Komín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o stavebním prvku sloužícím k odvádění spalin. Další významy jsou uvedeny v článku Komín (rozcestník).
Řada komínů na střeše anglického domu (Newcastle upon Tyne)

Komín nebo také spalinová cesta je obvykle svislá stavba, část stavby či konstrukce, popřípadě systém sloužící pro odvod spalintopeniště. Za spalinovou cestu se nepovažuje odvod spalin z lokálních podokenních topidel o jmenovitém výkonu do 7 kW s vývodem přes fasádu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zděný neomítnutý komín v Bukově

Předstupněm komína byl kouřový otvor ve střeše nebo u střechy, často s vlastní stříškou.

Nejstarším zařízením sloužícím k odvodu kouře ven z domu (respektive jizby) byl tzv. dymník odvádějící kouř do podkrovního prostoru.

Kolem 15. století se pak objevují již komíny sahající až nad samotnou střechu a odvádějící tak kouř zcela mimo dům. První komíny byly dřevěné či hlinitodřevěné, v průběhu 17. a 18. století se hlavně pod tlakem protipožární prevence přecházelo na komíny zděné a tedy nehořlavé. Jejich průduchy už byly svedeny až k zemi a využívaly tak k odvodu kouře umělého tahu.

Funkce komínu - spalinové cesty[editovat | editovat zdroj]

Komín je v největší míře využíván k odvádění spalin z objektů. Napojují se tedy na něj kamna, pece, krby nebo kotle a dalších spotřebičů pro všechny druhy paliv u kterých funguje jako jednoduché zařízení, zajišťující odvod spalin z topeniště. Horké spaliny v komíně mají nižší hustotu než venkovní neohřátý vzduch, jsou proto vytlačovány a stoupají komínem vzhůru a na jejich místo je vytlačován („nasáván“) čerstvý vzduch.

Tlaku, vyvolanému rozdílem hustot spalin a okolního vzduchu, který žene vzduch komínem, se říká tah komína. Tah komína je závislý kromě poměru hustot ohřátých plynů a okolí i na objemu spalin v něm, tedy jeho výšce a vnitřním průměru. Proto jsou v průmyslových provozech stavěny vysoké komíny. V případě, že je nemožné stavět vysoký komín nebo má komín odvádět studené plyny, jsou montována zařízení pro umělý tah – tahové ventilátory. Příkladem může být dyšna parních lokomotiv nebo ventilátor.

Údržba - kontrola, čištění a revize komínů (spalinových cest)[editovat | editovat zdroj]

Čištění[editovat | editovat zdroj]

Čištění komínů provádí pouze oprávněná osoba podle Zákona č. 133/1985 Sb. a vyhlášky č. 34/2016 Sb. tak že se nejdříve odstraní saze ze spalinové cesty a jejích komponentů, následně se vyberou pevné části spalin z půdice (dno spalinové cesty) a vyberou se také kondenzáty ze spalinové cesty. Čištění spalinové cesty napojené na topidlo o výkonu do 50 kW (např. rodinné domky) a náhradní zdroje elektrické energie (dieselagregáty) si může provést sám majitel. Čištění je také vypálení spalinové cesty odolné proti vyhoření, které může provést jen oprávněná osoba. Frekvence čištění spalinové cesty se určuje podle druhu paliva, frekvence provozu (celoroční nebo sezónní) a podle výkonu topidla.

Ve stavbě pro rodinnou rekreaci se čištění provádí nejméně jedenkrát ročně a kontrola nejméně jedenkrát za dva roky.

Pokud se čištění neprovede, může dojít k zapálení sazí a následnému komínovému požáru.

Kontrola[editovat | editovat zdroj]

Kontrolu spalinové cesty je nutno provést podle zákona č. 133/1985 Sb. a [1]vyhlášky č. 34/2016 Sb. minimálně jednou ročně od všech druhů spotřebičů: krby, kamna, ohřívače vody, kotle, sálavá topidla, ohřívače vzduchu a další, tedy všechny spotřebiče, které spalují plynná, kapalná nebo pevná paliva a jsou připojena na spalinovou cestu, patří sem i tzv. turbo kotle a kondenzační kotle vyústěné přes fasádu budovy nebo vedené přes střechu. Výjimku tvoří spalinová cesta napojená na topidlo o výkonu nad 50 kW (např. topidlo teplárny, které může dosáhnout až desítek MW) a využívá pevný druh paliva, kde se kontrola provádí dvakrát ročně.

Kontrolu může provádět pouze oprávněná osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví. Při kontrole kominíci zjišťují, zda je spalinová cesta bezpečná, neohrožuje majetek a zdraví, popřípadě nařídí odstranění překážek a závad.

Revize[editovat | editovat zdroj]

Revizi provádí oprávněná osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví a je současně revizním technikem spalinových cest.

Revize spalinové cesty se provádí dle vyhlášky č. 34/2016 Sb.

  • před uvedením nové spalinové cesty do provozu nebo po každé stavební úpravě komínu,
  • při změně druhu paliva připojeného spotřebiče paliv,
  • před připojením spotřebiče paliv do nepoužívané spalinové cesty,
  • před výměnou spotřebiče paliv s výjimkou výměny spotřebiče stejného druhu, typu, provedení a výkonu za podmínky, že způsobilost spalinové cesty je potvrzena zprávou o provedení čištění a kontroly spalinové cesty,
  • po komínovém požáru, nebo
  • při vzniku trhlin u používané spalinové cesty, jakož i při důvodném podezření na výskyt trhlin u používané spalinové cesty.

Od roku 2016 kominík nebo revizní technik spalinových cest, který zjistí nedostatky, které bezprostředně ohrožuje zdraví, život nebo majetek osob, je povinen hlásit tyto závady stavebnímu úřadu při technických závadách a orgánu státního požárního dozoru při nedodržení požární bezpečnosti.

Zpráva o provedeném čištění, kontrole nebo revizi[editovat | editovat zdroj]

Po čištění, kontrole nebo revizi je oprávněná osoba předat objednateli písemnou zprávu o provedeném čištění nejpozději do 10 pracovních dní. Pokud právnická nebo podnikající fyzická osoba vyčistí komín svépomocí, je povinna o tom učinit písemný záznam.

Pokuty[editovat | editovat zdroj]

Pokud majitel poruší zásady bezpečného provozu komínu nebo ho provozuje v rozporu se zákonem 133/1985 Sb., tak může dostat pokutu do výše 10 000 Kč, pokud nejde o trestný čin.

Pokud právnická nebo podnikající fyzická osoba provozuje spalinovou cestu v rozporu se zákonem 133/1985 Sb. ,tak může dostat pokutu do výše 100 000 Kč.

Pokud oprávněná osoba provede čištění, kontrolu nebo revizi v rozporu se zákonem 133/1985 Sb. nebo nevydá písemnou zprávu o provedeném čištění, kontrole nebo revizi, tak může dostat pokutu do výše 50 000 Kč.

Vložkování komínů[editovat | editovat zdroj]

Každý komín má svoji životnost. Pokud komínový průduch z jakýchkoli důvodů neodpovídá platným předpisům, přestavba komínu je nevyhnutelná. Rekonstrukce komínů pomocí vložkování je šetrný způsob, jak lze prodloužit životnost každého komínu. Často předchází vložkování i frézování komína v případě spotřebičů na pevná paliva především. U spotřebičů na plyn to tak časté není. Děje se tak proto, že průduch komína je nutné zvětšit a po vyfrézování je nutné komín vyvložkovat z důvodu ztenčení cihelné vyzdívky , která tímto již neplní funkci spalinové cesty sama o sobě. Následné kvalitní vložkování pomocí vyhovujících a bezpečných materiálů zajistí dobrý tah při jakémkoliv druhu paliva, odolnost vůči nasákavosti a vlhkosti, čisté ovzduší bez kouřového zápachu spalin v domě a také bezpečné připojení moderního spotřebiče. Každá úprava nebo zásah do komína - spalinové cesty musí odpovídat kominické normě ČSN 73 4200 a ČSN 73 4201 a být schváleno revizním technikem spalinových cest dle vyhlášky č. 34/2016 Sb

Základní části komínu - spalinové cesty[editovat | editovat zdroj]

  • kouřovod - průchozí část komínu sloužící k odvodu spalin z topidla; může mít čtvercový, obdélníkový či kruhový průřez a je často vyrobená z plechu nebo keramiky (např. šamot)
  • komínový plášť nebo komínové těleso – vnější vrstva komínu (u rodinných domků zjm. z cihel a malty)
  • půdice – dno spalinové cesty, ze kterého se odebírají pevné části spalin
  • vybírací otvor – zřizuje se v nejnižší části komína (zpravidla ve sklepě apod.) a slouží k vybírání popílku a sazí z půdice
  • sopouch – otvor, který spojuje topidlo se spalinovou cestou
  • vymetací otvor – zřizuje se na půdách jestliže nelze vymetat komín z lávky na střeše
  • komínová hlava – poslední část komínu nad střechou
  • kontolní otvor – otvor který se zavádí, pokud je kompletní čištění komínu ze střechy nemožné, tj. pokud je komín příliš vysoký nebo pokud se vyhýbá stavební konstrukci (v tom případě se umístí pod ohyb)

Rozdělení komínů[editovat | editovat zdroj]

Komín elektrárny Prunéřov I
  • podle konstrukčního uspořádání dělíme komíny na jednovrstvé – komínový průduch je obklopen komínovým pláštěm a na vícevrstvé – komínový průduch tvoří vložka a ta je obklopena izolační vrstvou a až potom je plášť.
  • podle počtu průduchů dělíme komíny na jednotlivé – s jedním průduchem a sdružené – s více průduchy, které mohou být ve více řadách.
  • podle uspořádání průduchů komíny dělíme na průběžné – všechny průduchy mají půdice v nejnižším podlaží a podlažní – průduchy mají půdice v těch podlažích, kde jsou připojeny spotřebiče.
  • podle připojování spotřebičů komíny dělíme na samostatné – spaliny se odvádí jedním průduchem z jednoho podlaží a společné – jedním průduchem se odvádí spaliny z více podlaží.
  • podle průběhu podélné osy dělíme komíny na přímé – osa je svislá a nepřímé – osa průduchu se odklání od svislice.
  • podle způsobu provedení dělíme na zděné – ze speciálních tvarovek, dále pak na montované a jednolité.
  • podle vztahu ke svislým konstrukcím dělíme na vestavěné, přistavěné a samostatně stojící.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Milovníci lezení na komíny si říkají komínáři. Mají vlastní sdružení, pravidla a specifický slovník.[1][2][3][4]
  • Nejvyšší komíny:
  • Výška komínové hlavy (nadstřešní část komína) je definována státní normou. Platí, že komín do dvou metrů od hřebene střechy musí přesahovat tečnu vedenou hřebenem střechy o 650 mm.
  • Při připojování spotřebičů s vyšší teplotou spalin je důležité dilatačně oddělit kovový kouřovod od keramického hrdla sopouchu tak, aby spoj těsnil, avšak aby zároveň eliminoval rozdílné rozměrové změny obou materiálů při změnách teploty, toho lze docílit napojovacími adaptéry.

Lokomotivní komín[editovat | editovat zdroj]

Zvláštní kapitolu tvoří komín parních dopravních prostředků, speciálně parních lokomotiv. Lokomotivní parní kotel je konstruován pro vysoké plošné tepelné zatížení. Relativně malý lokomotivní parní kotel musí dodávat tepelný výkon až v řádech megawattů. Výška komína je přitom omezena průjezdným profilem. Zároveň je nutno zajistit, aby z relativně krátkého komína neodlétaly jiskry, které by mohly způsobit požár. Byla proto vyvinuta řada komínů, které tyto protichůdné požadavky splňovaly. Dostatečný průchod spalin nízkým komínem zajišťuje už od počátku vývoje parních lokomotiv dyšna. První komíny nízkých lokomotiv byly vysoké válce, nebo vzhůru se rozšiřující kužely. Pod komín se často montovalo síto pro zachycení sazí. Na konci 19. století bylo vyvinuto několik typů baňatých komínů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Seznam občanských sdružení [online]. Ministerstvo vnitra ČR, rev. 2009-4-7, [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.  
  2. GURYČA, Richard. Komínáři: Praha je zdolána [online]. IDNES.cz, 2001-1-3, [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.  
  3. STANOVY Svazu českých komínářů [online]. Svaz Českých Komínářů, [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.  
  4. ŠTEVOVE, Jiří. Vložkování [online]. Števove Jiří, [cit. 2012-06-04]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]