Závada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Závada u Hlučína)
Tento článek je o obci na Hlučínsku. Další významy jsou uvedeny na stránce Závada (rozcestník).
Závada
Střed obce s kaplí sv. Urbana
Střed obce s kaplí sv. Urbana
Znak obce ZávadaVlajka obce Závada
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecHlučín
Obec s rozšířenou působnostíHlučín
(správní obvod)
OkresOpava
KrajMoravskoslezský
Historická zeměSlezsko
(do r. 1920 též pruské Slezsko)
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel614 (2023)[1]
Rozloha5,27 km²[2]
Katastrální územíZávada u Hlučína
Nadmořská výška262 m n. m.
PSČ747 19
Počet domů170 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduZávada 106
747 19 Bohuslavice u Hlučína
obec-zavada@quick.cz
StarostkaAndrea Lorková
Oficiální web: www.zavada.cz
Závada
Závada
Další údaje
Kód obce553492
Kód části obce191230
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Závada (německy Zawada bei Beneschau (1869–1910 Zawada-Beneschau), polsky Zawada) je obec v okrese OpavaMoravskoslezském kraji. Žije zde 614[1] obyvatel. Obec se nečlení na části, její jediné katastrální území nese název Závada u Hlučína. Nachází se zde rybník Kaménka. Působí tu Sbor dobrovolných hasičů, který se účastní soutěží v požárním sportu.

Název[editovat | editovat zdroj]

Jako jméno vesnice slouží staré obecné závada - "dluh, závazek, povinnost". Vesnice tedy dostala jméno podle toho, že byla založena na zadlužené, nevyplacené půdě.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349.[5] Později (dle písemné zmínky z roku 1377) ji spolu s Dolním Benešovem vlastnil Bohuš z Drahotuš. V následujících obdobích se majitelé rychle střídali, až se v roce 1530 vrací do majetku pánů z Drahotuš a do správy Dolního Benešova. Někdy v této době došlo na západním okraji obce k vystavění většího dvora. Po roce 1588 přechází do majetku Mošovských z Moravičína a v roce 1655 do držení rodů Orlíků, Jakveků a Lichnovských z Voštic. V souvislosti s tímto převodem je zmiňován i dvůr s pivovarem. V roce 1710 se tyto tři díly spojily v jeden celek, který roku 1722 získal Jan Babtista Marek ze Zuanne.

V roce 1742 byla obec politicky i správně připojena k Prusku. Po roce 1774 nastává další období častého střídání majitelů. Postupně se dostala do majetku Hennů z Hennebergu, Lichnovských, Lejeunů a od roku 1856 také Rothschildů.[6][7]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 379 378 419 415 448 461 424 406 515 521 572 564 576 574 573
Počet domů 61 61 66 65 65 71 76 80 91 99 118 143 147 151 170

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1869–1978 Závada bya obcí v okrese Ratiboř (1869–1910), poté v okrese Hlučín (1921–1950) a později v okrese Opava. Od 1. ledna 1979 do 23. listopadu 1990 patřila jako část obceBohuslavicím a od 24. listopadu 1990 je opět samostatnou obcí.[10]

Obecní symboly[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 19. května 1998.[11]

Škola[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází školní budova (čp. 45), která byla postavena v roce 1865[12]. Později byla školní budova stržena a v roce 1915 byla stavitelem Josefem Holuschou z Dolního Benešova vystavěna budova nová[pozn. 1] Budova sloužila svému účelu až do roku 1977. Ve škole byly dvě učebny a vyučovaly se v ní 4 ročníky. V horní učebně byly spojeny 1 a 2 ročník a v dolní 3 a 4 ročník. V severní části objektu byla dole knihovna a nahoře byt učitele, který byl v posledním období (1970–1977) neobydlený. Ve školním roce 1977–1978 byl provoz školy ukončen a žáci dojížděli do Bohuslavic. Poté byly budova rekonstruována a v roce 1979 zde byla otevřena mateřská škola. Další rekonstrukce proběhla v roce 2008, kdy byla zřízena sedlová střecha a v podkroví další prostory.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Pomník padlým čs. letcům Bílkovi a Slatinskému

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Nejedná se o přestavěný zámek. Tato informace byla v knize Neznámé zámky Moravy a Slezska (Musil, F., 2017) uvedena chybně, pro rok 2019 je dle slov autora prof. Musila připraven dotisk s opravou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha: Český statistický úřad. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. M–Ž. Praha: Academia, 1980. 962 s. S. 781. 
  5. KLOUZALOVÁ, Blanka. Něco z historie naší obce – 1. část. S. 10. Zpravodaj obce Závada [online]. 3. 2015 [cit. 2019-05-14]. Čís. 16, s. 10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-02. Dostupné také na: [1]. 
  6. Historie obce [online]. Obecní úřad Závada [cit. 2019-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-13. 
  7. Historie obce Závada [online]. Místopisy.cz [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  9. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 661. 
  11. Udělené symboly – Závada [online]. 1998-05-19 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  12. KLOUZALOVÁ, Blanka. Něco z historie naší obce – 14. část. S. 15. Zpravodaj obce Závada [online]. 10. 2018 [cit. 2019-05-14]. Čís. 30, s. 15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-02. Dostupné také na: [2]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]