Správa železniční dopravní cesty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Správa železniční dopravní cesty
Budova sídla SŽDC v Dlážděné ulici v Praze
Budova sídla SŽDC v Dlážděné ulici v Praze
Základní údaje
Právní forma státní organizace
Datum založení 1. ledna 2003
Sídlo Praha, Česká republika
Adresa sídla Dlážděná 1003/7, Praha, 110 00, Česko
Souřadnice sídla
Charakteristika firmy
Rozsah působení Česká republika
Oblast činnosti doprava
Služby Plní funkci vlastníka a provozovatele železniční dráhy.
Obrat 27,4 mld. Kč (2017)[1]
Výsledek hospodaření −1,1 mld. Kč (2017)[1]
Celková aktiva 62,5 mld. Kč (2017)[1]
Zaměstnanci 17 470 (2017)
Slogan SŽDC. Dobrá správa
Identifikátory
Oficiální web www.szdc.cz
IČO 70994234
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, (zkratka SŽDC, VKM: SŽDC[2]), je česká státní organizace, která hospodaří s železničními dráhami v majetku státu a plní funkci vlastníka a provozovatele dráhy ve smyslu zákona o dráhách, zajišťuje provozování, provozuschopnost, modernizaci a rozvoj železniční dopravní cesty. Také přiděluje kapacitu dopravní cesty na celostátní dráze a na regionálních drahách ve vlastnictví České republiky. Organizace byla založena k 1. lednu 2003 zákonem č. 77/2002 Sb. jako jedna ze dvou nástupnických organizací státní organizace České dráhy.

Příjmy z úhrady za používání železniční dopravní cesty nepostačují na pokrytí nákladů na její provoz, údržbu a další rozvoj.[3] Financování činnosti SŽDC je tudíž závislé na dotacích od státu.[3] Patří mezi největší české firmy podle počtu zaměstnanců.

Symbol a název[editovat | editovat zdroj]

Původní logo SŽDC

Název organizace novináři často komolí například na Správu železniční a dopravní cesty.[4]

Původní logo SŽDC bylo tvoženo stylizovanou orámovanou zkratkou SŽDC, kde písmeno Ž je prodlouženo jako znázornění koleje s dvěma ostrými oblouky; základní provedení loga je tvořeno modrým písmem na bílém podkladu.

Několikrát se objevily návrhy na přejmenování organizace. V roce 2011 ředitel SŽDC Pavel Habarta prosazoval označení Česká železnice, pro něž nechal zpracovat i logo. Toto označení však mělo být jen marketingovou značkou, se změnou zákona se nepočítalo. Záměr se ale neujal.[4] Logo s názvem Česká železnice vytvořilo pražské studio Dynamo design a nechalo si jej zaregistrovat na Úřadu průmyslového vlastnictví. Tehdejší vedení SŽDC zastoupené Pavlem Habartou tento návrh vybralo ve výběrovém řízení, akceptovalo a zaplatilo za něj 600 000 Kč. Nové vedení se rozhodlo nové logo nepoužívat, což odůvodilo podobností s logem maďarských železnic. Logo bylo prezentováno v podobě modré vlajky (obdélníkové podkladové plochy) kde v levé části je bílý kruh, jímž procházejí dvě souběžné vodorovné červené čáry (údajně stylizace okřídleného kola), a v pravé části slova „česká železnice“ psaná velkými bílými písmeny v jednom řádku. Studio se k údajné podobnosti vyjádřilo, že opakování motivů a jejich podobnost v rámci daného odvětví nemusí být na škodu, naopak je logickým vyústěním působnosti firmy, a že se s bývalým vedením SŽDC i patentovou zástupkyní shodlo na tom, že značky SŽDC a MÁV jsou nezaměnitelné a dostatečně rozlišitelné, což dosvědčuje i postup Úřadu průmyslového vlastnictví, který nové logo řádně zapsal.[5]

V červnu 2017 bylo představeno další nové logo, které mělo platit od 1. ledna 2018.[6] které připomíná schéma trojice souběžných kolejí, z nichž dolní dvě jsou propojeny kolejovým přejezdem, takže celé schéma připomíná písmeno Ž jako zkratku slova Železnice,, a to v oranžové barvě. Toto logo může být doplněnou tmavě modrou zkratkou SŽDC nebo celým názvem organizace. SŽDC za logo, manuál a vizuální styl studiu Marvil zaplatila 1,9 milionů korun a začalo být využíváno od 1. února 2019.[7]

Člen správní rady SŽDC a poslanec za ANO Martin Kolovratník na jaře 2019 podal pozměňovací návrh k projednávané novele zákona o drahách, jímž navrhl název Správa železnic.[4] Podle pozdějších informací návrh oficiálně podal jeho stranický kolega Milan Feranec.[8] Toto označení bylo už běžně užíváno jako zkrácený název organizace.[4] Hospodářský výbor sněmovny návrh prozatím odmítl s tím, že požaduje vyčíslení nákladů na přejmenování.[4] 13. září 2019 poslanecká sněmovna v rámci projednávání novely zákona o dráhách pozměňovací návrh i s novelou zákona schválila.[8] Změnu názvu podpořil i ministr dopravy Vladimír Kremlík.[8] Navrhovatel Milan Feranec změnu odůvodňoval tím, že původní název je krkolomný, často komolený, a už se přežil, a důležitostí organizace, která v době založení měla jen 170 zaměstnanců, ale aktuálně jich má 17 tisíc a je tak nejdůležitější organizací na železnici.[8]

Přidělování kapacity dopravní cesty[editovat | editovat zdroj]

Modernizovaná stanice v Chocni

SŽDC přijímá žádosti drážních dopravců, kteří chtějí na státních dráhách provozovat dopravu. Jednu trať může užívat i více dopravců, SŽDC jim proto v souladu se zákonem přiděluje kapacitu dopravní cesty. Drážní dopravu na státních železničních dráhách provozuje více než 60 dopravců.[9] Kromě Českých drah (osobní doprava) a ČD Cargo (nákladní doprava) jsou to například Advanced World Transport, Unipetrol Doprava, SDKD, METRANS Rail nebo Veolia Transport Morava. Dopravce hradí vlastníkovi (správci) dopravní cesty poplatek za užívání dráhy. Maximální výše poplatku za použití dopravní cesty ve správě SŽDC je stanovena cenovým výměrem Ministerstva financí.

Dotovanou dopravu si u dopravců objednává stát, kraje a obce (v samostatné působnosti) a sjednává ji s nimi v rámci tzv. závazku veřejné služby. Stát (prostřednictvím Ministerstva dopravy) objednává některé dálkové vlaky, kraje takzvanou základní dopravní obslužnost a obce takzvanou ostatní dopravní obslužnost. Takoví objednatelé mají povinnost uhradit dopravci prokazatelnou ztrátu vypočtenou podle zákona. Objednávat dopravu si u dopravců však mohou i další subjekty nebo ji dopravci mohou provozovat na vlastní náklady.

Zákon stanoví, v jakém předstihu musí dopravce zažádat o kapacitu dopravní cesty. V letech 2005 a 2006 se projevila nepružnost tohoto systému, když dopravci, kteří zvítězili v některých výběrových řízeních na provozování dopravy v rámci závazku veřejné služby, již nedostali včas přidělenou kapacitu dopravní cesty, protože termín plánovaného převzetí dopravy neumožňoval po skončení výběrového řízení včasné požádání žádosti o kapacitu dopravní cesty. Kritici poukazují na to, že SŽDC a ČD jsou z minulosti zájmově provázané a že SŽDC má takto možnost postupovat vstřícněji vůči Českým drahám a ztěžovat jejich konkurentům vstup na dopravní trh.

SŽDC několikrát odmítla přidělit dopravci kapacitu dopravní cesty, přestože byla kapacita dostatečná. V roce 2011 nedostalo kapacitu několik dopravců, kteří chtěli provozovat výletní osobní dopravu na lokálních tratích bez pravidelného provozu, které má správa v úmyslu zrušit, přestože tito dopravci mají o kapacitu zájem. Podle Drážního úřadu je však SŽDC i tehdy povinna kapacitu poskytnout.[10]

Správa drah[editovat | editovat zdroj]

MUV 71 – drezína na údržbu tratí

Podle zákona 77/2002 Sb. byl k 1. lednu 2003 majetek dosavadní státní organizace ČD rozdělen mezi novou akciovou společnost ČD a státní organizaci SŽDC tak, že SŽDC spravovala kromě vlastní trati (kolejiště) mimo jiné železniční zastávky a dále nástupiště v železničních stanicích (s výjimkou 1. perónů, pokud tyto byly spojeny s výpravní budovou). ČD a.s. však zůstaly vlastníkem některých nemovitostí, které jsou součástí dráhy nebo s ní souvisejí, zejména některých nádražních a provozní budovy v areálech železničních stanic a pozemků v areálech železničních stanic, ojediněle i pod širou tratí.

Od 1. ledna 2003 do 30. června 2008 SŽDC vykonávala pouze správu a údržbu drah, ale neprovozovala je. Některé činnosti si však objednávala u subdodavatelů, a to všetně Českých drah a.s.

Spory o nerentabilní tratě[editovat | editovat zdroj]

Ministerstvo dopravy pod vedením Pavla Dobeše nejprve přislíbilo nabídnout 11 nevyužívaných regionálních tratí k bezplatnému převodu obcím, po několika týdnech však místo toho nabídlo tratě k prodeji za odhadní cenu, která je pro obce nedostupná. Ministerstvo dopravy v návrhu vládě rovněž odmítlo možnost pronájmu těchto tratí. Toto rozhodnutí se stalo předmětem kritiky ze strany Sdružení železničních společností. Hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec vyjádřil obavu, že návrh ministerstva dopravy je pouhým zastíracím manévrem, který míří k faktickému zrušení těchto železnic. Podle Chovance též hrozí, že budoucí vlastníci vytrhají a zpeněží koleje a následně zkrachují, přičemž sanace zbytku železničního tělesa by zůstala na veřejných rozpočtech. Začátkem března 2012 vláda rozhodnutí o prodeji těchto tratí odložila a zadala ministru dopravy Pavlu Dobešovi vypracovat alternativní řešení, například možnost jejich převodu na obce, svazky obcí nebo kraje tak, aby převedení tratí nebylo v rozporu se soutěžním právem Evropské unie.[11]

V roce 2012 SŽDC razantně zvýšilo poplatek zejména za používání méně frekventovaných tratí, a to až na osminásobek. Na hlavních trasách stoupla cena za ujetý kilometr z 5 Kč asi na 7 Kč, na tratích s méně častým provozem (asi na 40 místních tratích či úsecích) z 5 Kč až na 43,60 Kč. Na tratích, kde je doprava kraji objednávána jen sezónně, platí vyšší cena jen mimo provozní sezónu. Pro nepravidelné spoje změna platí od 1. ledna 2012, pro ostatní osobní vlaky od 1. července 2012. Podle menších dopravců to bude znamenat především konec turistických vlaků, prázdninových spojů nebo občasných výletních jízd. Podle ředitele KŽC Doprava je toto 900% zdražení trestem pro vlaky, které nejsou objednány výlučně krajskými úřady nebo ministerstvem dopravy a povede k likvidaci regionální železniční dopravy. SŽDC rozhodnutí zdůvodnila tím, že jí málo používané tratě přinášejí mimořádné náklady. Na elektrizovaných tratích SŽDC nově zavedla tzv. ekologický koeficient, který na nich znevýhodňuje dieselovou trakci. Pro České dráhy tyto změny sazeb představují nárůst nákladů o asi 300 milionů Kč ročně.[12]

Provozování drah[editovat | editovat zdroj]

Stav do 30. 6. 2008[editovat | editovat zdroj]

SŽDC objednávala u dalších společností provozování státních drah. Každá dráha má určeného jednoho provozovatele. Provozování dráhy spočívá zejména v její technicko-provozní obsluze a organizování (řízení) železniční dopravy, zaměstnanci provozovatele dráhy jsou tedy například výpravčí a další personál železničních stanic. Provozovateli většiny (9 444 km) státních železničních drah v České republice byly České dráhy a. s., několik krátkých regionálních tratí pak provozovaly jiné společnosti – Viamont (37 km), OKD, Doprava (20 km) a Klub přátel lokálky (5 km). České dráhy a SŽDC měly smlouvu, podle které ČD navíc zajišťovaly i údržbu drah. Úhrada ČD za tyto činnosti pak svou výší odpovídala poplatku, který ČD platily SŽDC za používání dopravní cesty[zdroj?] (viz dále).

Stav od 1. 7. 2008[editovat | editovat zdroj]

4. prosince 2007 Topolánkova vláda rozhodla, že od 1. dubna 2008 má být funkce provozovatele dráhy pro celostátní dráhu i regionální dráhy vlastněné státem převedena z Českých drah a. s. na SŽDC, včetně výkonných útvarů a činností.[13]

Novelizovaný zákon č. 77/2002 Sb. přesunul k 1. červenci 2008 některé činnosti z Českých drah, a. s., na Správu železniční dopravní cesty, s.o. Šlo například o údržbu tratí či vydávání jízdního řádu. Tímto krokem byly posíleny rovné konkurenční podmínky pro všechny dopravce. Oficiálně se od uvedeného data stala SŽDC provozovatelem dráhy, samotné řízení provozu výpravčími a dispečery však zůstalo ještě v rukou dopravce České dráhy.[14]

Stav od 1. 9. 2011[editovat | editovat zdroj]

Výpravčí SŽDC v Týnci nad Sázavou

16. prosince 2010 vláda Petra Nečase na návrh ministra dopravy Víta Bárty rozhodla oddělit i řízení provozu a infrastrukturu od Českých drah. Zhruba 9500 (koncem srpna upřesněno na 9214) zaměstnanců řízení provozu přešlo z Českých drah a. s. pod SŽDC s. o. Jednalo se o výpravčí, signalisty, hradlaře, hláskaře, závoráře aj.[15]

K 31. prosinci 2011 bylo u SŽDC s. o. zaměstnáno 17 765 zaměstnanců.[16]

Začátkem roku 2012 byla připravována smlouva o majetkovém vyrovnání s Českými drahami a je diskutován i scénář, jak by SŽDC mělo převzít staniční budovy.[17]

Převod stanic[editovat | editovat zdroj]

Podle zákona 77/2002 Sb. k 1. lednu 2003 byl majetek dosavadní státní organizace ČD rozdělen mezi novou akciovou společnost ČD a státní organizaci SŽDC tak, že SŽDC spravovala mimo jiné železniční zastávky a dále nástupiště v železničních stanicích (s výjimkou 1. perónů, pokud jsou tyto spojeny s výpravní budovou). ČD a.s. byla však také vlastníkem některých nemovitostí, které jsou součástí dráhy nebo s ní souvisejí, zejména některé nádražní a provozní budovy v areálech železničních stanic a pozemky v areálech železničních stanic, ojediněle i pod širou tratí. Stav, kdy některé součásti dráhy, zejména staniční budovy, nepatří vlastníkovi dráhy, s nímž vstupují do vztahu dopravci, se stal problematickým zejména s postupující liberalizací osobní železniční dopravy a vstupem nových dopravců. Proti takovému stavu směřovala i připravovaná legislativa EU, konkrétně tzv. 4. železniční balíček, který v čl. 7 vyhlašuje neslučitelnost nesení a výkonu některých práv a povinností provozovatele dráhy a dopravce totožnou osobou. Ministerstvo dopravy ve svém návrhu konstatovalo, že z důvodu výkonu práv a plnění povinností vlastníka dráhy je vhodné v případě drah vlastněných státem soustředit u jednoho subjektu vlastnické právo ke všem součástem železniční dráhy. V letech 2008–2011 byly z ČD a. s. na SŽDC s. o. převedeny činnosti související s provozováním dráhy včetně zaměstnanců a části majetku, staniční budovy však převedeny nebyly.[18]

Ministerstvo dopravy v červnu 2013 zveřejnilo materiál „Převod nádraží z majetku ČD, a.s. do majetku státu s právem hospodařit pro SŽDC, s.o.“, připravený k projednání v Poradě ekonomických ministrů. Tento záměr předpokládá převod k 1. lednu 2014, avšak cca 9 měsíců od rozhodnutí. Konkrétní vymezení převáděného majetku údajně nebylo v té době zatím provedeno, ačkoliv materiál obsahuje indikativní odhad ceny majetku navrženého k převodu, mechanicky propočtený na základě plochy budov a pozemků na základě hrubého odhadu potřebné části z celkových ploch nemovitostí. Převádět se mají nemovitosti určené pro poskytování služeb dopravcům a jejich cestujícím, tedy veřejně přístupné prostory, k jejichž provozování se vztahují povinnosti vlastníka dráhy vyplývající z právních předpisů. V širším smyslu k nim přísluší též logicky náležející pozemky, tedy pozemky pod vlastní budovou a pozemky rozšiřující její funkce, například přístupové cesty, parkoviště, stanoviště MHD atp. Ostatní zbytný majetek budou ČD prodávat vlastními silami. Materiál předpokládá, že počet železničních stanic bude redukován, přičemž některé ekonomicky nerentabilní dopravny mohou být převedeny do správy a užívání, případně i do vlastnictví, obcím nebo externím subjektům a některé stanice budou změněny na zastávky. Současně má být převedeno asi 470–500 zaměstnanců zabývajících se správou tohoto majetku a průřezovými činnostmi (například právními, personálními, požárními, ekologickými) a dalších zhruba 130 zaměstnanců, kteří v rámci osobní dopravy ČD vykonávají činnosti obsluhy nádraží (úschovny, úklid, provoz veřejně přístupných prostor).[18] Podle návrhu má jít o převod celé agendy, tedy „části podniku“, nikoliv jen holého majetku. Proto má být tato agenda ještě před převodem v Českých drahách soustředěna do společné organizační složky nazvané „Železniční stanice“, která by zajišťovala jak provozuschopnost příslušné části železniční dopravní cesty, tak povinnosti vlastníka, správce a provozovatele železničních stanic. K převodu tohoto majetku a činností z ČD na SŽDC nejsou podle ministerského materiálu nutné úpravy legislativy.[18]

Vzhledem k tomu, že České dráhy jsou akciovou společností, nelze majetek převádět bezúplatně, by podle návrhu ministerstva měla SŽDC odkoupit od Českých drah část podniku. Předběžný indikativní odhad v materiálu ministerstva činil cca 6,5 mld. Kč. Vzhledem k výši ceny a možnostem státního rozpočtu materiál předpokládá prodej na splátky, proto ministerstvo zažádalo v rámci přípravy rozpočtu a střednědobého výhledu rozpočtu o přidělení částky 1,5 mld. Kč pro rok 2014 a pro následující roky. Ministerstvo v materiálu upozornilo, že je nutné zajistit, aby nebylo možné platbu napadnout jako poskytnutí veřejné podpory, a proto považuje za nutné postup konzultovat s ÚOHS, resp. Evropskou komisí (notifikace z důvodu právní jistoty).[18]

Podle informace z počátku října 2014 České dráhy připravily veškeré náležitosti nutné k převodu, což umožní, aby návrh ministerstva byl postoupen vládě. První etapa má zahrnovat převod budov a pozemků pod nimi za cenu kolem 5 miliard Kč, druhá etapa se týká převodu pozemků pod kolejišti, vyyžaduje předchozí úpravy vymezení parcel a cena je odhadována až na 2 miliardy Kč. Podezření z nedovolené státní podpory Českých drah a. s. má na podnět ostatních dopravců posoudit Evropská komise a případně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Problematický je převod budov, které České dráhy spoluvlastní s developerskými společnostmi, například smíchovské, holešovické a Masarykovo nádraží v Praze nebo hlavní nádraží v Brně, na základě nevypověditelných smluv se skupinou Penta z let 2004–2006.[19]

Předpokládá se, že provoz stanic bude financován ze tří zdrojů: z komerčních výnosů (nájemného), ze staničního poplatku od dopravců a z dotací (příspěvku na provozuschopnost). Investice mají být financovány prostřednictvím SFDI, případně s využitím strukturálních fondů EU, což bude převodem majetku na státní organizace usnadněno, protože čerpání dotací na majetek ve vlastnictví akciové společnosti je komplikované.[18]

Řídící výbor Českých drah, složený ze zástupců ministerstev, 4. února 2016 vyjádřil souhlas s převodem nádraží na Správu železniční dopravní cesty a uložil představenstvu, aby pokračovalo v přípravě převodu, jestliže to bude pro akciovou společnost ČD ekonomicky výhodné i s ohledem na budoucí strategii rozvoje společnosti. Rozhodnutí podléhá ještě schválení dozorčí rady a představenstva ČD, v nichž není názor na transakci jednotný. Vláda ČR již údajně transakci schválila. Ředitelka právního odboru ČD Daniela Kovalčíková zpracovala materiál s názvem Rizika převodu železničních stanic, v němž převod výrazně nedoporučuje. Záměru například vytýká, že tržní hodnota stanic byla stanovena posudkem v roce 2015 a od té doby se změnila, a dále uvádí, že ČD tím ztratí konkurenční výhodu a stoupnou jí náklady, jde o vyvedení majetku ze společnosti bez restrukturalizačního projektu a transakce může vést též k předčasné splatnosti dluhopisů. ČD údajně původně počítaly s cenou 8 miliard korun, ale posudek znalců z PwC stanovil cenu lehce nad tři miliardy korun. Ministerstvo dopravy a SŽDC údajně počítají s převodem k 1. dubnu 2016 a MF Dnes uvádí, že u nich ze zmíněného materiálu zavládlo zděšení. Odpůrcům převodu nádraží se nyní hodí i žaloba RegioJetu, který prodej tzv. mrtvé dopravní cesty SŽDC napadá jako nedovolenou veřejnou podporu Českých drah.[20]

K převodu nádraží došlo k 1. červenci 2016 na základě smlouvy podepsané 24. června 2016.[21] Převedeno bylo 1569 nádražních budov[22] a 1,385 milionu m² pozemků v mezmála 950 lokalitách osobních nádraží v hodnotě 3,31 miliardy korun včetně 316 zaměstnanců, kteří se o ně starali.[21] Na rozdíl od Českých drah, které jako akciová společnost mohou mít opravy dotované z fondů EU maximálně ze 40 %, státní správce infrastruktury může dosáhnout až na 85procentní dotaci.[21] SŽDC plánovala během prvních dvou měsíců provést inventarizaci nového majetku, která ještě mohla kupní cenu mírně změnit, a na první fázi oprav nádraží měla nachystanou zhruba miliardu Kč.[21] Začít chěla opravami, na které není třeba stavební povolení. Vytipována měla kolem 60 budov v nejkritiřtějším stavu.[21]

České dráhy plánovaly část peněz utržených za nádraží použít na snížení zadlužení a část na modernizaci provozu, například na modernizaci vlakových dep a opraven, nákup nových strojů a obecně na zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců.[21]

Převedeno nebylo pražské Masarykovo nádraží, kde nebyly vyřešeny vlastnické vztahy, a brněnské hlavní nádraží, kde nebyla dořešena otázka přesunu. Tato nádraží měla být součástí převodu dalšího balíku majetku.[21] Otevřena zůstala otázka převodu některých prvních nástupišť ve stanicích, která rovněž nebyly součástí tohoto převodu, a pozemků pod kolejemi.[21]

Za první rok správy vynaložila SŽDC do oprav, stavebních úprav nebo projektové přípravy přes 215 milionů korun. České dráhy neměly údajně v době převodu až na několik výjimek projekčně připravené žádné stavby, krom toho SŽDC měla jinou představu o rozsahu a charakteru rekonstrukcí. SŽDC se pochlubila novými budovami v Karlových Varech a České Lípě a proměnou budov v Kostomlatech nad Labem, Dobříši, Rakovníku a Náchodě.[22] „V následujících letech“ podle ministerstva dopravy Dana Ťoka mělo být do budov nádraží investováno kolem 10 miliard Kč.[22] Ještě v roce 2017 byly v plánu další opravy za bezmála 600 milionů Kč a dalších 57 milionů mělo jít na zahájení rozsáhlejších rekonstrukcí 7 nádraží.[22] Na konci letních prázdnin 2017 chtěla SŽDC představit Program rekonstrukcí a revitalizací osobních nádraží pro rozmezí let 2018–2022.[22] Po druhém roce, v létě 2018, SŽDC odhad nákladů na opravy na první pětileté období zvýšila z 8,4 miliardy na více než 13 miliard korun.[23]

Pro správu nádraží bylo v rámci organizační struktury vytvořeno 6 regionálních správ osobních nádraží (SON), a to v Praze, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Olomouci a Brně.[22] Ty byly někdy kolem přelomu let 2017 a 2018 sloučeny s oblastními ředitelstvími.[23]

SŽDC se snaží nevyužité nádražní budovy nabízet k pronájmu například státním a místním úřadům, policii, pro turistická informační centra atd.[23]

Jedním z požadavků je zřízování parkovacích míst v okolí nádraží. Řešení je brzděno tím, že nejsou vypořádány všechny vlastnické vztahy s Českými drahami a plochy před nádražími tvoří prakticky poslední část dosud nepřevedeného majetku.[23] O pozemcích pod kolejemi a nástupištích přilehlých k nádražním budovám, která nebyla součástí prodeje nádraží, se v létě 2018 stále jetě jednalo. Měl být vytvořen seznam všech nedohod a poté hledán kompromis. Nejsložitější bylo vyjednávání o pozemcích ve Středočeském a částečně v Jihomoravském kraji, kde jsou pozemky lukrativnější, naopak v severních Čechách se SŽDC s ČD dokázala dohodnout na všem.[23] Z hlediska ocenění ČD chtějí některé pozemky oceňovat jako stavební, zatímco SŽDC je považuje za specifické pozemky, se stavebními nesrovnatelné.[23]

Pro případné demolice nepotřebných nádražních budov neměla SŽDC v létě 2018 žádnou metodiku a vždy se nejpve snaží takovou budovu prodat, což se prý i daří. Pro prodej SŽDC nevyužívá žádnou realitní kancelář, ale jen internet a kontakty místních řídicích pracovníků, kteří jednají s obcemi a spolky.[23]

Možnost zavedení tzv. ošlapného, tedy poplatků od dopravců za využívání zázemí, v roce 2018 SŽDC analyzovala a připravovala jeho začlenění do prohlášení o dráze. To by však mělo přijít ns řadu až poté, co SŽDC získá od ČD pozemky pod kolejemi.[23]

Financování[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 dosáhly příjmy z úhrady za použití železniční dopravní cesty 4,3 miliardy korun, což nepostačovalo ani na úhradu osobních nákladů ve výši 4,6 miliardy korun.[24] Klíčovou položkou v rozpočtu umožňující provozování a údržbu železniční dopravní cesty tak byly dotace ze Státního fondu dopravní infrastruktury (8,2 miliardy korun) a státního rozpočtu (1,8 miliardy korun).[24] Z veřejných zdrojů byla financována i modernizace a rozvoj železniční dopravní cesty, SFDI poskytl 14 miliard korun, fondy EU dalších 0,8 miliardy korun.[24]

Za rok 2011 organizace poprvé za dobu své existence vykázala zisk, a to ve výši asi 2 miliardy Kč. V roce 2010 skončila se schodkem 1,5 miliardy korun. V příjmech figuruje státní dotace, která v roce 2010 činila kolem 17,5 miliardy Kč, v roce 2011 asi 19 miliard Kč a v roce 2012 má činit 24 miliard Kč, z toho asi 20 miliard ze SFDI na investičních dotacích a další 4 miliardy ze státního rozpočtu na neinvestičních dotacích.[17]

Vedení[editovat | editovat zdroj]

Bývalý generální ředitel SŽDC Jan Komárek ze své funkce odstoupil.[25] V únoru 2012 byl obžalován kvůli uzavření nevýhodných smluv v prosinci 2008 na nákup elektrické energie pro roky 2010 a 2011 za pokus trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, hrozící škoda byla vyčíslena na 439 milionů Kč. Ředitel uzavřel smlouvu za fixní cenu elektřiny, ale reálná cena poté kvůli krizi prudce klesla, takže ČD a ČD Cargo odmítaly tuto elektřinu za vyšší cenu od SŽDC odebírat.[26]

Za působení ministra dopravy Víta Bárty byl řízením organizace pověřen Pavel Habarta, který do funkce ředitele nebyl jmenován, protože mu chybí zákonem stanovená dostatečně dlouhá praxe v řízení železniční dopravy. On sám si na zasedání grémia Věcí veřejných podle serveru Euro.cz postěžoval, že nemá podporu ministra dopravy Pavla Dobeše a bojí se odvolání, ministr komunikoval s jeho podřízenými místo s ním. Současně s Habartou opustil funkci i náměstek generálního ředitele pro ekonomiku a člen Věcí veřejných Jiří Kohout.[27] Na působení Pavla Habarty si stěžoval například odborářský funkcionář Jaromír Dušek. Protože reálně hrozilo například zpochybnění Habartou podepsaných smluv o čerpání evropských dotací, správní rada pod Duškovým tlakem po roce a půl Habartova působení vyhlásila výběrové řízení na generálního ředitele.[25]

19. dubna 2012 zvolila správní rada SŽDC do funkce generálního ředitele SŽDC z 21 kandidátů Jiřího Koláře, člena představenstva Českých drah a. s. Ve své kandidátské vizi kladl důraz na komunikaci s dopravci i objednateli dopravy a důsledné čerpání evropských peněz.[27]

Od 1. prosince roku 2008 je členem správní rady SŽDC plzeňský podnikatel a „kmotr“ ODS Roman Jurečko.[28]

Organizační uspořádání[editovat | editovat zdroj]

Oblastní ředitelství Praha
Budova SŽDC v Praze na Florenci

V čele organizace je správní rada, které podléhá generální ředitel (GŘ).[29] Krom úseku podléhajícího přímo generálnímu řediteli se organizace člení do dalších čtyř úseků, podléhajících čtyřem náměstkům ředitele.

  • náměstek GŘ pro ekonomiku (EN)
  • náměstek GŘ pro modernizaci dráhy (NM)
    • 2× stavební správa (SS) (západ: Praha-Libeň, Sokolovská čo. 278, východ: Olomouc, Nerudova 1)
  • náměstek GŘ pro provozuschopnost dráhy (NPS)
    • správa železniční energetiky (SŽE) (Riegrovo náměstí 914, Hradec Králové, 7 územních správ)
    • 2× správa železniční geodézie (SŽG) (Praha-Dejvice, Václavkova 1; Olomouc, Nerudova 1)
    • technická ústředna dopravní cesty (TÚDC) (Praha-Libeň, Malletova 10)
  • náměstek GŘ pro řízení provozu (NŘP) (Praha-Karlín, Křižíkova 2)

Přímo generálnímu řediteli podléhají:

  • centrum sdílených služeb (CSS) (Pernerova 2a, Praha-Karlín)
  • hasičská záchranná služba (HZS) (Chodovská 3a, Praha-Michle, podléhá 12 jednotek požární ochrany JPO a 2 požární stanice PS)
  • 7× oblastní ředitelství (OŘ) (Brno, Hradec Králové, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha, Ústí nad Labem)

Jednotlivá oblastní ředitelství se člení na aparát ředitelství, odborné správy a odbory a provozní obvody. Odborné správy zpravidla jsou:

  • správa elektrotechniky a energetiky
  • správy sdělovací a zabezpečovací techniky
  • správa mostů a tunelů
  • správa pozemních staveb
  • správa obchodních činností
  • správy tratí

Pro správu nádraží bylo údajně v rámci organizační struktury vytvořeno 6 regionálních správ osobních nádraží (SON), a to v Praze, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Olomouci a Brně.[22] V organizačním schématu k 1. listopadu 2018 však takové organizační jednotky nejsou zmíněny.[29] Správy osobních nádraží, vzniklé v létě 2016, byly zhruba v první polovině roku 2018 pod vedením generálního ředitele Jiřího Svobody bez větší publicity sloučeny do oblastních ředitelství.[30][23]

Na začátku dubna 2018 byla sloučena finanční účtárna na jediné pracoviště na hlavním nádraží v Praze. Generální ředitel v červnu 2018 plánoval do konce roku 2018 ze všech organizačních jednotek postupně vyčlenit veškeré finanční účtárny a vytvořit dvě centra, jedno na hlavním nádraží v Pardubicích a druhé v olomoucké Nerudově ulici.[23]

Oficiálním sídlem a hlavní budovou SŽDC je palác čp. 1003 na rohu Dlážděné a Hybernské ulice v Praze na Novém Městě, přes křižovatku proti budově Masarykova nádraží.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Dostupné online.
  2. Vehicle Keeper Marking Register [online]. Valenciennes: European Railway Agency, 2011-07-06 [cit. 2011-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Deloitte Audit s.r.o, Zpráva o účetní závěrce, 22. dubna 2010 (součást výroční zprávy SŽDC za rok 2009)
  4. a b c d e Jan Šindelář: Anketa: Je vhodné zkrátit název SŽDC na Správu železnic? Řeší to poslanci, z dopravy.cz, 7. 4. 2019
  5. Česká železnice má nové logo za statisíce, používat ho ale nehodlá, Design portál, 28. 3. 2015
  6. Správce železnice má nové logo za dva miliony, krkolomný název zůstává. iDNES.cz [online]. 2017-06-19 [cit. 2017-08-12]. Dostupné online. 
  7. SŽDC. Dobrá správa. Aneb železnice začala používat nové logo a heslo. Zdopravy.cz [online]. 2019-02-01 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. 
  8. a b c d Jan Sůra: SŽDC čeká přejmenování. Poslanci schválili název Správa železnic, Z dopravy.cz, 13. 9. 2019
  9. Výroční zpráva SŽDC za rok 2009
  10. Na opuštěné lokálky se zvláštní vlaky nedostanou ČT24, 13. 4. 2011.
  11. Vláda odložila rozhodnutí o prodeji regionálních železnic, České noviny, 7. 3. 2012, ČTK
  12. ČT: SŽDC zvýší poplatek za používání kolejí až na osminásobek, České noviny, 6. 1. 2012
  13. Usnesení vlády ČR č. 1352 z 4. 12. 2007, k převodu funkce provozovatele celostátní železniční dráhy a regionálních drah ve vlastnictví státu a převodu výkonu některých činností, které jsou obsahem provozování dráhy, ze společnosti České dráhy, a. s., na organizaci Správa železniční dopravní cesty, státní organizace.
  14. Novela zákona přesouvá některé drážní činnosti z ČD na SŽDC [online]. Praha: SŽDC, 2008-06-30 [cit. 2008-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-27. (česky) 
  15. Pracovníci drah mění zaměstnavatele, za tři dny obléknou uniformy SŽDC, iDnes.cz, 29. 8. 2011, spi (Iva Špačková)
  16. Výroční zpráva 2011 Archivováno 13. 5. 2015 na Wayback Machine, str. 38
  17. a b SŽDC po předchozích ztrátách měla loni zisk dvě miliardy Kč, České noviny, 19. 1. 2012, ČTK
  18. a b c d e Poskytnuté informace – Seznam majetku Českých drah, a.s.[nedostupný zdroj], Ministerstvo dopravy, 26. 6. 2013 Archivováno 4. 12. 2011 na Wayback Machine
    Převod nádraží z majetku ČD, a.s. do majetku státu s právem hospodařit pro SŽDC, s.o. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine, návrh Ministerstva dopravy k projednání v Poradě ekonomických ministrů
  19. [http://zpravy.e15.cz/byznys/doprava-a-logistika/prevod-majetku-ceskych-drah-do-szdc-muze-vynest-az-sedm-miliard-1124725 Převod majetku Českých drah do SŽDC může vynést až sedm miliard], E15, 5. 10. 2014, ČTK
  20. Řídící výbor ČD kývl na převod nádraží, podle právníků je ale riskantní, iDnes.cz, 5. 2. 2016, js (Jan Sůra)
  21. a b c d e f g h Dokončeno: nádraží patří SŽDC. Stát slibuje lepší „časy“, Euro.cz, 24. 6. 2016
  22. a b c d e f g Za první rok správy nádraží vynaložila SŽDC za opravy a přípravu staveb 215 milionů korun, SŽDC, 10. 7. 2017
  23. a b c d e f g h i j Tomáš Cafourek: Česká nádraží jsou v horším stavu, než se očekávalo. Opravy budou dražší, rozhovor s generálním ředitelem SŽDC Jiřím Svobodou, iDnes.cz, 30. 6. 2018
  24. a b c Výroční zpráva za rok 2010, auditor Deloitte Audit s.r.o.
  25. a b E15: Dušek žene SŽDC k soudu a do Bruselu, České noviny, 27. 2. 2012, ČTK
  26. Exšéf SŽDC stane před soudem, prý uzavřel nevýhodné smlouvy, České noviny, 29. 2. 2012
  27. a b Šéfem SŽDC se stal nynější náměstek Českých drah Jiří Kolář, České noviny, 19. 4. 2012
  28. Jiří Pšenička: Roman Jurečko: král zvířat z Plzně, Ekonom, 23. 11. 2010
  29. a b Organizační struktura, SŽDC, Organizační struktura Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, od 1. 11. 2018
  30. Jiří Pšenička: Ve státní železniční organizaci přibývá lidí z hanácké větve ANO. Nejde o protekci, tvrdí, Hospodářské noviny, 28. 5. 2018

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zákon č. 625/1992 Sb., o zániku státní organizace Československé státní dráhy
  • Zákon č. 77/2002 Sb. o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 83/2003 Sb., ve znění zákona č. 179/2003 Sb. a ve znění zákona č. 293/2004 Sb.
  • Vyhláška MDS č. 429/2001 Sb. o podrobnostech prokazování finanční způsobilosti k provozování dráhy celostátní nebo dráhy regionální, o způsobu prokazování finanční způsobilosti k provozování drážní dopravy na dráze celostátní nebo na dráze regionální a o doplňkových přepravních službách
  • Vyhláška MD č. 241/2005 Sb., o prokazatelné ztrátě ve veřejné drážní osobní dopravě a o vymezení souběžné veřejné osobní dopravy
  • Vyhláška MD č. 351/2004 Sb., o rozsahu služeb poskytovaných provozovatelem dráhy dopravci
  • Vyhláška č. 501/2005 Sb., o vymezení nákladů provozovatele dráhy spojených s provozováním a zajišťováním provozuschopnosti, modernizace a rozvoje železniční dopravní cesty
  • Výměr MF č. 01/2006 ze dne 6. prosince 2005, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami (příloha č. 4: maximální ceny a určené podmínky za použití vnitrostátní železniční dopravní cesty celostátních a regionálních drah při provozování drážní dopravy)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]