Třída M (1938)
| Třída M | |
|---|---|
 Základní uspořádání třídy M | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Kriegsmarine |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 6 (plánováno) |
| Osud | stavba zrušena |
| Předchůdce | třída Leipzig |
| Nástupce | Spähkreuzer 1938 |
| Technické údaje M | |
| Výtlak | 7800 t (standardní) 10 400 t (plný)[1] |
| Délka | 183 m (max.) |
| Šířka | 17 m |
| Ponor | 5,40 m, 7,3 m (max.) |
| Pohon | 2× turbína Brown & Boveri & Wagner 4× kotel Wagner 4× diesel MAN 3× lodní šroub 116 500 hp |
| Rychlost | 35,5 uzlu |
| Dosah | 8000 nám. mil při 19 uzlech |
| Posádka | 850 |
| Výzbroj | 8× 150mm kanón (4×2) 4× 88mm kanón (2×2) 8× 37mm kanón (4×2) 4× 20mm kanón (4×1) 8× 533mm torpédomet (2×4) |
| Pancíř | až 50mm boky až 35mm paluba až 80mm věže až 100mm velitelská věž |
| Letadla | 1× katapult, 2× hydroplán |
| Technické údaje Q a R | |
| Výtlak | 9300 t |
| Délka | 188 m |
| Šířka | 18 m |
| Ponor | 5,40 m |
Třída M byla třída lehkých křižníků německé Kriegsmarine. Plánována byla stavba šesti jednotek této třídy. Rozestavěny byly první dva, ale po vypuknutí druhé světové války byla jejich stavba zastavena.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Plánována byla stavba šesti křižníků této třídy. V letech 1938–1939 rozestavěny první dvě jednotky. Kýl první jednotky M byl založen roku 1938 v loděnici Deutsche Werke v Kielu a kýl její sesterské lodě N byl založen roku 1939 v loděnici Kriegsmarinewerft Wilhelmshaven ve Wilhelmshavenu. Křižník O byl objednán u loděnice Germaniawerft v Kielu a křižník P v loděnici Kriegsmarinewerft Wilhelmshaven, jejich stavba ani nezačala. Poslední modifikovaný pár Q a R zůstal jen ve fázi projektu. Stavební program byl zrušen v září 1939.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj tvořilo osm 150mm kanónů umístěných ve dvoudělových věžích, vycházejících ze sekundární výzbroje bitevních lodí třídy Bismarck. Dále měly nést čtyři 88mm kanóny, osm 37mm kanónů, čtyři 20mm kanóny a osm 533mm torpédometů. Měly být vybaveny katapultem a dvěma hydroplány. Pohonný systém kombinoval parní turbíny pohánějící dva lodní šrouby s diesely, které poháněly třetí šroub. Čtyři kotle Marine poháněly turbíny Brown & Boveri & Wagner o výkonu o výkonu 100 000 hp. Čtyři diesely MAN přidávaly dalších 16 500 hp výkonu. Nejvyšší rychlost dosahovala 35,5 uzlu. Plánovaný dosah byl 8000 námořních mil při rychlosti 19 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c "M" light cruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.