Rukopis nalezený v láhvi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rukopis nalezený v láhvi
Ilustrace Wogela k povídce - jedno z prvních vydání.
Autor Edgar Allan Poe
Původní název MS. Found in a Bottle
Země USA USA
Jazyk angličtina
Žánry povídka, dobrodružný příběh
Vydavatel USA Baltimore Saturday Visiter
Datum vydání 19. říjen 1833
Typ média tištěné (periodikum)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rukopis nalezený v láhvi (v originále "MS. Found in a Bottle") je povídka Edgara Allana Poa z roku 1833. Původně byla uveřejněna v roce 1831 a autor se teprve po uplynutí několika let seznámil s mapami od Mercatora, které zachycují místa, kde se příběh odehrává.

V roce 1833 pak zvítězila v soutěži listu The Baltimore Saturday Visiter. Poe zaslal povídku do soutěže vyhlášené tímto týdeníkem. Porotě se zamlouvalo vícero příspěvků, ale jednomyslně vybrala za vítěze „Rukopis nalezený v láhvi“, což autorovi vyneslo 50 $ výhry. Povídka byla následně v novinách otištěna 19. října 1833.

Děj povídky se odehrává na moři, obdobně je tomu i u dalších povídek Edgara Allana Poea Podlouhlá bedna a Pád do Maelströmu. Někteří kritici věří, že se jedná o satiru klasických mořských příběhů tehdejší doby.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Příběh začíná citátem tragédie Atys francouzského dramatika a libretisty Philippa Quinaulta:

Komu zbývá jen chvilka života, nemá, co by skrýval.
— Philippe Quinault - Atys

Vypravěč, k ničemu nevázaný muž, jenž zdědil určité jmění a přiklání se k přísně fyzikálnímu pojetí světa se vydává na plavbu z přístavu Batavia na Jávě po Sundském souostroví. Nemá konkrétní cíl, pudí jej nutkavý nepokoj. Loď veze náklad bavlny a oleje z Lakadiv.

Po mnoha dnech plavby se objeví na obloze podivný mrak, začne být nesnesitelné vedro a vzduch je nehybný. Tyto příznaky nikterak neruší kapitánovu bohorovnost, jenž prohlásí, že nehrozí žádné nebezpečí.

Tento omyl stojí životy všech členů posádky kromě vypravěče a starého Švéda, kteří jako jediní přežijí masivní vlnu, jež se z boku převalí přes loď. Vítr si hraje s poničeným plavidlem a žene jej před obrovitou vodní stěnou. Útrapy na rozbouřeném moři trvají celých pět dní, kdy se zoufalá dvojice živí pouze kousky palmového cukru. Připoutají se k pahýlu stěžně a zarputile shlížejí na zuřící oceán v očekávání smrti. Ta přijde a vezme si sebou starého Švéda, když se předtím loď plovoucí v podivuhodné vodní strži střetne s cize vypadající lodí velkých rozměrů. Neznámá loď se na ně zřítí z vodního srázu a vypravěč je vymrštěn na její palubu.

Zde se nejprve ze strachu ukryje, pak však zjistí, že posádka včetně kapitána se chová podivně. Všichni vypadají věkovitě a nikdo nebere jeho přítomnost na vědomí. Uvědomí si, že nikdo z členů lodi jej nevidí ani neslyší. Zřejmě se z lodi nezachrání a tak začne sepisovat svůj příběh. Loď pluje stále k jihu, míjí ledové bloky a snad míří přímo k jižnímu pólu. Nikým nepovšimnutý muž na palubě stačí vhodit zaznamenaný příběh v láhvi do moře, než se loď dostane do obrovského víru a je jím pohlcena.

V epilogu E. A. Poe uvádí [1]:

„Rukopis nalezený v láhvi“ byl původně uveřejněn v roce 1831, a teprve po mnoha letech jsem se obeznámil s mapami zeměpisce Mercatora, na kterých je oceán znázorněn tak, že čtyřmi rameny proniká do (severního) Polárního zálivu a tam jej pohlcují útroby země; pól sám je znázorněn černým útesem, který strmí do závratné výšky.
— E. A. Poe - Rukopis nalezený v láhvi

Nejasností zůstává uvedený datum 1831, povídka vyšla v roce 1833 v listu The Baltimore Saturday Visiter, je možné, že se jedná o chybu v překladu či překlep.

Analýza[editovat | editovat zdroj]

Děs povídky těží z popisu světa za hranicemi lidského chápání. Vypravěč v úvodu zdůrazňuje, že se pevně spoléhá na fyzikální, smysly prozkoumané pojetí světa a reality.[2] Tento životní postoj bere za své, když se muž po strastiplné pouti oceánem střetává s neznámou lodí, která nepůsobí dojmem, že je ze skutečného světa. Ví, že se nikdy nedopátrá povahy těchto nových zážitků.[3]

Poeův životopisec Kenneth Silverman tvrdí, že příběh je „crescendo stále přítomné hrůzy ve tváři věčného cizince a bezprostřední katastrofy“.[4] Tato vyhlídka neznámé katastrofy vypravěče zároveň děsí i aktivizuje.[5] Stejně jako hlavní postava v jiné autorově povídce Berenice žije vypravěč především studiem knih.[6]

Cizí loď, na níž se vypravěč ocitne evokuje legendární loď duchů Bludného Holanďana.[7] Řada kritiků prohlašuje, že závěr povídky odkazuje na teorie Dutozemě Johna Clevese Symmese a Jeremiaha N. Reynoldse. Symmes a Reynolds ve svých teoriích zastávají názor, že planeta Země je uvnitř dutá a obývaná a její nitro je přístupné přes otvory na obou pólech.[7][8] Tato idea byla považována za vědecky věrohodnou během 19. století.[9] Poe také začlenil Symmesovy teorie do svého pozdějšího románu Příběhy Arthura Gordona Pyma (The Narrative of Arthur Gordon Pym of Nantucket - 1838). Dílo vykazuje mnoho podobností s povídkou Rukopis nalezený v láhvi včetně náhlého konce v Antarktidě.[10][11]

Poeovo dílo může parodovat více bizarních tvrzení Symmesovy teorie.[7] Někteří učenci předpokládají, že povídka byla míněna jako parodie či satira na mořské příběhy, obzvláště ve světle absurdního děje a faktu, že vypravěč je přesto schopen zaznamenávat veškeré příhody do deníku.[12] Další povídky včetně Bon-Bonu, které E. A. Poe napsal během tohoto období byly pojaty humorně nebo jako burleska[13] William Bittner například napsal, že parodovaly konkrétně romány skotské spisovatelky Jane Porterové Sir Edward Seaward's Narrative (1831) a Smyzonia (1820). Pod pseudonymem „kapitán Adam Seaborn“ se může skrývat John Cleves Symmes.[12]

Kritické odezvy[editovat | editovat zdroj]

Redaktoři, kteří poprvé publikovali povídku Rukopis nalezený v láhvi ji nazvali „nesmírně přitažlivou díky své energické a poetické imaginaci, bohatému stylu, plodné invenci a různým kuriózním znalostem“.[14] Poeův žák Scott Peeples shrnuje význam povídky větou „příběh, který zahájil kariéru E. A. Poea“.[15]

Povídka se pravděpodobně stala inspirací pro román Bílá velryba amerického spisovatele Hermana Melvilla. Jak poznamenal Jack Scherting:

Dvě známá díla americké literatury 19. století v ich-formě jsou příběhem bystrých mužů, kteří se puzeni vnitřním nepokojem vydávají na moře, aby se záhy ocitli na podivné lodi. Loď se zvláštní posádkou a kapitánem je zničena stěží pochopitelnou katastrofou. Příběhy s tragickým koncem plavby si nikdy nezískaly publikum, nenastala totiž žádná očekávaná šťastná pointa. Těmi literárními díly jsou samozřejmě Bílá velryba (1851) Hermana Melvilla a Rukopis nalezený v láhvi (1833) Edgara Allana Poea a podobnosti mezi oběma jsou natolik blízké, že lze předpokládat spíše příčinný nežli náhodný vztah mezi oběma příběhy.[16]
— Jack Scherting

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Noviny Baltimore Saturday Visiter

V povídce je zmíněno několik měst a geografických útvarů:

Geografické útvary:

Města:

Česká a slovenská vydání[editovat | editovat zdroj]

Česky či slovensky vyšla povídka v následujících sbírkách nebo antologiích:

Pod názvem Rukopis nalezený v láhvi:

Pod názvem Rukopis nájdený vo fľaši:

  • (slovensky) Zlatý skarabeus (Tatran, 1967, 295 stran)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku MS. Found in a Bottle na anglické Wikipedii.

  1. POE, Edgar Allan. Jáma a kyvadlo a jiné povídky. Praha: Levné knihy KMa, 2002. ISBN 80-7309-070-8. Kapitola Rukopis nalezený v láhvi, s. 37. 
  2. POE, Edgar Allan. Jáma a kyvadlo a jiné povídky. Praha: Levné knihy KMa, 2002. ISBN 80-7309-070-8. Kapitola Rukopis nalezený v láhvi, s. 26. 
  3. POE, Edgar Allan. Jáma a kyvadlo a jiné povídky. Praha: Levné knihy KMa, 2002. ISBN 80-7309-070-8. Kapitola Rukopis nalezený v láhvi, s. 32-33. 
  4. Silverman, Kenneth. Edgar A. Poe: Mournful and Never-ending Remembrance. New York City: Harper Perennial, 1991: str. 91. ISBN 0-06-092331-8 (anglicky)
  5. Stashower, Daniel. The Beautiful Cigar Girl: Mary Rogers, Edgar Allan Poe, and the Invention of Murder. New York: Dutton, 2006: str. 65. ISBN 0-525-94981-X (anglicky)
  6. Peeples, Scott. Edgar Allan Poe Revisited. New York: Twayne Publishers, 1998: str. 50. ISBN 0-8057-4572-6 (anglicky)
  7. a b c Carlson, Eric W. A Companion to Poe Studies. Westport, CT: Greenwood, 1996: str. 119. ISBN 0-313-26506-2 (anglicky)
  8. Bittner, William. Poe: A Biography. Boston: Little, Brown and Company, 1962: str. 132. (anglicky)
  9. Meyers, Jeffrey. Edgar Allan Poe: His Life and Legacy. New York: Cooper Square Press, 1991: str. 100. ISBN 0-8154-1038-7 (anglicky)
  10. Carlson, Eric W. A Companion to Poe Studies. Westport, CT: Greenwood, 1996: str. 212–213. ISBN 0-313-26506-2 (anglicky)
  11. Whalen, Terrance. Edgar Allan Poe and the Masses: The Political Economy of Literature in Antebellum America. Princeton University Press, 1999: str. 160–161. ISBN 0-691-00199-5. (anglicky)
  12. a b Bittner, William. Poe: A Biography. Boston: Little, Brown and Company, 1962: str. 90. (anglicky)
  13. Peeples, Scott. Edgar Allan Poe Revisited. New York: Twayne Publishers, 1998: str. 32. ISBN 0-8057-4572-6 (anglicky)
  14. Sova, Dawn B. Edgar Allan Poe: A to Z. New York City: Checkmark Books, 2001: str. 162. ISBN 0-8160-4161-X (anglicky)
  15. Peeples, Scott. Edgar Allan Poe Revisited. New York: Twayne Publishers, 1998: str. 46. ISBN 0-8057-4572-6 (anglicky)
  16. Scherting, Jack. "The Bottle and the Coffin: Further Speculation on Poe and Moby-Dick", Poe Newsletter, vol. I, no. 2, October 1968: str. 22.(anglicky)
  17. POE, Edgar Allan. Černý kocour. Praha: Mladá fronta, 1988. Kapitola Obsah, s. 151. 
  18. POE, Edgar Allan. Jáma a kyvadlo a jiné povídky. Praha: Levné knihy KMa, 2002. ISBN 80-7309-070-8. Kapitola Obsah, s. 213. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]