Přeskočit na obsah

Zubrnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zubrnice
Zubrnice, pohled na náves u kostela se sochou sv. Jana Nepomuckého
Zubrnice, pohled na náves u kostela se sochou sv. Jana Nepomuckého
Znak obce ZubrniceVlajka obce Zubrnice
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVelké Březno
Obec s rozšířenou působnostíÚstí nad Labem
(správní obvod)
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°38′58″ s. š., 14°13′14″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel226 (2025)[1]
Rozloha6,74 km²[2]
Nadmořská výška290 m n. m.
PSČ400 02
Počet domů84 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduZubrnice 38
400 02 Ústí nad Labem 2
podatelna@obeczubrnice.cz
StarostaTomáš Pernekr
Oficiální webwww.obeczubrnice.cz
Zubrnice na mapě
Zubrnice
Zubrnice
Další údaje
Kód obce568384
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zubrnice (německy Saubernitz) jsou obec v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji na území České republiky.[4] Žije zde 226[1] obyvatel. V roce 1995 byla obec prohlášena vesnickou památkovou rezervací.

Základní informace

[editovat | editovat zdroj]
Zubrnická zástavba

Část zástavby Zubrnice středověkého původu (doložena v roce 1352) s řadou cenných příkladů lidové architektury, byla v roce 1995 prohlášena vesnickou památkovou rezervací.[5] V roce 1988 otevřena veřejnosti expozice lidových staveb pod názvem Soubor lidové architektury Zubrnice, od 11. prosince 2018 pod názvem Muzeum v přírodě Zubrnice je součástí Národního muzea v přírodě.[6]

Geografické údaje a poloha

[editovat | editovat zdroj]

Zubrnice se nacházejí v krajinné oblasti Českého středohoří[7] v údolí Lučního potoka a jeho přítoku Zubrnického potoka, v nadmořské výšce 290 metrů, s rozsahem poloh katastru obce přibližně 230 až 650 metrů. Zástavba mezi kopci, nejnižší polohy obce se nachází v údolí Lučního potoka, nejvyšší na severozápadním svahu pod vrcholem Buková hora (686,1 metrů).

Celková rozloha obce činí 674,18 hektarů.[8]

Asi 2,5 kilometru severně od obce se tyčí 683 metrů vysoká Buková hora s charakteristickou televizním vysílačem. Zubrnice (obecní úřad) leží dvanáct kilometrů severozápadně od Úštěka na silnici do Malého Března a asi třináct kilometrů východně od centra okresního města Ústí nad Labem (Mírové náměstí).[9]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Obec zřejmě vznikla již 9. století jako proboštského hradu Leština[10], nejstarší písemná zmínka o obci ovšem pochází až z roku 1352.[11] V 15. století po skončení husitských nepokojů se celého zboží zmocnil Jan z Vartenberka, které však byl roku 1454 nucen navrátit.

Obyvatelé trhové obce se živili převážně zemědělstvím, přičemž obzvláště důležité bylo pěstování ovoce a chmele. Vodní síla Lučního potoka (něm. Kreuzbach) byla využívána k pohánění mlýnů.

V letech 1820–1830 v Zubrnicích jako duchovní nedobrovolně působil jako farář obrozenec Vincenc Zahradník (1790–1836), jehož busta se nachází na zdi místního kostela svaté Máří Magdaleny.

V roce 1890 bylo město napojeno na železniční síť prostřednictvím Železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk. Tato trať byla v provozu do roku 1978. Úsek Velké Březno - Zubrnice byl v roce 1988 prohlášen za historickou železnici, pravidelná vlaková doprava zde však nikdy nebyla zavedena. V roce 1993 byl založen spolek s cílem provozovat trať jako historickou železnici a v areálu stanice Zubrnice bylo zřízeno železniční muzeum. Nádraží bylo pro svou charakteristickou atmosféru využito v roce 1975 pro natáčení filmu Páni kluci.

V letech 1977 až 1988 z podnětu bývalého Okresního vlastivědného muzea v Ústí nad Labem výstavba expozice lidové architektury v přirozené krajině, lidově označovaná „skanzen”. Některé vesnické stavby obnoveny a doplněny přenesenými z míst, kde jim hrozil zánik, zejména z východní části Českého středohoří.

Od roku 1976 organizovalo muzeum v bývalém Československu letní brigády pro studenty při různých stavebních akcích.[12] Muzeum v přírodě veřejnosti otevřeno v roce 1988, jedná se o jedno z nejmladších v České republice, představujících lidovou architekturu a další sbírkové předměty.[13] V devadesátých letech navázalo muzeum spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.[zdroj?]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 429 obyvatel (z toho 201 mužů), z nichž bylo jedenáct Čechoslováků, 416 Němců a dva cizinci. Kromě dvou evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 472 obyvatel: sedmnáct Čechoslováků, 453 Němců a dva cizince. Až na sedm evangelíků a 23 lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[15]

Vývoj počtu obyvatel a domů[16][17]
186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Obyvatelé 399450501423439429472226228235201136162162167
Domy 697373737674756268444035505153

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1850–1980 byly Zubrnice obcí v okrese Ústí nad Labem (1850–1930), posléze v okrese Ústí nad Labem-okolí (1950) a později opět v okrese Ústí nad Labem. Od 1. července 1980 do 31. srpna 1990 patřily jako část obce k Velkému Březnu a od 1. září 1990 jsou opět samostatnou obcí.[18]

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 4. dubna 2019.[20]

Zubrnický skanzen

[editovat | editovat zdroj]

V sedmdesátých letech 20. století, z iniciativy státních památkových orgánů, respektive jednotlivých zaměstnanců Okresního vlastivědného muzea v Ústí nad Labem, kteří začali usilovat o zřízení skanzenu lidové architektury Českého středohoří, vzniklo v Zubrnicích muzeum lidové kultury. V roce 1976 získalo Okresní vlastivědné muzeum, pozdější zřizovatel Souboru lidové architektury Zubrnice, několik objektů, které následně postupně obnovilo. V této souvislosti byla v roce 1988 v souladu s pokyny pro památkovou péči obnovena také budova zubrnické železniční stanice. Stále funkční železniční trať z Velkého Března, od roku 1978 uzavřená, byla ve stejném roce prohlášena za památkovou muzeální železnici a v návaznosti na to bylo v roce 1996 z iniciativy sdružení Zubrnická museální železnice, založeného v roce 1993, v areálu železniční stanice v Zubrnicích vytvořeno současné železniční muzeum s rozsáhlou sbírkou drezín a dalších vozidel.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Kostel svaté Máří Magdaleny
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Zubrnicích.

V urbanisticky i krajinářsky jedinečně umístěné obci v kopcovité krajině Českého středohoří se nachází soubor hodnotné zástavby lidové architektury, vedle sebe stojí stavby roubené, hrázděné i zděné. 

Ve středu obce, s dominantou kostela svaté Maří Magdalény, zachováno několik historických roubených stavení, tvoří jádro muzea v přírodě. Interiérové i exteriérové expozice prezentovány například objekty:

Barokní studna

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Barokní studna (Zubrnice).

Barokní studna na osmiboké podezdívce se šindelovou stříškou, chráněná jako kulturní památka.[21] Původní stavba z roku 1695, která pochází ze Střížovic, části města Chlumce u Ústí nad Labem, byla prvním objektem, přemístěným do zubrnického skanzenu.

Dům čp. 46 z Loubí

[editovat | editovat zdroj]

Patrový roubený komorový dům s velmi starým jádrem, v jedné ze stěn pískovcový kvádr – vyryté vročení 1700, původně výměnek usedlosti čp. 46 v Loubí, od roku 1965 kulturní památka. V letech 1994 až 1995 na původním místě rozebrán a v letech 2010 až 2012 postaven v expozici muzea v přírodě (zázemí muzea, pokladna, využíván jako víceúčelové vzdělávací centrum).[22] V Loubí patřil nejbohatším sedlákům (vykonávali dědičně funkci rychtářů). Na nádvorní stěně spočívá na stropních trámech pavlač, neobvykle vedená pod zadním štítem i po druhé straně domu (toto provedení bylo k 1. lednu 2017 jediným známým případem).[zdroj?]

Kaple Nejsvětější Trojice

[editovat | editovat zdroj]

Malá sakrální stavba s hrázděnou lodí při silnici do Lovečkovic, na místo přemístěna v roce 1992 ze zaniklých Žichlic (okres Teplice), věžička bez zvonu, od roku 1964 kulturní památka.[23]

Kostel svaté Maří Magdalény

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Kostel svaté Máří Magdaleny (Zubrnice).

Sakrální stavba na místě původně gotického kostela (dokladován ve 14. století) na návrší v obci, v letech 1723 až 1739 barokně upraven českým architektem a stavitelem italského původu, Octavio Broggio (1670–1742), od roku 1963 kulturní památka.[24] Věž i sanktusník kostela bez zvonu, v lucerně věže dva litinové hodinové cymbály. V minulosti zvon z roku 1601 od Matouše Voříška, zvon z roku 1739 a dva malé zvony v sanktusníku.[25]

Mlýn čp. 27 Týniště

[editovat | editovat zdroj]

Vodní mlýn s mlýnicí z 18. století, od roku 1978 kulturní památka.[26] Objekt v roce 1976 získalo bývalé Okresní vlastivědné muzeum v Ústí nad Labem, pozdější zřizovatel muzea v přírodě. Jedná se o nejmladší a také nejmenší mlýn z více než 20 mlýnů vystavěných na Lučním potoku. Postaven na horní vodu, tzn. voda teče na mlýnské kolo shora. Voda z náhonu odtékala do nádrže s ústím do náhonu pily v sousedství mlýna. Na jednom z pilířů vročení 1803, stavba pravděpodobně zahájena v roce 1758 po prodeji pozemku na stavbu vodního mlýna.[27]

V objektu vodního mlýna několik neobvyklých věcí, původní dřevěný komín (vymazaný hlínou a plevami), také kamna s přikládáním paliva z předsíně (k zamezení znečištění hlavní síně). V mlýně a jeho okolí se natáčela pohádka Dešťová víla.[zdroj?]

Mlýn čp. 28 Týniště

[editovat | editovat zdroj]

Na původních základech vodního mlýna čp. 28 na katastrálním území Týniště (vodní mlýn na mapě stabilního katastru označen „Schelmühle”) postaven roubený patrový mlýn čp. 59 s trojpatrovou lomenicí, přenesený z Homole u Panny, uvnitř rekonstruovaný mlecí mechanismus, tzv. umělecké složení mlýna, přenesené z Hamrů u Hlinska.[28] Objekt tzv. industriálního dědictví (technického stavitelství) v roce 2002 prohlášen Ministerstvem kultury České republiky za kulturní památku.[29]

Původní mlýn v Týništi patřil k největším a nejstarším mlýnům na Lučním potoce. V roce 1628 jej zakoupil Šimon Klein, u mlýna také pila a olejna (písemná zmínka z roku 1710). Roku 1828 zachvátil komplex staveb požár, následně mlýn rozšířen a postaven z cihel (první „nedřevěný” mlýnem v lokalitě), v roce 1851 dobudovány pila a olejna. Mlýn a olejna ukončily provoz před rokem 1924, pila v roce 1948 a v roce 1968 objekty zbořeny (místo pro vodárnu).[zdroj?]

Vesnická škola čp. 26

[editovat | editovat zdroj]
Bývalá škola v Zubrnicích

Zděná patrová budova z roku 1863 na místě dřevěné přízemní školy z roku 1768, v objektu expozice vesnické školy z poloviny 20. století (situována do období krátce po druhé světové válce), od roku 1993 památkově chráněn,[30] v roce 1997 expozice otevřena veřejnosti.

Vesnický obchod čp. 74

[editovat | editovat zdroj]

Expozice v rozsáhlé usedlosti, tzv. vesnický obchod provozovaný od konce 19. století do počátku padesátých let 20. století, době odpovídá vnitřní vybavení,[31] například původní krámská skříň, velké zásobníky na kávu aj., od roku 1985 objekt kulturní památkou.[32]

Zemědělská usedlost čp. 61

[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlá venkovská usedlost z konce 18. století, situována na návsi, od roku 1978 kulturní památka.[33] Základem patrový dům se zděným přízemím, roubeným patrem a se sušárnou chmele, tzv. chmelařský dům z roku 1808, s typickými větracími štěrbinami ve střeše (umožňovaly sušit chmel na dvou půdních podlažích). Součástí komplexu unikátní horkovzdušná sušárna ovoce, bezdýmová a s přenosnými lískami poslední funkční svého druhu v Českém středohoří. V areálu také roubený špýchar z Lukova, kůlna na vozy z Řepčic a hrázděná stodola ze Suletic.[34]

Železniční stanice čp. 25 Týniště

[editovat | editovat zdroj]

Budova železniční stanice z roku 1890, od roku 1985 kulturní památka (industriální dědictví),[35] součást od roku 1998 památkově chráněné železniční trati Velké Březno – Lovečkovice.[36] Malé nádraží s budovou železniční stanice je zhruba 300 m vzdálené na jihozápad od zubrnické návsi, katastrálně náleží k Týništi.[37]

V roce 1996 v obvodu železniční stanice otevřena první expozice historie místní dráhy Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk, na části trati od roku 2010 částečný provoz historických železničních vozidel,[38] dráha vlečky s názvem Místní dráha Velké Březno – Úštěk (železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice / Úštěk). Nádraží se objevuje ve filmu Rebelové (režisér Filip Renč).[39]

Další stavby

[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Český úřad zeměměřický a katastrální. Základní mapa ČR: kompozice Zubrnice, Týniště [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
  5. ↑ Národní památkový ústav České republiky. Památkový katalog: vesnická památková rezervace Zubrnice [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
  6. ↑ Ministerstvo kultury České republiky. Ministr kultury spojil čtyři muzea v přírodě v ČR [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-23.
  7. ↑ Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní poměry: Geomorfologie – České středohoří (geomorfologický celek) [online]. [cit. 2019-02-25]. Aplikace dostupná za určitých technických podmínek.. Dostupné online.
  8. ↑ Územně identifikační registr ČR: obec Zubrnice [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-05.
  9. ↑ Turistická mapa: Zubrnice – Ústí nad Labem [online]. Mapy.cz [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
  10. ↑ Historie obce - Oficiální stránky obce Zubrnice. www.obeczubrnice.cz [online]. [cit. 2026-05-16]. Dostupné online.
  11. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 418, 419.
  12. ↑ Obec Zubrnice, muzeum lidové architektury [online]. [cit. 2019-02-26]. Oficiální webové stránky obce. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-23.
  13. ↑ Zubrnice, webová prezentace skanzenu [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-24.
  14. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 200.
  15. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 390.
  16. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Okres Ústí nad Labem. Dostupné online.
  17. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
  18. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 669.
  19. ↑ http://www.uir.cz/casti-obce-obec/568384/Obec-Zubrnice
  20. ↑ Udělené symboly – Zubrnice [online]. 2019-04-04 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  21. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: studna, původně označená barokní studna [online]. [cit. 2019-10-14]. Název barokní studna uveden na původním evidenčním listu kulturní památky. Dostupné online.
  22. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: dům – původně výměnek čp. 46 v Loubí [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  23. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: kaple Nejsvětější Trojice [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  24. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: kostel sv. Maří Magdalény [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  25. ↑ LUKSCH, V. Památky okresu Litoměřice I. Rukopis, Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích.
  26. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: areál vodního mlýna [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  27. ↑ Muzeum v přírodě Zubrnice. Mlýn Týniště čp. 27 [online]. [cit. 2019-02-26]. Webové stránky muzea, původně Souboru lidové architektury Zubrnice. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-27.
  28. ↑ Muzeum v přírodě Zubrnice. Transfer budovy vodního mlýna a uměleckého složení [online]. [cit. 2019-02-26]. Webové stránky původního Souboru lidové architektury Zubrnice. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-27.
  29. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: mlýn z Homole u Panny [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  30. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: škola [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  31. ↑ Muzeum v přírodě Zubrnice. Vesnický obchod čp. 74 [online]. [cit. 2019-02-26]. Webové stránky, původně Souboru lidové architektury Zubrnice. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-27.
  32. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: usedlost [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  33. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: usedlost čp. 61 [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  34. ↑ Muzeum v přírodě Zubrnice. Zemědělská usedlost čp. 61 [online]. [cit. 2019-02-26]. Webové stránky, původně Soubor lidové architektury Zubrnice. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-27.
  35. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: železniční stanice [online]. [cit. 2019-02-26]. Objekt čp. 25, Týniště (obec Zubrnice). Dostupné online.
  36. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: železniční trať Velké Březno – Lovečkovice [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  37. ↑ Turistická mapa: Zubrnice [online]. Mapy.cz [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  38. ↑ Zubrnická museální železnice [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
  39. ↑ HORÁČEK, Aleš. Nadšenci se snaží obnovit trať u Zubrnic, zloději jim ji rozkrádají. iDNES.cz [online]. 2011-02-02 [cit. 2018-07-22]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zubrnice&oldid=26194164“