Srdce (kniha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Srdce
Obal německého vydání z roku 1894
Obal německého vydání z roku 1894
Autor Edmondo De Amicis
Původní název Cuore
Země Italské království
Jazyk italsky
Vydavatel Treves
Datum vydání 1886
Česky vydáno 1888
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Srdce (italsky Cuore) je dětský román italského spisovatele Edmonda De Amicise. Kniha byla vydána nakladatelstvím Treves 18. října 1886 a získala velkou popularitu.

Děj knihy[editovat | editovat zdroj]

Příběhy žáků třetí třídy obecné školy Barettiho vypráví osudy rodiny Alberta Bottiniho, hlavní postavou je jeho syn Enrico. Děj se odehrává v italském městě Turíně v jednom školním roce od října 1881 do července 1882. V té době je Itálie již sjednocená jako Italské království (Regna d’Italia) a vládl tu Umberto I., syn krále sjednotitele Viktora Emanuela II. Jeho vláda spadá do let 1878–1900, kdy byl zavražděn. Turin (italsky Torino) je hlavní město kraje Piemontu v severozápadní Itálii. Leží na úpatí Alpských hor, má překrásné okolí a množství památek. V příběhu se odrážejí dobové sociální rozdíly, které autor výstižně popisuje. V několika samostatných kapitolách jsou popsány také tehdejší podmínky života slepých a hluchých dětí, dětí stižených křivicí a nejmenších dětí z opatrovny, obdoby jakýchsi obrovských jeslí. V knize je také vykresleno několik charakterů učitelů i učitelek, jejich autorita, vztah a láska žáků k nim, zároveň však i život v existenčních potížích.

Giuseppe Baretti (1716–1789) byl turínský spisovatel, proslavil se svou „Rozpravou o Shakespearovi a panu Voltairovi“, kritickým čtrnáctideníkem „Literární dutky“ a „Anglicko-italským slovníkem“.[1]

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Enrico Bottini – desetiletý chlapec, vypravěč příběhu.
  • Garrone – největší ze třídy, pro nemoc opakoval a je mu již skoro 14 let; během vyprávění mu umírá těžce nemocná matka. Garrone je ochráncem všech slabších dětí.
  • Correti – veselý a neúnavný, je synem obchodníka s dřívím a pomáhá mu v krámě, přitom se učí do školy.
  • Nelli – tělesně postižený, hrbáček, slabý, milovaný svou matkou, který dokáže motivován chlapci ze třídy vyšplhat při sportovní hodině po tyči až nahoru.
  • Zedníček – syn zedníka, umí se pitvořit (dělat zaječí hubičku) a všechny rozveseluje, sám však téměř zemře na těžkou nemoc.
  • Garoffi – rozený obchodník, který obchoduje se vším, co se mu dostane do ruky, sbírá známky a přestože si vysoce cení svého alba, nabídne je chlapci od muže, kterému nechtěně poranil zrak sněhovou koulí.
  • Stardi – chlapec s malým nadáním, který dře při učení, až získá medaili za dobrý prospěch; jeho největším pokladem je za vlastní peníze koupená knihovnička.
  • Precossi – syn kováře, který pije a trestá ho bitím; když se však dozví, že syn získal medaili, najde si práci.
  • Derossi – nejnadanější žák třídy.
  • Crossi – chlapec, který žije jen s matkou, otec se vrátí údajně z Ameriky, ukáže se však, že byl ve vězení za nechtěné zabití.
  • Carlo Nobis – pyšný a bohatý chlapec.
  • Votini – závistivý a bohatý chlapec, který se pyšní hlavně svým vzhledem a oblečením.
  • Franti – zlobivý a nezvladatelný chlapec, který se vysmívá všem, i učitelům a je nakonec ze školy vyloučen.

Měsíční povídka[editovat | editovat zdroj]

Každý měsíc zadává učitel jednomu z žáků k přepsání a čtení povídku měsíce, krátký příběh s morálním apelem.

  • Malý vlastenec z Padovy – chudý italský chlapec dostane od bohatých lidí na lodi, kterou se plaví domů, drobné peníze, které jim však hodí zpět, když slyší, jak pomlouvají jeho vlast – Itálii.
  • Malá lombardská hlídka – chlapec, nalezenec, vyleze na žádost velitele na strom, aby zjistil, kde a jak početný je nepřítel, je však ostřelován a než stihne slézt dolů, je smrtelně raněn; je pochován s poctou jako voják.
  • Malý florentský písař – Giulio, dvanáctiletý Florenťan vidí, že jeho otec již nezvládá svou práci, přepisování textu, a chodí v noci do jeho pracovny, kde mu tajně pomáhá; ve dne ve škole únavou usíná, za což ho otec plísní, nakonec však odhalí příčinu a je na svého syna hrdý.
  • Sardinský bubeník – chlapec je v bitvě u Custozy vyslán velitelem, aby donesl zprávu blízkým spojeneckým vojákům, že jsou v obležení nepřítele; na doručení je závislá celá jednotka; chlapec je raněn do nohy, přesto však zprávu doručí, nohu mu však již nelze zachránit, musí mu být amputována.
  • Tatínkův ošetřovatel – malý Cicillo je vyslán matkou do nemocnice za svým otcem ošetřovat ho po zranění, v těžkém stavu; několik dní ošetřuje vojáka, o kterém se domnívá, že je jeho otec, ten ho sice nepoznává, přilne však k němu a přijímá jeho péči; když se ukáže pravý otec, který se mezitím uzdravil a chce ho odvést domů, chlapec odmítne a zůstává pečovat o umírajícího až do konce.
  • Romaňská krev – třináctiletý chlapec Ferrucio, kterého babička neustále plísní za to, že neposlouchá a trápí ji i rodiče, ji zakryje před lupiči svým tělem a zachrání jí život.
  • Občanská statečnost – vyznamenání chlapce, který skočil do rozvodněné řeky a zachránil kamaráda před utonutím.
  • Od Apenin k Andám – Marco, třináctiletý syn se vydá z Itálie za matkou do Ameriky, kde za pomoci různých dobrých lidí urazí obrovskou vzdálenost; svou matku najde v těžké nemoci, svým příchodem jí však vleje chuť do života.
  • Ztroskotání lodi – drobný chlapec Mario a statná dívka Giulietta, kteří plují na lodi ke svým příbuzným, se spolu skamarádí, loď se však dostane do bouře a potápí se, drobnějšího chlapce chtějí vzít do záchranného člunu, ale on přenechá své místo v lodi dívce a zůstane na potápějící se lodi.

Některá česká vydání[editovat | editovat zdroj]

  • 1888 – čtenáře na knihu upozornil Jaroslav Vrchlický a poprvé se u nás objevila na sklonku let 1888, jak uvádí překladatel Benjamin Jedlička ve vydání z roku 1958[1]
  • 1889 – Praha: V. Neubert, přeložil Václav Marek
  • 1896 – 4. oprav. vyd. Praha: V. Neubert
  • 18?? – 5. vyd. Praha: Jos. R. Vilímek, přeložil Bedřich Frída; ilustrace Věnceslav Černý
  • 1923 – Praha: V. Neubert. 7. vyd. – s 200 původními dřevoryty vlašských malířů Nardiho, Ferragutiho aj., s životopisem spisovatele; překlad Václav Marek
  • 1927 – Praha: Přítel knihy; přeložil Václav Jiřina; ilustrace Antonín Majer
  • 1928 – vydání v překladu Františka Petráka, ilustrace na frontispisu Zdeněk Burian, vyšlo nákladem J. Toužimského v Praze-Vršovicích
  • 1930 – vydání v překladu A. Vetterové-Bečvářové, Ilustrace/foto F. Horník; Praha: nakl. A. Hynek (edice)
  • 1932 – vydání v překladu Karla Cvrka s 210 původními vyobrazeními italských malířů (Arnaldo Ferraguti, Enrico Nardi[2], Giulio Aristide Sartorio) vydal Grafický umělecký ústav V. Neuberta a synů v Praze
  • 1940 – vydání s ilustracemi Miloše Nováka, přeložil Karel Málek, vydalo nakladatelství Vojtěch Šeba, nakladatelství a knihkupectví v Praze
  • 1941 – vydalo nakladatelství Jos. R. Vilímek (reedice)
  • 1947 – vydání s ilustracemi F. Hudečka, nakladatelství Jos. R. Vilímek (edice)
  • 1958 – vydalo Státní nakladatelství dětské knihy Praha; vydání v překladu Benjamina Jedličky s původními ilustracemi (Arnaldo Ferraguti, G. [sic] Nardi a A. G. Sartorio)
  • 1969 – vydalo nakl. Albatros; přel. Benjamin Jedlička
  • 1970 – vydalo nakl. Albatros (2., upravené vyd. v Albatrosu); přeložila Ivana Jedličková
  • 2006 – vydání v překladu Tomáše Uchytila, vydavatel Český klub

Filmová zpracování[editovat | editovat zdroj]

  • 1976 – 3000 Leagues in Search of Mother (From the Apennines to the Andes), animovaný film, Japonsko [1]

Podobná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Chlapci hrdinové – povídky z knihy Srdce, vydal J. Jiránek, Železný Brod 1943, ilustrace O. Fuchs

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Benjamin Jedlička – Srdce, SNDK Praha, 1958
  2. V knize uvedeno G. Nardi.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Srdce ve Wikimedia Commons
  • KRALIKOVÁ, Kristýna. Historie a popularita knihy Srdce. , 2017 [cit. 2019-03-24]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dr. Ivana Oviszach, Ph.D.. Dostupné online.
  • Srdce – přehled různých vydání [2]