Juta (podnik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUTA
Sídlo společnosti ve Dvoře Králové nad Labem
Sídlo společnosti ve Dvoře Králové nad Labem
Základní údaje
Právní forma akciová společnost
Datum založení 1. května 1992
Sídlo Dvůr Králové nad Labem, ČeskoČesko Česko
Adresa sídla Dukelská 417, Dvůr Králové nad Labem, 544 15
Souřadnice sídla
Počet poboček 14
Klíčoví lidé Jiří Hlavatý
Charakteristika firmy
Oblast činnosti textilní, zemědělství, stavebnictví
Produkty stavební krycí membrány, obalové materiály, umělé trávníky
Obrat 7,6 mld. Kč (2018)[1]
7,5 mld. Kč (2017)[1]
Provozní zisk 532,5 mil. Kč (2018)[1]
491,8 mil. Kč (2017)[1]
Výsledek hospodaření 411,9 mil. Kč (2018)[1]
525,5 mil. Kč (2017)[1]
Celková aktiva 7,4 mld. Kč (2018)[1]
7,1 mld. Kč (2017)[1]
Vlastní kapitál 6 mld. Kč (2018)
Zaměstnanci 2 263 (2018)
Majitel Jiří Hlavatý
Slogan výrobky s podpisem
Identifikátory
Oficiální web juta.cz
IČO 45534187
ISIN CS0005026152
BIC BAAJUTA
LEI 31570010000000067704
Některá data mohou pocházet z datové položky.

JUTA a.s. (též psáno Juta) je český podnik působící v textilním průmyslu. Byl založen v roce 1946 jako národní podnik Juta, továrny juty a konopí, Praha a jeho kořeny sahají do 19. století. Nyní je to akciová společnost vlastněná svým ředitelem Jiřím Hlavatým.

S rozvojem jutařského průmyslu v Rakousku-Uhersku vznikla v roce 1895 zájmová organizace s názvem Vereinigte Jutefabriken, Wien, která měla za cíl ochranu zájmů členských firem, zejména v boji s německými firmami na jutařském trhu.[2] Po zániku Rakouska-Uherska založili čeští jutařští zpracovatelé v roce 1920 její pokračovatelku pro území Československa. Po druhé světové válce byl jutařský průmysl znárodněn a převeden pod národní podnik. Ten zpočátku vyráběl výhradně z přírodních vláken, ale po přestěhování do Dvora Králové nad Labem začal přecházet na dostupnější syntetické materiály. V lednu 1989 byl generálním ředitelem jmenován Jiří Hlavatý, který v Jutě předtím již léta pracoval. Hlavatý dovedl podnik do kuponové privatizace, a když v roce 1998 chtěli vlastníci Jutu prodat, založil akciovou společnost a podnik koupil. Od roku 2005 je pak Hlavatý jediným akcionářem a zároveň generálním ředitelem podniku.

Společnost sídlí ve Dvoře Králové nad Labem, kde má i některé své závody. Další závody má na Trutnovsku, v Olomouci, Přerově, Turnově a ve Frýdlantském výběžku. Zaměstnává přes 2000 zaměstnanců a její roční obrat dosahuje 7 miliard korun. Většina její produkce vzniká ze syntetických sloučenin. Vyrábí filtrační membrány, střešní fólie a tepelné izolace pro stavební průmysl; agrotextilie, síťoviny na balíky slámy či sena a síťky či vaky na zrní a brambory pro zemědělství; dále příze sloužící k výrobě kabelů a pneumatik; filtrační příze, umělé trávníky a tkaniny pro průmyslovou výrobu koberců. Firma exportuje 80 % své produkce do západní Evropy, Kanady a USA. Drží přes 50 ochranných známek a patentů v Česku a Evropské unii.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky jutařského průmyslu v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Poté co se do Evropy v roce 1795 díky botanikovi Wiliamu Roxburghovi dostala jutová tkanina, začali ve Skotsku v první polovině 19. století zkoušet sepříst jutové vlákno. První pokusy předení pocházejí ze skotského Dundee z let 1828 a 1832. Další pokusy probíhaly v letech 1833–1834 zkrácením jutových vláken za účelem lepší přadnosti[3] a později jejich mastění vodou, tukem a minerálním olejem za účelem zlepšení pevnosti[3]. Rozvoji pomohl jednak zájem o levnější pytle, dále omezení dodávek lnu a konopí v průběhu Krymské války (1853–1856).[4] Konopné pytle byly drahé[4] a lněné se nehodily k širokému použití[5]. Juta tak postupem času zcela vytlačila drahé konopné produkty.[6] První britská jutařská přádelna vznikla právě v Dundee v roce 1854, první evropskou však byla francouzská strojní přádelna Saint Frères ve Flixecourt[7] v roce 1834. Dále vznikaly fabriky v Itálii, Belgii a v roce 1861 vnikla první fabrika v Německu.[8] Na území Rakouska-Uherska pak vzniká první přádelna u Vídně v roce 1870 a v souvislosti s uvalením cla na dovoz jutového zboží, vznikají po roce 1882 další hlavně na území Čech.[4] České přádelny vznikají hlavně při existujících, nebo zrušených lnářských přádelnách[9] v obcích jako Úpice, Dvůr Králové nad Labem, Jaroměř, Vrchlabí či Trutnov.[8]

Spojené jutařské závody[editovat | editovat zdroj]

Brzy ale došlo k přesycení trhu jutařskými výrobky. Proto vznikl v roce 1899 Svaz rakouských jutařských průmyslníků (Verein der österreichischen Jute-Industriellen) s cílem hájit zájmy jutařů a ustanovit pevné ceny, který byl v roce 1901[pozn. 1] následován společnosti Spojené jutařské závody (Vereinigte Jutefabriken) se s sídlem na Börsegasse 18, Vídeň a pobočkou v pražské Opletalově 39[10].[11] Jelikož většina zpracovatelů juty ležela na území Česka, byly i většinovými zakladateli této společnosti české firmy, respetive jen ty firmy, které zahrnovali kompletní zpracování jutového vlákna až po produkt. Jednalo se o subjekty Josef Etrich (zpracování juty od 1881,[9] Jaroměř). F. M. Oberländer a Ludvík Morawetz (1882,[9] Úpice), Josefa Etricha synové (1882,[9] Trutnov), Opavská jutová továrna Bratří Hatschekové, (Opava), M. L. Primavesi & K. Brandhuber (Olomouc); F. A. Rottera synové (Vrchlabí) a Oesterreichera synové (Hostinné nad Labem).[pozn. 2][10] Do roku 1909 přibylo ještě 5 českých závodů (A. Klazar, akciová společnost pro jutařský a lnářský průmysl (1886,[9] Dvůr Králové nad Labem), Wolfa Picka synové (Praha), Bratří Ettlové (Svitavy), Podmokelská továrna na jutové a lněné zboží J. Herschmann (Dobkovice-Choratice) a Josef Herold (Brno))[pozn. 3] a organizace se tak rozrostla na 17 členů.[14] Díky tomuto spojenectví se firmám v paktu do první světové války zdovjnásobil domácí zisk a zpětinásobil vývoz.[11] První světová válka však znamanala zastavení dodávek jutových vláken a zavedení spřádání vláken papírových.[8]

Juta, spol. s r. o., Praha[editovat | editovat zdroj]

Po zániku Rakousko-Uherska zanikl i koncern Vereinigte Jutefabriken, který se v roce 1920 transformoval do firmy Konopí-juta a textilní průmysl a.s. (Hanf-Jute und Textilindustrie A. G., zkráceně HITIAG) pro rakouské a maďarské továrny a Juta, spol. s r.o., Praha pro české továrny. HITIAG sídlila ve Vídni, Juta v Praze.[15]

Česká Juta fungovala po vzoru své rakousko-uherské předchůdkyně.[16] Cílem bylo lépe obstát na trhu s jutovými výrobky. Zakladatelé spolu uzavřeli společenskou smlouvu, stanovující práva a povinnosti, a základní fungování.[17] Jednalo se o společnost s ručením omezeným.[15] Generálním ředitelem se stal Hans Skutezky a předsedou představenstva Richard Morawetz, spolumajitel Úpice[18].[19] Největším podílníkem byl Josef Etrich z jaroměřské firmy (19,2 %). Richard Morawetz se svými 18,6 % byl pak na druhém místě.[20] Společnost nejprve sídlila v původní pražské kanceláři Spojených jutařských závodů v Opletalově ulici,[21] ale záhy koupila barokní palác ve Štěpánské 32[pozn. 4], který přestavěla na své sídlo[22]. Hned na začátku musela Juta řešit problémy s dodávkami konopí, které byly zastaveny v souvislosti s první světovou válkou a obnoveny právě až v roce 1920.[8] Následovalo hledání odbytišť a zakázek, boj s konkurencí.

Ve společenské smlouvě byl nastaven systém, ve kterém měl každý ze společníku kvótu na příjem zakázek dle svého členského vkladu. Zakázky méně výhodné se do této kvóty nezapočítávaly. Specifické zakázky byly přidělovány těm firmám, které je byly schopny zpracovat. Ústředí Juty mělo pravomoc přesměrovat určitou zakázku do jiných závodů, pokud závod, který zakázku původně získal, zpracování nezvládal.[17] Tento systém tak například vedl k prosazení se v USA v konkurenci britských, belgických a indických firem[23] – československé jutové produkty zde byly ceněny pro kvalitní materiál a zpracování včetně nízkých dodacích lhůt.[24]

Boj s konkurencí se realizoval jednak systémem zpracování, snížením nákladů hromadnými nákupy jutového vlákna, dohodami a lobbingem u politické reprezentace.[25] Tak Juta hned po svém vzniku uzavřela dohodu o exportu do Rakouska, která ale byla záhy zrušena kvůli vzniku HITIAG.[24] Zajímavější mezinárodní dohodou mohl být vznik Mezinárodní kontinentální jutařské společnosti, návrh se kterým přišel Richard Morawetz v červnu 1938 a o kterém začali s Jutou jednat rakouská HITIAG a hamburská Vereinigte Jutesprinnereien & Webereien A.G. Vznik však zmařil začátek druhé světové války.[26] Dále se uzavíraly dohody s vnitřní konkurencí jako firmou Weigsdorfské textilní závody a.s. z Višňové, Weiss a synové a.s. ze Dvora Králové či Manilou Olomouc[22].[27] Konkureční boj neprobíhal jen uzavíráním dohod, ale též vytvářením tlaku, skupováním akcií a tkalcovských stavů.[25] Tak například společníci Juty a následně Juta sama drželi akcie v bílském podniku UNION a.s.[28] V roce 1935 Juta sice své akcie prodala, ale ponechala si možnost určovat exportní politiky, z čehož ji plynulo 6 % z provize.[16] V tom samém ruce pak Juta koupila tkalcovské stroje Velkonákupní společnosti konzumních družstvo v Praze, která chtěla otevřít tkalcovnu jutových vláken.[22]

K lobingovým úspěchům patří prolobování zákonů o regulaci pro dva svazy, které vznikly z popudy Juty s.r.o. Jednalo se o Svaz majitelů přádelen pro zpracování juty a jutových odpadů, a Svaz majitelů tkalcoven surových tkanin jutových.[29]

Zakládajícími členy nové juty byly Jaroměř, Úpice, Dvůr Králové, Trutnov, Hostinné, Vrchlabí, Opava a Olomouc; v roce 1925 pak přistoupily Weigsdorfské textilní závody a.s. ve Višňové.[30] Základní kapitál činil 112 000 Kč,[31] společníci juty drželi 30 788 vřeten z celkových 34 500 dostupných v Československu[32] a 1 413 tkalcovských stavů z celkových 2 300[32][33]. Juta prodávala jak na domácím, tak na zahraničních trzích. Postupně začala exportovat do severní a západní Evropy, USA a plánovala pokračovat do ostatních částí Ameriky.[34] V druhé dekádě 20. století se tak koncernu dařilo. Z původních 119 milionů korun obratu v roce 1922 narostl na 332 milionů v roce 1929. Velká hospodářská krize v roce 1929 však měla za následek prudký pokles.[35] V závodech docházelo k pozastavování výroby, vrbenský závod olomoucké M. L. Primavesi & K. Brandhuber a Vrchlabí byly uzavřeny.[36] Obrat v roce 1930 poklesl na 248 milionů a dále klesal až na 105 milionu korun v roce 1933, kdy se situace obrátila a obrat se v následujících letech dostal do vyšších čísel.[35]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938 v důsledku postoupení Sudet nacistickému Německu vystoupily z Juty závody umístěné v Sudetech a vytvořili vlastní organizaci nazvanou Byro sudetoněmeckých jutařských závodů se sídlem v Trutnově.[37] Zbytek Juty byl pak s počátkem okupace arizován, židovští vlastníci firem buď emigrovali na západ, nebo zemřeli v koncentračních táborech.[38] V létě 1940 se připojila firma Weiss a synové ze Dvora Králové nad Labem s 3 180 vřeteny a 180 tkalcovskými stavy.[39] Podnik byl nacisty považován za důležitý,[40] ale v souvislosti s embargem na dovoz jutového vlákna do zemí ovládaných nacistickým Německem,[41] začal zpracovávat přadný papír, lněnou koudel a střiž[42]. To vedlo ke zhoršení kvality výrobků Juty a postupný pokles exportu juty až 2,3 milionu korun v roce 1944[43] (před válkou ve 30. letech se pohyboval mezi 40–100 miliony korun ročně)[44]. O papírové produkty nebyl ve světě zájem a tak se vyvážely pouze produkty z více materiálů.[45] Celkový obrat se však v průběhu války držel mezi 120 až 220 miliony korun ročně. Bylo to způsobeno vyššími prodejními cenami.[43] I v této době se snažila Juta omezovat konkurenci. V roce 1941 například uzavřela smlouvu se Spolkem pro chemickou a hutní výrobu, která mu bránila zřídit továrnu na zpracování jutového vlákna.[46]

Národní podnik Juta[editovat | editovat zdroj]

Do nově vzniklého podniku byla zařazena též část konopářského národního podniku Konopa, závod ve Spolí u Českého Krumlova (původně přádelna lnu a konopí Josefa Rudolfa Schindlera založená roku 1840)[47] a ještě později i Lýko, n. p., který do sebe začlenil konopářské závody Konopy na Moravě.[48] Postupně tak bylo do podniku začleněno 34 jutařských a konopářských závodů.[49] Na přelomu 40. a 50. let 20. století bylo přesunuto ředitelství z Prahy do Dvora Králové nad Labem a podnik začleněný pod výrobně hospodářskou jednotku Lnářský průmysl Trutnov byl přejmenován na Juta, národní podnik, Dvůr Králové n. L. Původně Juta zpracovávala přírodní vlákna juty, lnu, hedvábí, sisálu či konopí, od roku 1964 pak připojila chemické sloučeniny jako polypropylén, polyamidové hedvábí, viskocel, chemlon a další, které byly lépe dosažitelné, než dovozové přírodní materiály.[50][51] V roce 1965 se ve Dvoře Králové poprvé uskutečnila výstava Královédvorské textilní léto a JUTA jako jeden z místních textilních podniků se stal jejím dlouholetým partnerem a vystavovatelem.[52] V roce 1988 se pak z Juty stal státní podnik,[50] a v lednu 1989 byl zvolen generálním ředitelem jeho zaměstnanec Jiří Hlavatý[51]. Ten dovedl v roce 1992 podnik do první vlny kupónové privatizace.[50][51]

Privatizace[editovat | editovat zdroj]

Firmu převzaly ze 75 % investiční fondy (Živnostenská banka, Česká spořitelna, Komerční banka). Jiří Hlavatý zůstal generálním ředitelem a stal se členem představenstva. V roce 1998 se investoři rozhodli Jutu prodat, Jiří Hlavatý s partnery založil akciovou společnost Jutaplast,[53] která koupila za necelých 600 milionů 78 % akcií Juty a.s.[49] S 51 % držel pan Hlavatý v této společnosti mírnou většinu.[51] V náledujícím roce došlo ke sloučení obou společností.[49] Jiří Hlavatý postupně nakupoval akcie dalších vlastníků, až se stal v roce 2005 100% vlastníkem společnosti. Zůstal též na postu generálního ředitele.[49] V roce 2016 je až 98 % produkce postaveno právě na syntetických polymerech.[54]

Údaje o firmě[editovat | editovat zdroj]

Jiří Hlavatý, majitel a generální ředitel JUTA, a.s.

JUTA (též psáno jako Juta) je česká akciová společnost, která se věnuje výrobě technických textilií pro stavebnictví a zemědělství.[55] Juta je již několik let největší textilní společností v České republice.[56][57][58][59] Roční obrat dosahuje 7 miliard korun.[60][61] V čele společnosti stojí Jiří Hlavatý, který je jejím jediným vlastníkem a generálním ředitelem.[55]

Firma vyrábí mnoho různých produktů, což je předurčuje k užití v rozličných oborech, zejména ve stavebním průmyslu, zemědělství a automobilovém průmyslu. Hlavní část produkce tvoří speciální tkaniny a fólie pro stavebnictví, například pro stavbu tunelů, silnic či čistíren odpadních vod. Firma vyrábí speciální membrány a podstřešní izolaci.[55] Dále produkuje pytle, obalové materiály, síťoviny na balení slámy, velkoobjemové vaky či umělé trávníky. Svůj sortiment společnost stále rozšiřuje. V posledních letech je přes 80 % produkce určeno na export.[55] Největším odbytištěm jsou země západní Evropy, ale vyváží například také do Kanady, Spojených států amerických, Jižní Ameriky, Saúdské Arábie či Egypta. Výroba trávníků, které společnost vyrábí jako jediná ve střední Evropě,[54] tvoří zhruba šest procent ze sedmimiliardových tržeb společnosti, přičemž největší dodávky míří do Francie a Německa.[62]

Organizace a struktura společnosti[editovat | editovat zdroj]

Závod 01 ve Dvoře Králové nad Labem byl připojen k Jutě v roce 1940 jako Weiss a synové.

Závod 04 v Jaroměři

Juta má 14 výrobních závodů, většinu z nich ve východních Čechách. Šest z nich je ve Dvoře Králové. Mimo Trutnovsko má Juta závody v Olomouci, Přerově, Turnově a ve Višňové u Frýdlantu v Čechách. Jeden z výrobních závodů má také ve Velké Británii, kde vede na trhu hydroizolačních fólií. V roce 2014 měl podnik zhruba 2100 zaměstnanců.[55] Podnik se vyznačuje neustálými inovacemi, které mu zajišťují přední místo na trhu. JUTA v současnosti vlastní přes 50 ochranných známek a patentů v Česku i dalších zemích Evropy a zakládá si na velkém inovačním potenciálu. Nedávno například úspěšně prošla certifikacemi FIFA na umělé trávníky či přišla s novými typy střešních membrán.[54]

Produkty[editovat | editovat zdroj]

Prvními produkty zpracovatelů Juty na území České republiky byla lana, provazy a úvazky, ale též pytle, které zcela vytlačily do té doby široce používané pytle konopné. Ty se využívaly v mlýnech, cukrovarech a továrnách na umělá hnojiva, ale také nově v cementárnách, kde nahradily sudy.[4]

V 70. letech JUTA vyrábí z juty obalové materiály pro zemědělství, lana, provazy, motouzy a tkané řemeny pro čalouníky nábytkáře a stavbaře. V důsledku drahých nákupů juty v dolarech a librách ze zahraničí se začíná prosazovat výroba syntetických vláken. Z něj se vyrábí například vytlačovaná síťovina Polynet pro ovoce a zeleninu či dekorační tkanina Aral. Dále se vyrábí horolezecká lana, vlečná polyamidová autolana, prádlové šňůry, žňové motouzy a další.[52] V současnosti JUTA vyrábí zboží a polotovary pro stavební, zemědělský, automobilový a kobercářský průmysl, pro sport a pro obalování.[63]

Zabalený produkt

Ve stavebnictví se jedná hlavně o fólie a textilie, které jednak chrání půdu před pronikáním nežádoucích látek například ze skládek, nebo složeného materiálu. Na straně druhé se jedná o filtrační membrány, které umožňují volný pohyb vody.[64][65] Dále vyrábí střešní a fasádní hydroizolační vrstvy, větrozábrany, parozábrany, parobrzdy a lněné tepelné izolace.[66]

V oblasti zemědělství a obalových produktů se jedná o různé agrotextilie a sítě sloužící k pokryvu půdy, zastínění či ochraně plodin, síťoviny na obalení balíků sena či slámy, síťky a pytle na zeleninu, brambory či zrní, velkoobjemové vaky či provázky.[67]

Pro automobilový a kobercářský průmysl vyrábí společnost podkladové tkaniny a netkané textilie,[63] dále tzv. dreftové příze pro výrobu kabelů a pneumatikových kordů, filtrační příze pro výrobu filtračních patron či příze k výrobě umělých trávníků.[68]

V neposlední řadě jsou to též umělé trávníky určené pro sportoviště a domácí použití ať už venku, nebo v interiéru,[69] které v roce 2015 tvořily pouhých 6 % z celkových tržeb společnosti a byly vyváženy zejména do Německa, Francie a Egypta.[56][62]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. České zdroje uvádí 1895, ale může se jednat o opisy z tak zvané Kroniky Juty: KÁBR, Augustin. Kronika národního podniku JUTA Dvůr Králové n. L.. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.], 1960. 162 s. 
  2. Názvy firem sestaveny dle[12] odpovídají stavu v roce 1909.
  3. Názvy firem sestaveny dle[13] odpovídají stavu v roce 1898.
  4. Ale spíše 34, kde dodnes sídlí následný obyvatel domu, podle stejného zdroje, společnost Metalimex.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Dostupné online.
  2. NONNENMACHER, E. Die Jute: V. Band, 3. Teil. Berlín: Springer Berlin Heidelberg, 1930. 576 s. ISBN 9783642890437. S. 93–95. (německy) 
  3. a b PÁVEK, Miloslav. Jutařská výroba do druhé světové války. Lnářský průmysl. 1986, čís. 7, s. 147-148. 
  4. a b c d KÁBR, Augustin. Kronika národního podniku JUTA Dvůr Králové n. L.. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.], 1960. 162 s. S. 1-2. 
  5. Kábr, A. S. 2.
  6. KÁBR, Augustin. Kronika národního podniku JUTA Dvůr Králové n. L.. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.], 1960. 162 s. S. 2. 
  7. Nonnenmacher, E. S. 92.
  8. a b c d Pávek, M. S. 148.
  9. a b c d e KÁBR, Augustin. Kronika národního podniku JUTA Dvůr Králové n. L.. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.], 1960. 162 s. S. 5. 
  10. a b KÁBR, Augustin. Kronika národního podniku JUTA Dvůr Králové n. L.. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.], 1960. 162 s. S. 7. 
  11. a b Nonnmenmacher, E. S. 93.
  12. KÁBR, Augustin. Kronika národního podniku JUTA Dvůr Králové n. L.. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.], 1960. 162 s. S. 3. 
  13. KÁBR, Augustin. Kronika národního podniku JUTA Dvůr Králové n. L.. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.], 1960. 162 s. S. 4. 
  14. Kábr, A. S. 7.
  15. a b KÁBR, Augustin. Kronika národního podniku JUTA Dvůr Králové n. L.. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.], 1960. 162 s. S. 10. 
  16. a b Kábrt. S. 17.
  17. a b Kábrt, A. S. 17–19
  18. Kábrt. S. 26.
  19. Kábrt. S. 29-30.
  20. ČERMÁK, František. Přehled vývoje národního podniku Juta, Dvůr Králové nad Labem, od založení do roku 1980. Lnářský průmysl. Čís. 5, s. 190. 
  21. Kábrt. S. 12.
  22. a b c Kábrt. S. 24.
  23. Kábrt. S. 19.
  24. a b Kábrt. S. 20.
  25. a b Kábrt. S. 12-40.
  26. Kábrt. S. 38.
  27. Kábrt. S. 15.
  28. Kábrt. S. 16.
  29. Kábrt. S. 34.
  30. KÁBR, Augustin. Kronika národního podniku JUTA Dvůr Králové n. L.. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.], 1960. 162 s. S. 10-11. 
  31. Čermák. S. 190.
  32. a b Pávek. S. 148.
  33. Kábrt. S. 8.
  34. Kábrt. S. 19-20.
  35. a b Kábrt. Příloha. 50-51.
  36. Kábrt. S. 23.
  37. Čermák, F. S. 190.
  38. Kábrt. S. 50-51.
  39. Kábrt. S. 55.
  40. Kábrt. S. 63.
  41. Kábrt. S. 60.
  42. Čermák, F. S. 191.
  43. a b Kábrt. S. 52. příloha
  44. Kábrt. S. 51. příloha
  45. Kábrt. S. 65.
  46. Kábrt. S. 67.
  47. JAKAB, Martin. Historie průmyslové produkce ve městě Český Krumlov [online]. Český Krumlov: město Český Krumlov [cit. 2016-12-08]. Dostupné online. 
  48. DUSIL, Lubomír. Stručný přehled dějin královédvorské textilní výroby. Dvůr Králové nad Labem: Tiba, n.p., 1988. 40 s. S. 30. 
  49. a b c d FOJTÍK, Vadim. Juta místo stíhaček. Euro. 2014-03-10, s. 36. 
  50. a b c KONÍČKOVÁ, Jana. Pokračovatelka tradic jutařské a konopářské výroby. Dvůr Králové nad Labem. 1995-10-10, čís. 4, s. 6–7. 
  51. a b c d JAK JSEM ZAČÍNAL. Jak Jsem Začínal - Jiří Hlavatý. [s.l.]: [s.n.], 2016. Dostupné online. 
  52. a b 7. královédvorské textilní léto. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.], 1971. S. 1. Leták k výstavě. 
  53. Notářský zápis o založení akciové společnosti JUTAPLAST a.s., 2. dubna 1998, publikováno na justice.cz, B 1789/SL1/KSHK
  54. a b c PRŮMYSL DNES. Od pytlovin k textiliím a trávníkům. Průmysl Dnes [online]. [cit. 2016-11-02]. Dostupné online. (česky) 
  55. a b c d e Textilka Juta investuje miliardu korun, přijme 200 lidí. finance.cz [online]. finance.cz, 2014-10-14 [cit. 2016-11-02]. Dostupné online. 
  56. a b ČTK. Textilní společnost Juta má rekordní tržby, zvýšila i zisk. Aktuálně.cz [online]. 2015-01-20 [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  57. POŠMURA, Ladislav. Nelze jen sedět se založenýma rukama, říká šéf největší české textilky. iDNES.cz [online]. 2013-11-23 [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  58. RAMBOUSKOVÁ, Michaela; ČTK. Umělý trávník ze Dvora bude brzy i v Singapuru nebo Africe. iDNES.cz [online]. 2013-11-06 [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  59. TRUHLIČKA, Ivan. Textilka Juta spolkla konkurenční Tibu. Zaměstná další desítky lidí. iDNES.cz [online]. 2011-12-22 [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  60. VAŇURA, Radek. O společnosti. www.juta.cz [online]. [cit. 2016-11-02]. Dostupné online. 
  61. Textilce Juta loni klesly tržby i čistý zisk. e15.cz. 2016-06-22. Dostupné online [cit. 2016-11-09]. ISSN 1213-8991. 
  62. a b JP; ČTK. Juta ze Dvora králové cílí na africký trh. Krkonošský deník [online]. 2015-12-09 [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  63. a b VAŇURA, Radek. O společnosti. www.juta.cz [online]. [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  64. VAŇURA, Radek. FUNKCE. www.juta.cz [online]. [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  65. VAŇURA, Radek. Tuhé odpady. www.juta.cz [online]. [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  66. VAŇURA, Radek. VÝROBKY. www.juta.cz [online]. [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  67. VAŇURA, Radek. Zemědělství a zahrada. www.juta.cz [online]. [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  68. VAŇURA, Radek. Příze [online]. Juta, a.s., 2010 [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 
  69. Umělé trávníky Jutagrass [online]. Juta, a.s., 2016 [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]