Komín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o stavebním prvku sloužícím k odvádění spalin. Další významy jsou uvedeny v článku Komín (rozcestník).
Řada komínů na střeše anglického domu (Newcastle upon Tyne)

Komín je obvykle svislá stavba (či konstrukce) sloužící obvykle pro odvod spalin.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zděný neomítnutý komín v Bukově

Nejstarším zařízením sloužícím k odvodu kouře ven z domu (respektive jizby) byl tzv. dymník odvádějící kouř do podkrovního prostoru. Kolem 15. století se pak objevují komíny sahající až nad samotnou střechu a odvádějící tak kouř zcela mimo dům. První komíny byly dřevěné či hlinitodřevěné, v průběhu 17. a 18. století se hlavně pod tlakem protipožárních předpisů přecházelo na komíny zděné. Jejich průduchy už byly svedeny až k zemi a využívaly tak k odvodu kouře umělého tahu.

Funkce komínu[editovat | editovat zdroj]

Komín je v největší míře využíván k odvádění spalin z objektů. Napojují se tedy na něj kamna, pece, krby nebo kotle, u kterých funguje jako jednoduché vzduchové čerpadlo, zajišťující odvod spalin z topeniště. Horké spaliny v komíně mají nižší hustotu než vzduch okolo, stoupají proto komínem vzhůru a na jejich místo je nasáván čerstvý vzduch. Tlaku, který žene vzduch komínem, se říká tah komína. Tah komína je závislý na jeho výšce a poměru vnitřního průměru k objemu spalin. Proto jsou v průmyslových provozech stavěny vysoké komíny.

Výška komínové hlavy (nadstřešní část komína) je definována státní normou. Platí, že komín do dvou metrů od hřebene střechy musí přesahovat tečnu vedenou hřebenem střechy o 650 mm.

Při připojování spotřebičů s vyšší teplotou spalin je důležité dilatačně oddělit kovový kouřovod od keramického hrdla sopouchu tak, aby spoj těsnil, avšak aby zároveň eliminoval rozdílné rozměrové změny obou materiálů při změnách teploty, toho lze docílit napojovacími adaptéry.

Komín může také sloužit jako součást ventilace budovy. Tah je vyvozován vzduchem ohřátým uvnitř budovy.

V případě, že je nemožné stavět vysoký komín nebo má komín odvádět studené plyny, jsou montována zařízení pro umělý tah. Příkladem může být dyšna parních lokomotiv nebo ventilátor.

Základní části komínu[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení komínů[editovat | editovat zdroj]

Komín elektrárny Prunéřov I
  • podle konstrukčního uspořádání dělíme komíny na jednovrstvé – komínový průduch je obklopen komínovým pláštěm a na vícevrstvé – komínový průduch tvoří vložka a ta je obklopena izolační vrstvou a až potom je plášť.
  • podle počtu průduchů dělíme komíny na jednotlivé – s jedním průduchem a sdružené – s více průduchy, které mohou být ve více řadách.
  • podle uspořádání průduchů komíny dělíme na průběžné – všechny průduchy mají půdice v nejnižším podlaží a podlažní – průduchy mají půdice v těch podlažích, kde jsou připojeny spotřebiče.
  • podle připojování spotřebičů komíny dělíme na samostatné – spaliny se odvádí jedním průduchem z jednoho podlaží a společné – jedním průduchem se odvádí spaliny z více podlaží.
  • podle průběhu podélné osy dělíme komíny na přímé – osa je svislá a nepřímé – osa průduchu se odklání od svislice.
  • podle způsobu provedení dělíme na zděné – ze speciálních tvarovek, dále pak na montované a jednolité.
  • podle vztahu ke svislým konstrukcím dělíme na vestavěné, přistavěné a samostatně stojící.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivní komín[editovat | editovat zdroj]

Zvláštní kapitolu tvoří komín parních dopravních prostředků, speciálně parních lokomotiv. Lokomotivní parní kotel je konstruován pro vysoké plošné tepelné zatížení. Relativně malý lokomotivní parní kotel musí dodávat tepelný výkon až v řádech megawattů. Výška komína je přitom omezena průjezdným profilem. Zároveň je nutno zajistit, aby z relativně krátkého komína neodlétaly jiskry, které by mohly způsobit požár. Byla proto vyvinuta řada komínů, které tyto protichůdné požadavky splňovaly. Dostatečný průchod spalin nízkým komínem zajišťuje už od počátku vývoje parních lokomotiv dyšna. První komíny nízkých lokomotiv byly vysoké válce, nebo vzhůru se rozšiřující kužely. Pod komín se často montovalo síto pro zachycení sazí. Na konci 19. století bylo vyvinuto několik typů baňatých komínů.

Vložkování komínů[editovat | editovat zdroj]

Každý komín má svoji životnost. Pokud komínový průduch z jakýchkoli důvodů neodpovídá platným předpisům, přestavba komínu je nevyhnutelná. Rekonstrukce komínů pomocí vložkování je šetrný způsob, jak lze prodloužit životnost každého komínu. Často předchází vložkování i frézování komína v případě spotřebičů na pevná paliva především. U spotřebičů na plyn to tak časté není . Děje se tak proto, že průduch komína je nutné zvětšit a po vyfrézování je nutné komín vyvložkovat z důvodu ztenčení cihelné vyzdívky , která tímto již neplní funkci spalinové cesty sama o sobě. Následné kvalitní vložkování pomocí vyhovujících a bezpečných materiálů zajistí dobrý tah při jakémkoliv druhu paliva, odolnost vůči nasákavosti a vlhkosti, čisté ovzduší bez kouřového zápachu spalin v domě a také bezpečné připojení moderního spotřebiče.

Údržba a revize komínů[editovat | editovat zdroj]

Nařízení vlády č. 91/2010 Sb. nařizuje lidem i firmám a podnikům kontrolovat komíny minimálně jednou ročně, je-li na komín připojen spotřebič s výkonem do 50 kW. Takto předepsaná a stanovená kontrola se týká kromě budov trvale obývaných i víkendových chat a chalup. Jedinou výjimkou je situace, kdy od poslední kontroly nebylo „zatopeno“. Pak se spalinová cesta kontrolovat a čistit nemusí do chvíle, než bude opět uvedena v činnost. Při kontrole kominíci ověřují, zda není spalinová cesta porušena, komín čistí a přitom popřípadě odstraňují překážky. Rovněž zjišťují tah komínu. Frekvence čištění spalinové cesty se určuje podle druhu paliva a také připojených spotřebičů paliv. Více zde

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Seznam občanských sdružení [online]. Ministerstvo vnitra ČR, rev. 2009-4-7, [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.  
  2. GURYČA, Richard. Komínáři: Praha je zdolána [online]. IDNES.cz, 2001-1-3, [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.  
  3. STANOVY Svazu českých komínářů [online]. Svaz Českých Komínářů, [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.  
  4. ŠTEVOVE, Jiří. Vložkování [online]. Števove Jiří, [cit. 2012-06-04]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu