Přeskočit na obsah

Viktor Dubský z Třebomyslic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viktor Dubský z Třebomyslic
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1903 ? – 1915
PanovníkFrantišek Josef I.
Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci:
1888 – 1903
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceEmanuel Ludolf
NástupceRudolf Welsersheimb
Rakousko-uherský velvyslanec v Osmanské říši (Istanbulu)
Ve funkci:
1878 – 1880
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFerdinand Langenau
NástupceGustav Kálnoky
Rakousko-uherský vyslanec v Persii (Teheránu)
Ve funkci:
1872 – 1877
PanovníkFrantišek Josef I.
Předchůdcenově zřízené diplomatické zastoupení
NástupceKarl Załuski
C. k. tajný rada
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komoří
PanovníkFrantišek Josef I.
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Doba služby1850–1904 (penzionován)
Hodnost1850 kadet
1883 generálmajor
1888 polní podmaršál
1901 generál jezdectva
Narození6. března 1834
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí16. července 1915 (ve věku 81 let)
Zdislavice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť(1873) Rosina z Thun-Hohensteinu (1848–1931)
RodičeFrantišek Dubský z Třebomyslic (1784–1873) a Evženie z Bartensteinu (1808–1837)
DětiHelena, provdaná Thienen-Adlerflychtová (1874–1956)
Adolf Osvald (1878–1953)
PříbuzníMarie von Ebner-Eschenbachová a Adolf Dubský z Třebomyslic (sourozenci)
Zaměstnánídiplomat, politik, důstojník
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
CommonsViktor Graf Dubský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor hrabě Dubský z Třebomyslic (celým jménem Viktor Josef Eugen František hrabě Dubský z Třebomyslic, německy Viktor Graf Dubsky von Trebomislitz; 6. března 1834 Vídeň – 16. července 1915 Zdislavice[1]) byl moravský šlechtic, rakousko-uherský generál a diplomat. Od mládí sloužil souběžně v armádě a diplomacii, ve vojsku dosáhl hodnosti generála kavalerie (1901) a v diplomacii završil svou kariéru jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku (1888–1903).

Původ

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starobylého českého rodu Dubských z Třebomyslic usazeného od 16. století na Moravě, jeho otcem byl František Dubský z Třebomyslic (1784–1873), zakladatel tzv. mladší hraběcí větve zdislavické (hraběcí titul od roku 1834). František byl třikrát ženatý a Viktor se narodil z jeho druhého manželství s Eugenií von Bartenstein (1808–1837). Viktorovou nevlastní sestrou byla slavná rakouská spisovatelka Marie Ebner von Eschenbach, rozená Dubská (1830–1916).

Diplomatická a vojenská kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Portrét hraběte Viktora Dubského jako velvyslance ve Španělsku

Studoval na vojenské škole ve Vídni a v roce 1850 vstoupil jako kadet do rakouské armády. Souběžně od roku 1857 působil ve službách ministerstva zahraničí a zastával nižší posty v Londýně, Bruselu, Paříži nebo Petrohradu. V roce 1859 bojoval ve válce Sardinií, v následujícím konfliktu s Pruskem figuroval spíš již jen jako diplomat. Poté byl velvyslaneckým radou v Madridu (1869–1872) a od ledna 1872 krátce v Petrohradu. V letech 1872–1877 byl vyslancem v Teheránu, poté v letech 1878–1880 v Istanbulu. Souběžně postupoval i ve vojenské hierarchii, byl povýšen postupně na generálmajora (1883), polního podmaršála (1888) a nakonec generála jezdectva (1901). Vrcholem jeho diplomatické kariéry byla funkce rakousko-uherského velvyslance ve Španělsku, kterou zastával v letech 1888–1903. V prosinci 1903 opustil diplomatické služby a k 1. lednu 1904 byl penzionován i v armádě.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1861 obdržel čestnou hodnost c. k. komořího a v roce 1880 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[2] Během dlouholeté diplomatické služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků, kromě toho byl čestným rytířem Maltézského řádu.[3] Po odchodu do výslužby byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny (1903).

Rodinné a majetkové poměry

[editovat | editovat zdroj]
Erb rodu

Viktor Dubský se v roce 1873 oženil s hraběnkou Rosinou von Thun-Hohenstein (1848–1931) z klášterecké větve rodiny Thun-Hohensteinů.[4] Ta po otci zdědila zámek Neuhaus na předměstí Salcburku, Viktor v roce 1891 koupil za 480 000 zlatých velkostatek se zámkem Žádlovice u Mohelnice s pozemky o rozloze 1 600 hektarů půdy.[5] Zámek koncem 19. století prošel stavebními úpravami, Viktor Dubský se po odchodu z diplomatických služeb vrátil na Moravu a v Žádlovicích se zapojil do charity a finančně také podpořil veřejně prospěšné projekty. Do žádlovického zámku umístil své hodnotné umělecké sbírky z doby pobytu ve Španělsku. Kolekce malířství a užitého umění z jeho majetku je dnes umístěna na zámku Velké Losiny.

Z manželství Viktora Dubského a Rosiny Thun-Hohensteinové pocházely dvě děti:

  • 1. Helena (26. 5. 1874 Teherán – 15. 9. Salcburk)
    • ⚭ (17. 8. 1894 Salcburk) Waldemar svobodný pán von Thienen-Adlerflycht (16. 10. 1869 Vídeň – 27. 7. 1942 Montreux)
  • 2. Adolf Osvald Dubský (30. 6. 1878 Athény – 16. 11. 1953 Wasserburg am Bodensee), diplomat
    • ⚭ (20. 6. 1907 Vídeň) Irena von Lützow (12. 1. 1884 Řím – 1. 5. 1980 Salcburk)

Zemřel 16. července 1915 ve věku 81 let na zámku ve Zdislavicích u Kroměříže, který byl tehdy majetkem jeho synovce Viktora Dubského (1868–1932), jenž taktéž působil v diplomatických službách.

Viktorovu jedinému synovi Adolfu Osvaldovi byly Žádlovice v roce 1945 zkonfiskovány,

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Zdislavice
  2. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 208, 213 dostupné online
  3. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Viktora Dubského in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1903; s. 45 dostupné online
  4. ↑ Rodina Dubských z Třebomyslic in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser für das Jahr 1922; Gotha, 1922; s. 272–273 dostupné online
  5. ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien; Brno, 1899; s. 209 dostupné online,

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, díl VIII., 1894 (reprint 1997) ISBN 80-7203-136-8
  • Viktor Dubský z Třebomyslic V: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, S. 201.
  • ŠTĚPÁNEK, Pavel: Císařský velvyslanec v Madridu Viktor Dubský z Třebomyslic jako sběratel španělského umění in: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; NPÚ, České Budějovice, 2020; s. 542–555 ISBN 978-8087890-31-8

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktor_Dubský_z_Třebomyslic&oldid=24122374“