Eleonora (povídka)
| Eleonora | |
|---|---|
 | |
| Autor | Edgar Allan Poe |
| Původní název | Eleonora [1] |
| Země | Spojené státy americké |
| Jazyk | angličtina |
| Žánr | povídka, romantický příběh |
| Vydavatel | The Gift |
| Datum vydání | 1842 |
| Typ média | tištěné (periodika) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eleonora (v angličtině "Eleonora") je krátká romantická povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1842.
Eleonora je příběh o dívce, která prožívá intenzivní lásku, ale není jí souzeno štěstí, záhy umírá. Smrt krásné dívky, jeden z nejpoetičtějších námětů na světě vůbec,[2] se často objevuje v autorově tvorbě. Viz též povídky "Ligeia", "Morella", "Berenice" a "Medailon".
Příběh[editovat | editovat zdroj]
Vypravěč o sobě v úvodu příběhu prozrazuje, že pochází z rodu s neobvyklou fantazií a žhavou vášní. Lidé o něm říkají, že je šílený, ale co když je šílenství jen vyšší formou inteligence a vše, co má vnitřní hloubku vyvěrá z takové složité mysli povznesené nad běžný intelekt? Ti, kdož sní i ve dne, poznávají mnohé z toho, co zůstává zapovězeno pouze nočním snivcům, nahlédají do věčnosti a žasnou před branami velkých tajemství.
Vypravěč žije se svou tetou a sestřenicí v „Údolí duhových trav“, před lidmi ukryté dolině mezi hřebeny mohutných svahů, ráji plném barevných květů, průzračných potůčků a úchvatných stromů. Patnáct let se spolu s Eleonorou toulají tímto nádherným koutem přírody, než do jejich srdcí vstoupí láska. Vášni a fantazii již není bráněno, derou se na povrch jako žhavá láva.
| „ | Podivné, nádherné květy jako hvězdy pučely na stromech, kde dosud nic nekvetlo. Koberec svítil ještě sytější zelení a tam, kde uvadla sedmikráska, vykvetlo za ni deset rubínových asfodelů. Na každém kroku se probouzel nový život, štíhlý plameňák, dosud zde nevídaný, ukazoval na odiv své nachové peří a s ním tisíce ptáků oslnivě žhnoucích barev. Zlaté a stříbrné rybky se proháněly v řece a z jejího lůna stoupal šum, který se pozvolna sléval v melodii tak konejšivou, tak božskou, jakou vyluzuje jen harfa Aiólova, líbeznější než cokoli na světě krom hlasu Eleonory. | “ |
| — Edgar Allan Poe - Eleonora | ||
Eleonora ví, že umírá. Byla stvořena do krásy, jen aby skonala. Rmoutí ji představa, že její milý opustí tento ráj a dá svou lásku jiné. Vypravěč se jí vrhne k nohám a složí přísahu, že nikdy nezradí jejich lásku. Eleonora mu slíbí, že se k němu bude navracet v podobě večerního vánku či vůně z kadidelnic.
Po její smrti vypravěč dlouho setrvává v „Údolí duhových trav“, které se proměňuje. Svěží trávník vybledá, plameňáci odlétají, květy vadnou. Samota v srdci se stává natolik nesnesitelnou, že se mladý muž rozhodne opustit údolí, které mu tak drásavě připomíná jeho milovanou a vydává se do města.
Okázalost vznešeného dvora, pulzující ruch sídla, mámivá krása žen – to vše útočí na jeho mysl, přesto zůstává věrný přísaze. Jednoho dne však potká Ermengardu, dívku z daleké neznámé země a jeho city opět vzplanou. Ožení se s ní a když jedné noci leží na posteli, zdá se mu, že slyší něžný hlas Eleonory šeptající:
„Spi klidně - neboť duch lásky vše ovládá a řídí. Jsi nyní zproštěn slibů, jichž přísahu jsi složil Eleonoře. Proč, to poznáš až v nebi.“
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
Česky vyšla povídka v následujících sbírkách nebo antologiích:
- Černý kocour (Mladá fronta (edice Četba pro školy), 1988, překlad Josef Schwarz, brožovaná, 152 stran, náklad 45 000[3])
- Jáma & kyvadlo a jiné fantastické příběhy (Nakladatelství XYZ, 2007)
- Jáma a kyvadlo a jiné povídky (Odeon 1975, 1978, 1987, 1988 a Levné knihy KMa 2002[4])
- Zrádné srdce: Výbor z díla (Naše vojsko, 1959, překlad Josef Schwarz, vázaná s papírovým přebalem, 676 stran)
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- úvodní citát povídky „Sub conservatione formae specificae salva anima.“ (česky „Zachováním zvláštní podoby bývá duše zachráněna.“) pochází od katalánského spisovatele, cestovatele a filosofa Ramóna Llulla.
- pojem „Údolí duhových trav“ („Valley of the Many-Colored Grass“) byl inspirován elegií Adonaïs anglického romantického básníka Percy Bysshe Shelleyho.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eleonora (short story) na anglické Wikipedii.
- ↑ Quinn, Arthur Hobson (1998). Edgar Allan Poe: A Critical Biography. Baltimore: Johns Hopkins University Press. ISBN 0-8018-5730-9. str. 328-329 (anglicky)
- ↑ Silverman, Kenneth. Edgar A. Poe: Mournful and Never-ending Remembrance. New York: Harper Perennial, 1991. str. 239. ISBN 0-06-092331-8 (anglicky)
- ↑ POE, Edgar Allan. Černý kocour. Praha: Mladá fronta, 1988. Kapitola Obsah, s. 151.
- ↑ POE, Edgar Allan. Jáma a kyvadlo a jiné povídky. Praha: Levné knihy KMa, 2002. ISBN 80-7309-070-8. Kapitola Obsah, s. 213.
- ↑ Meyers, Jeffrey. Edgar Allan Poe: His Life and Legacy. New York: Cooper Square Press, 1992: str. 129. ISBN 0-8154-1038-7 (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora na Wikimedia Commons 
Dílo Eleonora ve Wikicitátech
Dílo Eleonora ve Wikizdrojích (anglicky)- anotace povídky na LEGII - databázi sci-fi a fantasy knih
