Číhošťský zázrak
Číhošťský zázrak je událost, ke které došlo v obci Číhošť na přelomu let 1949 a 1950. Při mši svaté o 3. adventní neděli 11. prosince 1949 se několikrát během kázání místního faráře Josefa Toufara pohnul asi půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři místního kostela Nanebevzetí Panny Marie.[1] Sám farář se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté. Stejný jev se měl údajně opakovat na Boží hod vánoční a v době postní, kdy již P. Toufar nežil (zemřel na Bulovce 25. února 1950).
Duchovní Toufar obětí StB
O Číhošť se začala zajímat katolická církev, její věřící a také Státní bezpečnost. P. Toufar byl obviněn, že zázrak nafixloval. V lednu byl farář Toufar zatčen a dopraven do Valdic. Případ byl svěřen vyšetřovateli Ladislavu Máchovi.
Toufar byl pak do Číhoště ve značně zbědovaném stavu, způsobeného Máchovými vyšetřovacími metodami, dopraven na „rekonstrukci“. Akce byla filmována a získaný materiál měl posloužit k propagandistickému filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Mělo být ukázáno, že farář při kázání kříž rozpohybovat pomocí drátkového zařízení maskovaného květinami (jde však o zásadní chybu scénáře; číhošťský zázrak se stal v adventu, kdy květinová výzdoba v kostele podle liturgických předpisů není povolena). Cestou na kazatelnu zmučený Toufar ztratil vědomí a „rekonstrukce“ musela být přerušena. Natáčení probíhalo v noci, protože farníci se o něm neměli dozvědět.[2]
Toufar byl odvezen zpět do Valdic, kde byl znovu vyslýchán a pod nátlakem podepsal vykonstruované přiznání o „zázraku“ a o sexuálním zneužívání ministrantů. Pravost těchto listin byla v 90. letech zpochybněna. Ve Valdicích byl také znovu vyslýchán, ale dalšího natáčení „rekonstrukce“ se už nezúčastnil, protože Máchovy „vyšetřovací metody“ nepřežil. Je pohřben v hromadném hrobě kdesi u zdi Ďáblického hřbitova v Praze. Jeho hrob navštívil arcibiskup Dominik Duka 25. února 2012 před svou kardinálskou intronizací v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
Provokace komunistických rozvědek
Začátkem 50. let začíná ve Východním bloku zostřování tzv. třídního boje uvnitř komunistických stran (Stalin: Třídní nepřítel se stáhl do řad dělnických stran!) a proti církvi (Karl Marx: 'Náboženství je opiem lidu!). Komunistické rozvědky potřebovaly proti duchovním pastýřům kompromitující materiály, aby mohly zahájit politické procesy. Podobné protináboženská represe, jaké poznala Číhošť, se zhruba ve stejném období – i když v jiné režii – odehrávaly v Polsku (Čenstochová), Maďarsku (Debrecín) a v NDR (Güstrow). Následky ovšem nebyly ani zdaleka tak tragické, brutální a ostudné jako v Gottwaldově Československu.
Ohlas Číhošťského zázraku v umění
Motivy číhošťských událostí našly ohlas v krásné literatuře. Z básníků je ve své samizdatové skladbě Symfonie XX. století zpracoval Miloš Dvořák, Ivan Diviš v exilové sbírce Odchod z Čech, Miloš Doležal ve sbírce Obec a především Jan Zahradníček ve skladbě Znamení moci a v básni Uctívání kříže ze sbírky Dům strach. Josef Škvorecký na nich založil svůj román Mirákl, Rudolf Ströbinger a Karel Nešvera zase svou knihu Stalo se v adventu. V roce 2012 je Miloš Doležal podrobně zdokumentoval v monografii Jako bychom dnes zemřít měli : Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara.
Odkazy
Reference
- ↑ DOLEŽAL, Miloš. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2012. ISBN 978-80-7415-066-1. Kapitola Zde ve svatostánku je náš Spasitel, s. 134.
- ↑ DOLEŽAL, Miloš. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2012. ISBN 978-80-7415-066-1. Kapitola Obludné divadlo v kostele, s. 1190.
Literatura
- DOLEŽAL, Miloš. Jako bychom dnes zemřít měli : Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, c2012 446 s. ISBN 9788074150661.
- STRÖBINGER, Rudolf; NEŠVERA, Karel. Stalo se v adventu: čihošťský zázrak. Praha: Vyšehrad, 1991. ISBN 80-7021-065-6.