Třída Bismarck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O třídě korvet z konce 19. století pojednává článek Třída Bismarck (1877).
Třída Bismarck
Bismarck
Bismarck
Obecné informace
Uživatelé Kriegsmarine
Typ bitevní loď
Lodě Bismarck
Tirpitz
Osud potopeny
Předchůdce třída Scharnhorst
Nástupce třída H
Technické údaje Bismarck
Výtlak 41 700 t standard
50 900 t plný
Délka 251 m
Šířka 36 m
Ponor 9,3 m
Pohon

12 Wagnerových kotlů na přehřátou páru
3 turbíny Blohm & Voss s převodem

3 třílisté lodní šrouby, 4,7 m v průměru
150 170 hp (110 MW)
Rychlost 30,1 uzlů (54 km/h) při zkouškách
Posádka 2092
Výzbroj 8× 380 mm (15 palců) (4×2)
12× 150 mm (5,9 palce) (6×2)
16× 105 mm (4,1 palce) (4×2)
16× 37 mm (8×2)
20× 20 mm (20×1)
Pancíř Pás: 145 až 320 mm
Paluba: 110 až 120 mm
Přepážky: 220 mm
Věže: 130 až 360 mm
Barbety 342 mm
Řídící věž: 360 mm
Letadla Arado Ar 196 s jedním oboustranným katapultem

Třída Bismarck byla třída bitevních lodí německé Kriegsmarine, která se skládala z lodí Bismarck a Tirpitz. Její vznik spadá do poloviny 30. let minulého století, kdy Adolf Hitler začal zvyšovat zbrojní výrobu, včetně námořnictva a ve snaze vyrovnat námořní převahu Spojeného království. Když Washingtonská a Versailleská smlouva (podepsaná po konci první světové války) byly vůči poválečnému Německu a Třetí říši velmi omezující, Třetí říše po podpisu britsko-německé dohody o válečném loďstvu v roce 1935 dostala příležitost ke zbrojení na moři a to až do výtlaku 420 000 tun, což bylo podle smlouvy 35 % tonáže britského loďstva. Už na Londýnské konferenci v roce 1930 bylo dokonce upuštěno od omezující podmínky výtlaku loďstev. To už dávalo možnost Německé říši vybudovat si loďstvo podle vlastních představ a možností.

V roce 1936 začala Třetí říše stavět třídu válečných lodí, s velkou rychlostí, akčním rádiusem a silnou pancéřovou výzbrojí, třídu, jaká neměla do té doby na světě obdoby: Bismarck. První jednotka nesla jméno po bývalém „železném kancléři“ Otto von Bismarckovi, druhá po císařském admirálovi a bývalém ministru války Alfrédu von Tirpitzovi. Odborník Anthony Preston konstatuje, že konstrukce vycházela z válečných lodí první světové války německé třídy Bayern. A to hlavně výzbrojí, skládající se ze čtyřech dvouhlavňových věží hlavní ráže 380 mm označovaných (od přídě po kormidlo) A (Anton), B (Bruno), C (Caesar) a D (Dora) s hmotností vystřelených dělostřeleckých granátů až sedm tun (podle druhu munice) s dostřelem až 20 námořních mil (přibližně 37 km).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]