Roklanský les
 PralesRoklanský les | |
|---|---|
 Roklanský les - mrtvé stromy po kůrovcové kalamitě roce 2003 | |
| Typ | smíšený s převahou jehličnanů |
| Ochrana | součást I. zóny Národního parku Šumava |
| Rozloha | 312,1858[1] ha |
| Poloha | |
| Kraj | Plzeňský |
| Okres | Klatovy |
| Obec | Modrava |
| Katastrální území | Roklanský les |
| Nadmořská výška | 1200 m n. m. |
| Souřadnice | 48°59′33″ s. š., 13°24′44″ v. d. |
  Roklanský les | |
Roklanský les také Kamerální les Roklan[2] (německy Rachelwald) je základní sídelní jednotka obce Modrava. Nachází se sedm kilometrů jihozápadně od Modravy při česko-německé státní hranici v okrese Klatovy.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Samotný Roklanský les se rozkládá v jihozápadním cípu Modravských plání, mezi vrcholy Medvědí hory (1224 m) a Roklanem (1453 m). Na severu jeho území sahá až k Medvědímu hřbetu mezi vrcholy Beerenkopf a Medvěd, na východě k Medvědí hoře, na jihovýchodě Blatnému vrchu (1372 m), na jihu k vrcholu V koutě (1276 m), na jihozápadě Roklanu (1453 m) a Malému Roklanu (1399 m) a na západě sahá území k vrcholu Hochruck (1260 m).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Z historického hlediska se les rozkládá na území dvou států, Česka a Německa. Modravské pláně byly povážovány za nejodlehlejší lokalitu Českého království a Kamerální les Roklan byl nejodlehlejším místem Modravských plání.[2] Byl nazýván Roklanským lesem podle hory Roklan, která podle hraniční dohody z roku 1707 patřila k Čechám. Přesně vytýčená statní hranice zde nebyla a tak zde často docházelo k územním sporům Českého království s Bavorskem. Tyto spory ukončila až dohoda Hauptgrenzvertrag podepsána 3. března 1764 a ještě téhož roku ratifikována rakouskou císařovnou Marií Terezií a bavorským kurfiřtem Maxmiliánem III. Josefem.[3] Podle dohody se Roklanský les rozdělil „halb und halb" (půl na půl)[4] mezi oba státy, přičemž 307 ha připadlo Českému království a 307 ha Bavorskému kurfiřtství, včetně vrcholu hory Roklan. Česká čast lesa se pak názývala Kamerální les Roklan.[pozn. 1] Další dohoda byla podepsána 24. ledna 1769, kdy byl Roklanský les zatížen právem pastvy ve prospěch sousedního bavorského sklářského statku rodu Poschingerů, který tu mohl neomezeně pást a právo pastvy prodat jinému. Pozemky rodu Poschingerů bezprostředně s Roklanským lesem hraničily a do současnosti stále hraničí při státní hranici s Bavorskem. V roce 1840 se uvádělo, že Kamerální les Roklan byl těžbou dřeva stále nedotčený. V lese bylo mnoho stromů padlých, hnijících a kvůli hrozbě kůrovcové kalamity, která ničila sousední lesy Poschingerů bylo doporučeno les vykácet. Právo na těžbu v Roklanském lese tehdy získal židovský podnikatel Simon Maier-Löwy, který vytěžené dřevo splavil po řece Malá Řezná.[2] Po zřízení knížecího schwarzenberského lesnického úřadu na Březníku byl odsud smluvně spoluřízen i Roklanský les. Od roku 1832 byl na Březníku správcem a revírníkem Augustin Trampus. V roce 1869 byl pro Roklanský les zřízen nový lesní úřad v Roklanské hájence, který se tak oddělil od správy na Březníku. Prvním okresním lesníkem a revírníkem na Roklanské hájence byl Josef Trampus, syn Augustina Trampuse.
Železná opona[editovat | editovat zdroj]
Po vzniku Československa a pozemkové reformě až do roku 1952 se o Roklanském lese nedochovaly žádné záznamy. Snad jen to, že les byl patrně ve 20. letech 20. století znovu vytěžen. Po roce 1948 se západní hranice uzavřely a Roklanský les se ocitl v přísně střeženém pásmu za 1. linií železné opony, která probíhala samotným vrcholem Medvědí hory. Lesní úřad byl zrušen a v Roklanské chatě, která nahradila vyhořelou hájenka se usadila pohraniční stráž. Od roku 1952 byl les ve správě Vojenských lesů a až do sametové revoluce zůstal nepřístupný.
Národní park Šumava[editovat | editovat zdroj]
Po pádu železné opony byl v roce 1991 založen Národní park Šumava, přičemž Roklanský les byl začleněn do I. zóny národního parku jako součást přírodní rezervace Modravské slatě a veřejnosti tak zůstal i nadále nepřístupný. Správa NP Šumava se snaží o revitalizaci rašelinišť a návrat původní biodiverzity.[5] Samotný les je spravován jako bezzásahový a tak po kůrovcové kalamitě v roce 2003 dochází k přirozené sukcesi lesa, kdy mrtvé stromy tlejí a následně padají. Tlející dřevo poskytuje základ novému životu, přičemž dochází k přirozené obnově lesa bez zásahu člověka. Dnes území patří k velmi cenným místům chráněným podle Ramsarské úmluvy UNESCO. Zdejší zachovalost přírody dokládá i výskyt prioritních stanovišť chráněných v rámci soustavy Natura 2000.[6] Na území žije chráněný tetřev hlušec a také rys ostrovid. Rostou zde hojně keře brusnice borůvky, ze stromů převažuje smrk stepilý. Roklanský les není veřejnosti přístupný, legálně se lze dostat pouze k hranici lesa z louky Verlorener Schachten nacházející se již na bavorském území, v Národním parku Bavorský les.
Katastrální území[editovat | editovat zdroj]
Základní sídelní jednotku tvoří také neobydlené katastrální území Roklanský Les.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kamerální byl les názýván podle tzv. kamerální hranice, která byla hranicí vlastnickou a v Roklanském lese oddělovala majetek Českého království od Prášilského panství, které bylo ve vlastnictví knížecího rodu Schwarzenbergů. Na Medvědí hoře u Židovské skály jsou stále viditelné nepatrné snůžky kamenů, které vyznačovaly linii kamerální hranice. Místy jsou patrné odvodňovací rýhy, které rovněž vytyčovaly kamerální hranici
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Katastrální území Roklanský Les: Územně identifikační registr ČR. www.uir.cz [online]. [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠMÍDA, Zdeněk. Kamerální les Roklan [online]. www.sumava-modravsko.cz [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
- ↑ ŠMÍDA, Zdeněk. Tajemství šumavské hranice. Plzeň: Starý most, 2019. 237 s. ISBN 978-80-7640-004-7. Kapitola Českobavorská smlouva z roku 1764 a omezníkování hranice, s. 29.
- ↑ ŠMÍDA, Zdeněk. Tajemství šumavské hranice. Plzeň: Starý most, 2019. 237 s. ISBN 978-80-7640-004-7. Kapitola Českobavorská smlouva z roku 1764 a omezníkování hranice, s. 36.
- ↑ Ohlédnutí za vodou aneb 20 let revitalizací na Šumavě. www.casopis.ochranaprirody.cz [online]. [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
- ↑ KŘENOVÁ, Z. Luzenské údolí na rozcestí.. Šumava: čtvrtletník Správy NP a CHKO Šumava. 2006, roč. 33, s. 9–10. ISSN 0862-5166.
- ↑ Roklanský Les, katastrální území 697893 - nahlížení do katastru nemovitostí. regiony.kurzy.cz [online]. [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Roklanský les na Wikimedia Commons
