Ekibastuz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ekibastuz
Екібастұз
Ekibastuz – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
rozloha a obyvatelstvo
správa

Ekibastuz (kazašsky Екібастұз) je město v Pavlodarské oblasti na severovýchodě Kazachstánu u stejnojmenného jezera. Leží přibližně 320 kilometrů východně od hlavního města Astany. Klima je extrémně kontinentální s hlubokými mrazy v zimě a žhavými léty.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1957 měl Ekibastuz 25 tisíc obyvatel, podle censu z roku 1999 zde žilo 127 200 obyvatel, v roce 2013 to bylo 137 270. Národnosti podle sčítání z roku 2010 převažují kazašská (75 tisíc) a ruská (52), významnější menšiny jsou ukrajinská (7), tatarská (3) a běloruská (1) při celkovém počtu obyvatel 145 tisíc. Nejnovější mešita byla otevřena v roce 1998 a pravoslavný chrám v roce 2000 za účasti příslušných nejvyšších duchovních Kazachstánu.

Charakter[editovat | editovat zdroj]

Centrum těžby černého uhlí, kovoprůmyslu a průmyslu stavebních hmot a také potravinářství. V okolí se nacházejí dvě velké uhelné elektrárny

  • GRES-1 – 4000 MW, z roku 1980, plný výkon 1984, největší kazašská elektrárna
  • GRES-2 – 1000 MW, rok 1990

a také letiště. Město v areálu GRES-1 se pyšní nejvyšším komínem na světě, který měří 419,7 m.

Sídlí zde 8 vysokých škol ("колледж"), převážně technického zaměření, ale i humanitních a lékařských oborů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy prokazují osídlení v oblasti nejméně již 12 tisíc let. Vodohospodářská zemědělská zařízení byla odhalena ve vykopávkách z období pozdního středověku.

Moderní etapa osídlení přišla roku 1876, kdy v oblasti byla objevena ložiska kamenného uhlí a v roce 1898 současně s počátkem těžby bylo založeno první sídliště. Po znárodnění dolů z roku 1918 ve dvacátých letech těžba upadla a zařízení bylo zlikvidováno. Až roku 1948 byla započata stavba nového města a roku 1954 znovu započata těžba a zpracování uhlí. A roku 1957 obec získala městská práva. Např. v roce 1979 bylo 11% sovětské těžby černého uhlí z místních dolů.

V 50. letech 20. století zde byl sovětský tábor - gulag, ve kterém byl na nucených pracích mimo jiné Alexandr Solženicyn. V lednu 1952 zde došlo ke vzpouře.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]