byl brigáda přejmenována na 6. SS-Freiwilligen-Sturmbrigade Langemarck a v prosinci již byla připravena k nasazení na frontě. Celková síla jednotky dosahovala 2022 mužů.

26. prosince 1943 byla jednotka poslána na Ukrajinu jako součást skupiny armád Jih. V několika dalších týdnech podstoupila Sturmbrigade těžké obranné boje. Spolu s 2. SS-Panzer Division „Das Reich“ byla Sturmbrigade obklíčena v oblasti kolem měst Žytomyr a Jampol. Během průlomu ztratila jednotka většinu své těžké výzbroje, vybavení a přežilo pouze 400 mužů. Koncem dubna 1944 byla jednotka poslána do Čech k odpočinku, doplnění stavu a přezbrojení.

Bitva na Narvě – Bitva evropských SS[editovat | editovat zdroj]

V Čechách jednotku doplnilo 1700 dobrovolníků, již čekali na připojení k jednotce. 19. července 1944 vytvořená Kampfgruppe Rehmann, jejímž velitelem se stal SS-Hauptsturmführer Wilhelm Rehmann byla odeslána k městu Narva. Kampfgruppe se stala částí III. SS Panzerkorps. 23. července 1944 německé jednotky vyčistily město Narva a získaly předmostí za řekou Narva. Kampfgruppe Rehmann přijela do Litvy a 24. července 1944 do Estonska, kde se spojila s 5. SS Freiwilligen Sturmbrigade "Wallonien". V tu dobu Rusové obsadili Hungerberg a Riigi. 3. baltská armáda, která se skládala z 20 divizí nyní bojovala proti německým silám na Narvě. Poté se Sověti připravovali k obklíčení III. SS Panzerkorps a jeho zničení. 25. července 1944 obdržela Kampfgruppe Rehmann rozkaz k přesunu na bojiště u Narvy, známé jako „Kinderheim Höhe“. Ve 22:30 byla Narva evakuována a jednotky převzaly pozice na linii Tannenberg.

Vpravo byla 11. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Nordland“, vlevo 4. SS Volunteer Panzergrenadier Brigade Nederland a uprostřed Kampfgruppe Rehmann. 26. července 1944 začal sovětský útok na Narvě. Ruské dělostřelectvo zahájilo palbu na pozice na sirotčím vrcholu. Podařilo se jim zasáhnout velitelský bunkr Kampfgruppe Rehmann, velitelé 1. a 2. Kompanie byli zabiti a SS-Hauptsturmführer Wilhelm Rehmann těžce zraněn. Byla tak ztracena většina velících důstojníků. Po masivním dělostřeleckém přepadu byla síla Kampfgruppe značně redukována. Velení Kampfgruppe převzal SS-Untersturmführer D'Hease.

27. července 1944 se staly 3 malé vrcholy linie Tannenberg velmi důležité, protože kontrolovaly okolní krajinu. Německé pozice na 69.9, granátnický a sirotčí vrchol byly odříznuty od hlavní silnice Narva – Reval. Na severu byla 4. SS Volunteer Panzergrenadier Brigade Nederland a odtud podél pobřeží 20. Waffen-Grenadier Division der SS (estnische Nr. 1), Pionier Battailon 54, I/49 a II/49 se spojením na 11. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Nordland“ podél hlavní cesty. Jižně byly III/24, II/24 a III/23 se spojením na 11. Infanterie Division. Kampfgruppe Rehmann měla nyní pozice na sirotčím a granátnickém vrcholu. Vrchol 69,9 obsadili Estonci a 2 roty z SS Pionier Battailon 11. 29. července 1944 se podařilo ruský útok odrazit.

Následující měsíce se zbytek jednotky stahoval do Kurlandské kapsy, odkud byla přepraven přes Baltské moře do Swinnemünde a následně soustředěni u Hammersteinu.[1]

Pomořansko – Oderská fronta[editovat | editovat zdroj]

Zde byla 18. září 1944 ze zbytků 6. SS-Freiwilligen-Sturmbrigade Langemarck, Vlámů sloužících v Luftwaffe, Kriegsmarine a organizaci Todt vytvořena 27. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Langemarck“ (flamische Nr. 1). Síly divize ale jednotka nikdy nedosáhla.

1. ledna 1945 byla divize připravena k návratu na frontu a následně se připojila k III. SS Panzerkorps. 16. února se divize zapojila do operace Sonnenwende, jejímž cílem bylo zničit sovětský výběžek do německých liníí a osvobodit německé jednotky obklíčené ve městě Arnswalde (Choszczno). Tuto operaci vymyslel Generaloberst Heinz Guderian jako masivní protiútok na celé frontě, ale Hitler ho následně zredukoval na útok lokální. Zpočátku dosáhla divize taktického překvapení a podařilo se jí ve všech sektorech dostat až k jezeru Ihna. Nicméně si sověti uvědomili co se děje, odpor začal zesilovat a postup se zpomalil. 17. února divize dosáhla města Arnswalde a osvobodila vyčerpanou posádku. Během několika následujících dnů se podařilo evakuovat civilisty. 21. února vydal SS-Obergruppenführer Felix Steiner rozkaz III. (Germanische) SS-Panzerkorps ke všeobecnému ústupu do oblasti kolem Stargardu a Štětína na severním toku řeky Odry.

Sovětská ofenzíva z 1. března tlačila 27. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Langemarck“ (flamische Nr. 1) a III. (Germanische) SS-Panzerkorps před sebou. I přes vážné ztráty, které sovětům způsobily, musely se stáhnou k městu Altdamm (Dąbie) do poslední obranné pozici na východní straně Odry. Následujících 14 dní Němci drželi město i za cenu vysokých ztrát. 19. března se divize stáhla za řeku Odru.

Poté divize ustupovala směrem k Meklenbursku, kde se 8. května 1945 vzdala Sovětům. Některé malé části divize se zúčastnily závěrečných bojů v Berlíně.

Velitelé[editovat | editovat zdroj]

Bojová sestava[editovat | editovat zdroj]

6. SS Freiwilligen Sturmbrigade Langemarck (červenec 1943)[editovat | editovat zdroj]

  • Brigade Stab
  • I. Bataillon
    • 1. Kompanie
    • 2. Kompanie
    • 3. Kompanie
    • 4. (MG) Kompanie
  • II. Bataillon
    • 5. (Infanteriegeschütz) Kompanie
    • 6. (Panzerjäger) Kompanie
    • 7. (Sturmgeschütz) Kompanie
    • 8. (FlaK) Kompanie
  • 9.FlaK Kompanie
  • 10.Marsch-Kompanie
  • I.Kolonne

27. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Langemarck“ (flamische Nr. 1)[editovat | editovat zdroj]

  • SS-Panzergrenadier-Regiment 66
  • SS-Panzergrenadier-Regiment 67
  • SS-Panzergrenadier-Regiment 68
  • SS-Artillerie-Regiment 27
  • SS-Panzerjäger-Abteilung 27
  • SS-Nachrichten-Abteilung 27
  • SS-Pionier-Bataillon 27
  • SS-Div. Versorgungs Regiment 27
  • SS-Feldersatz-Bataillon 27
  • SS-Sanitäts-Abteilung 27
  • Verwaltungs-Kompanie
  • Propaganda-Kompanie
  • Kampgruppe Schellong

Početní stavy divize[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1944 dosáhla divize síly 7000 mužů.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 6th SS Volunteer Sturmbrigade Langemarck na anglické Wikipedii.

  1. 27. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Langemarck“ (flamische Nr. 1)
  2. Bishop, Chris – SS Hitlerovy zahraniční divize str. 155 ISBN 978-80-7291-169-1