Ferdinandův pramen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinandův pramen
Kolonáda Ferdinandova pramene
Kolonáda Ferdinandova pramene
Poloha
Adresa Mariánské Lázně, ČeskoČesko Česko
Ulice Anglická
Nadmořská výška 573 m
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 28397/4-4258 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinandův pramen je nejstarším písemně doloženým mineralizovaným pramenem na území Mariánských Lázní. Nejde dnes pouze o jeden, ale sedm pramenů, které mají typickou slanou chuť, díky Glauberově soli, která zaujala i krále Ferdinanda I., který se o nich zmiňuje už v roce 1528. Patří do stejné kategorie jako Křížový pramen, i když je o něco více mineralizován. Pro pitnou léčbu se využívá pramen Ferdinand I., který je vhodný zejména pro léčbu nemocí zažívacího ústrojí a metabolismu. Pod obchodním názvem Excelsior se ke stáčení do spotřebitelských obalů používal pramen Ferdinand VI.[1]

Nachází se v lázeňském parku na okraji Úšovic nedaleko Anglické ulice a je volně přístupný na své kolonádě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ferdinandův pramen

Ještě v roce 1819 se pramen nacházel v bažinách a přístup k němu byl v počátcích velmi složitý a nepohodlný, chodilo se k němu po kamenech a fošnách položených na bažinatou půdu. Po obrovských a zdařilých úpravách okolních parků Václavem Skalníkem zde vznikl krásný park, jež obklopuje klasicistní kolonádu Ferdinandova pramene. Těsně po návštěvě císaře Ferdinanda se začalo v roce 1824 s úpravami bažinatého okolí pramene pod dohledem Václava Skalníka, který měl na starosti většinu parkových úprav města.

Empírová kolonáda byla zbudována v letech 1826-1827 na popud opata K. K. Reitenbergera. Dnešní Ferdinandův pramen byl pro svůj údajně hojný obsah soli prozkoumáván v Praze, zjistilo se, že obsahuje Glauberovu sůl s projímavými účinky. Snahy získat z úšovického vřídla sůl trvaly celé 16. století. V letech 1850-60 se konaly pokusy dovést vodu tohoto pramene na kolonádu, ovšem výškový rozdíl 43 m byl veliký. To se povedlo až v roce 1870.[2] Okrajové části kolonády v minulosti sloužily k nejrůznějším účelům - kavárně, stáčírně, obydlí hlídače nebo muzeu. V letech 1922-1926 byly Dr. Ing. Benno Winterem provedeny vrty, které objevily celkem sedm vývěrů pramene.[3] Tyto minerální vody slouží k pitným kúrám, koupelím i jako stolní voda.

Díky své typické chuti se mu jednu dobu přezdívalo Slaný. Krátkou dobu nesl i název Kolovratův pramen podle nejvyššího českého purkrabího Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského. Ten to ale odmítl s tím, že by se měl jmenovat Karlův pramen po opatovi K. K. Reitenbergerovi. Nakonec sám opat určil jméno pro pramen podle krále Ferdinanda I.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WINTER, Benno. Zachycení nových Ferdinandových pramenů a jejich prameno-technická úprava. 1. vyd. Mariánské Lázně: Zřídelní ústav, [1928?]. 36 s. 
  2. STAAB, Ludolf. Geschichte Marienbads von der aeltesten Zeit bis zur Gegenwart. 1. vyd. Wien: Selbstverlag, 1872. 99 s. S. 73. 
  3. KŘÍŽEK, Vladimír. Mariánské Lázně: Přírodní zdroje a jejich léčebný význam. Praha: SZdN, 1958. 330 s. S. 110-113. 
  4. ŠVANDRLÍK, Richard. Léčebné vycházky v okolí Mariánských Lázní.. Mariánské Lázně: Kulturní a společenské středisko Mariánské Lázně, 1986. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]