Zlín střed
| Zlín střed | |
|---|---|
 Nádražní budova | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Zlínský |
| Město | Zlín |
| Ulice | Trávník |
| Souřadnice | 49°13′35,5″ s. š., 17°39′30,51″ v. d. |
  Zlín střed | |
| Provozovatel dráhy | Správa železnic |
| Kód stanice | 337550[1] |
| Trať | Otrokovice–Vizovice |
| Nadmořská výška | 215 m n. m. |
| V provozu od | 8. října 1899 |
| Zabezpečovací zařízení | elektronické stavědlo ESA 11[1] |
| Dopravní koleje | 5[1] |
| Nástupiště (nástupní hrany) | 2 (2)[1] |
| Prodej jízdenek |  |
| Návazná doprava | Městská hromadná doprava (autobusy, trolejbusy), autobusové nádraží |
| Služby ve stanici |        |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zlín střed je centrální železniční stanice v hlavní části krajského města Zlín poblíž řeky Dřevnice. Leží na jednokolejné neelektrizované trati Otrokovice–Vizovice při ulici Trávník. Leží v nadmořské výšce 215 m n. m. a je zařazena do integrovaného dopravního systému IDZK. Ve městě se dále nachází dalších devět železničních zastávek, které tvoří dopravní osu celého sídla.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Potřeba napojení k železniční síti narostla pro Zlín především v rámci prudkého růstu, jež přinesla prosperující obuvnická továrna firmy Baťa založená roku 1894, hlavní iniciativu ke stavbě ovšem vyvíjeli zástupci města Vizovice. Jako odbočná stanice z trati původně propojující Vídeň a Krakov byla vybrána zastávka v Otrokovicích (původně se uvažovalo i o Napajedlech), kde byla s dostavbou trati vystavěna nová nádražní budova. Stavební práce prováděla budapešťská stavební firma Török a Janowic, 8. října 1899 byl na trati zahájen pravidelný provoz zajišťovaný společností Severní dráha císaře Ferdinanda (KFNB), vlastníkem hlavní trati. Staniční budova sestávala z jednopatrové budovy s lomenou střechou a krytým prvním nástupištěm. U otrokovického zhlaví bylo kolejiště obklopeno a propojeno s baťovským továrním areálem.
Trať zůstávala v majetku a správě soukromé společnosti i po skončení první světové války. Majoritní podíl akcií této trati získal později koncern Baťa a 1. srpna 1931 byla společnost přejmenována na Otrokovicko-zlínsko-vizovická dráha (OZVD). Na dráze tehdy operovala nadstandardně moderní traťová vozidla, která díky poměrně četným zastávkám plnila roli hromadné dopravy. K dokončení plánu plného propojení železnice z Otrokovic přes Zlín a Vizovice dále do Valašské Polanky, kde by došlo k napojení na trať Hranice na Moravě – Púchov nakonec nedošlo: stavební práce byly definitivně zastaveny v roce 1954.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Nacházejí se zde dvě jednostranná vnitřní nástupiště, k příchodu k vlakům slouží přechody přes koleje.[1] Dlouhodobě se plánuje zvoukolejnění, elektrizace a další rekonstrukční práce na trati, stejně jako stavba zcela nového dopravního terminálu spojujícího vlakové a autobusové nádraží.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Stanici obsluhují rychlíky (na trase Praha-Smíchov ─ Zlín střed) a osobní vlaky (na trase Otrokovice─Vizovice a do Kroměříže). Častá je zde nákladní doprava do podniku Areal Svit Zlín (Baťovy závody).[zdroj?]
Cestující[editovat | editovat zdroj]
Odbavení cestujících[editovat | editovat zdroj]
Stanice zajišťuje odbavení cestujících.
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Přístup do budovy stanice (včetně přístřešku před povětrnostními vlivy) je bezbariérový. Bezbariérový přístup není na žádné nástupiště (dle ČSN 73 4959).
Služby ve stanici[editovat | editovat zdroj]
Cestujícím jsou ve stanici poskytovány následující služby: mezinárodní a vnitrostátní pokladní přepážka, platba v eurech a platební kartou, čekárna, úschovna zavazadel a jízdních kol, veřejné bezbariérové WC, parkoviště a bufet i rychlé občerstvení.
