Quisisana Palace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Quisisana Palace
stav v listopadu 2018
stav v listopadu 2018
Účel stavby

původně rodinné bydlení v kombinaci s ubytováním lázeňských hostů,
v současnosti hotel

Základní informace
Slohpozdní historismus
Architektsnad Alfred Bayer[1]
Výstavba1887–1888[1]
Přestavba1929–1930 adaptace, dnešní podoba[1]
2011 celková oprava
StavebníkAnton Pupp[1]
Další majitelé1924 Karl Pupp[1]
1924 Leo a Emmy Pupp[1]
1930–1935 Leo Pupp[1]
poté Theodor Pupp[1]
poté Emmy Pupp, roz. Kliffl[1]
1947 československý stát
Současný majitelExklusive–apartments s. r. o.[2][3]
Poloha
AdresaKarlovy Vary, ČeskoČesko Česko
UliceMariánskolázeňská 298/3
Souřadnice
Quisisana, Karlovy Vary
Quisisana, Karlovy Vary
Quisisana, Karlovy Vary, Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky18222/4-4135 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům Quisisana Palace, po druhé světové válce s názvem lázeňský dům Quisisana, často nazýván pouze Quisisana, stojí v Karlových Varech v ulici Mariánskolázeňská 298/3. Nechal jej postavit Anton Pupp v letech 1887–1888.

Je prohlášen kulturní památkou, památkově chráněn je od 3. května 1958, resp. od roku 1981, rejstř. č. ÚSKP 18222/4-4135.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dům nechal postavit pro svoji manželku Marii[5] v letech 1887–1888 Anton Pupp.[pozn. 1] Architekt není s jistotou znám, předpokládá se, že jím byl Alfred Bayer. Dům byl původně zamýšlen pro rodinné bydlení, sloužil však též jako depandance Grandhotelu Pupp. Pokoje zde byly pronajímány za stejnou cenu jako v hlavní budově hotelu.[1][6]

V roce 1924 byl majitelem domu zapsán Karl Pupp. V témže roce byl dům přepsán na majitele Leo Puppa (vnuka Antona Puppa) a jeho manželku Emmy, rozenou Kifflovou, dceru majitele Poštovního dvora. Nový vlastník Leo Pupp v letech 1929–1930 zadaptoval a zmodernizoval dům do dnešní podoby. V letech 1930–1935 byl zapsán Leo Pupp jako jediný vlastník. Další z majitelů byl Theodor Pupp. Poté zdědila dům Emmy Puppová, rozená Klifflová.[1]

Během druhé světové války se Quisisana, jako všechny ostatní karlovarské lázeňské domy a hotely, změnila na nemocnici pro raněné německé vojáky. Její majitelka Emmy Puppová v té době bydlela ve vile Pupp. Po válce byla Quisisana majitelce Emmy Puppové zkonfiskována a ona i její dvě dcery byly odsunuty. Národním správcem byl Okresní správní komisí jmenován Otakar Kadleček, než však stačil majetek převzít, přišli zástupci Rudé armády a dům obsadili. Uvolnili jej v roce 1947. Poté dům spravovaly Československé hotely, od 1. ledna 1950 ministerstvo zdravotnictví a od konce roku 1960 Městský národní výbor Karlovy Vary. Podnik místního hospodářství pak změnil Quisisanu na obytný dům.[1]

Počátkem nového tisíciletí byly nájemníci vystěhováni a v roce 2005 byl dům, silně napadený dřevomorkou a plísní, nabídnut k prodeji. Zareagovalo osm zájemců z Číny, RuskaČeské republiky. Podmínky prodeje však byly nejasné a dražba, kterou organizovalo město, byla odsunuta. Dům byl později prodán a v roce 2011 došlo k jeho celkové opravě. Architektonický návrh zpracoval architekt Alexandr Mikoláš se spoluúčastí Petra Holana, Oty Kašparovského a Michala Švece.[1]

V současnosti (leden 2021) je dům evidován jako objekt k bydlení v majetku společnosti Exklusive–apartments s. r. o.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dům ve stylu pozdního historismu stojí v lázeňská části města proti Grandhotelu Pupp na druhé straně řeky Teplé. Byl postaven v době Zlaté éry Karlových Varů (1871–1914) a patří mezi nejvýznamnější stavby města. Jedinečné je uliční průčelí s motivem lodžií ve čtyřech podlažích nad sebou s konvexně vydutými balkony.[1][6]

Dům je dispozičně řešen třemi částmi, se střední chodbou, schodištěm v zadním traktu a křídlem do dvora na východní straně. Uliční průčelí je osmiosé s lodžií ve střední části. Vstup je situován na pravou stranu průčelí a je po stranách osazen dvěma atlanty. Ti, stejně jako druhá dvojice na opačné straně průčelí, podpírají dvojpodlažní arkýř. Lodžie v přízemí je zasklená, s balustryparapetních výplních. První a druhé patro jsou řešeny analogicky – patrová a poprsníková římsa, okna arkýřů s masivními rustikovanými šambránami; v krajních osách jsou okna pilastrová s prolomeným trojúhelníkovým frontonem nahoře s čučkem. Lodžie jsou podpírány třemi sloupy s volutovými hlavicemi, v zábradlí s balustrádou. Parapety arkýřů zdobí festony. Oba arkýře vynášejí do třetího patra balkony s pilastry a litinovým zábradlím. Stejné zábradlí má i lodžie. Ta je též podpírána identickými třemi sloupy. V krajové ose jsou okna s přímou nadokenní římsou olemována šambránami s ušima. Nad korunovou konzolovou římsoumansardě je uprostřed průběžná lodžie. V předposledních osách jsou samostatné lodžie se sdruženým oknem, pilastry a kladím zakončeny trojúhelníkovým štítem. V krajních osách jsou umístěny samostatné mansardy s okny orámovanými pilastry. Celé mansardové podlaží zdobí zábradlí stejného typu, jaké je použito i ve třetím patře. Oba arkýře vrcholí věžemi spojenými nápisem se jménem budovy.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Anton Pupp, nar. 5. dubna 1841, celým jménem Anton Heinrich Vinzenz Pupp byl nejstarší syn Heinricha Josefa Wilhelma Puppa, cínařského mistra z třetí generace Puppů v Karlových Varech. Anton se vyučil cukrářem u Augusta Kleina v Praze. Poté pracoval nejprve ve Vídni ve dvorní cukrárně Deiml, později v Mnichově u dvorního cukráře Rottenhöffera. Po návratu do Karlových Varů si v roce 1865 otevřel cukrárnu v přízemí Českého sálu. Dne 19. listopadu 1866 se oženil s Marií von Mattoni, sestrou podnikatele a průmyslníka Heinricha Mattoniho, a založil dvě další cukrárny – v domech Anglická královna na Staré louce a Rakouský erb na Tržišti.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola Quisisana Palace, s. 119–120. 
  2. a b Informace o pozemku [online]. Praha: ČÚZK – Nahlížení do katastru nemovitosti, 2021-02-05 [cit. 2021-02-05]. Dostupné online. 
  3. a b Informace o stavbě: Karlovy Vary [554961], č. p. 298. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-02-11]. 
  4. a b Lázeňský dům Quisisana [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2021-02-05]. Dostupné online. 
  5. a b FIKAR, Jaroslav. Karlovarské rodiny. Karlovy Vary: autor vlastním nákladem, 2015. 166 s. ISBN 978-80-260-8705-2. Kapitola Puppové – Anton v čele čtvrté generace, s. 23. 
  6. a b ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Palác Quisisana, s. 171. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. 1. vyd. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola Quisisana Palace, s. 119–120. 
  • ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Palác Quisisana, s. 171. 
  • FIKAR, Jaroslav. Karlovarské rodiny. 1. vyd. Karlovy Vary: autor vlastním nákladem, 2015. 166 s. ISBN 978-80-260-8705-2. Kapitola Puppové – Anton v čele čtvrté generace, s. 23. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]