Přeskočit na obsah

Žlutý kopec

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Žlutý kopec
Zástavba Masarykovy čtvrti na Žlutém kopci
Zástavba Masarykovy čtvrti na Žlutém kopci
Vrchol332 m n. m.
Poloha
StátČesko
PohoříBobravská vrchovina
Souřadnice49°12′5″ s. š., 16°34′29″ v. d.
Žlutý kopec
Žlutý kopec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žlutý kopec (332 m n. m., německy Gelber Berg) je jedno z návrší v centrální kotlině města Brna, jihozápadně až jižně od sousední Kraví hory a západně od historického jádra a hradu Špilberk. Ze západu a jihu je obtékán řekou Svratkou, do jejíhož údolí klesá na západě velmi prudce. Zvedá se severně nad brněnským výstavištěm a v nejvyšším bodě dosahuje výšky 332 m nad mořem.[1] Leží v celku Bobravská vrchovina na okraji České vysočiny, téměř na hranici s Vněkarpatskými sníženinami.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

V historických záznamech z 14. a 15. století je za Švábkou zmiňována vinice Somerberg či Summerberch (tedy Sommerberg), nejspíše na dnešním Žlutém kopci. Berní kniha roku 1355 zmiňuje vinici zvanou Santperch.[2] V prvním vojenském mapování je kopec pojmenován podobně Sandberg (Písečný vrch)[3] Kopec byl také nazýván etymologicky nevysvětleným názvem Urnberg, přičemž vinice s názvem Uhrnperg je doložena roku 1624,[4][5] v roce 1343 je však zmiňována vinice Murrnperch nacházející se za Švábkou.[2][5] Dále je název Urnberg doložen na mapě z roku 1835[6] a i na první katastrální mapě.[7] Tímto názvem byla nazvána ulice Pod kraví horou (Urnbergasse) a Tomešova,[4][8] lze se však setkat i s případy, kdy je kopec označován jako Kraví hora.[9] Na název Kraví hora lze též narazit ve vojenských topografických mapách z druhé poloviny 20. století[10] a na státních mapách z téhož období.[11] V současnosti (2024) je však vrchol kopce oficiálně nepojmenován.[1]

Názvem Gelber Berg, tedy Žlutý kopec, je na mapách pojmenováno místo ležící od vrcholu kopce cca 1,1 km jihovýchodně (poblíž onkologického ústavu) a polní tratě pod tímto místem jako Sandbergen a Streitberg.[12][13] Na vrcholu je viditelný skalní útvar zvaný Helgoland.[14][15] Pojmenování Žlutý kopec je nejspíše staršího data,[16] snad podle barvy, jelikož v tiscích z druhé poloviny 19. století je používáno spíše popisné označení gelber Berg.[17][18]

Na Žlutém kopci se nacházel kamenolom označený jako Spielberger steinbruch (Špilberský kamenolom) a pole.[19][20][21]

Během obléhání Brna Švédy roku 1645 se na Kraví hoře a Žlutém kopci nacházely šance. Od roku 1655 stálo na obou kopcích několik pracháren (skladišť střeliva),[22][23][24] které byly zrušeny v roce 1896, na základě čehož mohl být zrušen i stavební zákaz v oblasti Žlutého kopce a Kraví hory.[25] U skály Helgoland slavili od konce 19. století někteří Němci letní slunovrat, při čemž pálili tzv. slunovratové ohně (Sonnwendfeuer).[26][27]

Mezi lety 1869 a 1920 byly na východním svahu Žlutého kopce, v blízkosti nynější Tvrdého ulice, vybudovány tři vodojemy, které sloužily do roku 1997.[28]

  • Kamenolom na Žlutém kopci. Malba Josefa Altenkopfa z 2. poloviny 19. století.
    Kamenolom na Žlutém kopci. Malba Josefa Altenkopfa z 2. poloviny 19. století.
  • Pohled z Červeného kopce na Žlutý kopec, fotil roku 1866 Josef Homolka.
    Pohled z Červeného kopce na Žlutý kopec, fotil roku 1866 Josef Homolka.
  • Pohled z věže kostela sv. Jakuba, fotil Josef Homolka roku 1867. V pozadí je vidět Žlutý kopec a Kraví hora.
    Pohled z věže kostela sv. Jakuba, fotil Josef Homolka roku 1867. V pozadí je vidět Žlutý kopec a Kraví hora.
  • Stavba vodojemu, foceno před rokem 1900.
    Stavba vodojemu, foceno před rokem 1900.
  • Prachárny na Žlutém kopci, foceno roku 1897.
    Prachárny na Žlutém kopci, foceno roku 1897.

Charakter

[editovat | editovat zdroj]
Skalní útvar Helgoland

Naprostá většina Žlutého kopce je zastavěná, a to hodnotnou vilovou nebo (výjimečně) nízkou bytovou zástavbou zvanou Masarykova čtvrť. Lokalita je díky svému urbanismu, klidu a zároveň blízkosti centra města považována za jednu z nejlepších adres v Brně.[29] Administrativně náleží do městské části Brno-střed, katastrální území Stránice, obklopené po úbočích k. ú. Staré Brno, Pisárky, Žabovřesky a Veveří.

Vrchol kopce je složen z drobnozrnného až střednězrnného křemene a plagioklasu.[30]

V běžném pojetí se jako Žlutý kopec (lidově zvaný Žluťák) chápe především jihovýchodní hrana celého masivu, spočinek v okolí Vaňkova náměstí a Masarykova onkologického ústavu, s blízkou ulicí Žlutý kopec. V tomto prostoru se také nachází významný krajinný prvek, rozsáhlý skalní výchoz zvaný Helgoland.[31] Na nejvyšším bodě masivu na opačném, severozápadním konci, je umístěno Biskupské gymnázium Brno. Západně až severně od něj navazuje lesopark Wilsonův les.

Dostupnost

[editovat | editovat zdroj]

Žlutý kopec je dostupný po ulici Lipové z pisárecké strany nebo po ulici Tvrdého ze směru od centra. Zajíždí sem autobusová linka 68, trolejbusové linky 35, 38 a 39 a noční autobusová linka N95. Po severním úbočí vede tramvajová linka 4 a noční autobusová linka N89. Turistické značené trasy tudy nevedou.

Odraz v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Básník Petr Bezruč, dlouhodobě působící v Brně, zmínil Žlutý vrch ve svých básních „Stužkonoska modrá“ a „Labutinka“.[32]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 5 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Dějiny Brna. Příprava vydání JAN, Libor. Svazek 2. Středověké město. Brno: Statutární město Brno, 2013. 1071 s. ISBN 978-80-86736-25-9. S. 374, 480, 568. 
  3. ↑ I. vojenské (josefské) mapování - Morava, mapový list č.77 [online]. [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b URNBERGGASSE - URNBERGSKÁ. Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2004 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b POŠVÁŘ, Jaroslav. Brněnské vinice a brněnské viniční právo. Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. 1989, čís. 1, s. 97–112. 
  6. ↑ Brünn: Blatt 1 [online]. 1835 [cit. 2019-05-25]. Mapa. Dostupné online. 
  7. ↑ Císařské povinné otisky stabilního katastru 1 : 2 880 - mapový list 1405-1_1 [online]. 1825 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ RÜCKERTGASSE + URNBERGGASSE (RÜCKERTOVA + URNBERGSKÁ). Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2004 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ MAŠEK, Josef. Literatura – Žlutnice brněnská a učiněné v ní nálezy diluviálních zvířat a lidí. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. Roč. 5, čís. 20, s. 183. Dostupné online. 
  10. ↑ Vojenská topografická mapa - mapový list M_33_106_A_c_4 [online]. Ústřední správa geodézie a kartografie, 1962 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ Státní mapa 1:5 000 - odvozená, mapový list Tišnov 0-9 [online]. Český úřad geodetický a kartografický, 1985 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ Indikační skica - Brno - Křížová ulice [online]. 1875 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ Doležalův situační plán města Brna 1:5 760 z roku 1858
  14. ↑ Mapy.cz: Turistická mapa [online]. Seznam [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. 
  15. ↑ Geologické lokality - Vyhledávání - Žlutý kopec – Helgoland, bazální klastické sedimenty devonu. lokality.geology.cz [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ FLODROVÁ, Milena. Názvy brněnských ulic, náměstí a jiných veřejných prostranství v proměnách času. Brno: Šimon Ryšavý, 2009. 342 s. ISBN 978-80-7354-073-9. S. 334. 
  17. ↑ Kundmachung. Brünner Zeitung. 1857-08-20, čís. 188, s. 1357. Dostupné online. 
  18. ↑ Die Wasserleitungsprojecte. Brünner Zeitung. 1865-01-25, čís. 20, s. 79. Dostupné online. 
  19. ↑ FROSCHMAYER VON SCHEIBENHOF, Ludwig. Brünn mit den Vorstädten und der umliegenden Gegend. Brünn: [s.n.], 1815. Dostupné online. Mapa. 
  20. ↑ Ohlášení licitace. Brünner Zeitung. 01.05.1867, čís. 100, s. 603. Ohlášení dodavatelů štěrku na silnice. Dostupné online. 
  21. ↑ KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. 644 s. ISBN 80-86223-11-6. S. 477. 
  22. ↑ FLODROVÁ, Milena. Kraví hora jako fenomén. kravihora.hvezdarna.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ Zur Verlegung der Pulvermagazine. Brünner Morgenpost. 01.09.1923, roč. 58, čís. 199, s. 5. Dostupné online. 
  24. ↑ SAMEK, Bohumil; HRUBÝ, Karel Otto. Brno - proměny města. Brno: Blok, 1982. S. 231. 
  25. ↑ Vyhláška o zrušení stavebního zákazu v obvodu pracháren na Žlutém kopci. Lidové noviny. 1896-11-05, roč. 4, čís. 255, s. 4. Dostupné online. 
  26. ↑ Dějiny Brna. Příprava vydání Lukáš Fasora, Václav Štěpánek. Svazek 6. Předměstské obce. Brno: Archiv města Brna, 2017. 1245 s. ISBN 978-80-86736-25-9. S. 234. 
  27. ↑ Sonnwendfeier. Tagesbote. 19. 6. 1910, roč. 60, čís. 283, s. 2. Dostupné online. 
  28. ↑ Čtveřice unikátních vodojemů z přelomu 19. a 20. století [online]. Podzemibrno.cz [cit. 2023-02-23]. Dostupné online. 
  29. ↑ Zlatý trojúhelník Brna tvoří Masarykova čtvrť, Pellicova a „Blekfíld“. E15.cz [online]. [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. 
  30. ↑ Geovědní mapa na Geoology.cz
  31. ↑ Geologické lokality - Žlutý kopec - Helgoland
  32. ↑ Petr Bezruč [online]. Brnopoeticke.cz [cit. 2020-09-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vrchy v Brně
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žlutý_kopec&oldid=24351210“