Všivec bahenní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxVšivec bahenní
alternativní popis obrázku chybí
Všivec bahenní (Pedicularis palustris)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď zárazovité (Orobanchaceae)
Rod všivec (Pedicularis)
Binomické jméno
Pedicularis palustris
L.
Poddruhy vyskytující se v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Všivec bahenní (Pedicularis palustris) je poloparazitická rostlina která se kořeny napojuje na parazitovanou rostlinu, druh z velmi širokého rodu všivec. Přestože je v České republice původním druhem, je ohrožen vyhynutím.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh vyrůstá od Španělska přes celou Evropu, Balkán, jižní evropské Rusko a Kavkaz až do Číny a Mongolska, objevuje se i na východě Severní Ameriky.

Roste na místech bohatých na živiny která mají alespoň na začátku vegetační sezony, když již ne celoročně, vysokou hladinu spodní vody. Typickým příkladem jsou mírně vlhké a nevápněné plochy, slatinné nebo rašelinné louky a bažinné břehy rybníků. Vyžaduje místa která jsou nepravidelně kosena nebo spásána. Vyskytuje se od planárního po montánní stupeň.[2][3][4]

Populační strategie[editovat | editovat zdroj]

Všivec bahenní je monokarpická rostlina která po vytvoření semen uhyne. Druh se dělí na dvě skupiny které mají rozdílnou populační strategii. V prvé skupině jsou rostliny chovající se jako ozimé a ve druhé jako dvouleté. Semena prvé skupiny klíčí po vysemenění na konci léta a rostliny příští rok vykvetou. Semena druhé skupiny jsou dormantní, prvou zimu přežijí v půdě a vyklíčí až další rok na jaře, nové rostliny na podzim vytvoří přezimující pupeny a vykvetou v létě následujícího roku. Existence těchto dvou skupin je výhodnou strategií druhu při nepříznivých podmínkách pro klíčení semen. Někdy nestačí rostlina všivce bahenního za dva roky nasbírat dostatek živin a vykvete o rok neb dva později.

Bylina vyrůstá z málo větveného kuželovitého kořene. Tento nespecifický kořenový poloparazit využívá kořenového systému mnoha jiných vytrvalých rostlin od kterých pomoci zeleného haustoria získává vodu a minerály. Pro prvotní vývoj semenáčku není hostitelská rostlina potřebná, je však nutná pro další růst, kvetení i tvorbu semen.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Všivec bahenní má lodyhu přímou, v průřezu oblou, mírně žebernatou a dutou která v závislosti na přírodních podmínkách dorůstá do výše 20 až 60 cm. Lodyha se od báze bohatě větví do šikmo vzhůru směřujících větví, ve spodní části je lysá a v horní nestejnoměrně slabě chlupatá. Lodyha je hustě porostlá slabě červenými, obvykle střídavými a vzácně protistojnými, 2 až 6 cm dlouhými listy které jsou v obryse trojúhelníkovité, vejčitě až čárkovitě kopinaté. Listy mají krátké, rozšířené a dlouze chlupaté řapíky, jsou peřenosečné nebo peřenodílné s podlouhlými nebo elipsovitými úkrojky a hlavní žilku mají řídce chlupatou. V horní části lodyhy i větví vyrůstají, z paždí listenů podobných listům, pyskaté květy. Květy mají šikmo až vodorovně odstávající stopky a vytvářejí 10 až 20 cm dlouhý řídký hrozen.

Pyskatý květ

Hluboce dvoupyský, načervenalý, vejčitý kalich, dlouhý 9 až 12 mm, je do třetiny dělený, při kvetení je nafouklý, mnohohranný, slabě žilnatý a jeho ohnuté cípy jsou po okraji kadeřavě zoubkované. Červenofialová nebo řídce bílá koruna, dlouhá 15 až 23 mm, má přímou korunní trubkou která z kalichu silně vystupuje. Horní pysk je přilbovitý, pozvolna šikmo skloněný a se zoubky na spodním okraji, stejně dlouhý trojlaločný dolní pysk s okrouhlými cípy má prostřední menší než oba postranní. Čtyři tyčinky jsou přirostlé v bázi koruny, nitky dvou delších jsou hustě chlupaté a prašníky jsou až 3 mm velké. Vejčitý semeník dlouhý 3 mm je holý a postupně se úží do čnělky. Květy kvetoucí v květnu a červnu jsou opylovány hmyzem, nejčastěji čmeláky. Prvá semena zrají již v červenci. Ploidie druhu je 2n = 16.

Plod je šikmo vejčitá kožovitá tobolka, dlouhá 10 až 15 mm, která bývá pokrytá vytrvalým kalichem. Má 1 mm dlouhý zobáček, puká od vrcholu a obsahuje asi 10 tmavě hnědých semen která jsou úzce vejčitá a trochu stlačená, dlouhá 2,5 mm a mají síťkované osemení. Semena jsou roznášena větrem nebo vodou, dokážou plavat i více než dva měsíce, jejich nejdelší životnost je asi pět let.[2][3][4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Mimo nominátní podruh zde popsaný, všivec bahenní pravý (Pedicularis palustris L. subsp. palustris), byl nedávno v české přírodě zjištěn ojediněle se vyskytující severský poddruh všivec bahenní pozdní (Pedicularis palustris L. subsp. opsiantha) (Ekman) Almq.[2]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Je to druh konkurenčně velmi slabý a nesnáší změny vodního režimu. V nedávné minulosti rostl v České republice roztroušeně zejména ve středních polohách, v současnosti se jedná o vzácný, rychle mizející druh. Všivec bahenní je podle „vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.“ zařazen mezi druhy silně ohrožené (§2) a podle „Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ zařazen mezi druhy kriticky ohrožené (C1t).[2][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d e KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Všivec bahenní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 15.07.2008 [cit. 2015-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c TETÍKOVÁ, Eva. Odchylky v životním cyklu populace Pedicularis palustris .... Olomouc, 2006 [cit. 11.02.2015]. Magisterská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Jan Lepš. Dostupné online.
  4. a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Všivec močiarny [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997 [cit. 2015-02-11]. S. 410-415. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) 
  5. Rostlina: Všivec bahenní [online]. ZO ČSOP 61/16, Hořepník, Prostějov, rev. 18.03.2011 [cit. 2015-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]