Water Makes Money: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Ozdrojováno a doplněno, že jde o překlad z Německé wikipedie.
m →‎Odkazy: Oprava umístění citační šablony.
Řádek 122: Řádek 122:


== Odkazy ==
== Odkazy ==
⚫
=== Reference ===
{{Překlad
{{Překlad
| jazyk = de
| jazyk = de
Řádek 127: Řádek 128:
| revize = 234383155
| revize = 234383155
}}
}}
⚫
=== Reference ===
<references />
<references />


Verze z 6. 7. 2023, 10:39

ikona
Tento článek potřebuje urgentně upravit.
Jak mají články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Pravopis. Neodstraňujte tuto šablonu, pokud text neplní minimální požadavky na článek ve Wikipedii. Jestliže si nevíte rady, navštivte prosím stránku Potřebuji pomoc.
Článek nebo jeho problematická část mohou být smazány v procesu odloženého smazání, pokud nedošlo k nezbytným úpravám, lhůta 14 dní ponechaná k nápravě skončila 19. 7. 2023 6:25 (CEST).
Pro vkladatele šablony: Vyhledejte v historii článku autora tohoto textu a na jeho diskusní stránku vložte
{{subst:Urgentně upravit autor|Water Makes Money}} --~~~~
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Water Makes Money
Původní názevWater Makes Money
Země původuFrancieFrancie Francie
NěmeckoNěmecko Německo
Jazykněmčina
Délka82 min
Žánrdokumentární film
RežieLeslie Franke
Herdolor Lorenz
Výroba a distribuce
Premiéra2010
23. září 2010 (Německo)
Water Makes Money na ČSFD, Kinoboxu, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Voda vydělává, aneb jak soukromé korporace bohatnou na vodě (ang. Water Makes Money) je dokumentární film od Leslie Frankeho a Herdolora Lorenze z roku 2010. Kritizuje model Partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) v oblasti vodárenství.

Děj

Autoři a odpůrci PPP poskytují důkazy, že partnerství soukromého a veřejného sektoru ve vodárenství zvyšují spotřebitelské ceny a snižují kvalitu dodávek vody .

V centru kritiky jsou francouzské vodárenské společnosti GDF Suez a Compagnie Générale des Eaux (dnes Veolia Environnement). [1] Ekonomické důsledky privatizací v oblasti vodního hospodářství jsou ukázány na příkladech především z Francie a částečně z Německa. Filmaři opakovaně obviňují neprůhledné dohody o financování [2] mezi obcemi a soukromými poskytovateli. [3] Film také kritizuje rostoucí ceny vody s menší údržbou. Údajné výnosy obcí z přídělu (tzv. vstupné či vstupní poplatek) se ukazují jako půjčky místním politiků od dodavatelů, kteří náklady s půjčkami spojené, dle dohody, připočítají k cenám vody spotřebitelům.

V filmu jsou zpracovány následující témata:

Jednotlivé obce zastupují různé subjekty: Paříž, Bordeaux, Grenoble, Brest, Montpellier, Braunschweig, [4] Berlín a Brusel . Turecká státní vláda vysvětluje svou legislativu PPP. Paříž, Stuttgart, Nairobi a Uruguay slouží jako příklady rekomunalizace.

Na příkladu Stadtwerke München vysvětluje mnichovský starosta Christian Ude, proč z jeho pohledu PPP pouze krátkodobě navyšují majetek obce, ale z dlouhodobého hlediska jsou pro dotčené obce a jejich občany nevýhodné. Film na základě mnichovského modelu propagace ekologického zemědělství mnichovským podnikem veřejných služeb v pramenných tocích mnichovské vody ukazuje, jak vysokou kvalitu vody lze udržet na komunální úrovni.

Film také osvětluje profesní osud Jeana-Luca Toulyho, bývalého výkonného zaměstnance a člena podnikové rady Veolie. Poté, co zveřejnil, jak vznikají vysoké ceny Veolie, dostal výpověď.[5] V roce 2010, po čtvrtstoletí PPP s Veolia a GDF-Suez, Paříž vrátila své zásobování vodou do správy města jako Eau de Paris .

V dokumentu Water Makes Money vystupují následující lidé:

Anne le Stratová, místostarostka Paříže
Christian Ude, starosta Mnichova, předseda Svazu měst do roku 2009
Raymond Avrillier, francouzský politik a bývalý místostarosta Grenoblu
  • Jean Luc Touly
  • André Santini, předseda vodního úřadu, Ile de France, prezident povodí Seiny-Normandie, starosta Issy-les-Moulineaux, státní tajemník na ministerstvu veřejné služby
  • Philippe Kaltenbach, starosta města Clamart
  • Raymond Avrillier, bývalý místostarosta Grenoblu
  • Francois Carlier, UFC Que Choisir (franc. spotřebitelská organizace)
  • Patrick du Fau de Lamothe, autorizovaný účetní
  • Hélène Valade, ředitelka trvale udržitelného rozvoje společnosti SUEZ
  • Anne Bouzinac, předsedkyně EAU Secours 31, občanské iniciativy proti privatizaci vody
  • Nicolas Tissot, náměstek primátora Toulouse
  • Dr Gerd Hoffmann, primátor Braunschweigu
  • Peter Rosenbaum, radní a zástupce občanské iniciativy „Bürger Braunschweig“
  • Anne le Strat, náměstkyně primátora, Paříž
  • Manon Zakeossian, vedoucí oddělení ochrany zdrojů v Eau de Paris
  • Gérard Chausset, viceprezident městského svazu Bordeaux
  • Profesor Philippe Valette, University of Toulouse II, specialita „Garonne“
  • André Ollivro, prezident "Halte aux Marées Vertes", ex. Prezident Cergy-Pontoise Water Board
  • Michel Merceron, ex. Ifremer Researcher (Francouzský institut pro výzkum a průzkum moří), viceprezident Que Choisir Bretagne, manažer Brest Waterworks, Veolia
  • Maxim Paul, místostarosta města Brest, odpovědný za zásobování vodou
  • Marc Laimé, vodní novinář, konzultant
  • Olivier Cuzon, občanská iniciativa pro remunicipalizaci vody „Eau publique á Brest“
  • Julien Pondaven, environmentální síť Cohérence Est
  • Christian Ude, primátor Mnichova, předseda městského sdružení do roku 2009
  • Rainer List, vedoucí zásobování vodou ve Stadtwerke München
  • André Leducq, turistický průvodce
  • Evelyn Huytebroeck, ministr životního prostředí (Brusel město a region)
  • Arnaud Pinxteren, poslanec městského parlamentu v Bruselu
  • Martin Pigeon, Lobby Specialist, Corporate Europe Observatory
  • Nathalie Gaudier Medeiros, radní, Montpellier
  • Jean Louis Couture, ex. Koordinátor evropsko-středomořského regionálního programu pro vodní hospodářství
  • Philippe Machetel, vedoucí oddělení výzkumu, CNRS, Uni Montpellier 2, starosta Saint-Guilhem Le Désert
  • Severine Tessier, antikorupční výbor Anticor
  • Danielle Mitterrand, prezidentka France Libertés Foundation
  • Loic Fauchon, předseda Světové rady pro vodu, Veolia
  • Maude Barlow, nositelka alternativní Nobelovy ceny „Right Livelihood Award“ 2005, předsedkyně nevládní organizace „Council of Canadas“
  • Wenonah Hauter, Food and Water Watch, USA
  • Adriana Marquisio, prezidentka Uruguayské unie pro vodu a hygienu
  • Veysel Eroglu, turecký ministr životního prostředí
  • Hasan Z.Sarikaya, státní tajemník, turecké ministerstvo životního prostředí
  • Wangui Mbati, právník, člen lidového parlamentu, Keňa

Kritika

Berliner Zeitung kritizuje nedostatek novinářského odstupu a věří, že žaloba ve Francii proti Jean-Lucu Toulymu by byla v Německu propagována sloganem „Podívejte se na film, dokud nebude zakázaný“, aby získal více diváků, ačkoli Veolia nemá žádný krok, aby to zakázala. [6] „Každá scéna se společnými hrdiny je doprovázena harmonicky se vlnícími zvuky.

Skupina Veolia v současné době ve Francii podává žalobu na Toulyho, jednoho z aktérů filmu, [7] protože obvinil Veolii z mafiánského a korupčního chování. [8] Pokus skupiny zahájit proces proti německým producentům a režisérům selhal kvůli německým úřadům a německé dceřiné společnosti skupiny.

"Nedostatek novinářského odstupu" vnímaný Berliner Zeitung je spojen s mnoha "klienty", kteří film společně financovali. [9]

Pozitivní ohlasy

Film je chválem především za rozsáhlý výzkum ze strany tvůrců. Thomas Pany na Telepolis píše: „Tvůrci dokumentárních filmů Franke a Lorenz dali dohromady působivou sbírku materiálu. Jejich závěr: privatizace vody má stejný smysl jako sociální škrty: vůbec žádný.

Voda vydělává, aneb jak soukromé korporace bohatnou na vodě (Water Makes Money) bylo také chváleno za to, že nejen kritizuje problémy, ale také ukazuje alternativní postupy a motivuje občany k aktivnímu zapojení: "Water Makes Money zaručuje nejen napínavý večer v kině. Vzhledem k tomu, že v následujících letech vyprší tisíce koncesních smluv mezi městy a soukromými energetickými společnostmi, může film pobídnout místní aktéry a motivovat je k návratu energetické a vodní infrastruktury do komunálního vlastnictví a demokratizaci, a to i prostřednictvím občanských referend."[10]

Soudní řízení

Dne 14. února 2013 začal proces společnosti Veolia proti francouzskému distribučnímu společníkovi La Mare aux Canards a bývalému zaměstnanci Veolie Jean-Lucu Toulymu. Dříve došlo k žalobě Veolie proti režisérům Herdoloru Lorenzovi a Leslie Frankeovi.

Soud vyhodnotil žaloby Veolie.[11]

Pozadí

Představení

Premiéra v kinech byla 23. září 2010. Francouzsko-německá televize ARTE odvysílala film 22. dubna. března 2011 poprvé v televizi. [12] Popřela fámy, že šéf energetické společnosti GDF Suez volal ARTE, aby zabránil vysílání, s tím, že pravděpodobně došlo k záměně, protože Suez žaluje ARTE v jiné věci z roku 2008. [13] Od září 2010 se uskutečnilo více než 500 (kino) představení: v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, Španělsku, Itálii, Kanadě, USA, Brazílii a mnoha dalších.[14]

Autoři filmu

Předchozí filmové projekty obou autorů, které se kriticky zabývají privatizací, jsou Bahn unterm Hammer a Wasser unterm Hammer.[15] Oba autoři pravidelně natáčejí takzvané "angažované dokumentární filmy pod heslem: pro ty, kterých se to týká".[16][17][18]

Financování

Společnost Kernfilm produkovala a vyrobila Water Makes Money s podporou mnoha organizací (včetně ver.di, attac, BUND, Robin Wood, Naturfreunde), iniciativy a jednotlivci založené na principu crowdfundingu.[19]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Water Makes Money na německé Wikipedii.

  1. ↑ Unaufhaltsame Expansion der Weltwassergiganten? watermakesmoney.com, aufgerufen am 23. März 2011, Fehler am 28. Juli 2011
  2. ↑ Torsten Wahl: Nur kommunales Wasser plätschert rein. In: Berliner Zeitung, 22. März 2011
  3. ↑ Privatisierung – Blaues Wunder in Braunschweig. In: taz Nord, 7. Oktober 2010.
  4. ↑ Privatisierung – Blaues Wunder in Braunschweig. In: taz Nord, 7. Oktober 2010.
  5. ↑ Aktivista Attac o privatizaci vody :"Odmítl jsem ticho" [online]. 2008-08-06 [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ Torsten Wahl: Nur kommunales Wasser plätschert rein. In: Berliner Zeitung, 22. März 2011
  7. ↑ tkl: Neu auf DVD: „Water makes Money“. Wässrige Geschäfte.[nedostupný zdroj] (PDF; 164 kB) In: Stuttgarter Zeitung. watermakesmoney.com, 22. Januar 2011, S. 32, abgerufen am 23. März 2011 (Nr. 17).
  8. ↑ Torsten Wahl: Nur kommunales Wasser plätschert rein. In: Berliner Zeitung, 22. März 2011
  9. ↑ Torsten Wahl: Nur kommunales Wasser plätschert rein. In: Berliner Zeitung, 22. března 2011
  10. ↑ ÖFINGER, Hans-Gerd. Recenze filmu: Voda vydělává peníze [online]. 26. září 2010: 2010-09-26 [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ Stručný přehled žaloby vodárenské skupiny Veolia proti Jean-Luc Toulymu a francouzskému distributorovi před pařížským soudem ze 14. února 2013
  12. ↑ Water Makes Money Wie private Konzerne aus Wasser Geld machen – Thema: Geldquelle Wasser, programm.ard.de, aufgerufen am 23.
  13. ↑ Ralf Hutter: Privatisierungsdoku auf ARTE – Kritik, unverwässert.
  14. ↑ Webseite des Films, cit. 25. listopadu 2011.
  15. ↑ Herdolor Lorenz, Leslie Franke: Wasser unterm Hammer.
  16. ↑ Herdolor Lorenz [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ Leslie Franke [online]. 2011-03-23 [cit. 2011-03-23]. Dostupné online. 
  18. ↑ Webvisitenkarte Herdolor Lorenz bei der Arbeitsgemeinschaft Dokumentarfilm e. V., cit. 25. listopadu 2011.
  19. ↑ Unterstützer des Filmprojekts „Water Makes Money“

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Water_Makes_Money&oldid=22944422“