Vizovice (nádraží)
| Vizovice | |
|---|---|
 Nádražní budova | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Zlínský |
| Město | Vizovice |
| Souřadnice | 49°13′12,18″ s. š., 17°50′35,5″ v. d. |
  Vizovice | |
| Provozovatel dráhy | Správa železnic |
| Kód stanice | 368050[1] |
| Trať | Otrokovice–Vizovice |
| Nadmořská výška | 285 m n. m. |
| V provozu od | 8. října 1899 |
| Dopravní koleje | 2[1] |
| Nástupiště (nástupní hrany) | 1 (1)[1] |
| Prodej jízdenek |  |
| Návazná doprava | Stanoviště autobusů před staniční budovou |
| Služby ve stanici |     |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vizovice jsou dopravna D3[1] v západní části města Vizovice v okrese Zlín ve Zlínském kraji, poblíž říčky Lutoninka. Leží na jednokolejné neelektrizované trati Otrokovice–Vizovice.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Potřeba napojení k železniční síti narostla pro Zlín především v rámci prudkého růstu, jež přinesla prosperující obuvnická továrna firmy Baťa založená roku 1894, hlavní iniciativu ke stavbě ovšem vyvíjeli zástupci města Vizovice. Jako odbočná stanice z trati původně propojující Vídeň a Krakov byla vybrána zastávka v Otrokovicích (původně se uvažovalo i o Napajedlech), kde byla s dostavbou trati vystavěna nová nádražní budova. Stavební práce prováděla budapešťská stavební firma Török a Janowic. Dne 8. října 1899 byl na trati zahájen pravidelný provoz zajišťovaný společností Severní dráha císaře Ferdinanda (KFNB), která byla vlastníkem hlavní trati. Koncová stanice sestávala z jednopatrové budovy s lomenou střechou a krytým prvním nástupištěm.
Trať zůstávala v majetku a správě soukromé společnosti i po skončení první světové války. Majoritní podíl akcií této trati získal později koncern Baťa a 1. srpna 1931 byla společnost přejmenována na Otrokovicko-zlínsko-vizovická dráha (OZVD). Na dráze operují tehdy nadstandardně moderní traťová vozidla, která díky poměrně četným zastávkám plní roli hromadné dopravy. K dokončení plánu plného propojení železnice z Otrokovic přes Zlín a Vizovice dále do Valašské Polanky, kde by došlo k napojení na trať Hranice na Moravě – Púchov nakonec nedošlo: stavební práce byly definitivně zastaveny v roce 1954.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Nachází se zde jedno jednostranné vnitřní nástupiště o délce 98 m, k příchodu k vlakům slouží přechody přes kolej.[1]
