Zvonek hadincovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxZvonek hadincovitý
alternativní popis obrázku chybí
Zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď zvonkovité (Campanulaceae)
Rod zvonek (Campanula)
Binomické jméno
Campanula cervicaria
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria) patří k nejvzácnějším původním rostlinám, rostoucím v České republice. Je jedním z více než 20 druhů rodu zvonků, které se v české přírodě vyskytují.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v poměrně širokém areálu od Francie po východní Sibiř, na severu zasahuje až do Skandinávii a na jihu po sever Itálie a Balkánu, většinou se vyskytuje jen řídce. V Česku je známo ani ne 10 lokalit, na kterých vyrůstá. Jsou to např. přírodní památka Povydří a přírodní rezervace Údolí Teplé nebo oblast Bílých Karpat.

Tato světlomilná rostlina roste od nížin až do podhůří, nejčastěji ve světlých teplomilných doubravách a okolo nich, v křovinách, na výslunných stráních, v pasených trávnících nebo na jen málo vlhkých loukách. Přestože je poměrně robustní rostlinou její semena úspěšně klíčí jen v málo zapojené vegetaci.[1][2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dvouleté byliny s přímými, výrazně pichlavými lodyhami vysokými 40 až 60 cm. Nevětvené, ostře žlábkovitě hranaté a štětinatě chlupaté lodyhy vyrůstající ze ztlustlého řepovitého kořene bývají někdy nafialovělé. Rostlina má chudou přízemní růžici tvořenou několika listy podobným listům ve spodní části lodyhy. Mají čepele téměř 10 cm dlouhé, podlouhle kopinaté, do krátkého řapíku zúžené a po obvodu nestejnoměrně zubaté. V horní části lodyhy rostou listy vejčitě kopinaté a přisedlé až poloobjímavé a o hodně kratší. Všechny listy jsou světle zelené, mírně zvlněné, na koncích zašpičatělé a stejně jako lodyhy po obou stranách pichlavě štětinatě chlupaté; spodní listy v době kvetení již zasychají.

Poměrně drobné, pětičetné, oboupohlavné, modré až modrofialové květy jsou soustředěny do nejdříve vykvétajícího strboulu na vrcholu lodyhy a do později kvetoucích chudých květenstvíúžlabí horních lodyžních listů považovaných někdy za listeny. Srostlé lístky kalichu jsou na koncích tupé a jsou jen poloviční lístků koruny dlouhých 12 až 20 mm. Koruna je nálevkovitě zvonkovitá a modře až modrofialově zbarvená. Štětinovými chlupy jsou na vnější straně porostlé plátky kališní i střední žilky plátků korunních. V květu je pět tyčinek, gyneceum je tvořeno třemi plodolisty, čnělkabliznou ční z koruny. Květy rozkvétají v červnu a červenci. Proti samoopylení jsou chráněny protandrií. Opylovány jsou entomogamicky, po náhodné autogamií se vytvoří jen málo semen. Květy se za deště neohýbají a chrání si svůj pyl před vlhkem tak, že se korunní lístky ohrnují dovnitř a vytvářejí nad tyčinkami stříšku.

Plodem je kuželovitá, žilkovaná, chlupatá tobolka otvírající se postranními děrami ve dnu. Obsahuje drobná, asi 1 mm velká semena, hmotnost tisíce semen je 77 mg. Druh se rozmnožuje výhradně semeny.[1][3][4][5]

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Zvonek hadincovitý je podobný na zvonek klubkatý, se kterým někdy vyrůstá na stejných stanovištích. Odlišuje se od něj hlavně svými štětinatými chlupy, spodními listy zúženými do krátkého řapíku a čnělkou delší než koruna.[1][4]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Druh, který se v minulých létech roztroušeně vyskytoval na většině území České republiky je v současnosti na pokraji vyhynutí. Vlivem změn v tradičním obhospodařování krajiny došlo k úbytku lokalit vhodných pro jeho úspěšný růst. Hlavní nepříznivou úlohu sehrálo velkoplošné používání umělých hnojiv, likvidace "zbytečných" mezí a remízků i omezení pastvy dobytka. Stejně je pro něj nepříznivé zakládání stejnověkých jehličnatých kultur bez bylinných podrostů i současný vysoký stav přemnožené spárkaté zvěře, kterou je spásán.

V "Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin" stanoveném vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. je zvonek hadincovitý prohlášen za druh silně ohrožený  (§2) a v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 je považován dokonce za druh kriticky ohrožený (C1t).[2][6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Zvonek hadincovitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 28.06.2011 [cit. 2014-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b EKRT, Libor. Zvonek hadincovitý pichlavý klenot Povydří [online]. Správa NP a CHKO Šumava, České Budějovice, rev. 2008 [cit. 2014-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Databáze C1 rostlin: Zvonek hadincovitý [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2014-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b Květena ČR: Zvonek hadincovitý [online]. Petr Kocián [cit. 2014-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  5. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Zvonek hadincovitý [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2014-04-21]. S. 308-309. Dostupné online. (česky) 
  6. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2014-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  7. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 21.04.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]