Vila Mánes I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vila Mánes I
/pův. Depandance Dr. Müller II/
stav v listopadu 2020
stav v listopadu 2020
Účel stavby

původně soukromé sanatorium,
v současnosti lázeňská léčebna

Základní informace
ArchitektPaul Schauffuss[1]
Výstavba1930[1]
Přestavba2004 rekonstrukce[1]
Stavitelneznámý[1]
StavebníkDr. Isidor Müller[1]
Další majitelé1932 Léčebný fond veřejných zaměstnanců
Současný majitelČeská republika
od 1.1.2021 hospodář Léčebné lázně Lázně Kynžvart[2][3]
Poloha
AdresaKarlovy Vary, Westend[4], ČeskoČesko Česko
UliceKřižíkova 1352/13
Souřadnice
Vila Mánes I, Karlovy Vary
Vila Mánes I, Karlovy Vary
Vila Mánes I, Karlovy Vary, Česko
Další informace
WebLázeňská léčebna Mánes
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vila Mánes I, původně Depandance Doktor Müller II, event. psáno Depandance Dr. Müller II, po druhé světové válce léčebný ústav Zdeňka Nejedlého, se nachází v Křížíkově ulici 1352/13 ve vilové čtvrti Westend[4]Karlových Varech. Nechal si ji v roce 1930 postavit karlovarský lékař Isidor Müller. Projekt vyhotovil architekt Paul Schauffuss, stavitel je neznámý. Vila je dnes hlavní budovou lázeňské léčebny Mánes.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Karlovarský lékař Isidor Müller vlastnil od roku 1929 za výletní restaurací Malé Versailles v tehdejší ulici Lorda Findlatera (dnes Křižíkově) lázeňské sanatorium, které již tvořily dvě budovy – dnešní vila Eden Ivila Eden II. Lůžková kapacita sanatoria však stále nebyla dostačující, a tak doktor Müller v letech 1929–1930 postavil naproti přes ulici další vilu. Nazval ji Depandance Dr. Müller II. Projekt vypracoval karlovarský architekt a stavitel Paul Schauffuss, tentýž architekt, který již projektoval obě předchozí Müllerovy stavby.[1][5]

V roce 1932 byl objekt prodán. Novým vlastníkem se stala instituce Léčebný fond veřejných zaměstnanců v Praze, která zde rovněž provozovala lázeňskou léčebnu. Příliv pojištěnců však přesahoval kapacitní možnosti budovy, a vlastník proto požádal karlovarský stavební úřad o povolení k dostavbě sanatoria. Městská rada žádost zamítla. Vlastník problém vyřešil zakoupením sousedního volného pozemku, kde v roce 1937 postavil novou budovu s názvem Depandance Léčebného fondu veřejných zaměstnanců, dnešní Mánes II.[1][5]

Po roce 1948 byla vila zestátněna. Nejprve patřila Ústřednímu svazu nemocenských pojišťoven a poté odborům. V roce 1957 byl založen podnik Československé státní lázně a budova, jako většina ostatních lázeňských zařízení v Karlových Varech, připadla tomuto podniku. Dostala název léčebný ústav Zdeňka Nejedlého.[1][5]

Od roku 1991 zde byla umístěna dětská a dorostová léčebna, jediná svého druhu v České republice. Zahrnovala i sousední vily, dnešní Eden I, Eden II, Mánes II, vilu Čapekvilu Mimosa. V roce 1999 byly služby sanatoria Mánes rozšířeny o léčbu dospělých a cizinců.[1][5]

Vila se nyní jmenuje Mánes I. V současnosti (březen 2021) je budova čp. 1352 evidována jako objekt občanské vybavenosti ve vlastnictví České republiky, příslušnost hospodařit s majetkem státu má od 1. ledna 2021 příspěvková organizace Léčebné lázně Lázně Kynžvart.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mánes I, v popředí pavilon s projmutou mansardovou střechou, listopad 2020

Vila se nachází ve čtvrti Westend[4] v Křižíkově ulici 1352/13 na samém okraji karlovarských lázeňských lesů. Jedná se o třípatrový objekt s obytným podkrovím a využitým suterénem (kuchyně, jídelny). Uliční průčelí s nárožními rizality mezi sebou svíraly původně plně otevřené arkádové lodžie, které nový vlastník, Léčebný fond veřejných zaměstnanců, nechal v roce 1932 zasklít. Mansardová střecha je ve střední ose průčelí doplněna zvlněným štítem, pod nímž se ve třetím patře rozprostírá terasa.[1][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola Křižíkova ulice, s. 154–155. 
  2. a b Informace o pozemku [online]. Praha: ČÚZK – Nahlížení do katastru nemovitostí, 2021-03-01 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  3. a b Informace o stavbě: Karlovy Vary [554961], č. p. 1352. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-03-01]. 
  4. a b c ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Lázeňské centrum – Westend, s. 304. 
  5. a b c d e ZEMAN, Lubomír; ČERNÝ, Zbyněk; HORVÁTHOVÁ, Jana, RUND Michael. Slavné vily Karlovarského kraje. 1. vyd. Praha: Foibos Books, 2010. 263 s. ISBN 978-80-87073-19-3. Kapitola 43. Vilová čtvrť v Křižíkově ulici, s. 190–192. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. 1. vyd. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola Křižíkova ulice, s. 154–155. 
  • ZEMAN, Lubomír; ČERNÝ, Zbyněk; HORVÁTHOVÁ, Jana, RUND Michael. Slavné vily Karlovarského kraje. 1. vyd. Praha: Foibos Books, 2010. 263 s. ISBN 978-80-87073-19-3. Kapitola 43. Vilová čtvrť v Křižíkově ulici, s. 190–192. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]