Přeskočit na obsah

Semjon Kuzmič Cvigun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Semjon Kuzmič Cvigun
Narození28. září 1917
Stratijivka, Ukrajinská lidová republika
Úmrtí19. ledna 1982 (ve věku 64 let)
Moskva, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povoláníarmádní generál, politik, vysoký funkcionář KGB, spisovatel a scenárista
Národnostukrajinská
StátSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Alma materPedagogický institut v Oděse.
OceněníLeninův řád (dvakrát),
Zlatá hvězda hrdiny socialistické práce,
Řád Říjnové revoluce,
Řád rudé hvězdy (dvakrát)
Prémie Leniského komsomolu,
Státní cena RSFSR bratrů Vasiljevových
Řád Polonia Restituta (Polsko)
Řád Za zásluhy o lid a vlast (NDR).
Politická příslušnostKomunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka)Roza Michajlovna Jermoljevová (spisovatelka)
DětiMichail (diplomat)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Semjon Kuzmič Cvigun (rusky Семён Кузьмич Цвигун, ukrajinsky Семен Кузьмич Цвігун; 28. září 1917 Stratijivka – 19. ledna 1982 Moskva) byl ukrajinský sovětský armádní generál, politik, vysoký funkcionář Výboru státní bezpečnosti (KGB) a také rusky píšící spisovatel a scenárista.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v ukrajinské vesnici Stratijivka v Olgopolském újezdu (nyní Čečelnycký rajón Vinnycké oblasti) v rolnické rodině. Roku 1937 ukončil studium historie na Pedagogickém institutu v Oděse. V letech 1937–1939 působil jako učitel a ředitel střední školy. Od roku 1939 pracoval v orgánech Lidového komisariátu vnitřních záležitostí NKVD (Народный комиссариат внутренних дел). Roku 1940 se stal členem Komunistické strany sovětského svazu. Během Velké vlastenecké války bojoval na šesti frontech (Jihozápadním, Jižním, Severokavkazském, Stalingradském, Donském a Západním) a také v partyzánských jednotkách.[1]

Roku 1945 byl pověřen prací na Ministerstvu státní bezpečnosti Moldavské SSR a v letech 1951–1953 zde působil jako náměstek ministra. Roku 1953 se stal náměstkem moldavského ministra vnitra a náměstkem předsedy moldavské KGB (Комитет государственной безопасности). Od roku 1955 působil v KGB Tádžické SSR, nejprve jako první náměstek a od roku 1957 jako předseda. Roku 1963 byl jmenován předsedou KGB Ázerbájdžánské SSR a roku 1967 prvním náměstkem předsednictva KGB Sovětského svazu. Jako takový dohlížel na třetí (vojenská kontrarozvědka) a pátou (ochrana ústavního pořádku, tj.boj s ideologickou diverzí) správu KGB. Roku 1971 se stal kandidátem a roku 1981 členem ÚV KSSS. Roku 1978 byl jmenován armádním generálem.[1]

Ke konci života Cvigun onemocněl rakovinou plic. Podle oficiální sovětské verze se proto 19. ledna roku 1982 zastřelil. Byl pohřben v Moskvě na Novoděvičím hřbitově. Jeho sebevražda stále vyvolává různé otázky, hovoří se dokonce i o vraždě.[1]

Na jeho úspěšnou politickou kariéru měla zřejmě vliv jeho spolupráce s Leonidem Iljičem Brežněvem v době, kdy byl Brežněv prvním tajemníkem ÚV KS Moldavska. Často se také tvrdí, že byl ženat se sestrou Brežněvovy manželky[2], tato skutečnost však není potvrzena.[1] Uvádí se dokonce, že jeho manželka byla Brežněvovou milenkou.[3].

Je nositelem několika vysokých sovětských i zahraničních státních vyznamenání a mnoha čestných medailí. Mezi nejvýznamnější patří:[1]

Cvigun jako spisovatel a scenárista

[editovat | editovat zdroj]

Cvigun se též věnoval literární tvorbě a vydal několik knih o práci sovětských rozvědčíků a o boji partyzánů během Velké vlastenecké války. Filmové scénáře psal pod pseudonymem Semjon Dněprov a pod pseudonymem generálplukovník S. K. Mišin byl poradcem tvůrců sovětského televizního seriálu Sedmnáct zastavení jara.[1][4][5]

Knihy

[editovat | editovat zdroj]
  • Бдительность – наше оружие (1962, Bdělost – naše zbraň).
  • Невидимый фронт (1966, Neviditelná fronta).
  • Мы вернемся (1971, My se vrátíme), dokumentární román z Velké vlastenecké války, jehož hlavním hrdinou je major Mlynskij, pracovník sovětské Bezpečnosti, který se v prvních dnech války ocitl se svým oddílem za frontou nepřítele a po marných pokusech probít se ke svým přešel na partyzánský způsob boje a vytvořil si vlastní výzvědnou síť o fašistických jednotkách.
  • Тайный фронт (1973, Tajná fronta), kniha o boji sovětské Bezpečnosti s nepřátelskými výzvědnými službami, které používají stále nové formy a metody špionáže a ideologické diverze.
  • Возмездие (1981, Odplata), knižní vydání autorových filmových scénářů.
  • Ураган (1982, Uragán), pokračování románu My se vrátíme.

Filmové scénáře

[editovat | editovat zdroj]
  • Фронт без флангов (1974, My se vrátíme), ruský sovětský film, režie Igor Gostěv, v hlavní roli majora Mlynského Vjačeslav Tichonov, první díl filmové trilogie o partyzánech a vojenské zpravodajské službě.
  • Фронт за линией фронта (1977, Fronta v týlu), druhý díl filmové trilogie režiséra Igora Gostěva odehrávající se na přelomu let 1943–1944.
  • Фронт в тылу врага (1981, V týlu nepřítele), závěrečný díl filmové trilogie režiséra Igora Gostěva odehrávající se v letech 1944–1945.

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g Герои страны - Цвигун Семён Кузьмич
  2. ↑ Михаил Восленский. Номенклатура - Глава 6. Диктатура номенклатуры.
  3. ↑ Брежнев - Млечин Леонид.
  4. ↑ IMDB - Semyon Dneprov
  5. ↑ IMDB - Semyon Tsvigun

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Externí doakzy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Semjon_Kuzmič_Cvigun&oldid=23209099“