Morella (povídka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Morella
Morella - Tales of the Grotesque and Arabesque 1840.djvu
Autor Edgar Allan Poe
Původní název Morella
Země USA
Jazyk angličtina
Žánry horor
povídka
Vydavatel Southern Literary Messenger
Datum vydání duben 1835
Česky vydáno 1894
Typ média tištěné (periodikum)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morella je hororová povídka amerického autora a kritika Edgara Allana Poea, která byla poprvé vydána v roce 1835.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Nepojmenovaný vypravěč se ožení s Morellou, ženou, která je učená a věnuje se studiu německých filozofů Fichteho a Schellinga, kteří se zabývají otázkou identity. Morella tráví dny v posteli četbou a učením manžela. Když si manžel všimne jejího zhoršujícího se zdravotního stavu, začne se bát a přeje si, aby žena zemřela a dostalo se jí věčného pokoje. Morella nakonec zemře během porodu a prohlásí, že umírá, ale že uvnitř ní se nachází závazek citu, který pro ni vypravěč cítil, a že až zemře, bude jejich dítě žít.

S přibývajícím věkem dcery si vypravěč uvědomí, že se jeho dcera nápadně podobá na svou zesnulou matku, ale odmítá jí dát jméno. Když je jí deset, její podobnost s Morellou je až děsivá. Vypravěč se rozhodne, že ji pokřtí, aby se zbavil jakéhokoliv zla, které by v ní mohlo dřímat, ale během křtu se do dceřina těla navrátí matčina duše. Během obřadu se kněz ptá, jaké je dceřino jméno, na což vypravěč odpoví „Morella“. Dcera okamžitě zvolá „Tady jsem!“ a zemře. Otec ji pak sám nese k jejímu hrobu, kde po první Morelle neobjeví ani stopy.

Analýza příběhu[editovat | editovat zdroj]

Rozhodnutí vypravěče pojmenovat svou dceru Morella naznačuje, že si podvědomě přeje její smrt, stejně jako si přál smrt její matky.[1] Allen Tate tvrdí, že je možné, že znovuzrození Morelly značí, že se stala upírem, aby se vypravěči mohla pomstít. [2]

Poe se v příběhu zabývá otázkou identity a jejím přetrvání po smrti. Naznačuje, že pokud by bylo možné identitu po smrti zachovat, mohla by přebývat mimo své původní tělo nebo se vtělit do těla jiného.[3] Částečnou inspirací byly Poeovi teorie identity Friedricha Schellinga, kterého v příběhu zmiňuje.[4]

Jméno „Morella“ má několik možných původů. Stejné jméno měla Ctihodná matka Juliana Morell (1595–1653), která byla v básni Lopeho de Vegy čtvrtou Grácií a desátou Múzou.[3] „Morel“ je také jméno jedovatého lilku černého, rostliny příbuzné s rulíkem zlomocným, ze kterého je možné vyrobit halucinogenní drogu. Lilek černý se vyskytuje v okolí Presburgu (nyní Bratislavy), kde Morella získala své vzdělání a který byl považován za centrum černé magie.[3]

Hlavní témata[editovat | editovat zdroj]

Mrtvé nebo umírající ženy jsou častým tématem Poeových příběhů (viz např. „Berenice“ nebo „Lenora“), stejně jako komunikace se záhrobím (viz např. „Eleonora“ nebo „Zánik domu Usherů“).

Historie vydání[editovat | editovat zdroj]

„Morella“ byla poprvé vydána v dubnovém čísle roku 1835 periodika Southern Literary Messenger. Zrevidovaná verze pak byla znovu otištěna v listopadovém čísle roku 1839 časopisu Burton's Gentleman's Magazine. První vydání povídky obsahovalo i Poeovu báseň o šestnácti verších s názvem „Hymn“, kterou Morella zpívala. Báseň pak byla vydána samostatně pod názvem „A Catholic Hymn“.

V České republice byla povídka poprvé vydána v roce 1894 v překladu Vácslava Černého ve sbírce Pád domu Usherových a jiné novely.

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

„Morella“ je název jedné části filmu Rogera Cormana Historky hrůzy z roku 1962. Ve filmu hrají napříkald Vincent Price, Peter Lorre nebo Basil Rathbone. Film má dvě další dvě části pojmenované podle Poeových povídek, „Černý kocour“ a „Fakta o případu monsieura Valdemara“.

Volnou adaptací příběhu je také film The Haunting of Morella (1990), režiséra Jima Wynorského.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Morella (short story) na anglické Wikipedii.

  1. Kennedy, J. Gerald. "Poe, 'Ligeia', and the Problem of Dying Women" collected in New Essays on Poe's Major Tales, edited by Kenneth Silverman. Cambridge University Press, 1993. p. 119. ISBN 0-521-42243-4
  2. Tate, Allen. "Our Cousin, Mr. Poe," collected in Poe: A Collection of Critical Essays, Robert Regan, editor. Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall Inc., 1967. p. 39
  3. a b c Morella. www.nadn.navy.mil [online]. [cit. 2017-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-28. 
  4. Campbell, Killis. The Mind of Poe and Other Studies. New York: Russell & Russell, Inc., 1962: 13.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sova, Dawn B. Edgar Allan Poe: A to Z. Checkmark Books, 2001.

Související články[editovat | editovat zdroj]