Záchlumí (okres Tachov)
| Záchlumí | |
|---|---|
 Část Starého Záchlumí u kostela | |
_znak.jpg) _vlajka.jpg) | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Stříbro |
| Obec s rozšířenou působností | Stříbro (správní obvod) |
| Okres | Tachov |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°48′ s. š., 12°57′54″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 450 (2023)[1] |
| Rozloha | 4,42 km²[2] |
| Katastrální území | Záchlumí u Stříbra |
| Nadmořská výška | 497 m n. m. |
| PSČ | 349 01 |
| Počet domů | 95 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Záchlumí 79 349 01 Stříbro obec@zachlumi.cz |
| Starostka | Karolína Miltová |
| Oficiální web: www | |
  Záchlumí | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 541664 |
| Kód části obce | 190292 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Záchlumí (německy Eisenhüttel) leží v okrese Tachov v Plzeňském kraji. Nachází 5 km severně od Stříbra a 9 km jižně od Konstantinových Lázní. Žije zde 450[1] obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1369 (tzv. Zachlum), německý název vsi zní Eisenhüttel/Eisenhüttl, který se stal názvem oficiálním po odkoupení vesnice knížetem z Löwenstein-Wertheimu. Vesnice byla pravděpodobně založena 13. století. Záchlumí bylo v majetkem města Stříbra, resp. jeho občanů až do roku 1547, kdy bylo konfiskováno a prodáno listinou z 18. 10. 1548 Jiřímu Markvartovi z Hrádku. Od jeho dědice, Diviše Markvarta z Hrádku, je odkoupil Jan Šebestián ze Švamberka, po smrti posledního svého rodu, Jana Bedřicha ze Švamberka, ves zdědil Jan Kryštof z Heißensteina, jenž ji dal jako věno jedné ze svých dcer, Zuzaně Antonii z Heißensteina. Ta se provdala za Jana Josefa z Vrtby. Díky ní byl v letech 1699-1701 vybudován barokní kostel. Po jeho povýšení na nejvyššího pukrabího bylo Záchlumí jakož součást panství Pána z Vrtby prodáno Karlu z Löwenstein-Wertheimu roku 1712.
Vesnice byla téměř zcela zničena, a to hned dvakrát. Během husitských válek byla vypálena křižáky, neboť její obyvatelstvo nebylo katolické, ale hlásilo se k utrakvismu. Tehdy se mělo ve vsi nacházet 12 usedlostí a jeden dřevěný kostelík. Podruhé musela čelit úplnému zničení v důsledku třicetileté války. Vesnicí se prohnalo švédské vojsko a místní sedláci museli prchnout do okolních lesů. K této události se váže legenda o švédském vojákovi, který na návsi ustřelil soše Matky Boží (patronce vesnice, jež zde byla uctívána od založení), za což byl záhy potrestán a propadl se do země. Do této doby zde převažovalo české obyvatelstvo, ale ze strachu se začali Češi ubírat do vnitrozemí a jejich místo zabrali Němci. Za pár desítek let se stalo Záchlumí německou vesnicí s názvem Eisenhüttel.
Největším zaměstnavatelem bylo místní velkostatkářství, které vlastnilo většinu půdy. Jeho nejstarší budova, sýpka, pochází z 16. století. Většina ostatních budov vznikla kolem roku 1839. V témže roce vznikla také škola (čp.1). Ta brzy přestala vyhovovat, a tak vznikla v 2. polovině téhož století nová školní budova (čp. 32), která funguje dodnes. České obyvatelstvo definitivně vymizelo po podepsání mnichovské dohody roku 1938. V roce 1945 se však do vesnice ve velkém vrátilo. Téhož roku proběhly konfiskace německých statků a po sklizních roku 1946 proběhl tzv. odsun. Ves byla přejmenována zpět na Záchlumí a stala se opět českou vesnicí.
Během 2. poloviny 20. století Záchlumí hodně ztratilo na historické hodnotě. V 50. letech byla zbudována Státní traktorová stanice (STS), nynější OK Záchlumí. Do roku 1946 bylo ve vesnici 40 popisných čísel. Celkem 19 původních domů bylo strženo, především statky na východní a jižní straně. Roku 1958 proběhla výstavba 13 dvojdomků s 26 bytovými jednotkami. V 70. letech byly strženy poslední stodoly výše zmíněných statků a na jejich místě byly vybudovány panelové domy.
Do roku 1923 bývalo Záchlumí osadou Víchova (něm. Wickau/Wikau), poté samosprávnou obcí. V letech 1980–1990 bývalo osadou Stříbra a od podzimu roku 1990 má opět svou vlastní samosprávu.
V posledních deseti letech se v obci realizovalo několik projektů – např. výstavba chodníků vedoucích ze severní části obce k mateřské škole, renovace budovy MŠ a její zahrady, renovace ZŠ a její zahrady, náves, křižovatka u MŠ nebo také výstavba nového zdroje pitné vody pro obec.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Ve vsi se nachází barokní kostel Narození Panny Marie. Původně byl ve vsi gotický kostel, který byl patrně zničen při první devastaci vsi. Anebo pobořen při útoku Švédů za Třicetileté války. V letech 1699-1701 byl znovu zbudován a přestavěn Zuzanou Antonií hraběnkou z Vrtby do barokního stylu. Věž však byla přistavěna až v roce 1838. V 50. letech 20. století byl uzavřen kvůli borcení krovů a už jen chátral. Báň byla snesena z věže v roce 1993. Od roku 2021 je v majetku obce, která postupně pracuje na jeho opravě. V kostele se dochovala část vybavení. V 80. letech byly odvezeny dva zvony, větší z roku 1540, menší 1883.
Kol vsi byly tři křížky. Žádný se nedochoval. Při cestě ke hřbitovu byl obnoven dřevěný křížek s obrázkem Panny Marie.
Ve vsi se nachází starý poplužní dvůr, který je v soukromém vlastnictví. Jde o pozoruhodnou ukázku selské architektury 19. století.
V letech 2012–2013 proběhla rozsáhlá rekonstrukce domu čp. 17. V této budově se nyní nachází obecní úřad, společenský sál a knihovna. Z původních usedlostí vystavěných v selském baroku se dnes nic nedochovalo, neboť byly zbořeny a nahrazeny bytovou zástavbou v jižní části obce.
Nedaleko obce v lese se nachází Čertův kámen opředený mnoha pověstmi. Cca 30 metrů napravo od křižovatky Slavice-Cebiv se nachází zajímavý terénní relikt připomínající tvrz. V okolí obce se těžila železná ruda, odtud německý název vsi Eisenhüttl (Železná Huť).
Turistika[editovat | editovat zdroj]
Obcí a jejím okolím prochází několik cyklotras. Přístupné lesy lze využít k procházkám podél Petrského potoka nebo kolem mohylových pohřebišť a bájného Čertova kamene do vedlejší vesnice Kšice. Nedaleký Víchovský rybník nabízí na svých březích možnost stanování. Lesy okolo Záchlumí, především směrem na Kšice skýtají hojnost hub a lesního ovoce – především borůvek.
Pro svou nadmořskou výšku okolo 500 m n. m. a geografickým podmínkám je v Záchlumí dostatek sněhu pro mnohé zimní sporty. K sáňkování se používá kopec s místním odstrašujícím názvem „Smrtelka“. Za vhodných podmínek se dá po okolí dobře běžkovat.
Služby a kultura[editovat | editovat zdroj]
Ve vsi funguje obchod se smíšeným zbožím, mateřská a základní škola, restaurace. Obec je plynofikovaná. Většina obyvatel je připojena na kanalizaci – ČOV v jižní části obce. V obci je veřejný vodovod, ostatní obyvatelé mají vlastní studny. V obci se každoročně pořádají akce, mezi které patří například Dětský den nebo Vítání adventu. V obci funguje také místní knihovna. Začátkem září se pořádá již tradiční Slavnost Panny Marie, kdy je veřejnosti zpřístupněn i místní kostel.
Záchlumí a místní názvy[editovat | editovat zdroj]
V Záchlumí se užívá několik pomístních názvů. Pro zástavbu domů z 80. let 20. století se používá název Nové Záchlumí, někteří mu říkají Beverly, nebo Milionářská čtvrť.
Pro původní zástavbu domů se používá název Staré Záchlumí, pro zástavbu dvojdomků z 50. let nejčastěji Rafanda. Název Rafanda si vykládají místní každý jinak. Jedni říkají, že tomu dali název proto, že se zde lidé hádali – tedy rafali, jiní že tomu dali název proto, že zde štěkali nikoli lidé, ale psi.
V Jižní části obce se užívají spíše názvy lokální – „U Bytovek“, „U Kulturáku“, „Na návsi“, „U školky“, „U hřiště“. Odloučená část obce blíže ke Stříbru uvedená na Jízdním řádu jako Ústřední dílny se pomístně nazývá „Ókáčko“ (funguje zde továrna O.K. Záchlumí neboli Opravy a kovovýroba).
Zajímavé je, že se zde ještě v roce 1946 používala celá řada názvu. Většina z nich německých, avšak některé s českým původem. Např. Golabargh, Gschtelka, Pouska, Hurka, Tschertovka atd. Tyto názvy však vzaly za své a po odsunu německého obyvatelstva pomalu vymizeli ze slovníků místních.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Silnice II/202 na jihu obce -
Mateřská škola -
Obecní úřad, čp. 17. -
Bytovky ve východní části intravilánu vesnice
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Záchlumí na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Záchlumí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Záchlumí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Dějiny vesnice Záchlumí: https://www.zachlumi.cz/obec-61/informace-o-obci/historie/
