Přeskočit na obsah

Václav Kačírek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Václav Kačírek
Narození13. června 1920
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. dubna 1987 (ve věku 66 let)
Kročehlavy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
VzděláníVAAZ Brno (nyní Univerzita obrany)
Alma materVojenská akademie v Brně
Povoláníkonstruktér (1942–1981)
ZaměstnavateléMotorlet n.p. Praha - Jinonice
Výzkumný a zkušební letecký ústav Praha - Letňany
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Kačírek (13. června 1920, Praha – 10. dubna 1987, Kročehlavy)[1] byl československý konstruktér leteckých motorů Walter v jinonické továrně Motorlet. Zprvu byl konstruktérem invertních pístových motorů Walter, později turbovrtulového motoru Walter M601, který se stal jeho životním dílem.[2] Ing. Václav Kačírek byl jedním z mála světových konstruktérů, jenž konstruoval motory pístové i turbínové.[3]

Odborná kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Walter M-410

[editovat | editovat zdroj]

Svou odbornou kariéru konstruktéra leteckých motorů zahájil jako absolvent kladenské vyšší průmyslové školy až po kratším zaměstnání v Poldině huti na Kladně, když byl za druhé světové války (v roce 1942) nuceně nasazen do konstrukční kanceláře německé firmy Argus Motoren, která v době války sídlila v Praze. Pracoval tam až do osvobození v roce 1945 v oddělení zabývajícím se konstrukcí kapotáže na motory As 410 a As 411, jakož i návrhem celých motorových jednotek. Zde však vznikly i jeho vývojové návrhy motorů Walter M-410 a M-411.[4]

V roce 1946 byla tato, nyní již značně zmenšená skupina konstruktérů přemístěna do Aerovky ve Vysočanech a přičleněna ke slučovaným zbytkům pražských drakových konstrukcí. V průběhu nejbližší další reorganizace na jaře roku 1947 byl Václav Kačírek, nyní již jako její vedoucí, přemístěn spolu s dalšími třemi spolupracovníky do jinonické Waltrovky, kde se stále ještě motory Argus vyráběly a montovaly (Walter M-410). Tam jeho skupina pracovala jako jedna ze šesti samostatných částí tzv. sloučené konstrukce leteckých motorů. Z té doby také pochází jeho první samostatný návrh vzduchem chlazeného motoru o výkonu 300 k, který měl svým výkonem a moderní koncepcí vhodně vyplňovat mezeru mezi motory Walter pro sportovní letadla (invertní čtyřválcový Walter Minor 4-III a šestiválcový Minor 6-III ing. Bohuslava Šimůnka, šestiválcovým boxerem Walter M-208 ing. Jaroslava Kruliše - s jmenovitými výkony 105-220 k) a rozpracovaným invertním dvanáctiválcovým motorem ing. Šimůnka Walter V-12/M-446 (navazoval na předválečný motor Walter Sagitta) s jmenovitým výkonem 550/700 k pro letoun Avia XLE-110. Kačírkův návrh na motor o výkonu 300 k se však (zvláště z kapacitních důvodů) tehdy neujal.[5]

Walter M-441

[editovat | editovat zdroj]
Walter M-441 (Letecké muzeum Kbely)

K realizaci takového motoru, označeného později jako Walter M-441 došlo až po roce 1954, kdy už byl Václav Kačírek a jeho skupina podřízena nově vytvořenému VZLÚ. Ústav měl detašované pracoviště v bývalých filmových atelierech FOJA v Radlicích, které tehdy byly součástí Motorletu Jinonice a s areálem továrny přímo sousedily. Motor byl na tehdejší československé zvyklosti řešen moderním způsobem. Byl to zážehový vzduchem chlazený invertní osmiválec do V s úhlem válců 90° a rozvodem OHV, přeplňovaný kompresorem, s jednopákovým ovládáním a řešeným jako motorová jednotka za účelem montáže a demontáže v provozu jako celku.[6]

Osud tohoto motoru však byl velmi krátký, protože hned po úspěšném ukončení podnikové zkoušky v roce 1958 byl jeho další vývoj zastaven, přestože motor měl zjevnou rezervu pro zvyšování jeho výkonnosti. S rozhodnutím o ukončení programu M-441 se Václav Kačírek nikdy nesmířil a trval na názoru, že motor této koncepce a kategorie bude jednou scházet. Prototypy těchto motorů byly vyrobeny v roce 1957 v Leteckých opravnách Malešice (tehdy pobočný závod n. p. Motorlet), ale sériové výroby se žádný z leteckých motorářských podniků neujal.[7]

Walter M-601

[editovat | editovat zdroj]
Walter M601A (NTM 2021)
Walter M601, řez motorem

Náhradou za program M441 byl Václav Kačírek pověřen koncem roku 1958 vývojem malého turbovrtulového motoru M601 o výkonu 338 kW/460 k pro letoun L-300 vznikající v kunovickém LETu. Předprojekt motoru označeného XM601 byl předložen ke schválení začátkem roku 1959.  Původní koncepce M601 s volnou hnací turbínou, s dvouhřídelovým uspořádáním, s patentovaným přívodem paliva do spalovací komory prostřednictvím rotujícího, odstředivého rozprašujícího kroužku[8] a s originálně řešeným systémem vyrovnávání zatížení předloh a s měřením kroutícího momentu přenášeného reduktorem byla navržena ale s přímým průtokem plynů, s mimoběžným náhonem reduktoru a vrtule s vloženou svisle orientovanou převodovou skříní. Brzy se přešlo podle návrhu ing. Vladimíra Žáka na souosé provedení motoru s vratným uspořádáním vzduchové cesty.[9]

Let L-410 Turbolet (Vzdušné síly AČR)

I tento projekt byl však v roce 1962 přerušen ve prospěch vývoje jiných typů letadel a motorů a pro nedostatek kapacity vývojové dílny. Důsledkem toho bylo také drastické snížení počtu členů konstrukční skupiny až na pouhé 4 osoby a pomalé pokračování vývojových prací pouze v rámci finančních možností VZLÚ. Tato skupina zůstala detašována i nadále v objektu FOJA sousedícím s areálem Motorletu a ve značně omezeném rozsahu ve vývoji motoru M601 pokračovala až do roku 1965.[10]

V polovině 60. let byly v n.p. Let Kunovice zahájeny vývojové práce na letounu L-410 a v důsledku toho bylo rozhodnuto o opětovném zařazení projektu M601 do plánu. Přepracovaný motor se poprvé rozběhl roku 1967 a jeho vývoj byl dokončen v roce 1971.[11] Ing. Kačírek se svou konstrukční skupinou byl počátkem 70. let při další organizační změně převeden z kompetence VZLÚ opět do Motorletu a vývoj motoru Walter M601 (tentokráte se zvýšeným výkonem 383 kW/550 k a ještě později až na 515 kW/700 k) se stal jeho hlavním vývojovým programem.[12] Vývoj motoru M601 byl podřízen hlavnímu konstruktérovi Ing. Vladimíru Pospíšilovi a Ing. Václav Kačírek se stal v rámci vývojové konstrukce vedoucím vývoje typu M601. Finální etapa vývoje byla ukončena v roce 1975 certifikací a zahájením výroby první sériové verze motoru, nově typově označené M601A. Turbovrtulový dvouhřídelový motor M601A měl vzletový výkon 515 kW při otáčkách generátoru plynů 36660 ot/ min., maximální trvalý výkon 452 kW, hmotnost 178kg a dobu do generální revize 500 hodin. Od roku 1977 se vyráběla modernizovaná verze jako M601B se vstřikováním vody do kompresoru pro krátkodobé zvýšení výkonu.[10] Ing. Kačírek byl nejenom ve funkci vedoucího konstruktéra typu M601, ale zasloužil se v plné míře v dalších letech nejenom o jeho zdárné zavedení do sériové výroby pro letoun L-410 Turbolet, ale i o vznik a vývoj několika jeho alternativ pro jiné letouny a jiné oblasti použití. Byla to helikoptérová (M601H)[13] a „zemědělská“ verze (M601Z) a pro pozemní použití jako zdroje stlačeného vzduchu (GP601), mobilního zdroje elektrické energie (EJ500, G601P a PT), pro pohon člunů (M601M) nebo jako pohonné jednotky vlakových souprav.[2] Tyto alternativy povětšinou došly k uplatnění až po „sametové revoluci“, kdy se zhroutil trh s leteckými motory M601.[14]

Studia a udělené patenty

[editovat | editovat zdroj]

Mezi roky 1957 až 1963 absolvoval Václav Kačírek a další dva jeho spolupracovníci dálkové studium na katedře leteckých motorů VAAZ Brno (dnes Univerzita obrany) a v roce 1963 byli promováni na inženýry.[4] V červenci 1960 podal patentovou přihlášku Prstencová spalovací komora s odstředivým rozprašováním paliva. Československý patent CS 101047 mu byl udělen 15. září 1961.[8] Společně s kolegou ing. Josefem Donátem (rovněž z Motorletu) podali v říjnu 1961 přihlášku patentu Dvouproudový motor. Patent CS 107925 jim byl udělen 15. července 1963.[15] Oba patenty jsou evidovány Úřadem průmyslového vlastnictví.

Kačírkova ulice v rezidenci Waltrovka

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Po jeho nedobrovolném odchodu do důchodu, k němuž došlo ihned po dosažení jeho věku 60 let (1981),[3] tedy v době, kdy motor M601 již tvořil hlavní výrobní náplň Motorletu a postupně se stal jeho nejznámějším a nejrozšířenějším výrobkem. Veřejného ocenění svých zásluh o vznik nejúspěšnějšího motoru Waltrovky za poslední etapu existence podniku se ale Ing. Kačírek dočkal, když na 23. mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně v září 1981 byla letadlovému motoru M601B udělena zlatá medaile[16] a později v dubnu 1982, kdy obdržel jako člen kolektivu, který vytvořil dopravní letoun L-410 UVP, tehdejší státní vyznamenání Řád práce. Z Motorletu za motor M601 to byli hlavní konstruktér Ing. Vladimír Pospíšil, vedoucí konstruktér typu M601 Ing. Václav Kačírek, vedoucí pevnostního oddělení Ing. Jan Kloud a výrobní náměstek Bohumil Hamerník.[17]

Při výstavbě komplexu obytných a kancelářsko-administrativních budov rezidence Waltrovka byla po ing. Václavu Kačírkovi počátkem 2.dekády 21. století pojmenována jedna z ulic v areálu jako Kačírkova,[18] příznačně se tak přiřadil ke špičkovým konstruktérům leteckých motorů Walter (ing. Bohuslav Šimůnek, ing. František Barvitius).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ 10. dubna zemřel ing. Václav Kačírek. Letectví & kosmonautika. 1987-06-29, roč. 63, čís. 13, s. 38–39 (518–9). Dostupné online. 
  2. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 2 (1945-1984). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 s. S. 160–174, 208–209, 212. 
  3. ↑ a b PILÁT, Zdeněk. Znovu k pístovým letadlovým motorům. Letectví & kosmonautika. 1990-06-06, roč. 66, čís. 14, s. 33 (553). Dostupné online. 
  4. ↑ a b VTÍPIL, Bohuslav. Život spjatý s letectvím. Nový signál. Květen-červen 1987, roč. 39, čís. 5–6. 
  5. ↑ SOMMER, Bohumil. Letadlové pístové motory. Letectví & kosmonautika. 1985-11-19, roč. 51, čís. 24, s. 20–21. Dostupné online. 
  6. ↑ Letecký motor M-441 [online]. Praha - Kbely: VHÚ [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ RŮŽIČKA, Martin. Invertní letadlové motory. 1. vyd. Brno: VUT, Fakulta strojního inženýrství (Ústav automobilního a dopravního inženýrství), 2016. 61 s. Dostupné online. S. 29. 
  8. ↑ a b KAČÍREK, Václav. Prstencová spalovací komora s odstředivým rozprašováním paliva [online]. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ KUBEŠ, Josef. Historie motoru Walter M601 [online]. Praha: Walter Jinonice, 2002 [cit. 2021-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-11. 
  10. ↑ a b MARŠÁLEK, Josef. Vývoj a výroba letadlových turbínových motorů v n.p. Motorlet v šedesátých letech 20. století (Zpravodaj č. 31) [online]. Praha: Český svaz vědeckotechnických společností, květen 2011 [cit. 2021-10-14]. S. 32–35. Dostupné online. 
  11. ↑ Motor VZLÚ M-601 CD [online]. Praha: VHÚ [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ FOLPRECHT, Radek. Legenda z Kunovic létá po celém světě. L-410 Turbolet slaví padesátiny [online]. Praha: MAFRA, a. s., 2019-04-16 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ ČECH, Bořivoj. Projekt HC-4 [online]. vrtulnik.cz, 2009-04-05 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ HORKÝ, Vojtěch et al. Pozemní aplikace motoru M601 [online]. Praha: Walter Jinonice, 2002 [cit. 2021-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-27. 
  15. ↑ KAČÍREK, Václav; DONÁT, Josef. Dvouproudový motor [online]. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ Historie soutěže o zlatou medaili MSV [online]. Brno: BVV [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ Přehled významných událostí [online]. Praha: Walter Jinonice, 2011 [cit. 2021-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-24. 
  18. ↑ PSČ obec Praha, ulice Kačírkova [online]. psc.cz [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ADAMEC, Josef, KOCÁB, Jindřich. Letadlové motory. 1. vyd. Praha : KANT cz s.r.o., 2000. 176 s. ISBN 80-902914-0-6
  • PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví + kosmonautika. Roč. LX (60.), čís. 5–10. ISSN 0024-1156
  • BRYNYCH, Josef a kol. Od bicyklu k leteckému motoru (1911–1961), Závody Jana Švermy, Praha, 1961, 92. s.
  • SEDLÁČEK, Zdeněk, Od bicyklu k letadlovým motorům, Sborník článků o historii jednoho století podniku Walter v Praze – Jinonicích, Walter Jinonice, Praha, 2011
  • HOCKO, Marián. Prúdové motory v čs. letectve. www.leteckemotory.cz, 2007

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Kačírek&oldid=24286867“