Přeskočit na obsah

Severoatlantická smlouva: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Aktualizace informací
Washingtonská smlouva obsahuje JEDINÝ ZÁVAZEK, a ten je v článku 1, který je logicky NEJDŮLEŽITEJŠÍ; článek 5 konstatuje pouze shodu v pomoci, která však není specifikovaná, a už vůbec nespočívá v automatickém poskytnutí vojenské pomoci, což je často opakovaný FAKE. (zdůvodnění: text smlouvy)
Řádek 41: Řádek 41:
Severoatlantickou smlouvu tak podepsalo 30 států.
Severoatlantickou smlouvu tak podepsalo 30 států.


'''Nejdůležitější je ČLÁNEK [[1]] (nikoliv článek 5, jak je mylně uváděno), protože článek 1 obsahuje JEDINÝ ZÁVAZEK, který podepisují členské státy'''
'''ČLÁNEK [[1]]'''


Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.
Smluvní strany se '''zavazují''', jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.


== Článek 5 ==
== Článek 5 ==
Smlouva obsahuje 14 článků, z nichž nejdůležitější je článek 5:
Smlouva obsahuje 14 článků, z nichž nejdůležitější není článek 5, jak se mylně uvádí, protože jediný závazek je obsažen v článku prvním (zde je pouze obsahově nespecifikovaná shoda):


{{Citát|Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
{{Citát|Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.

Verze z 17. 8. 2020, 23:38

Související informace naleznete také v článku Severoatlantická aliance.
Postupný vývoj členství v NATO

Severoatlantická smlouva je mezinárodní smlouva, jejímž podpisem vznikla Severoatlantická aliance (NATO). 4. dubna 1949 ji ve Washingtonu podepsalo 12 států, které se tak staly zakládajícími státy NATO:

Později se přidaly následující státy:

Severoatlantickou smlouvu tak podepsalo 30 států.

Nejdůležitější je ČLÁNEK 1 (nikoliv článek 5, jak je mylně uváděno), protože článek 1 obsahuje JEDINÝ ZÁVAZEK, který podepisují členské státy

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Článek 5

Smlouva obsahuje 14 článků, z nichž nejdůležitější není článek 5, jak se mylně uvádí, protože jediný závazek je obsažen v článku prvním (zde je pouze obsahově nespecifikovaná shoda):

„ Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.

Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

“
— [1]

Tento článek byl poprvé použit po teroristických útocích 11. září 2001.

Odkazy

Reference

  1. ↑ NATO - Severoatlantická smlouva. www.military.cz [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Severoatlantická_smlouva&oldid=18931660“