Typ II (ponorka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Typ II
U 9
U 9
Obecné informace
Uživatelé Kriegsmarine
Typ ponorka
Lodě 50
Osud vyřazeny
Předchůdce Typ I
Nástupce Typ VII
Technické údaje Typ IIC
Výtlak 291 t (na hladině)
341 t (pod hladinou)
Délka 43,9 m
Šířka 4,1 m
Pohon 2 diesely, 2 elektromotory
Rychlost 12 uzlů (na hladině)
7 uzlů (pod hladinou)
Posádka 25
Výzbroj 1× 20mm kanón
3× 533mm torpédomet
6 torpéd či 18 min

Typ II byla třída malých ponorek německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Ponorky byly vyvinuty pro operace v Severním moři, průlivu La Manche a v přilehlých oblastech.[1] Sloužily především k výcviku posádek potřebných k obnově ponorkových sil.[2] Celkem bylo ve čtyřech variantách postaveno 50 ponorek této třídy.[1]

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Finská ponorka Vesikko byla vzorem pro stavbu německých člunů typu II

Konstrukce této třídy ideově vycházela z prvoválečných pobřežních ponorek typu UB. Protože Německo po prohrané první světové válce nesmělo ponorky vlastnit, stal se vzorem pro typ II německý projekt CV-707, na základě kterého byla pro finské námořnictvo postavena ponorka Vesikko.[2]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Ponorka U 1

Celkem vznikly čtyři verze ponorek třídy II, označené IIA, IIB, IIC a IID. Vyznačovaly se například rostoucí délkou a výtlakem.[1]

Typ IIA[editovat | editovat zdroj]

První verze postavená v šesti kusech pojmenovaných U 1 až U 6. Její výzbroj tvořily tři 533mm torpédomety a jeden 20mm kanón. Všechny torpédomety byly v přídi. Nesly celkem šest torpéd.[2] Místo torpéd unesly až 18 min.[1] Pohonný systém tvořily dva diesely MAN o výkonu 350 koní a dva elektromotory o výkonu 180 koní.[1]

Typ IIB[editovat | editovat zdroj]

Verze postavená ve 20 kusech. Tato verze měla prodloužený trup a tedy unesla větší množství paliva.[3] Dobu potřebnou k ponoření se u ní, oproti verzi IIA, podařilo zkrátit z 35 na 30 sekund.[2]

Typ IIC[editovat | editovat zdroj]

Ponorka typu II

Tato verze byla postavena v osmi kusech. Měla delší trup a nesla více paliva. Oproti verzi IIA měla výkonnější elektromotory (220 koní).[1]

Typ IID[editovat | editovat zdroj]

Tato verze byla postavena v 16 kusech.[3] Oproti verzi IIA měla výkonnější elektromotory (220 koní), větší dosah a rozměrnější velitelskou věž.[1]

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Ponorky typu II byly určeny zejména k výcviku, nedostatek ponorek na počátku druhé světové války si ale vynutil jejich nasazení v první linii. Teprve nárůst počtu ponorek typu VII a typu IX umožnil jejich postupný návrat k původnímu určení.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 92. 
  2. a b c d WILLIAMSON, Gordon. Kriegsmarine U-boats 1939–45 (1). Oxford: Osprey, 2002. S. 8. [Dále jen Williamson (2002)]
  3. a b [Williamson (2002), s. 9.]
  4. [Williamson (2002), s. 10.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 
  • WILLIAMSON, Gordon. Kriegsmarine U-boats 1939–45 (1). Oxford: Osprey, 2002. S. 48. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]