Wikipedista:Zadejte jméno/sandbox

Krkonoše jsou největším a nejvyšším pohořím České republiky a Českého masivu. Po hřebeni Krkonoš probíha hranice rozvodí Odry a Labe. Masiv Krkonoš má rozlohu 639 km² – česká část zaujímá 454 km², polská 185 km².

Orografie

Vymezení zájmového území

Orografické vymezení zájmového území Krkonoš je komplikovanější než u jiných horských celků. Krkonoše tvoří dvě základní geologické složky – žulový pluton a krystalický komplex, které ale volně přecházejí na západě v Jizerské hory a Železnobrodskou vrchovinu, se kterými jsou tak spojeny v jeden geologický celek. Jistější je vymezení fytogeografické a zoogeografické, kde se ve vyšších polohách vyskutují alpínské a subalpínské vegetační stupně, ale v polohách nižších opět Krkonoše splývají s okolními celky svým montánním a submontanním stupněm vegetace. Dalším aspektem pro vymezení území Krkonoš může být hranice Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma, která přesahuje orografickou hranici pohoří, zejména v území mezi Rokytnicí nad Jizerou a Jilemnicí (Hrabačovem).

Hřeben Krkonoš je dlouhý 35 kilometrů a za jeho hraniční body lze považovat Novosvětelské sedlo (886 m n.m.) na západě a Královecké sedlo (516 m n.m.) na východě. Nejvyšším vrcholem Krkonoš je Sněžka (1603 m n.m.) na Slezském hřbetu a česko-polské hranici. Druhý a třetí nejvyšší vrchol Krkonoš – Luční hora (1555 m n.m.) a Studniční hora (1554 m n.m.) – patří k Českému hřbetu, který narozdíl od Slezského hřbetu leží jenom na českém území.

Za jasné rozhraní mezi Krkonošemi a sousedními Jizerskými horami se považuje tzv. Novosvětelský průsmyk (polsky Przełęcz Szklarska) o výšce 886 m n.m. v polských Jakuszycích kousek za hranicemi. Od Janovického rudohoří, sousedícího s Krkonošemi na severovýchodě, jsou Krkonoše odděleny Kowarským průsmykem (polsky Przełęcz Kowarska) o výšce 721 m n.m. Poněkud plynulejší je přechod v Broumovskou vrchovinu na východě a obtížně určitelný je přechod mezi Krkonošem a Vysockou hornatinou na jihozápadě. Na jihu sousedí Krkonoše s tzv. Krkonošským podhůřím.

Geomorfologie Krkonoš

Krkonoše jsou kernou hrástí, jejíž severní svah na polské straně je velice příkrý a málo členitý. Jižní svah na české straně je naproti tomu mírněji se svažující a členitý svými výraznými hlubokými údolími a nižšími hřbety.

Krkonoše jsou součástí Hercynského systému a jeho subsystému Hercynských pohoří. Jedním ze subsystémů tohoto pohoří je Česká vysočina, ve kterém Krkonoše tvoří nejvyšší pohoří. Jedním ze šesti subsystémů České vysočiny je Krkonošsko-jesenická subprovincie a v ní Krkonoše patří spolu s Jizerskými a Lužickými horami do Krkonošské oblasti.

Česká část

Nejmodernější a doposud nejpropracovanější systém geomorfologického členění české části Krkonoš byl vypracován Břetislavem Balatkou a prof. Janem Kalvodou v roce 2006 v publikaci Geomorfologické členění reliéfu Čech. Následující tabulka hierarchického zařazení celků Krkonoš zpracovává údaje z této publikace a publikací prof. Jaromíra Demka Zeměpisný lexikon ČSR a RNDr. Tadeáše Czudka Geomorfologické členění ČSR.

Česká část Krkonoš je členitá hornatina s průměrnou výškou 901 m n.m. a středním sklonem 13° 23´. Nejvyšší partie Krkonoš tvoří Krkonošské hřbety složené ze Slezského hřbetu, zvaného někdy též jako „Hlavní“ a Českého hřbetu. Nejvyšší vrchol Slezského hřbetu tvoří Sněžka (1603 m n.m.), nejvyšším vrcholem Českého hřbetu je Luční hora (1555 m n.m.). Na Slezském hřbetu se nachází rozvodí mezi Odrou a Labem. Větší Slezský hřbet je tvořen drobnozrnnými žulami, menší Český hřbet je tvořen metamorfity, zvláště kvarcity. Od sebe jsou tyto hřbety odděleny podélnými údolími Mumlavy, Labe a Bílého Labe. Navíc je Slezský hřbet rozdělen Slezským sedlem (konkrétně jeho podsoučástí – Sedlem Dołek, nejnižším bodem v souvislém hřebenu Krkonoš) na západní a východní část. Stejně tak rozděluje Český hřbet na západní a východní část údolí Labe nad Špindlerovým Mlýnem. Další částí Krkonošských hřbetů je Harrachovská kotlina, jediná tektonicky podmíněná v české části Krkonoš.

Větší prostor, než Krkonošské hřbety zaujímají Krkonošské rozsochy, tvořící střední část pohoří. Tato část se skládá z protáhlých hřebenů severojižního směru oddělených od sebe údolími hlavních toků a členitých vrcholů. Na české straně se dělí na 6 částí. Od západu jsou jimi Vilémovská hornatina (člení se dále na Kapradnickou a Rokytnickou hornatinu, které navzájem rozděluje Jizerský důl), Vlčí hřbet (člení se dále na Vlčí hřbet a na samostatný Kozelský hřeben), Žalský hřbet, nejrozsáhlejší z těchto částí Černohorská hornatina (skládá se ze západní Stráženské a východní Černohorské rozsochy, které od sebe dělí údolí Kotelského potoka a po soutoku s Malým Labem i údolí Malého Labe), Růžohorská hornatina (dělící se na Růžohorskou a Maloúpskou rozsochu, od sebe oddělené údolím Malé Úpy) a poslední částí jsou Rýchory.

Poslední součástí Krkonoš je Vrchlabská vrchovina na jihu hor, výškově nejnižší část pohoří. Vrchovina se odlišuje od zbytku pohoří i svou geologickou stavbou – některé elevace patří do podkrkonošské permkarbonské pánve. Celá vrchovina je příčně rozdělena údolím Čisté na Lánovskou vrchovinu a Jánský (Zlatý) hřbet. Zajímavý je i západovýchodní směr hřbetnic, ovlivněný krátkými údolími menších toků, kolmý na směr vedlejších Krkonošských rozsoch, ale shodný se směrem od vrchovinu vzdálenějších Krkonošských hřbetů.

Přímo na Krkonoše navazuje Krkonošské podhůří, dělící se na dva základní podcelky – Železnobrodskou vrchovinu a Podkrkonošskou pahorkatinu. Železnobrodská vrchovina sousedí s Krkonošemi svým okrskem – Vysockou hornatinou s toky Jizery a Jizerky – jedná se o nejhůře odlišitelnou sousední oblast od samotného pohoří Krkonoš. Na jihu Krkonoš v oblasti Vrchlabí, Lánova a Čisté na Vrchlabskou vrchovinu a Rýchory navazují Semilská vrchovina, Hostinská pahorkatina a Mladobucká vrchovina. Do ochranného pásma KRNAPu patří i malé plochy v Boberské vrchovině.