Buková hora (České středohoří)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Buková hora

Kopec s vysílačem od Labe

Vrchol 683 m n. m.
Prominence 238 m ↓ Lovečkovice[1]
Izolace 8,5 km → Sedlo
Poznámka televizní vysílač
Poloha
Státy Česko Česko
Pohoří České středohoří / Verneřické středohoří / Bukovohorské středohoří / Mukařovská hornatina
Souřadnice 50°40′18″ s. š., 14°13′40″ v. d.
Buková hora
Buková hora
Hornina tefrit
Povodí Labe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buková hora (německy Zinkenstein, Buchberg) je tefritová[2] homole, která byla osazená buky, duby a jehličnatými stromy. Vrchol leží na území města Verneřice, a to jeho části, dřívější obce Příbram, ležící východně od vrcholu. Buková hora s vysílací věží je výraznou dominantou Českého středohoří, tyčí se na pravém břehu Labe nad Malým Březnem a Těchlovicemi, z jižní strany je nejbližší obcí Zubrnice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. října 1778 od Verneřic přes Příbram navštívil Bukovou horu císař Josef II. se svým doprovodem, dále pokračovali na Vitín a Ústí nad Labem. V roce 1837 navštívil Bukovou horu přírodovědec a spoluzakladatel vědecké geografie Alexander von Humboldt. Na památku jeho návštěvy byla na čedičovou skálu upevněna pamětní deska, která se zachovala přinejmenším do roku 1964.

Horský klub Českého Švýcarska, založený roku 1878Děčíně, zde postavil už před rokem 1900 vyhlídkovou věžičku. Kolem roku 1907 postavil klub turistickou chatu, která byla v provozu jen o nedělích nebo svátcích nebo na objednávku. Obhospodařoval ji hostinský Kratochwill. Potraviny a voda se z úpatí donášely v nůších. Roku 1913 majitel pozemku nařidil odstranění chaty, horský klub zakoupil sousední pozemek, chatu přemístil a zřídil příjezdovou cestu. Po první světové válce byla vedle věžičky postavena trigonometrická věž. Roku 1929 byla postavena kamenná budova, v níž byl správce přítomen stále. Roku 1930 požár zničil její střechu.

V letech 19601962 byl na vrcholu postaven 180 metrů vysoký televizní vysílač Buková hora včetně budovy. Ten byl kvůli poškození požárem odstřelen v roce 1966 a následně nahrazen roku 1967, resp. v následujících letech, novým vysílačem, vysokým 223 metrů.

Dostupnost[editovat | editovat zdroj]

Od nádraží v Malém Březně na trati č. 073 ze Střekova do Děčína vede na vrchol Bukové hory asi 5,5 km dlouhá modře značená turistická cesta. Podobná vzdálenost dělí vrchol Bukové hory od nádraží v Těchlovicích po červené značce, která pak pokračuje přes Zubrnice a další partie Českého středohoří.[3]

Zaniklé obce[editovat | editovat zdroj]

Putování po modré značce západním svahem Bukové hory z Malého Března směrem k jejímu vrcholu je zároveň cestou po historii zdejších zaniklých obcí: Vitína, Staré Homole a Načiny.

Vitín[editovat | editovat zdroj]

Ještě před 2. světovou válkou byl Vitín (německy Wittine) živou obcí, kde dokonce existovalo i pohostinství s vyhlídkovou terasou nad údolím Labe. Do této vesnice však nevedla žádná silnice, takže zásobování muselo do obce putovat oklikou po železnici přes Zubrnice a Lovečkovice pro dnes již zrušené trati do Verneřic a odtud pak byly potraviny, včetně březenského piva, dopravovány do Vitína koňskými povozy. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 byla obec osídlena vojáky Svobodovy armády a jejich rodinami. Nadále však zůstávala problémem dostupnost obce. I noví obyvatelé, stejně jako jejich předchůdci, se snažili u úřadů prosadit výstavbu silnice, avšak ani oni neuspěli. Začali obec postupně opouštět, poslední obyvatel zde údajně setrval do roku 1966.[4]

Počátkem roku 2014 nabídl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových případným zájemcům k odkoupení pozemky, na nichž kdysi stála obec Vitín. Pozemky byly nabídnuty za souhrnnou cenu 405 000 korun.[5]

Stará Homole[editovat | editovat zdroj]

O něco výše, vpravo od modře značené turistické stezky, poblíž kóty 507 m n. m., ležela kdysi obec Stará Homole (německy Althummel). Nacházela se na staré cestě z Vitína do Velkých Stinek.[6] Z východní strany prochází poblíž této lokality červeně značená cesta ze Zubrnic na vrchol Bukové Hory. Ve Staré Homoli bylo před rokem 1945 14 domů. K této vesnici se víže památná událost z roku 1778, kdy ji po sestupu z vrcholu Bukové hory navštívil rakouský císař Josef II. a při té příležitosti se napil ze zdejší studánky. Tomuto zdroji pitné vody se pak říkalo Císařova studánka (Kaiserbrunn).[4]

Načina[editovat | editovat zdroj]

Poblíž místa, kde jsou dosud patrné ruiny vesnice Stará Homole, stávala kdysi obec Načina (německy Natschin, původní název vsi byl snad Radčina). Tato obec zanikla již ve středověku, avšak její název se dochoval v německém pojmenování údolí Natschintal a také v podobě jména zdejšího vodopádu na horním toku Lučního potoka.[4]

Velké Stinky[editovat | editovat zdroj]

Pouhých několik set metrů jihovýchodním směrem od vrcholu Bukové hory se kdysi na staré cestě z Vitína nacházela ve vrcholových partiích Českého středohoří další osada Velké Stinky (německy Gross Zinken). Dosud se zde dochovaly základy domů, studna a sklepení. Na katastru bývalé vsi roste 20 metrů vysoká lípa malolistá, která byla Správou CHKO České středohoří prohlášena památným stromem.[7] Poblíž této lokality dnes vede zeleně značená turistická cesta.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ultrakopce na Ultratisicovky.cz
  2. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Buková hora, s. 90–91. 
  3. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-10-21]. Dostupné online. 
  4. a b c d SVOBODA, Jiří. Tajemství Českého středohoří. Ústí nad Labem: Imagine media, 2014. 337 s. ISBN 978-80-905511-0-7. S. 256–259. 
  5. HORÁK, Jan. Stát prodává zaniklou obec v Českém středohoří. Obnovit ji však nelze. idnes.cz [online]. 2014-01-18 [cit. 2015-11-29]. Dostupné online. 
  6. LULEK, Jiří. Stará Homole [online]. zanikleobce.cz, 2008-02-14 [cit. 2016-10-21]. Dostupné online. 
  7. BOUŠKA, Milan. Velké Stínky [online]. zanikleobce.cz, 2015-04-01 [cit. 2016-10-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Kratochvill: Dějiny Příbrami pod Bukovou horou

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]