Wikipedista:Nsrotvt/Pískoviště/Dějiny Mariánských Lázní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pohled na Mariánské Lázně z lomu (na konci 19. století).

Dějiny Mariánských Lázní ukazujou historii lázeňského města v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Mariánské lázně vznikly teprve v 19. století, ale už dříve se tu zkoumaly prameny a jejich vliv na zdraví.

V roce 1812 se Mariánské Lázně staly obcí a v roce 1818 byly prohlášeny veřejným lázeňským místem. Hlavní postavy ve vzniku Mariánských Lázních byli lékař Johann Josef Nehr, který zkoumal vliv místních pramenů, pak tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger, který uskutečnil rozhodnutí, aby se staly Mariánské Lázně obcí, a též finančně podporoval místní stavitelé a architekty a pak zahradník Václav Skalník, který s pomocí architekta Jiřího Fischera a stavitele Antonína Turnera udělali mezi lety 1817–1823 z Mariánských Lázní parkové město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami. V roce 1865 byly Mariánské Lázně povýšený na město.

Pak v letech 1870–1914 tu byla tzv. „Zlatá éra“, které dodnes připomínají četné přestavby a novostavby lázeňských budov, hotelů, kolonád i kostelů. Z dob zlaté éry přišlo do Mariánských Lázních pravděpodobně nejvíc významných hostů.

Z dob první světové války zažily Mariánské Lázně velký pád, ale později z dob první republiky nabraly Mariánské Lázně "druhý dech". V roce 1938 se staly Mariánské Lázně kvůli většinovému německému obyvatelstmu součástí Německé říše. Druhou světovou válku Mariánské Lázně moc nezasáhly. Na konci války Mariánské Lázně osvobodila armáda USA. Z dob socialismu byly lázeňské zařízení znárodněny, a v té době město plnilo především léčební funkci.

24. července 2021 se Mariánské Lázně, spolu s dalšími 10 lázeňskými evropskými městy, dočkaly kladného rozhodnutí a získala tak titul světového dědictví UNESCO, v rámci položky Slavná lázeňská města Evropy.

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Před vznikem[editovat | editovat zdroj]

Král Ferdinand I., který v roce 1528 na jeho příkaz byli prameny zkoumány na obsah soli.

Mariánské Lázně jsou nejmladší město s významnými lázněmi v České republice.[1] Léčivé prameny v tomhle městě byli známý místním usedlíkům však již ve 13. století.[2] V roce 1528 byli prameny na příkaz krále Ferdinanda I. zkoumány na obsah soli.[2][3] Podle Ferdinanda byl v budoucnu sám pojmenován pramen.[4]

Na konci 18. století. vlastnosti pramenů začínal studovat lékař tepelského kláštera Johann Josef Nehr, který se brzy přesvědčil o jejich pozitivním působení na lidské zdraví a jejich dalšímu studiu zasvětil zbytek života.[5] Též v letech 1805–1807 Nehr postavil u Křížového pramene na místě původní dřevěné chýše první zděný dům pro lázeňské hosty s názvem „Zlatá koule“.[2][3][5] Mariánské Lázně dostaly jméno v roce 1808 podle jednoho z léčivých pramenů.[5][6]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

V roce 1812 se Mariánské Lázně kvůli rozhodnutí opata tepelského kláštera Karla Kašpara Reitenbergera staly obcí.[2][3][5][6] Dne 6. listopadu 1818 se též Mariánské Lázně výnosem vlády vydaným nejvyšším purkrabím Františkem Antonínem Libštejnského byly prohlášeny „veřejným lázeňským místem“.[2][3][6]

Hlavní postavy ve vzniku Mariánských Lázní

Reitenberger intenzivně investoval do lázeňské infrastruktury.[5] Za finanční podpory Reitenbergera zde zahradník Václav Skalník, architekt Jiří Fischer a stavitel Antonín Turner udělali mezi lety 1817–1823 z Mariánských Lázní parkové město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami.[3]

Rozmach a povýšení na město[editovat | editovat zdroj]

Johann Wolfgang von Goethe

V letech 1820–1850 navštívili Mariánské Lázně hodně významných osobnostích. Mezi nimi patří Johann Wolfgang von Goethe, Kašpar Šternberk, Jöns Jacob Berzelius a Václav Jan Tomášek.[2][3] Goethe navštívil Mariánské Lázně celkem čtyřikrát a v roce 1821 se zde seznámil se svou poslední přítelkyní Ulrikou von Levetzow, kterou při svém posledním pobytu požádal o ruku, ta ho však odmítla.[7]

Goethe ve svém dopisu věnovanému jeho synovi Augustovi o Mariánských Lázní napsal tohle:

„ Také tě potěší, že jsem učinil rozhodnutí spatřit taktéž Mariánské Lázně - toto podivuhodné zařízení. Bylo mně, jako bych se nacházel v severoamerických lesích, kde se postaví město ve třech letech. Plán je šťastný a přívětivý, vedení přísné, řemeslníci pracovití, dozor rozumný a bdělý. Hotové domy, domy budované, pod střechou nebo až k střeše, nebo sotva ze základů teprve vyrůstající, všechno je živé. Sotva jsem kdy viděl něco tak přívětivého. “
— Johann Wolfgang von Goethe, z dopisu svému synovi Augustovi do Výmaru[7]
Fryderyk Chopin
Znak Mariánských Lázní, který byl přijmut v roce 1866

V létě roku 1836 navštívil Mariánské Lázně též významný polský skladatel Fryderyk Chopin, kde se ubytoval v pensionu U bílé labutě č.p. 47, nynějším domě "Chopin",[8] kde se nachází pamětní deska.[3] Na jeho počest každý rok pořádá Chopinova společnost během lázeňské sezóny tzv. Chopinův festival.[3][9] Je též po něm pojmenovaná ulice i Základní umělecká škola.[10][3]

Dne 29. května 1865 byly Mariánské Lázně výnosem císaře Františka Josefa I. povýšeny na město.[3][6] Též výnosem státního ministra Richarda Belcrediho z 1. června 1866 byl městu udělen znak.[6]

Zlatá éra[editovat | editovat zdroj]

Mariánské Lázně kolem 20. století

Zlatý věk Mariánských Lázní se označuje období v letech 1870–1914. Dodnes připomínají četné přestavby a novostavby lázeňských budov, hotelů, kolonád i kostelů, provedené architekty Friedrichem Zicklerem, Josefem Schafferem, Arnoldem Heymannem a Josefem Forberichem.[3] Byly rozšířeny parky a vytvořeny romantické vyhlídky.[3] Hlavní rozkvět Mariánské Lázně zažily, když působil v úřadu starosty August Herzig.[11][12][13][14]

Sochy Františka Josefa I. a Eduarda VII., které se nacházejí u kolonády

V roce 1872 město získalo železniční spojení s Chebem, Vídní a Prahou přes Plzeň a roku 1898 s Karlovými Vary.[11][3][2] V té době přijíždělo do města hodně významných osob. Mezi nimi byli třeba Gustav Mahler, Friedrich Nietzsche, Franz Kafka, Rudyard Kipling, Mark Twain, Thomas Alva Edison a Pierre de Coubertin.[3] Ovšem ti nejvýznamnější hosti byli anglický král Eduard VII.,[11][3] který Mariánské Lázně prvně navštívil v roce 1897, a kvůli tomu, že si Mariánské Lázně oblíbil, tu byl ještě osmkrát,[3] a rakousko-uherský císař František Josef I.,[3] který navštívil Mariánské Lázně 16. srpna 1904.[11]

Světové války a období mezi válkami[editovat | editovat zdroj]

První světová válka nepříznivě ovlinila i Mariánské Lázně.[15] Fronta se městu sice vyhnula, ale přesto došlo k významnému propadu návštěvníků.[15] Poválečné období bylo velice obtížné ovšem od poloviny dvacátých let nabraly lázně "druhý dech" a blížili se ke své předválečné slávě.[15]

Generál Patton

Kvůli tomu, že v Mariánských Lázní byla většina obyvatel německého původu, a tím Mariánské Lázně patřily do tzv. sudet, tak v roce 1938, po mnichovské dohodě začaly Mariánské Lázně patřit německé říši. Druhou světovou válku prožily Mariánské Lázně bez větší úhony.[16] Město sloužilo jako lazaret a nebyly zde žádné strategické body.[16] Město bylo osvobozeno americkou armádou pod vedením generála George S. Pattona.[16]

Poválečné období a období socialismu[editovat | editovat zdroj]

Mariánské Lázně v roce 1976

V roce 1946 došlo k vysídlení místních sudetských Němců. Do Mariánských Lázní naopak přišli noví obyvatelé z různých koutů českých zemí.[17]

Lázeňské zařízení byla znárodněna a pod centrálním řízením změněna na obrovskou zotavovnu pro pracující.[17] Mariánské Lázně tehdy plnily především léčebnou funkci. V roce 1952 zde byl založen Výzkumný ústav balneologický.[17] Díky jeho činnosti byla lázeňská léčba založena na moderních lékařských poznatcích a Česká republika v této oblasti získala řadu špičkových odborníků.[17]

Masové využívání zařízení a nedostatečné investice do obnovy vedly k postupnému chátrání lázeňských budov.[17] Centrum města bylo až na výjimky ušetřeno z necitlivých stavebních zásahů.[17]

Po 1989 a současnost[editovat | editovat zdroj]

Kolonáda Maxima Gorkého, zatím jedina národní kulturní památka v Mariánských Lázních

Po pádu socialismu a zrušení mezinárodní izolace se Mariánské Lázně znovu otevřely zahraničním návštěvníkům. Centrum města bylo z velké části opraveno, přibyly nové hotely a zařízení pro návštěvníky.[18]

1. července 2010 byla marianskolázeňská kolonáda Maxima Gorkého vyhlášena národní kulturní památkakou.[19]

24. července 2021 se Mariánské Lázně, spolu s dalšími 10 lázeňskými evropskými městy, dočkaly kladného rozhodnutí a získala tak titul světového dědictví UNESCO, v rámci položky Slavná lázeňská města Evropy.[20][3]

Spolu s Karlovými Vary a Františkovými Lázněmi tvoří tzv. Západočeský lázeňský trojúhelník, jednu z turisticky nejatraktivnějších oblastí České republiky.[18]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Historie Mariánských Lázní [online]. [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g Historie [online]. MARIÁNSKÉ LÁZNĚ - oficiální stránky města [cit. 2022-11-01]. Kapitola Mariánské lázně. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Historie města [online]. Oficiální turistický portál města Mariánské Lázně. Dostupné online. 
  4. ↑ ŠVANDRLÍK, Richard. Léčebné vycházky v okolí Mariánských Lázní.. Mariánské Lázně: Kulturní a společenské středisko Mariánské Lázně, 1986. 
  5. ↑ a b c d e Historie Mariánských Lázní [online]. [cit. 2022-11-01]. Kapitola Začátky lázní. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e Historie [online]. MARIÁNSKÉ LÁZNĚ - oficiální stránky města [cit. 2022-11-01]. Kapitola Zakládací listina pro Mariánské Lázně. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Johann Wolfgang von Goethe [online]. Oficiální turistický portál města Mariánské Lázně. Dostupné online. 
  8. ↑ Chopin v Čechách [online]. Praha: Česká televize, 21.3.2010 [cit. 2010-03-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Chopinův festival [online]. Oficiální turistický portál města Mariánské Lázně [cit. 2022-11-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Základní umělecká škola Fryderyka Chopina Mariánské Lázně - oficiální stránky [cit. 2022-11-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d Historie Mariánských Lázní [online]. [cit. 2022-11-01]. Kapitola Zlatá éra lázeňství. Dostupné online. 
  12. ↑ 120 let od úmrtí starosty Augusta Herziga [online]. Oficiální turistický portál města Mariánské Lázně [cit. 2022-11-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ August Herzig se zasloužil o rozkvět Mariánských Lázní. Jeho vila dnes slouží jako hotel. Český rozhlas [online]. 2022-3-31 [cit. 2022-11-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ August Herzig a nevděk města [online]. Hamelika [cit. 2022-11-06]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c Historie Mariánských Lázní [online]. [cit. 2022-11-01]. Kapitola 1. světová válka a období mezi válkami. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c Historie Mariánských Lázní [online]. [cit. 2022-11-01]. Kapitola 2. světová válka. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d e f Historie Mariánských Lázní [online]. [cit. 2022-11-01]. Kapitola Období komunismu. Dostupné online. 
  18. ↑ a b Historie Mariánských Lázní [online]. [cit. 2022-11-01]. Kapitola Období od roku 1989 do současnosti. Dostupné online. 
  19. ↑ Lázeňská kolonáda v Mariánských Lázních [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-11-06]. Dostupné online. 
  20. ↑ Karlovarský kraj podpoří lázeňská města zapsaná na seznam UNESCO šesti miliony. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-5-10 [cit. 2022-11-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Nsrotvt/Pískoviště/Dějiny_Mariánských_Lázní&oldid=21859383“