Třezalka pěkná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxTřezalka pěkná
alternativní popis obrázku chybí
Třezalka pěkná (Hypericum pulchrum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď třezalkovité (Hypericaceae)
Rod třezalka (Hypericum)
Binomické jméno
Hypericum pulchrum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třezalka pěkná (Hypericum pulchrum) je vytrvalá bylina s drobnými listy a zářivě žlutými květy. Je sice v české krajině původní, ale vždy patřila k vzácnějším druhům české flory. Není to dáno její náročnosti na půdní podmínky, ale spíše požadavkem na chladnější, ale mírné přímořské podnebí, které do České republiky zasahuje pouze okrajově. O tom, jak je vzácná svědčí to, že již byla považována v ČR za vyhynulou.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste v Severní, Západní, Jižní Evropě (vyjma jižních středomořských oblasti) a částečně i ve Střední, kde se Česká republika, Polsko a Rakousko nacházejí na samé východní hranici areálu. Byla zavlečena do přírody Nového Zélandu. Patří mezi rostliny rostoucí hlavně v k Atlantiku přilehlé části Evropy s přesahem do Skandinávie. Společným rysem tohoto území je podnebí ovlivňováno vlhkým západním, atlantským prouděním s relativně mírnými mrazy.

Z historických pramenů vyplývá, že se v minulosti vyskytovala v české krajině pouze na třech místech ze kterých postupně vymizela, naposled byla zjištěna v polovině 20. století u Mirošovaokrese Rokycany. Nyní jsou evidovány její dvě nové lokality v severozápadních Čechách u hranic s Německem. První leží ve stinném údolí Dolnožlebského potoka při silnici západně od Dolního Žlebu, městské části Děčína. Druhá, méně početná, je vzdálena severovýchodně asi 1 km, rostliny tam rostou poblíž lesní cesty v prokáceném smrkovém lese.[1][2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Vápnostřezná rostlina, která upřednostňuje světlé vlhčí lesy kde roste jako součást podrostu, písčité okraje lesních cest, vřesoviště, příkopy i místa kolem chodníků. Vyskytuje se hlavně na částečně zastíněných stanovištích, kde bývá v průběhu roku vyšší vzdušná vlhkost a to do nadmořské výšky až 1000 m.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá, často dlouhověká rostlina vysoká 15 až 60 cm. Má silný, bohatě větvený kořenový systém sahající až několik decimetrů hluboko. Z kořene vyrůstají jak přímé či vystoupavé květní lodyhy až 2 mm tlusté, tak i tenčí a poléhavé sterilní výběžky. Lodyha je jednoduchá nebo slabě větvená, u báze hnědofialová, lysá, na průřezu oblá a je v dlouhých internodiích porostlá vstřícnými, poloobjímavými, trojúhelníkovitě vejčitými listy s průsvitnými buňkami se silicí. Listové čepele bývají dlouhé jen 5 až 20 mm, ve spodní třetině jsou nejširší, na svrchní straně jsou tmavozelené a na spodní znatelně světlejší, mívají podvinutým chrupavčitým lem a na bázi lodyhy jsou srdčitě objímavé a vzájemně se překrývají. V úžlabí lodyžních listů vyrůstají sterilní, vzpřímené prýty jenž se dále větví a mnohdy zcela kryjí lodyhu, jejich listy jsou menší, podlouhlé a krátce řapíkaté.

Za příznivých podmínek vytváří rostlina několik vzpřímených plodných lodyh a větší počet neplodných nahloučených hlavně v její dolní části. Protože lodyhy bývají víceleté a ve spodní části postupně tloustnou a dřevnatějí, nabývá rostlina po několika létech vzhled drobného keříku. V konkurenci s jinými druhy nebo při plném zastínění rostlina málo kvete, mívá málo vzpřímených větví, v bazální části se silně větví a poléhavé výběžky v uzlinách často koření.

Latnaté květenství je úzce pyramidální a tvoří jej od dvou do pěti vstřícných větví, každá z nich nese jeden až tři květy velké 1,5 až 2 cm. Květy jsou pětičetné, oboupohlavné. Kališní lístky, asi 3 × 2 mm velké, jsou široce obvejčité, tupě špičaté a po okrajích mají černé žlázky. Korunní lístky, přibližně 9 × 3,5 mm, jsou vejčité, žluté s červenavým nádechem, na ploše mají roztroušené světlé buňky se silicí a taktéž mívají po okrajích černé žlázky. Tyčineknitkami dlouhými okolo 7 mm bývá v květu kolem padesáti, jsou trojbratré, srostlé do třech skupinek a nesou oranžově červené prašníky 0,5 mm velké. Kvetou od června do srpna, opylovány jsou hmyzem nebo samosprašně, nemají nektar a opylovačům nabízejí pouze pyl. Ploidie druhu je 2n = 18.

Plodem je hnědá, válcovitá, tlustostěnná tobolka velká 6 × 3 mm. Obsahuje světle hnědá, podlouhlá, drsná semena dlouhá asi 1 mm, každé má hmotnost asi 0,1 gramu; obvykle dobře klíčí. Jejich mřížkované osemení obsahuje vysokou koncentraci fenolu a hypericinu, který působí toxicky na patogenní půdní houby; semena jsou tak schopná zůstávat v půdě po dlouhou dobu životaschopná.[1][2][4][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Třezalka pěkná se rozmnožuje semeny, která na jaře vyklíčí a začne vyrůstat hlavní, nevětvená lodyha a z její báze začnou rašit postranní větve. Od jara následného roku se hlavní lodyha i postranní větve prodlužují, většinou jsou poléhavé nebo na konci vystoupavé. V průběhu léta se některé začnou vzpřimovat a mohou zakládat květenství. Tyto napřímené lodyhy, s květenstvím i bez, tvoří v úžlabí spodních a prostředních listů zárodky sterilních postranních lodyh. Na podzim některé nekvetoucí lodyhy opět polehnou a jejich postranní větve se vzpřímí. Při blízkém růstu několika rostlin se občas lodyhy promísí a je obtížné odlišit jednu rostlinu od druhé.[1]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Třezalka pěkná byla ještě v roce 1995 zařazována mezi druhy nezvěstné a mělo se zato, že pravděpodobně vyhynula. Tento stav změnily dvě nové lokality objevené na rozhraní 20. a 21. století. Obě populace jsou však velmi malé a nacházejí se na zranitelných místech, mohou být lehce zničeny následkem turistických aktivit nebo stahováním či skládkováním pokáceného dřeva. Jsou proto zařazeny v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky mezi druhy kriticky ohrožené (C1r).[1][2][6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f SUDA, Jan; BAUER, Petr; BRABEC, Jiří et al. Znovunalezené druhy naší květeny: Třezalka pěkná. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2001 [cit. 21.11.2016]. Čís. 2, s. 113-115. Dostupné online. ISSN 0044-4812. (= cs) 
  2. a b c d CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Třezalka pěkná [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 22.07.2015 [cit. 2016-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  3. US National Plant Germplasm System: Hypericum pulchrum [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2016-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Databáze C1 rostlin: Třezalka pěkná [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2016-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  5. FRÖBERG, Lars. Flora Nordica, vol. 6: Hypericum pulchrum [online]. Flora Nordica, Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SE [cit. 2016-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 21.11.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]