Pluto (trpasličí planeta): Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
WikitanvirBot (diskuse | příspěvky)
58 355 editací
m r2.7.1) (Robot: Přidávám or:ପ୍ଲୁଟୋ
+ Vztah s Neptunem
Řádek 178: Řádek 178:
=== Vztah s Neptunem ===
=== Vztah s Neptunem ===


[[Soubor:TheKuiperBelt Orbits Pluto Polar.svg|thumb|Z polárního pohledu je zřejmé, že oběžná dráha Pluta (červeně) není tak kruhová, jako Neptuna (modře), a že Pluto se proto někdy dostává blíže Slunci než Neptun. Tmavší části ukazují, kde se oběžné dráhy dostávají pod rovinu ekliptiky.]]
<!--


Přestože oběžná dráha Pluta při pohledu shora zdánlivě protíná dráhu Neptunu, ve skutečnosti jejich uspořádání neumožňuje, aby se spolu tato tělesa někdy srazila nebo i jen k sobě přiblížila.
http://www.astrosociety.org/education/publications/tnl/10/10.html


Jedním z důvodů je, že obě oběžné dráhy se ve skutečnosti nekříží. Při pohledu shora se sice zdá, že v okamžiku, kdy je Pluto nejblíže Slunci, je současně také blízko dráhy Neptunu, ve skutečnosti se však vyskytuje vysoko nad ní, dokonce nejvýše, jak je možné. V tomto místě se Pluto pohybuje ve vzdálenosti 8 astronomických jednotek nad dráhou Neptunu, takže ke kolizi v žádném případě nemůže dojít.<ref name="huainn01" /><ref name="Hunter2004" /><ref name="malhotra-9planets" /> Vzestupný a sestupný [[uzel dráhy]] Pluta, tj. body, kde dráha protíná ekliptiku, zase s Neptunem svírají úhel větší než 21°.<ref name="Williams2010" />
Vzhledem k malým rozměrům, netypické dráze (značná [[excentricita dráhy|výstřednost]], velký [[sklon k ekliptice]]) a objevům dalších srovnatelně velkých těles za drahou [[Neptun (planeta)|Neptuna]] se často mezi [[Astronomie|astronomy]] spekulovalo o tom, že Pluto není řádnou planetou a mělo by být zařazeno do tzv. [[transneptunické těleso|transneptunických těles]] (TNO). Přispěla k tomu i okolnost, že jeho nízká průměrná měrná [[hmotnost]] ukazuje na to, že je složeno přibližně ze 70 % hornin a 30 % [[led]]u. Podle dohody [[Mezinárodní astronomická unie|Mezinárodní astronomické unie]] v roce [[1999]] bylo Pluto formálně bráno mezi planety, [[24. srpen|24. srpna]] [[2006]] bylo ze seznamu planet vyřazeno a [[13. září]] [[2006]] byl Pluto zařazen do seznamu planetek a bylo mu přiděleno katalogové číslo 134340.


Samotná tato fakta by však k ochraně Pluta nestačila. Plynní obři (zejména Neptun) mohou svou gravitací jeho dráhu narušovat, takže se některé její charakteristiky (např. [[precese dráhy|precese]]) mohou v průběhů miliónů let změnit natolik, že by nakonec ke srážce dojít mohlo. Fungují zde však ještě i další mechanismy. Nejvýznamnější z nich je, že Pluto se nachází v dráhové rezonanci s Neptunem 3:2, což znamená, že na každé tři oběhy Neptunu kolem Slunce připadnou dva oběhy Pluta a poté se planety opět dostanou do stejné pozice. Tento cyklus trvá asi 500 let. Tělesa jsou přitom uspořádána tak, že v době, kdy se Pluto poprvé v cyklu dostane do blízkosti svého perihélia, nachází se Neptun více než 50° za ním. Než Pluto dokončí další oběh, má už Neptun za sebou jeden a půl svého oběhu, takže při druhém průchodu Pluta svým perihéliem je Neptun zase o přibližně stejnou vzdálenost napřed. Pluto a Neptun se tak navzájem nemohou přiblížit na vzdálenosti menší než 17 astronomických jednotek. Pluto se dokonce občas přiblíží více Uranu (11&nbsp;AU) než Neptunu.<ref name="malhotra-9planets" /> Rezonance 3:2 je velmi stabilní a přetrvává již mnoho miliónů let.<ref name="sp-345" /> Díky ní by se Pluto nemohlo s Neptunem nikdy srazit, ani kdyby jeho dráha nebyla tolik nakloněná.<ref name="malhotra-9planets" />
[[Oběžná dráha]] Pluta je v [[komensurabilita|komensurabilitě]] 3:2 s [[Neptun (planeta)|Neptunem]], stejně jako dráhy některých dalších TNO, tzv. [[plutino|plutin]]. Díky značné excentricitě se na dvacet let během každého oběhu dostane Pluto blíže k Slunci než Neptun. Právě v roce [[1999]] se Pluto po dvaceti letech dostalo opět dále od Slunce, než je Neptun. -->


=== Další faktory ===


== Měsíce ==
== Měsíce ==
Řádek 723: Řádek 724:
</ref>
</ref>


<ref name="huainn01">
{{cite journal
| title = The 1 : 1 Superresonance in Pluto's Motion
| author = X.-S. Wan, T.-Y. Huang, and K. A. Innanen
| journal = The Astronomical Journal
| volume = 121
| issue = 2
| pages = 1155–1162
| doi = 10.1086/318733
| year = 2001
| bibcode = 2001AJ....121.1155W
}}
</ref>

<ref name="Hunter2004">
{{cite journal
| doi = 10.1007/BF00168793
| last = Hunter
| first = Maxwell W.
| year = 2004
| title = Unmanned scientific exploration throughout the Solar System
| journal = Space Science Reviews
| volume = 6
| issue = 5
| page = 501
| bibcode = 1967SSRv....6..601H
}}
</ref>

<ref name="malhotra-9planets">
{{cite web
| title = Pluto's Orbit
| first = Renu
| last = Malhotra
| url = http://www.nineplanets.org/plutodyn.html
| year = 1997
| accessdate = 2007-03-26
}}
</ref>

<ref name="Williams2010">
{{cite web
| url = http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/factsheet
| date = 17 November 2010
| first = David R.
| last = Williams
| title = Planetary Fact Sheet&nbsp;— Metric
| accessdate = 2011-11-29
| publisher = NASA Goddard Space Flight Center
}}
</ref>

<ref name="sp-345">
{{cite web
| author = Hannes Alfvén and Gustaf Arrhenius
| url = http://history.nasa.gov/SP-345/ch8.htm
| title = SP-345 Evolution of the Solar System
| year = 1976
| accessdate = 2007-03-28
}}
</ref>


</references>
</references>

Verze z 28. 12. 2011, 11:34

ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.
(134340) Pluto

Pluto

Objev
Objevitel Clyde Tombaugh
Datum objevu 18. února 1930
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa 5 906 376 272 km
39,481 686 77 AU
Obvod oběžné dráhy 36,530×109 km
244,186 AU
Výstřednost 0,248 807 66
Perihel 4 436 824 613 km
29,658 340 67 AU
Afel 7 375 927 931 km
49,305 032 87 AU
Perioda (oběžná doba) 90 613,3058 d
(248,09 a)
Synodická perioda 366,74 d
Orbitální rychlost
- maximální
- průměrná
- minimální
6,112 km/s
4,666 km/s
3,676 km/s
Sklon dráhy
- k ekliptice
- ke slunečnímu rovníku
17,141 75°
11,88°
Délka vzestupného uzlu 110,303 47°
Argument šířky perihelu 113,763 29°
Počet
přirozených satelitů 		4
Fyzikální charakteristiky
Rovníkový průměr 2302 km[1]
(0,180 Zemí)
Povrch 1,665×107 km2
(0,033 Zemí)
Objem 6,39×109 km3
(0,0059 Zemí)
Hmotnost 1,25×1022 kg
(0,0021 Zemí)
Průměrná hustota 1,750 g/cm3
Gravitace na rovníku 0,59 m/s2
(0,059 G)
Úniková rychlost 1,2 km/s
Perioda rotace 6,387 d (6 d 9 h 17,6 min)
Rychlost rotace 47,18 km/h
(na rovníku)
Sklon rotační osy 122,45° (k dráze)
115,60° (k ekliptice)
Rektascenze
severního pólu 		133,02°
(8 h 52 min 2 s)
Deklinace −9,09°
Albedo 0,49-0,66
Povrchová teplota
- min*
- průměr
- max
33 K
44 K
55 K
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak 0,15 – 0,30 Pa
Složení dusík  metan
Astronomický symbol Pluta
Astronomický symbol Pluta

Pluto, oficiální označení (134340) Pluto, je druhou nejhmotnější známou trpasličí planetou sluneční soustavy (po Eris) a desátým nejhmotnějším známým tělesem, které obíhá přímo okolo Slunce. Roku 1930 ho objevil americký astronom Clyde Tombaugh. Původně ho astronomové považovali za planetu, ovšem po změně definice planety byl zařazen mezi trpasličí planety a plutoidy.

Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, sestává především z kamenných materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce a třetinu jeho objemu. Obíhá po vysoce výstřední a nakloněné dráze. Jeho vzdálenost od Slunce se pohybuje mezi 30 až 49 astronomickými jednotkami (AU) (tj. 4,4–7,4 miliard km). V pravidelných intervalech se tak ocitá blíže Slunci, než poslední planeta sluneční soustavy – Neptun. V současné době (roku 2011) se nachází 32,1 AU od Slunce.[2]

Pluto byl považován za planetu od svého objevu až do roku 2006. Jeho status však byl diskutován již od konce 70. let 20. století, kdy byla objevena vzdálená 2060 Chiron a kdy astronomové přesněji poznali jeho malou hmotnost.[3] Na přelomu tisíciletí bylo objeveno mnoho transneptunických objektů, zejména pak roku 2005 těleso rozptýleného disku Eris, která je asi o 27 % hmotnější než Pluto.[4] 24. srpna 2006 pak Mezinárodní astronomická Unie na svém astronomickém kongresu v Praze přijala novou definici planety, která Pluto z této společnosti vylučovala, a ustanovila nový typ těles, trpasličí planety, kam kromě Pluta zařadila též Eris a těleso hlavního pásu Ceres.[5] Následně byl Pluto také zapsán do seznamu planetek, a to pod katalogovým číslem 134340.[6][7] Přesto však někteří astronomové stále zastávají názor, že Pluto by měl patřit mezi planety.[8]

Pluto má čtyři známé měsíce. Největší, Charon, byl objeven roku 1978, další dva, Nix a Hydra, následovaly až roku 2005,[9] a poslední z nich, zatím provizorně označený jako S/2011 P 1, roku 2001.[10] Protože těžiště soustavy Pluto-Charon leží mezi těmito tělesy a nikoliv pod povrchem jednoho z nich, hovoří se o nich někdy jako o binárním tělese.[11] IAU však zatím nepřijala formální definici binární trpasličí planety, a proto je Charon oficiálně klasifikován jako satelit Pluta.[12]

Objev

Ve 40. letech 19. století analyzoval francouzský matematik Urbain Le Verrier nepravidelnosti v oběžné dráze Uranu a pomocí Newtonových pohybových zákonů předpověděl pozici tehdy ještě neobjevené planety Neptun.[13] Na konci 19. století však astronomové opět pozorovali drobné odchylky od Uranovy vypočítané dráhy, což znovu vedlo ke spekulacím, že musí být ve svém oběhu rušen ještě další, zatím neznámou planetou. Percival Lowell, americký astronom a bohatý obchodník, který roku 1894 založil Lowellovu observatoř ve Flagstaffu v Arizoně, začal roku 1906 pracovat na rozsáhlém projektu, jehož cílem bylo najít případnou devátou planetu, kterou nazýval „Planeta X“.[14] Roku 1909 už měli s dalším astronomem Williamem H. Pickeringem vytipováno na obloze několikero souřadnic, na nichž by se mohla nacházet.[15] Hledání přesto nepřinášelo žádné výsledky. Lowell a jeho observatoř v něm přesto pokračovali až do jeho smrti roku 1916. Lowell nevěděl, že 19. března 1915 jeho observatoři pořídila dva matné snímky s Plutem, ovšem těleso na nich zůstalo nerozpoznáno.[15][16] Navíc Lowell nebyl jediný, komu se něco takového nevědomky podařilo. Celkem je známo 16 předobjevových fotografií Pluta, přičemž nejstarší z nich byla pořízena na Yerkesově observatoři ve Williams Bay ve Wisconsinu, a to již 20. srpna 1909.[17]

Po Lowellově smrti následovala desetiletá právní bitva s jeho vdovou, Constance Lowellovou, která se zpochybnila jeho poslední vůli, v níž observatoři odkázal 1 milión dolarů. Kvůli tomuto sporu se hledání Planety X znovu rozběhlo až roku 1929, kdy se ho ujal Clyde Tombaugh, kterého za tímto účelem pozval ředitel hvězdárny Vesto Melvin Slipher, jehož zaujaly Tombaughovy precizní astronomické náčrty.[18]

Tombaughovým úkolem bylo systematické fotografování noční oblohy. Každý snímek pořídil dvakrát, a to ve dvoutýdenním rozmezí. Následně se dvojice snímků porovnávaly, zda na nich nějaký objekt nezměnil svou pozici. Díky přístroji nazývaném blink komparátor mohl při prohlížení fotografických desek rychle přecházet tam a zpět, čímž se u objektů, jež změnily svou pozici, vyvolávala iluze jejich pohybu. 18. února 1930, téměř po roce hledání, nakonec Tombaugh nalezl pohybující se těleso na deskách pořízených 23. a 29. ledna toho roku. Jedna méně kvalitní fotografie byla pořízena také 21. ledna.[19] Poté, co se objev potvrdil ještě i na dalších snímcích, zaslala o něm 13. března 1930 hvězdárna zprávu do Harvard College Observatory.[15]

Jméno

Objev Pluta měl obrovský ohlas po celém světě. Lowellova observatoř, která měla právo těleso pojmenovat, obdržela z celého světa nesčetně návrhů, zahrnujících mj. jména jako Odin, Persephone, Erebos, Atlas či Prométheus.[20] Constance Lowellová navrhovala Zeus, a později Percival po svém manželovi a dokonce Constance po sobě. Všechny tyto návrhy byly zamítnuty,[21] a nakonec zvítězil návrh 11leté školačky z Oxfordu ve Velké Británii Venetie Burneyové.[22]

Soubor:ClydeTombaugh2.gif
Clyde W. Tombaugh, objevitel Pluta

Oficiálně byl objekt pojmenován 24. března 1930.[23][24] Astronomové Lowellovy observatoře vybírali hlasováním z užšího okruhu tří návrhů: Minerva, římská bohyně moudrosti, Cronus, anglický přepis jména jednoho z Titánů, a Pluto, římský bůh podsvětí. První uvedené jméno však již patřilo planetce (93) Minerva a druhé zase navrhl neoblíbený astronom. V hlasování tak jednomyslně zvítězil Pluto.[25] Veřejnosti byl nový název oznámen 1. května 1930.[22]

Určitou roli při výběru jména sehrál také fakt, že jeho počáteční dvě písmena jsou současně iniciálami Percivala Lowella.[22] Rovněž astronomický symbol Pluta () byl vytvořen složením písmen P a L.[26] Symbol užívaný astrology je však odlišný a podobá se symbolu Neptunu (); nejviditelnějším rozdílem je kroužek místo prostředního hrotu trojzubce ().

Jméno se mezi veřejností brzy vžilo. Ještě téhož roku Walt Disney představil kresleného psa Pluta, společníka Mickey Mouse.[22] O dva roky později pak Glenn T. Seaborg pojmenoval nově objevený chemický prvek plutonium (podobně jako již předtím byly jiné prvky pojmenovány po nově objevených planetách, a sice uranium a neptunium.[27]

Japonský výraz pro Pluto (冥王星) lze přeložit jako „hvězda krále podsvětí“ a roku 1930 ho navrhl japonský astronom Houei Nojiri.[28] Výrazy stejného významu se používají i v čínštině a korejštině.[29][30]

Pád planety X

Odhady hmotnosti Pluta
Rok Hmotnost Poznámka
1931 1 Země Nicholson & Mayall[31][32][33]
1948 0,1 Země Kuiper[34]
1976 0,01 Země Cruikshank et al.[35]
1978 0,002 Země Christy & Harrington[36]

Myšlenka, že Pluto je hledanou planetou X, začala získávat trhliny hned po jeho objevu, a to kvůli jeho malé jasnosti a nerozlišitelnosti jeho disku v dalekohledu. Odhady jeho hmotnosti byly v průběhu 20. století několikrát významně opraveny, yměřena však mohla být teprve až po objevu jeho měsíce Charona. S využitím Newtonových pohybových zákonů došli astronomové k hodnotě 0,2 % hmotnosti Země. Taková hmotnost byla příliš nízká na to, aby mohla vysvětlit pozorované odchylky v oběžné dráze Uranu. Následovaly tedy další pokusy nalézt planetu X, která by je mohla způsobovat,[37] ovšem bez úspěchu. Roku 1992 pak americký astronom E. Myles Standish s využitím údajů získaných během průletu sondy Voyager 2 kolem Neptunu přepočítal hmotnost této obří planety a obdržel hodnotu o 0,5 % nižší, než se dříve udávalo. To současně znamenalo změnu v jeho uvažovaném gravitačním vlivu. Novým výpočtům se pak Uran již na své oběžné dráze nijak nevymykal.[38] V současné době se většina astronomů shoduje, že žádná planeta X, jak ji definoval Lowell, neexistuje.[39] Pluto byl sice nalezen poměrně blízko místa, kde Lowell na základě údajných odchylek v dráze Uranu předpověděl pozici planety X, ovšem podle dnešních poznatků se jednalo jen o náhodu.[40][38]

Dráha a rotace

Vzájemné pozice Pluta (červeně) a Neptunu (modře) ve vybraná data. Rozměry obou těles jsou zobrazeny nepřímo úměrně vzdálenosti mezi nimi, čímž vyniká jejich největší vzájemné přiblížení roku 1896.
Horní pohled na oběžnou dráhu Pluta a rovinu ekliptiky
Boční pohled na oběžnou dráhu Pluta a rovinu ekliptiky

Oběžná doba Pluta je 248 pozemských let. Charakteristiky jeho oběžné dráhy jsou podstatně odlišné od oběžných drah planet, které jsou téměř kruhové a neoddalují se od roviny ekliptiky. Pluto na rozdíl od nichobíhá po velmi výstřední a velmi nakloněné dráze, svírající s ekliptikou úhel větší než 17°. V důsledku této výstřednosti se také v malém úseku své dráhy nachází blíže Slunci, než Neptun. Naposledy tato situace nastala v období od 7. února 1979 do 11. února 1999,[41] přičemž perihéliem prošel 5. srpna 1989[42]

Z dlouhodobého hlediska je oběžná dráha Pluta chaotická. Jeho pozice může být relativně spolehlivě vypočtena na několik milionů let dopředu (i do minulosti), ovšem po uplynutí 10 až 20 miliónů let se již stávají spekulativními. V důsledku své malé hmotnosti je totiž Pluto citlivý i na poměrně malé vlivy, které mohou jeho dráhu narušovat.[43][44] To neznamená, že by se nepředvídatelně měnila jeho dráha, kterou naopak především dráhová rezonance s Neptunem činí velmi stabilní a bezpečnou před srážkami s planetami či před vymrštěním pryč z oblasti. Znamená to však, že nelze dopředu určit jeho pozici na této dráze.

Vztah s Neptunem

Z polárního pohledu je zřejmé, že oběžná dráha Pluta (červeně) není tak kruhová, jako Neptuna (modře), a že Pluto se proto někdy dostává blíže Slunci než Neptun. Tmavší části ukazují, kde se oběžné dráhy dostávají pod rovinu ekliptiky.

Přestože oběžná dráha Pluta při pohledu shora zdánlivě protíná dráhu Neptunu, ve skutečnosti jejich uspořádání neumožňuje, aby se spolu tato tělesa někdy srazila nebo i jen k sobě přiblížila.

Jedním z důvodů je, že obě oběžné dráhy se ve skutečnosti nekříží. Při pohledu shora se sice zdá, že v okamžiku, kdy je Pluto nejblíže Slunci, je současně také blízko dráhy Neptunu, ve skutečnosti se však vyskytuje vysoko nad ní, dokonce nejvýše, jak je možné. V tomto místě se Pluto pohybuje ve vzdálenosti 8 astronomických jednotek nad dráhou Neptunu, takže ke kolizi v žádném případě nemůže dojít.[45][46][47] Vzestupný a sestupný uzel dráhy Pluta, tj. body, kde dráha protíná ekliptiku, zase s Neptunem svírají úhel větší než 21°.[48]

Samotná tato fakta by však k ochraně Pluta nestačila. Plynní obři (zejména Neptun) mohou svou gravitací jeho dráhu narušovat, takže se některé její charakteristiky (např. precese) mohou v průběhů miliónů let změnit natolik, že by nakonec ke srážce dojít mohlo. Fungují zde však ještě i další mechanismy. Nejvýznamnější z nich je, že Pluto se nachází v dráhové rezonanci s Neptunem 3:2, což znamená, že na každé tři oběhy Neptunu kolem Slunce připadnou dva oběhy Pluta a poté se planety opět dostanou do stejné pozice. Tento cyklus trvá asi 500 let. Tělesa jsou přitom uspořádána tak, že v době, kdy se Pluto poprvé v cyklu dostane do blízkosti svého perihélia, nachází se Neptun více než 50° za ním. Než Pluto dokončí další oběh, má už Neptun za sebou jeden a půl svého oběhu, takže při druhém průchodu Pluta svým perihéliem je Neptun zase o přibližně stejnou vzdálenost napřed. Pluto a Neptun se tak navzájem nemohou přiblížit na vzdálenosti menší než 17 astronomických jednotek. Pluto se dokonce občas přiblíží více Uranu (11 AU) než Neptunu.[47] Rezonance 3:2 je velmi stabilní a přetrvává již mnoho miliónů let.[49] Díky ní by se Pluto nemohlo s Neptunem nikdy srazit, ani kdyby jeho dráha nebyla tolik nakloněná.[47]

Další faktory

Měsíce

Související informace naleznete také v článku Měsíce Pluta.

První měsíc Pluta, Charon, byl objeven 22. června 1978. Charon s Plutem obíhají kolem společného těžiště, které se nachází cca 1200 km nad povrchem Pluta.[zdroj?] Na snímcích okolí pořízených ve dnech 15. května a 18. května 2005 kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys) družicové observatoře HST nalezl tým astronomů, který vedl H. A. Weaver, dva objekty, které jsou dalšími dvěma měsíci Pluta; dostaly předběžná označení S/2005 P1 a S/2005 P2, nyní mají názvy Nix a Hydra. Obíhají Pluta ve vzdálenosti přibližně 64 800 km resp. 48 700 km a jejich průměr leží mezi 65 až 200 km. Vzhledem k tomu, že byly dodatečně odhaleny i na snímcích z HST z 13. června 2002, je jejich existence velmi pravděpodobná. Rozborem získaných dat došli tito astronomové k závěru, že s pravděpodobností 90 % neexistují další měsíce Pluta s průměrem větším než 37 km (za předpokladu albeda 0,04). Existence obou nových měsíčků byla potvrzena pozorováními HST, uskutečněnými 15. února 2006. Dne 23. června 2006 jim IAU oficiálně schválila jména Nix a Hydra. Ve dnech 28. června, 3. července a 18. července 2011 na snímcich družicové observatoře HST objevila skupina astronomů, kterou vedl M. R. Showalter, objekt,který byl identifikován jako další měsíc Pluta. Dostal předběžné označení S/2011 (134340) 1, zkráceně P4 (snímek viz). Obíhá po kruhové dráze s přibližným poloměrem 59 000 km a jeho průměr se odhaduje na 14 až 40 km[50]

Atmosféra

Velmi řídká atmosféra Pluta (skoro miliónkrát řidší než pozemská) se skládá nejméně z 98 % dusíku N2, doprovázeného stopami metanu CH4 (max. 0,3 %) a oxidu uhelnatého. Hustota a tedy i tlak této atmosféry silně kolísá v závislosti na okamžité vzdálenosti Pluta od Slunce.

Výzkum Pluta

Vzhledem k velké vzdálenosti od Země spojené s malými rozměry Pluta byly ještě 60 let po jeho objevu naše znalosti o něm velmi omezené. Situace se změnila až v 90. letech zejména díky vypuštění Hubbleova vesmírného dalekohledu. Byly získány základní snímky povrchu Pluta, zkoumala se jeho atmosféra apod.

Dne 19. ledna 2006 odstartovala k Plutu sonda New Horizons. Jde o první sondu určenou k průzkumu Pluta. Podle plánů by ke svému cíli měla dorazit 15. července 2015.

Reference

  1. ↑ Solar System Exploration: Planets: Pluto: Facts & Figures [online]. NASA, 2008-06-13 [cit. 2009-03-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ (134340) Pluto [online]. AstDyS [cit. 2011-11-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ian Ridpath. Pluto—Planet or Imposter?. Astronomy. December 1978, s. 6–11. Dostupné online. 
  4. ↑ Astronomers Measure Mass of Largest Dwarf Planet [online]. 2007 [cit. 2007-11-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ A. Akwagyiram. Farewell Pluto?. news.bbc.co.uk. BBC News, 2005-08-02. Dostupné online [cit. 2006-03-05]. 
  6. ↑ T. B. Spahr. MPEC 2006-R19 : Editorial Notice [online]. Minor Planet Center, 2006-09-07 [cit. 2011-07-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ D. Shiga. Pluto added to official "minor planet" list [online]. NewScientist, 2006-09-07 [cit. 2006-09-08]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. ↑ Richard Gray. Pluto should get back planet status, say astronomers [online]. The Telegraph, 2008-08-10 [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ SICARDY, Bruno; BEISKER, W.; BATISTA, V.; COLAS, F.; GENDRON, E.; LECACHEUX, J.; ROQUES, F. Observing Two Pluto Stellar Approaches In 2006: Results On Pluto's Atmosphere And Detection Of Hydra. Bulletin of the American Astronomical Society. 2006, s. 542. Bibcode 2006DPS....38.3106S. 
  10. ↑ NASA's Hubble Discovers Another Moon Around Pluto [online]. NASA, 2011-07-20 [cit. 2011-11-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ C.B. Olkin, L.H. Wasserman, O.G. Franz. The mass ratio of Charon to Pluto from Hubble Space Telescope astrometry with the fine guidance sensors. Lowell Observatory. 2003, s. 254–259. Dostupné online [cit. 2007-03-13]. DOI 10.1016/S0019-1035(03)00136-2. Bibcode 2003Icar..164..254O. 
  12. ↑ "Pluto and the Developing Landscape of Our Solar System" International Astronomical Union. Retrieved on October 27, 2010.
  13. ↑ CROSWELL, Ken. Planet Quest: The Epic Discovery of Alien Solar Systems. New York: The Free Press, 1997. ISBN 978-0-684-83252-4. S. 43. 
  14. ↑ TOMBAUGH, C. W. The Search for the Ninth Planet, Pluto. Astronomical Society of the Pacific Leaflets. 1946, s. 73–80. Bibcode 1946ASPL....5...73T. 
  15. ↑ a b c W. G. Hoyt. W. H. Pickering's Planetary Predictions and the Discovery of Pluto. Isis. 1976, s. 551–564. DOI 10.1086/351668. JSTOR 230561. 
  16. ↑ LITTMAN, Mark. Planets Beyond: Discovering the Outer Solar System. [s.l.]: Wiley, 1990. ISBN 0-471-51053-X. S. 70. 
  17. ↑ BUCHWALD, Greg; DIMARIO, Michael; WILD, Walter. Pluto is Discovered Back in Time. Amateur—Professional Partnerships in Astronomy. San Francisco: San Francisco: Astronomical Society of the Pacific, 2000, s. 335. ISBN 1-58381-052-8. Bibcode 2000ASPC..220..355B. 
  18. ↑ Croswell, 1997, s. 50
  19. ↑ Croswell, 1997, s. 52
  20. ↑ J. Rao. Finding Pluto: Tough Task, Even 75 Years Later [online]. Space.com, March 11, 2005 [cit. 2006-09-08]. Dostupné online. 
  21. ↑ MAGER, Brad. The Search Continues [online]. [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b c d P. Rincon. The girl who named a planet. Pluto: The Discovery of Planet X. BBC News, 2006-01-13. Dostupné online [cit. 2007-04-12]. 
  23. ↑ The Trans-Neptunian Body: Decision to call it Pluto. The Times. May 27, 1930, s. 15. 
  24. ↑ Name Pluto Given to Body Believed to Be Planet X. The New York Times. New York City: May 25, 1930, s. 1. Dostupné online. ISSN 1556067. 
  25. ↑ Croswell, 1997, s. 54–55
  26. ↑ NASA's Solar System Exploration: Multimedia: Gallery: Pluto's Symbol [online]. NASA [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. 
  27. ↑ CLARK, David L.; HOBART, David E. Reflections on the Legacy of a Legend [online]. 2000 [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ RENSHAW, Steve; IHARA, Saori. A Tribute to Houei Nojiri [online]. 2000 [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. 
  29. ↑ Planetary Linguistics [online]. [cit. 2007-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 17, 2007. 
  30. ↑ 'Bathrobe'. Uranus, Neptune, and Pluto in Chinese, Japanese, and Vietnamese [online]. [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. 
  31. ↑ Royal Astronomical Society. The Discovery of Pluto. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1931, s. 380–385. Bibcode 1931MNRAS..91..380.. 
  32. ↑ NICHOLSON, Seth B.; MAYALL, Nicholas U. The Probable Value of the Mass of Pluto. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. December 1930, s. 350. DOI 10.1086/124071. Bibcode 1930PASP...42..350N. 
  33. ↑ NICHOLSON, Seth B.; MAYALL, Nicholas U. Positions, Orbit, and Mass of Pluto. Astrophysical Journal. January 1931, s. 1. DOI 10.1086/143288. Bibcode 1931ApJ....73....1N. 
  34. ↑ KUIPER, Gerard P. The Diameter of Pluto. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 1950, s. 133–137. DOI 10.1086/126255. Bibcode 1950PASP...62..133K. 
  35. ↑ Croswell, 1997, s. 57
  36. ↑ CHRISTY, James W.; HARRINGTON, Robert Sutton. The Satellite of Pluto. Astronomical Journal. 1978, s. 1005–1008. DOI 10.1086/112284. Bibcode 1978AJ.....83.1005C. 
  37. ↑ SEIDELMANN, P. K.; HARRINGTON, Robert Sutton. Planet X – The current status. Celestial Mechanics and Dynamical Astronomy. 1988, s. 55–68. Dostupné online [cit. 2011-11-29]. DOI 10.1007/BF01234554. 
  38. ↑ a b STANDISH, Myles. Planet X—No dynamical evidence in the optical observations. Astronomical Journal. 1993, s. 200–2006. DOI 10.1086/116575. Bibcode 1993AJ....105.2000S. 
  39. ↑ STANDAGE, Tom. The Neptune File. [s.l.]: Penguin, 2000. ISBN 0-8027-1363-7. S. 168. 
  40. ↑ History I: The Lowell Observatory in 20th century Astronomy [online]. The Astronomical Society of the Pacific, 1994-06-28 [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. 
  41. ↑ Pluto to become most distant planet [online]. JPL/NASA, 1999-01-28 [cit. 2011-01-16]. Dostupné online. 
  42. ↑ Horizon Online Ephemeris System for Pluto Barycenter [online]. JPL Horizons On-Line Ephemeris System @ Solar System Dynamics Group [cit. 2011-01-16]. Dostupné online.  (set Observer Location to @sun to place the observer at the center of the sun)
  43. ↑ Gerald Jay Sussman; Jack Wisdom. Numerical evidence that the motion of Pluto is chaotic. Science. 1988, s. 433–437. DOI 10.1126/science.241.4864.433. PMID 17792606. Bibcode 1988Sci...241..433S. 
  44. ↑ Jack Wisdom; Matthew Holman. Symplectic maps for the n-body problem. Astronomical Journal. 1991, s. 1528–1538. DOI 10.1086/115978. Bibcode 1991AJ....102.1528W. 
  45. ↑ X.-S. Wan, T.-Y. Huang, and K. A. Innanen. The 1 : 1 Superresonance in Pluto's Motion. The Astronomical Journal. 2001, s. 1155–1162. DOI 10.1086/318733. Bibcode 2001AJ....121.1155W. 
  46. ↑ HUNTER, Maxwell W. Unmanned scientific exploration throughout the Solar System. Space Science Reviews. 2004, s. 501. DOI 10.1007/BF00168793. Bibcode 1967SSRv....6..601H. 
  47. ↑ a b c MALHOTRA, Renu. Pluto's Orbit [online]. 1997 [cit. 2007-03-26]. Dostupné online. 
  48. ↑ WILLIAMS, David R. Planetary Fact Sheet — Metric [online]. NASA Goddard Space Flight Center, 17 November 2010 [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. 
  49. ↑ Hannes Alfvén and Gustaf Arrhenius. SP-345 Evolution of the Solar System [online]. 1976 [cit. 2007-03-28]. Dostupné online. 
  50. ↑ New satellite of (134340) Pluto: S/2011 (134340) 1 Harvard=CBAT, Cambridge, 20. července 2011

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Pluto na Wikimedia Commons

    • Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Pluto (trpasličí planeta)

Sluneční soustava
SlunceMerkurVenušeZeměMěsícMarsMěsíce MarsuCeresHlavní pás asteroidůJupiterMěsíce JupiteruSaturnMěsíce SaturnuUranMěsíce UranuNeptunMěsíce NeptunuPlutoMěsíce PlutaHaumeaMěsíce HaumeyMakemakeKuiperův pásErisDysnomiaRozptýlený diskHillsův oblakOortův oblak
Slunce • Merkur • Venuše • Země • Mars • Ceres • Jupiter • Saturn • Uran • Neptun • Pluto • Haumea • Makemake • Eris

Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pluto_(trpasličí_planeta)&oldid=7819787“