Žlutý kopec

    Přidat odkazy
    Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
    Žlutý kopec
    Zástavba Masarykovy čtvrti na Žlutém kopci
    Zástavba Masarykovy čtvrti na Žlutém kopci
    Vrchol330 m n. m.
    Poloha
    StátČesko
    PohoříBobravská vrchovina
    Souřadnice49°12′5″ s. š., 16°34′29″ v. d.
    Žlutý kopec
    Žlutý kopec
    Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
    Některá data mohou pocházet z datové položky.

    Žlutý kopec (330 m n. m.) (německy Gelben berg) je jedno z návrší v centrální kotlině města Brna, jihozápadně až jižně od sousední Kraví hory a západně od historického jádra a hradu Špilberk. Ze západu a jihu je obtékán Svratkou, do jejíhož údolí nejprudčeji klesá na severozápadě. Zvedá se severně nad brněnským výstavištěm a v nejvyšším bodě dosahuje 330 m nad mořem. Žlutý kopec leží na samé hranici České vysočiny s Vněkarpatskými sníženinami, v celku Bobravská vrchovina.

    Historie[editovat | editovat zdroj]

    V historických záznamech z 14. a 15. století je za Švábkou zmiňována vinice Somerberg či Summerberch (tedy Sommerberg), nejspíše na dnešním Žlutém kopci. Berní kniha roku 1355 zmiňuje vinici zvanou Santperch.[1] V prvním vojenském mapování je kopec pojmenován podobně Sandberg (Písečný vrch)[2] Kopec byl také nazýván etymologicky nevysvětleným názvem Urnberg, vinice s názvem Uhrnperg je doložena roku 1624,[3][4] v roce 1343 je však zmiňována vinice Murrnperch nacházející se za Švábkou.[1][4] Dále je název Urnberg doložen na mapě z roku 1835[5] a i na první katastrální mapě.[6] Tímto názvem byla nazvána ulice Pod kraví horou (Urnbergasse) a Tomešova, [7][3] můžeme se však setkat s případy, kdy je kopec označován jako Kraví hora.[8] Na název Kraví hora lze též narazit ve vojenských topografických mapách z druhé poloviny 20. století.[9] Na státních (civilních) mapách z téhož období (i v roce 2021[10]) je však kopec nepojmenován.[11]

    Názvem Gelbe Berg je na mapách též pojmenováno i místo ležící od vrcholu kopce cca 1,1 km jihovýchodně (poblíž onkologického ústavu) a polní tratě pod tímto místem jako Sandberg a Streitberg.[12][13] Názvem Žlutý kopec je toto místo takto pojmenováno i v roce 2021[14] a je zde viditelný skalní útvar zvaný Helgoland.[15] Na Žlutém kopci se nacházel kamenolom označený jako Spielberger steinbruch (Špilberský kamenolom) a pole.[16][17][18] Podle geologické mapy se na vrcholu kopce nachází oblast s výskytem drobnozrnného až střednězrnného křemene a plagioklasu.[19] Pojmenování kopce nicméně vychází z některého ze starých topografických názvu návrší.[20]

    Během obléhání Brna Švédy roku 1645 se na Kraví hoře a Žlutém kopci nacházely šance. Od roku 1655 stálo na obou kopcích několik pracháren (skladišť střeliva),[21][22][23] které byly zrušeny v roce 1896, na základě čehož mohl být zrušen i stavební zákaz v oblasti Žlutého kopce a Kraví hory.[24] U skály Helgoland slavili od konce 19. století někteří Němci letní slunovrat, při čemž pálili tzv. slunovratové ohně (Sonnwendfeuer).[25][26]

    Mezi lety 1869 a 1920 byly na východním svahu Žlutého kopce, v blízkosti nynější Tvrdého ulice, vybudovány tři vodojemy, které sloužily do roku 1997.[27]

    • Kamenolom na Žlutém kopci. Malba Josefa Altenkopfa z 2. poloviny 19. století.

      Kamenolom na Žlutém kopci. Malba Josefa Altenkopfa z 2. poloviny 19. století.

    • Pohled z Červeného kopce na Žlutý kopec, fotil roku 1866 Josef Homolka.

      Pohled z Červeného kopce na Žlutý kopec, fotil roku 1866 Josef Homolka.

    • Pohled z věže kostela sv. Jakuba, fotil Josef Homolka roku 1867. V pozadí je vidět Žlutý kopec a Kraví hora.

      Pohled z věže kostela sv. Jakuba, fotil Josef Homolka roku 1867. V pozadí je vidět Žlutý kopec a Kraví hora.

    • Stavba vodojemu, foceno před rokem 1900.

      Stavba vodojemu, foceno před rokem 1900.

    • Prachárny na Žlutém kopci, foceno roku 1897.

      Prachárny na Žlutém kopci, foceno roku 1897.

    Charakter[editovat | editovat zdroj]

    Skalní útvar Helgoland

    Naprostá většina Žlutého kopce je zastavěná, a to hodnotnou vilovou nebo (výjimečně) nízkou bytovou zástavbou zvanou Masarykova čtvrť. Administrativně náleží do městské části Brno-střed, katastrální území Stránice, obklopené po úbočích k. ú. Staré Brno, Pisárky, Žabovřesky a Veveří. V běžném pojetí se jako Žlutý kopec chápe především jihovýchodní hrana celého masivu, v okolí Vaňkova náměstí a Masarykova onkologického ústavu, lidově zvaného „Žluťák“. V tomto prostoru se nachází také významný krajinný prvek, rozsáhlý skalní výchoz zvaný Helgoland.[28] Na nejvyšším bodě masivu, na opačném, severozápadním konci, je umístěno Biskupské gymnázium Brno. Západně až severně od něj navazuje lesopark Wilsonův les.

    Dostupnost[editovat | editovat zdroj]

    Žlutý kopec je dostupný po ulici Lipová z pisárecké strany nebo po ulici Tvrdého ze směru od centra. Zajíždějí sem trolejbusové linky 35, 38 a 39, noční autobusová linka N95 a po severním úbočí vede tramvajová linka 4 a noční autobusová linka N89. Turistické značené trasy tudy nevedou.

    Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

    Básník Petr Bezruč, dlouhodobě působící v Brně, zmínil Žlutý vrch ve svých básních „Stužkonoska modrá“ a „Labutinka“.[29]

    Odkazy[editovat | editovat zdroj]

    Reference[editovat | editovat zdroj]

    1. ↑ a b Dějiny Brna. Příprava vydání JAN, Libor. Svazek 2. Středověké město. Brno: Statutární město Brno, 2013. 1071 s. ISBN 978-80-86736-25-9. S. 374, 480, 568. 
    2. ↑ I. vojenské (josefské) mapování - Morava, mapový list č.77 [online]. [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. 
    3. ↑ a b URNBERGGASSE - URNBERGSKÁ. Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2004 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. 
    4. ↑ a b POŠVÁŘ, Jaroslav. Brněnské vinice a brněnské viniční právo. Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. 1989, čís. 1, s. 97–112. 
    5. ↑ Brünn: Blatt 1 [online]. 1835 [cit. 2019-05-25]. Mapa. Dostupné online. 
    6. ↑ Císařské povinné otisky stabilního katastru 1 : 2 880 - mapový list 1405-1_1 [online]. 1825 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
    7. ↑ RÜCKERTGASSE + URNBERGGASSE (RÜCKERTOVA + URNBERGSKÁ). Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2004 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. 
    8. ↑ MAŠEK, Josef. Literatura – Žlutnice brněnská a učiněné v ní nálezy diluviálních zvířat a lidí. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. Roč. 5, čís. 20, s. 183. Dostupné online. 
    9. ↑ Vojenská topografická mapa - mapový list M-33-106-A [online]. Generální štáb Československé armády, 1954 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
    10. ↑ Základní mapa ČR 1:10 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
    11. ↑ Státní mapa 1:5 000 - odvozená - mapový list Tišnov 0-9 [online]. 1954 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
    12. ↑ Císařské povinné otisky stabilního katastru 1 : 2 880 - mapový list 1405-1_3 [online]. 1825 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
    13. ↑ Doležalův situační plán města Brna 1:5 760 z roku 1858
    14. ↑ Mapy.cz [online]. Seznam a.s. [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
    15. ↑ Geologické lokality - Vyhledávání - Žlutý kopec – Helgoland, bazální klastické sedimenty devonu. lokality.geology.cz [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
    16. ↑ FROSCHMAYER VON SCHEIBENHOF, Ludwig. Brünn mit den Vorstädten und der umliegenden Gegend. Brünn: [s.n.], 1815. Dostupné online. Mapa. 
    17. ↑ Ohlášení licitace. Brünner Zeitung. 01.05.1867, čís. 100, s. 603. Ohlášení dodavatelů štěrku na silnice. Dostupné online. 
    18. ↑ KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. 644 s. ISBN 80-86223-11-6. S. 477. 
    19. ↑ Geovědní mapa na Geoology.cz
    20. ↑ FLODROVÁ, Milena. Názvy brněnských ulic, náměstí a jiných veřejných prostranství v proměnách času. Brno: Šimon Ryšavý, 2009. 342 s. ISBN 978-80-7354-073-9. S. 334. 
    21. ↑ FLODROVÁ, Milena. Kraví hora jako fenomén. kravihora.hvezdarna.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
    22. ↑ Zur Verlegung der Pulvermagazine. Brünner Morgenpost. 01.09.1923, roč. 58, čís. 199, s. 5. Dostupné online. 
    23. ↑ SAMEK, Bohumil; HRUBÝ, Karel Otto. Brno - proměny města. Brno: Blok, 1982. S. 231. 
    24. ↑ Vyhláška o zrušení stavebního zákazu v obvodu pracháren na Žlutém kopci. Lidové noviny. 1896-11-05, roč. 4, čís. 255, s. 4. Dostupné online. 
    25. ↑ Dějiny Brna. Příprava vydání Lukáš Fasora, Václav Štěpánek. Svazek 6. Předměstské obce. Brno: Archiv města Brna, 2017. 1245 s. ISBN 978-80-86736-25-9. S. 234. 
    26. ↑ Sonnwendfeier. Tagesbote. 19. 6. 1910, roč. 60, čís. 283, s. 2. Dostupné online. 
    27. ↑ Čtveřice unikátních vodojemů z přelomu 19. a 20. století [online]. Podzemibrno.cz [cit. 2023-02-23]. Dostupné online. 
    28. ↑ Geologické lokality - Žlutý kopec - Helgoland
    29. ↑ Petr Bezruč [online]. Brnopoeticke.cz [cit. 2020-09-26]. Dostupné online. 

    Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

    Vrchy v Brně
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žlutý_kopec&oldid=22487342“