Rastislav Váhala: Porovnání verzí
m Portálové šablony dle doporučení (s pomocí dat od Dannyho B.) |
m Robot opravil přesměrování na Československý odboj během druhé světové války - Změněn(y) odkaz(y) na Československý odboj (1939-1945) |
||
Řádek 16: | Řádek 16: | ||
}} |
}} |
||
{{požadavek na obrázek}} |
{{požadavek na obrázek}} |
||
[[Doktor práv|JUDr.]] '''Rastislav Váhala''' ([[9. červen|9. června]] [[1910]], [[Vídeň]] – [[2. prosinec|2. prosince]] [[1988]], [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[právník]], účastník [[Československý odboj |
[[Doktor práv|JUDr.]] '''Rastislav Váhala''' ([[9. červen|9. června]] [[1910]], [[Vídeň]] – [[2. prosinec|2. prosince]] [[1988]], [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[právník]], účastník [[Československý odboj (1939-1945)|československého protinacistického odboje]]. |
||
== Život == |
== Život == |
Verze z 7. 4. 2011, 08:25
JUDr. Rastislav Váhala (9. června 1910, Vídeň – 2. prosince 1988, Praha) byl český právník, účastník československého protinacistického odboje.
Život
Váhala se narodil ve Vídni, studoval však ve Valašském Meziříčí gymnázium. Vysokoškolský diplom získal na Právnické fakultě UK v Praze. Během povinného vojenského výcviku absolvoval důstojnickou školu v Opavě, ze které byl vyřazen jako poručík dělostřelectva v záloze. V roce 1939 byl zapsán do seznamu advokátů, kancelář spolu s otcem měl na Národní třídě, žil v Praze na Spořilově.[1]
Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti. V červenci roku 1942 byl jeho otec v Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách popraven. Od léta roku 1944 byl styčným důstojníkem Vojtěcha Luži, vojenského velitele Rady tří, pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborovým hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno Kozák. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností gestapem odešel v říjnu 1944 zpět na Moravu. Váhala díky statečnosti zatčeného Františka Jiříkovského nebyl prozrazen a stal se posledním velitelem odbojové skupiny Avala-Modrý kruh, která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území protektorátu. Avala-Modrý kruh byl do prosince 1944 začleněn do Radí tří, kdy došlo z důvodu dalšímu zatýkání gestapem ke ztrátě kontaktů.[2][3]
Od ledna 1945 se skrýval nedaleko Mánesa v Praze, neboť ho hledalo gestapo. V dubnu 1945 se stal vojenským poradcem Zpravodajské brigády. Získal díky přesunu vysílačky Anna výsadku Platinum-Pewter přímý kontakt s londýnskou exilovou vládou[4][5]. Dne 5. května 1945 byl pověřen Českou národní radou funkcí vojenského zmocněnce v kasárnách Jiřího z Poděbrad.[5]
Po osvobození 1945
Po osvobození v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, z níž byl zakrátko vyloučen[3]. Po komunistickém puči byl v letech 1948 až 1949 jedním z obhájců generála Heliodora Píky v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou. Podle vlastních slov ho gen. Píkovi doporučil spoluvězeň a bývalý odbojář Jan Pliczka. Po rozsudku smrti pro gen. Píku podal odvolání v podobě Zmatečné stížnosti a po zamítnutí pak žádost o milost u prezidenta republiky Klementa Gottwalda, taktéž zamítnutou. Po tragické popravě uzavřel svou advokátní kancelář, protože pro něj měla advokacie smysl jako obhajoba obviněného a raději se živil manuální prací jako sklobetonář.[1]
Byl perzekvován a později se zapojil do protikomunistického odboje. Začal pracovat na revizi procesu a o posmrtnou rehabilitaci generála Píky, která byla umožněna až v roce 1968, kdy byl rozsudek zrušen. Napsal o procesu s gen. Píkou knihu Smrt generála, která mohla vyjít až po roce 1989. Do konce života byl monitorován StB.[1] V 70. a 80. letech získal výjezdní doložku do Jugoslávie, kde se scházel s Radomírem Lužou (v Lublani, později ve Vídni), kterému předal mimo jiné spisy o procesu s gen. Píkou pro Hooverův archiv při Stanfordské univerzitě.[6][3]
Dílo
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rastislav Váhala
- Smrt generála, Melantrich, Praha 1992, str. 189
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ a b c Helena Glezgová: S nejvyšším trestem nikdo nepočítal, in Čtyřka, 2. roč., červen 2008, formát PDF
- ↑ Valašské Athény o.s.: Slovník osobností východní Moravy: „V“ cit. 2009-05-24
- ↑ a b c LUŽA, Radomír. V Hitlerově objetí: Kapitoly z českého odboje. 1.. vyd. Praha: Torst, 2006. 536 (viz 218, 368, 378, 410) s. ISBN 80-7215-286-6.
- ↑ Magdaléna Hromková: Podíl českých skautů v 2. odboji s důrazem na činnost Zpravodajské brigády, Arcibiskupské gymnázium, Praha 2005
- ↑ a b Jidnřich Marek: Četnické rekviem, str. 3–4, příloha časopisu Policista 4/2007, formát PDF
- ↑ Život a smrt generála Heliodora Píky, Hoover Library, Stanforad University, cit. 2009-05-24