Vila Eliška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vila Eliška
/původně vila Rosenfeld/
stav v listopadu 2020
stav v listopadu 2020
Účel stavby

původně penzion rodiny Rosenfeld
nyní lázeňský hotel

Základní informace
Architektneznámý[1]
Výstavba1896[1]
Přestavba1911–1912 přístavba
1920 přístavba
StavitelKarl Heller (1912 přístavba)[1]
StavebníkLeopold Rosenfeld[1]
Další majitelé1911 Marie Rosenfeld
1920 Hans a Elisabeth Wiederer
1924 Elisabeth Rosenfeld a Richard a Pavla Neumann
1930 Paula, Walter a Elisabeth Neumann
1935 Karoline Baier, dr. Robert a Leopoldine Müller
po 1945 Ministerstvo obrany ČR
Současný majitelEliška Karlovy Vary s. r. o.[2][3]
Poloha
AdresaWestend, Karlovy Vary, ČeskoČesko Česko
UliceKrále Jiřího 972/2a
Souřadnice
Vila Eliška, Karlovy Vary
Vila Eliška, Karlovy Vary
Vila Eliška, Karlovy Vary, Česko
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vila Eliška, původně vila Rosenfeld, později přejmenována na vilu Elisabeth, stojí v ulici Krále Jiřího 2a, č. p. 972, ve čtvrti WestendKarlových Varech. Byla postavena v roce 1896.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik 1896[editovat | editovat zdroj]

Ve vznikající vilové čtvrti Westend v tehdejší ulici Eduard Knoll-Strasse, dnes Krále Jiřího, zakoupil dne 24. srpna 1893 za 33 tisíc zlatých jednu z vytyčených parcel Leopold Rosenfeld. Již v roce 1896 zde měl postavenu vilu, kterou nazval svým jménem – vila Rosenfeld.[1][4]

Vzhledem k tomu, že po druhé světové válce objekt sloužil jako vojenská nemocnice, nedochovala se původní plánová dokumentace a není tedy známo ani jméno autora projektu. Časově i výrazově však stavba navazuje na sousední vilu Schäffler (později přejmenovánu na Chopin).[4]

Dvoupatrový objekt byl postaven na pravidelném obdélném půdorysu s výrazným asymetrickým řešením a doplněn lodžiemi, balkony, pavlačemi, arkýři a věžicemi. Reprezentační vstup byl původně situován směrem do Sadové ulice. Arkádovou lodžii podpíraly toskánské sloupy s klasickým schodištěm saly terreny. Objekt byl zastřešen pomocí štítů a bohatého hrázdění.[1][4]

Přístavba 1911–1912[editovat | editovat zdroj]

V letech 1911–1912 přistavěl architekt a stavitel Karl Heller pro Marii Rosenfeld nové koupelny.[1][4]

Podkroví 1920[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 došlo k další větší přístavbě. Bylo upraveno zejména podkroví pro další majitele, jimiž se stali Hans Wiederer a Elisabeth Wiederer, rozená Rosenfeld. Střechy byly přebudovány na mansardové a pod nimi byly zřízeny nové místnosti osvětlené vikýři s trojúhelnými frontony. Touto přestavbou byly s hrázděnými štíty odstraněny i hrázděné konstrukce podkroví, čímž objekt získal i nový vzhled. Též v této době došlo k jeho přejmenování na vilu Elisabeth.[1][4]

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se několikrát proměnili majitelé. Roku 1924 to byli Elisabeth Rosenfeld a Richard a Pavla Neumannovi, v roce 1930 byli zapsáni Paula, Walter a Elisabeth Neumanovi a roku 1935 Karoline Baier, dr. Robert a Leopoldine Müllerovi.[1]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Nároží do Sadové ulice (pohled od východu)
Detail průčelí do Sadové ulice

Po druhé světové válce v rámci vyvlastnění soukromého majetku byl dům přejmenován, resp. došlo k počeštění výrazu Villa Elisabeth na vilu Eliška. Dům měl nějaký čas národní správkyni Marii Hrbkovou, která inzerovala „odborné masáže v domě“.[1]

Objekt později převzala vojenská správa a provozovala ve vile vojenskou nemocnici. Ta brzy získala po odborné stránce velmi dobrou pověst.[1]

Po sametové revoluci v roce 1989 se vila Eliška stala soukromým lázeňským hotelem.[1]

Díky úpravám, hlavně těm ve dvacátých letech a po druhé světové válce, se v interiéru vily nezachovalo mnoho původních prvků. Ve vestibulu se dochovaly niky s mušlemi v konchách. Zachovaná jsou i schodišťové kované zábradlí a štuková zrcadla na stěnách. Z uměleckořemeslných prvků zůstaly pouze vstupní dveře s historizujícím dekorem.[4]

V současnosti (únor 2021) je vila evidována jako objekt občanské vybavenosti ve vlastnictví společnosti Eliška Karlovy Vary s. r. o.[2][3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola Vila Eliška, s. 146. 
  2. a b Informace o pozemku [online]. Praha: ČÚZK – Nahlížení do katastru nemovitosti, 2021-02-12 [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  3. a b Informace o stavbě: Karlovy Vary [554961], č. p. 972. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-02-12]. 
  4. a b c d e f ZEMAN, Lubomír. Karlovarský Westend. Karlovy Vary: Karlovarské muzeum v Karlových Varech v edici Dějiny a příroda Karlovarska, 1998. 276 s. ISBN 80-238-4494-6. Kapitola Vývoj vilové čtvrti „Westend“, s. 53–54. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. 1. vyd. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. S. 146. 
  • ZEMAN, Lubomír. Karlovarský Westend. Karlovy Vary: Karlovarské muzeum v edici Dějiny a příroda Karlovarska, 1998. 276 s. ISBN 80-238-4494-6. S. 53–54. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]