Přeskočit na obsah

Volavka bílá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxVolavka bílá
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý pták ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádbrodiví (Ciconiiiformes)
Čeleďvolavkovití (Ardeidae)
Rodvolavka (Ardea)
Binomické jméno
Ardea alba
Linnaeus, 1758
Mapa s rozšířením
Mapa s rozšířením
Mapa s rozšířením
     oblasti s celoročním výskytem
     hnízdiště
     zimoviště
Synonyma

Casmerodius albus
Egretta alba

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volavka bílá (Ardea alba, Egretta alba) je velký brodivý ptákčeledi volavkovitých (Ardeidae).

Dorůstá délky 85–100 cm, v rozpětí křídel měří 145–170 cm a váží 1–1,5 kg. Opeření má celkově bílé, končetiny tmavé a dlouhý, zašpičatělý, žlutý zobák. Ve svatebním šatě jí navíc na hřbetě vyrůstají prodloužená ozdobná pera, která hrají důležitou roli při námluvách. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Ve střední Evropě hrozí záměna pouze s volavkou stříbřitou (Egretta garzetta), která je však viditelně menší a má navíc jasně žlutě zbarvené prsty a ve svatebním šatě i prodloužená pera na hlavě.

Na hnízdištích se ozývá pronikavými chraptivými zvuky.[2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Náleží k nejrozšířenějším druhům volavek. Hnízdí v jižní Kanadě a na území Spojených států, v jižní a střední Evropě, Africe a na Středním východě. V posledních letech začala v Evropě pronikat více na sever, od roku 1992 např. pravidelně hnízdí v Nizozemsku. V 21. století se rozšířila do Anglie a do skandinávských zemí. Jedná se o částečně tažný druh.[3]

K hnízdění vyhledává rozsáhlé rákosiny u rybníků, jezer, řek a močálů s porosty stromů a keřů.

České republice hnízdí nepravidelně, v mimohnízdním období se pak na našem území vyskytuje pravidelně v menších hejnech i jednotlivě, především v nížinách a pahorkatinách Moravy a Slezska. Na jižní Moravě hnízdí i loví společně s volavkou popelavou.[4] Je chráněna zákonem jako silně ohrožený druh.[5]

Živí se hmyzem, obojživelníky, rybami, malými savci, převážně pak hlodavci, a občas i ptáky a plazy. Po kořisti pátrá nejčastěji v mělké vodě, někdy i na polích a loukách, a to při pomalé chůzi nebo vyčkáváním v nehybné poloze.

Je monogamní a pohlavně dospívá ve 2. roce života. Je známa zejména svými námluvami, při kterých samci předvádějí svá prodloužená ozdobná pera na hřbetě. Hnízdí obvykle v koloniích, ale i jednotlivě, ve střední Evropě jednou ročně od dubna do srpna.[2] Až 1 metr velké hnízdorákosových stébel staví většinou v nepřístupných rákosinách. V jedné snůšce je pak 3–5 světle modrých, 60,1–44,6 mm velkých[4] vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče 25–26 dnů. Mláďata pak hnízdo opouštějí po 40–50 dnech. Jejich úmrtnost je však velmi vysoká, druhého roku se nedožívá celých 75 % z nich.[6]

Vztah s lidmi

[editovat | editovat zdroj]

Volavka bílá byla v minulosti kvůli svým ozdobným perům hojně lovena, což v mnoha oblastech USA vedlo až k jejímu úplnému vyhubení. V současné době je zde však přísně chráněna a pomalu se navrací i do oblastí, kde se až donedávna nevyskytovala.[3]

V minulosti se u ní rozlišovaly 4 poddruhy, asijský a australasijský poddruh Ardea alba modesta je však od roku 2005 považován za samostatný druhArdea modesta.[7] V současné době jsou rozeznávány 3 poddruhy:

V kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Volavka bílá je zobrazena na rubu brazilské 5realové bankovky, nachází se také na novozélandské 2dolarové a maďarské 5forintové minci.[8]

Bílé volavky je název 14. básnické sbírky autora Dereka Walcotta ze Svaté Lucie.

Volavka bílá je i symbolem charitativní ekologické organizace National Audubon Society.

Jméno ctihodného Sáriputty, jednoho z nejznámějších následovníků Buddhy, znamená mj. syn volavky – říká se, že jeho matka měla jasné a ostré oči jako bílá volavka.[9]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 163. 
  3. a b BURNIE, David, a kol. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 978-80-242-2235-6. S. 167. 
  4. a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 28. 
  5. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-11-06]. Dostupné online. 
  6. Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler: Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 1: Nonpasseriformes – Nichtsperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-647-2 (německy)
  7. Ardea modesta — Eastern Great Egret [online]. Australian Government [cit. 2010-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. https://en.numista.com/catalogue/pieces28729.html
  9. Výklad Sútry srdce (anglicky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 42. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]