Wikipedista:Allontanato/Pískoviště

Pola Negri

Pola Negri (rodným jménem Barbara Apolonia Chałupiec; 3. ledna 1897, Lipno – 1. srpna 1987, San Antonio, Texas, USA) byla herečka polského a slovenského původu. Stala se světoznámou během éry němého filmu a éry klasického Hollywoodu. Nejčastěji hrála v tragických dramatech jako femme fatale, díky čemuž byla unávána i jako sexsymbol své doby.

Vyrůstala v chudobě pouze se svou matkou dokud nevystudovala herectví ve Varšavě. Poprvé se objevila v německých němých filmech již před první světovou válkou a ve dvacátých letech se nakonec odstěhovala do Hollywoodu, kde působila u studia Paramount. Ve třicátých letech se vrátila zpět do Evropy a začala se věnovat hudbě. Po zbytek života zcela opustila showbyznys a odstěhovala se do Ameriky, kde zemřela ve věku 90 let na rakovinu.

Mládí a kariéra

Původ a mládí

Barbara Apolonia Chałupiec se narodila 3. ledna 1897 v polském městě Lipno jako dcera Juraje Chałupiece a Eleonory Kiełczewské. Její otec byl původem slovenský rom z obce Nesluša, který pracoval jako klempíř. Kvůli protiruským aktivitám však byl ruskými složkami zatčen a poslán na Sibiř. Její matka byla potomkem polské šlechty, ale kvůli podpoře Napoleona Bonaparteho její rodina ztratila téměř veškeré své bohatství. Barbara byla také jediná ze tří sourozenců, která se dožila dospělosti. Po odvedení jejího otce se s matkou přestěhovala do Varšavy, kde její matka začala pracovat jako kuchařka.

V roce ???? byla Barbara přijata na varšavskou baletní školu, kde jako baletka debutovala v čajkovského Labutím Jezeře. Později se propracovala až k sólové roli v baletu Coppélia Arthura Saint-Léona. Studium a vystupování však musela brzy náhle přerušit kvůli onemocnění tuberkolózou, kvůli kterému byla poslána až do sanatoria v Zakopaném. Zde si také navrhla své umělecké jméno „Pola Negri“, u kterého se inspirovala jménem italské spisovatelky a básnířky Ady Negri. Rodné jméno Apolonia posléze zkrátila na „Pola“. Po návratu ze sanatoria se zůčastnila konkurzu na varšavskou hereckou akademii a vedle formálního vzdělávání docházela také na soukromé hodiny k divadelní herečce Honoratě Leszczyńské.

Začátek kariéry v Evropě

Na jevišti debutovala 2. října 1912 ve Varšavském Malém divadle (Teatr Mały w Warszawie) několik dní před promocí a o dva roky později se také objevila ve svém prvním filmu Niewolnica zmysłów (1914). Akademické studium dokončila v roce 1914 a její absolventské představení Divoká kachna od Henrika Ibsena dokonce vyústila v několik nabídek od předních varšavských divadel. Před koncem první světové války vystupovala i ve Velkém varšavském divadle (Teatr Wielki w Warszawie) a objevila se také v několika polských němých filmech jako například Zona (1915), Studenci (1916) nebo Bestia (1917). Její stoupající popularita jí umožnila přestěhovat se i do Německa, kde se posléze objevila jako tanečnice v divadelní inscenaci Sumurun režiséra Maxe Reinhardta. Tehdy se také poprvé setkala s německým filmovým režisérem Ernstem Lubitschem, který tehdy natáčel komedie pro nově vzniklé německé filmové studio UFA. Pola Negri se následně studiu smlouvně zavázala k natočení několika filmů, včetně dramat Mania (1918) a Žlutý pas (1918).

V roce 1918 ji Lubitsch obsadil také do hlavní role v jejím prvním velkofilmu Muž beze jména, který se stal brzy velkým trhákem a vedl k další spolupráci Poly Negri s Ernstem Lubitschem. Mezi jejich další významné snímky patří například drama Carmen (1918) nebo Madame DuBarry (1919), který se stal mezinárodně úspěšným a povedlo se mu dokonce srazit americké embargo na německé filmy.

V roce 1914 debutovala před kamerou ve filmu Niewolnica zmyslów. Od roku 1917 žila v Německu, režisér Ernst Lubitsch s ní natočil úspěšné filmy Oči Mumie Ma, Carmen a Madame Dubarry. V roce 1922 odešla i s Lubitschem do Hollywoodu, kde získala angažmá u filmového studia Paramount Pictures. Její příjezd do New Yorku dne 12. září 1922 také obohacen o velkou publicitu a Pola Negri se také stala vůbec první velkou hvězdou, která se na požádání přistěhovala do Hollywoodu. Mezi další evropské herečky, které ji zanedlouho následovaly patří například maďarská herečka Vilma Bánky, švédská herečka Greta Garbo nebo německá herečka Marlene Dietrichová. Její příjezd však doprovázela také spousta fám jako například clevelandský měsíčník, který o ní z propagačních důvodů tvrdil, že se pravým jménem jmenuje Pola Schwartzová a že je židovka.

Hollywoodská hvězda

Pola Negri se v Americe brzy stala jednou z nejpopulárnějších a také nejbohatších hollywoodských hvězd tehdejší doby. Svým obrovským vlivem také udávala módní trendy, k nimž patří například nalakované nehty na nohou nebo kožešinové boty a na vrcholu její kariéry ve spolupráci s portrétním fotografem Eugenem Robertem Richeem také vznikla spousta jejích nejslavnějších fotografií. Bydlela v sídle v Los Angeles postaveném po vzoru Bílého domu.

Svou kariéru u studia Paramount Pictures zahájila dvěma remaky filmů z roku 1915 a o rok později se objevila v dalším historickém velkofilmu The Spanish Dancer (1923) režírovaném Herbertem Brentonem založeném na románu Victora Huga. Téhož roku byl však natočen také film Rosita (1923) s další hollywoodskou hvězdou Mary Pickfordovou, který režíroval právě Ernst Lubitsch a byl založen na stejném románu jako The Spanich Dancer. Tato náhoda vyvolala kritickou senzaci a oba snímky byly neustále porovnávány mezi sebou. Obecným názorem se nakonec stalo, že snímek s Polou Negri je více zábavnější zatímco Rosita s Mary Pickfordovou je více uhlazenější a kultivovanější.

Pola Negri byla studiem zpočátku prezentována převážně jako tajemná evropská femme fatale, která měla být hlavním trhákem studia. K tomu také využili bývalou hvězdu studia Glorii Swansonovou a zinscenovali její žárlivost a soupeření s Polou Negri o místo na výsluní. Pola Negri se však začala obávat, že studio špatně zachází s její kariérou i image a vyjednala s ním spolupráci s režisérem Lubitschem, který s ní následně zřežíroval kriticky uznávaný komediální snímek Carevna (1924). Film se také stal jejich posledním společným projektem. O rok později začala Polina kariéra po komediálním dramatu Dáma z velkého světa (1925) také poprvé pomalu upadat.

V roce 1926 se Pola Negri objevila ve dvou filmech: The Crown of Lies a Good and Naughty, z nichž první sklidil poměrně záporné recenze.

Hrála ve filmech Španělská tanečnice, Na východ od Suezu, Květ noci, Dáma z velkého světa nebo Hotel Imperial. Patřila k prvním evropským herečkám, které se prosadily v Americe a tato exotičnost měla velký podíl na jejím úspěchu. Patřila k nejlépe placeným herečkám své doby a proslula také milostnými vztahy s Charlie Chaplinem a Rudolphem Valentinem. Ve zvukovém filmu už dostávala příležitosti jen sporadicky (film Williho Forsta Mazurka lásky z roku 1935, kde uplatnila i svůj pěvecký talent). Zřejmě nejznámější její písní je „Tango notturno“, která zazněla i v československém filmu Zítra vstanu a opařím se čajem.

Má svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. V roce 1970 vydala autobiografii Memoirs of a Star.