Sándor Simonyi-Semadam

Sándor Simonyi-Semadam
Sándor Simonyi-Semadam
Narození	23. března 1864; Csesznek
Úmrtí	4. června 1946 (ve věku 82 let); Budapešť
Místo pohřbení	Hřbitov Farkasréti
Povolání	politik, diplomat a advokát
Politické strany	Lidová strana (Néppárt); Christian National Union Party
Příbuzní	Charles Simonyi
Funkce	poslanec maďarského Národního shromáždění (1901–1905); poslanec maďarského Národního shromáždění (1905–1906); poslanec maďarského Národního shromáždění (1906–1910); poslanec maďarského Národního shromáždění (1910–1918); poslanec maďarského Národního shromáždění (1920–1922); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sándor Simonyi-Semadam (23. března 1864 Csesznek – 4. června 1946 Budapešť) byl maďarský politik. Od 15. března do 19 června 1920 byl předsedou maďarské vlády. Proslavil se zejména tím, že podepsal trianonskou smlouvu, kterou jeho předchůdce podepsat odmítl.

Vystudoval právo na Budapešťské univerzitě.^[1] Poté si otevřel advokátní kancelář. V letech 1901-1918 byl poslancem parlamentu Uherského království za Katolickou stranu (Katolikus Néppárt). Hodně v té době cestoval. Stal se znalcem východních jazyků a aktivním členem Maďarsko-japonské společnosti. Publikoval v novinách a časopisech jako Hazánk, Kottmány, Jogtudományi Közlöny nebo Szövetkezés. Po astrové revoluci roku 1918 odešel z politiky, nový republikánský režim mu nevyhovoval. Za komunistické Maďarské republiky rad byl uvězněn, po jejím pádu propuštěn. Poté se přidal ke Křesťanské národní unii (Keresztény Nemzeti Egyesülés Pártja), jež byla nejsilnější politickou stranou 20 let. 18. února 1920 se stal prvním místopředsedou Národního shromáždění. Když premiér Károly Huszár odmítl na pařížské mírové konferenci podepsat trianonskou mírovou smlouvu mezi Dohodou a Maďarskem, neboť zbavovala novou republiku mnoha území starého Uherska, pověřil regent Miklós Horthy sestavením přechodného kabinetu Simonyi-Semadama. Jeho hlavním úkolem bylo smlouvu podepsat. Proto byl zpočátku i ministrem zahraničí a vnitra. Po čtyřech měsících podal demisi. Ač trianonská smlouva byla v Maďarsku velmi nepopulární, bylo všeobecně známo, že role Simonyi-Semadama v celé věci byla jen instrumentální a jeho pozice ve straně byla i po odchodu z postu premiéra dobrá. Vaz mu ale zlomilo, když se v roce 1921 postavil za návrat rakouského císaře Karla na maďarský trůn. Zvítězilo jiné, horthyovské, "regentské" řešení a Simonyi-Semadam byl spolu s dalšími představiteli karlovské kliky upozaděn. Přestoupil do Malorolnické strany, ale tam neuspěl a roku 1922 se z politiky stáhl. Působil pak jako člen Státní finanční rady a od roku 1932 jako vládní zmocněnec Maďarské hypoteční banky (Magyar Jelzálog Hitelbank).^[2] V roce 1936 byl jmenován tajným radou.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simonyi-Semadam Sándor na maďarské Wikipedii.

↑ Simonyi-Semadam, Sandor. Österreichisches Biographisches Lexikon [online]. 2003 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. (německy)
↑ Simonyi-Semadam Sándor | Magyar életrajzi lexikon | Kézikönyvtár. www.arcanum.com [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. (maďarsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sándor Simonyi-Semadam na Wikimedia Commons

[1] Simonyi-Semadam, Sandor. Österreichisches Biographisches Lexikon [online]. 2003 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. (německy)

[2] Simonyi-Semadam Sándor | Magyar életrajzi lexikon | Kézikönyvtár. www.arcanum.com [online]. [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. (maďarsky)

[1]

[2]

Premiéři Maďarska

Uhersko během Revoluce 1848–1849	Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)

Uhersko v rámci Rakouska-Uherska	Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)

První Maďarská republika	Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)

Maďarská republika rad	Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)

Maďarské království	István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)

Druhá Maďarská republika	Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)

Maďarská lidová republika	István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)

Třetí Maďarská republika	József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)