Verdugové

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verdugové z Talavery
znak rodu
ZeměČeské království, Španělsko
Titulyříšský hrabě (1628)
Konec vlády1757
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Verdugové byl španělský šlechtický rod usazený v 17. století v Čechách. Působili ve službách španělských králů, plukovník Vilém Verdugo vynikl jako účastník bitvy na Bílé hoře a během pobělohorských konfiskací získal značný majetek v severozápadních Čechách (Doupov, Mašťov). V roce 1628 byl povýšen do říšského hraběcího stavu. V dalších generacích kvůli dlouhodobým finančním problémům na přelomu 17. a 18. století rod Verdugů z Čech zmizel, mezitím se ale díky dědictví usadil ve Slezsku. Rod vymřel v roce 1757.

Dějiny rodu[editovat | editovat zdroj]

Španělský maršál Francisco Verdugo (1537–1595)

Verdugové byli původně měšťanským rodem ve městě Talavera de la Reina poblíž Toleda (později při povýšení do šlechtického stavu jim byl udělen predikát z Talavery – y Talavera, respektive de Tallavera). Prvním významným členem rodu byl Francisco Verdugo (1537–1595), který ve službách španělského krále Filipa II. začínal jako prostý voják, nakonec se ale vypracoval až k hodnosti polního maršála a v letech 1581–1594 byl guvernérem ve Frísku. Byl také povýšen do šlechtického stavu a zemřel v Antverpách, pohřben je v klášteře sv. Ducha v Lucemburku, který založil. Byl dvakrát ženatý, jeho druhou manželkou byla Dorotea Mansfeldová, nevlastní sestra vojevůdce Petra Arnošta z Mansfeldu. Jeho tři synové sloužili v císařské a španělské armádě, dosáhli vysokých hodností a za třicetileté války získali majetek v Čechách.

Zámek Mašťov, majetek Verdugů v 17. století

Franciscovým nejstarším synem byl Vilém (Guillermo, 1570–1628),[1] který od mládí sloužil ve španělské armádě, předtím ale získal také univerzitní vzdělání a ovládal několik jazyků, což jej předurčilo k diplomatické službě. Proslul především jako plukovník v bitvě na Bílé hoře, poté se svým valonským plukem obsadil Prahu. Stal se císařským komořím, španělským válečným radou, guvernérem v Geldernu a do smrti pak velel španělským okupačním silám v Dolní Falci. Mimo jiné byl agentem kardinála Františka z Ditrichštejna, kterého informoval o dění ve španělských državách.[2] Vilém byl spolu se svými bratry v roce 1622 povýšen do stavu svobodných pánů a v pobělohorských konfiskacích dostal příležitost k levnému nákupu statků v Čechách.

Verdugové v Čechách a ve Slezsku[editovat | editovat zdroj]

V roce 1622 koupil Vilém Verdugo panství Doupov zkonfiskované Šlikům.[3] Odhadní cena panství byla téměř 50 000 zlatých, Verdugovi ale byla předepsána kupní cena 41 000 zlatých, z níž mu bylo odpuštěno 35 000 zlatých za mimořádné zásluhy v bitvě na Bílé hoře, v níž mimo jiné zajal syna vrchního velitele české armády knížete Kristiána z Anhaltu.[4] K Doupovu přikoupil Verdugo o rok později ještě sousední a větší panství Mašťov zabavené Štampachům.[5][6] Z bývalého majetku Štampachů pak v roce 1625 přikoupil statek s tvrzí Neprobylice u Podbořan a získal také dva domy na Malé Straně v Praze. Teprve v roce 1627 získal český inkolát a v roce 1628 získal titul říšského hraběte.

Vilém Verdugo zemřel v roce 1628 a zanechal jediného syna Františka, který byl nesvéprávný a zemřel již v roce 1630 na zámku v Mašťově. Vilémův majetek si pak rozdělili jeho bratři Jan (don Juan Verdugo, 1579–1658) a František (don Francisco Verdugo, 1583–1650). Vilémova závěť však ukládala vyplatit z rodového majetku vysoké částky klášterům ve španělské Talaveře, což jeho bratry uvedlo do komplikované finanční situace a postupně docházelo k rozprodeji dědictví v Čechách. Juan Verdugo byl polním podmaršálkem španělské armády a guvernérem ve Španělském Nizozemí, po Vilémovi byl dědicem Mašťova, ale Čechy navštívil jen jednou. Zemřel v Kolíně nad Rýnem a stejně jako otec a bratr Vilém byl pohřben v Lucemburku.

Zámek Tworóg v Polsku, hlavní sídlo rodu Verdugů 1684–1757

Pokračovatelem rodu byl František Verdugo (1583–1650), který sloužil v císařské armádě, dosáhl hodnosti generála, ale na rozdíl od bratrů se trvale usadil v Čechách. Sňatkem s Annou Marií Zajícovou z Hazmburka, ovdovělou hraběnkou Nogarolovou (1603–1638), získal panství Vintířov nedaleko od Mašťova a také dům na Starém Městě v Praze, byl pohřben ve františkánském klášteře v Kadani. Kvůli finančním závazkům vyplývajícím ze závěti bratra Viléma musel v roce 1631 prodat Neprobylice, k dalším ztrátám došlo za jeho synů. Synové František Norbert (1632–1653) a Ferdinand Jan (1635–1672) byli v době otcovy smrti nezletilí, poručnickou správu nad rodovým majetkem si přes jejich nesouhlas vymohl soudním procesem strýc Juan, který v Čechách vůbec nepobýval. Ten hned v roce 1650 na úhradu dluhů prodal panství Vintířov, vleklá finanční krize pak provázela i dědice Ferdinanda Jana Verduga (1635–1672).[7] Tomu se s velkými ztrátami podařilo stabilizovat rodinné finance, v roce 1661 prodal panství Mašťov a zbyl mu jen Doupov s jedenácti vesnicemi.[8] Byl císařským komorníkem, tajným radou a v letech 1665–1669 hejtmanem žateckého kraje, podle dobových pramenů uměl česky. Jeho manželkou byla Maxmiliána Apolonie Libštejnská z Kolovrat (1637–1695), která byla v letech 1670–1695 majitelkou panství Velichov v sousedství verdugovského Doupova. Byla také vnučkou vojevůdce Linharta Colonny z Felsu a ze spříznění s rodem Colonnů později vyšel nárok Verdugů na dědictví colonnovských statků ve Slezsku.[9]

Dědicem Ferdinanda Jana byl jediný syn František Julius (1661–1712), který byl v době otcova úmrtí nezletilý. Kromě matky Maxmiliány Apolonie byl jeho spoluporučníkem vzdálený příbuzný Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat. Do vzdělání Františka Julia se promítly ambice jeho matky, studoval na Karlově univerzitě a poté absolvoval na dobové poměry (a vzhledem ke stavu rodinných financí) nákladnou kavalírskou cestu, během níž pobýval v Itálii, Francii, Německu, Anglii a Holandsku (1681–1683), většinu studijních pobytů v zahraničí absolvoval se svým přítelem Karlem Arnoštem z Valdštejna.[10] Po návratu sice dosáhl hodností císařského komorníka a skutečného tajného rady, většího významu ale nedosáhl. Po úmrtí matky prodal v roce 1695 panství Velichov, nakonec v zájmu umoření stále trvajících dluhů ztratil v roce 1705 i panství Doupov. Ještě předtím, než doupovské panství převzali věřitelé, docházelo zde od konce 17. století ke sporům s poddanými ohledně robotních povinností[11] Mezitím ale po strýci Jiřím Linhartu Colonnovi z Felsu (†1684) zdědil statky ve Slezsku, kde se novým rodovým sídlem stal zámek Tworog. Díky tomu se František Julius uplatnil ve správě Opolska, kde byl přísedícím zemského soudu. Z manželství s Johannou Františkou Pavlovskou z Pavlovic měl pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětství. Dcera Maxmiliána (1690–1749) byla provdána za opolského zemského hejtmana hraběte Karla Sobka z Kornic. Ze tří synů byl pokračovatelem rodu Jan Leopold (†1740), který byl císařským komorníkem a zastával také úřady v Opolsku. Poprvé se oženil v Praze s Marií Annou z Gutštejna (1704–1735), dvorní dámou císařovny Alžběty Kristýny. Po ovdovění se znovu oženil s Marií Annou ze Satzenhofenu (1712–1761), která byla po svém prvním manželovi Ignáci Věžníkovi z Věžník dědičkou panství Ledeč nad Sázavou. Ledečské panství mělo sice hodnotu čtvrt miliónu zlatých, bylo ale zatíženo vysokými dluhy a Marie Anna se jej v roce 1740 vzdala ve prospěch své švagrové Františky Bechyňové z Lažan.[12] Z druhého manželství Jana Leopolda pocházel jediný syn František Karel Verdugo (1737–1757), který byl nešťastnou náhodou zastřelen na lovu a jím rod Verdugů vymřel. Panství Tworog přešlo dědictvím na spřízněný rod Colonnů z Felsu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ IGÁLFFY–IGÁLY, Ludwig: Verdugové, hrabata z Talavery v Čechách a ve Slezsku in: Heraldika a genealogie 23; Praha, 1990 s. 121–132
  2. ↑ NOVÁKOVÁ, Anna: Mezi Flandry, Španělskem a Čechami. Guillermo Verdugo, agent Františka z Ditrichštejna, diplomová práce; Univerzita Palackého, Olomouc, 2019 dostupné online
  3. ↑ ÚLOVEC, Jiří: Zaniklá tvrz a zámek v Doupově in: Historický sborník Karlovarska 7; Karlovy Vary, 1999 s. 20–22
  4. ↑ BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882–1883 s. 599 dostupné online
  5. ↑ BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882–1883 s. 615–616 dostupné online
  6. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984, s. 301
  7. ↑ BURIÁNKOVÁ, Michaela: Pražský agent ve druhé půli 17. století; bakalářská práce, Univerzita Pardubice, 2010 dostupné online
  8. ↑ BURIÁNKOVÁ, Michaela: Systémy právních poradců hraběte Ferdinanda Johanna Verduga (1653–1672) a hraběte Františka Karla Sweerts-Sporcka (1739–1742); diplomová práce, Univerzita Pardubice, 2013
  9. ↑ Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat; Praha, 2000 s. 72–73 ISBN 80-85228-61-0
  10. ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750), kapitola Nelehké dospívání obézního hraběte: Franz Julius Verdugo (1681–1683); Pelhřimov, 2013 s. 144–149, 393 ISBN 978-80-7415-071-5
  11. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl I.; Praha, Libri, 1996 s. 755–756 ISBN 80-85983-13-3
  12. ↑ Ledečské dominanyty. Hrad; Ledeč nad Sázavou, 2002 s. 11–12 ISBN 80-238-8491-3
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Verdugové&oldid=21899421“