Přeskočit na obsah

Páni z Wallsee

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Páni z Wallsee
Erb pánů z Wallsee
Země Svatá říše římská
České království
Rakouské císařství
TitulySvobodní páni
ZakladatelEberhard z Walsee († 1288)
Rok založení13. století
Větve roduLinecká, enžská, štýrskohradecká
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Páni z Wallse či z Walsee, nebo z Waldsee (německy von Wallsee, Walchsee, Walse, Walsse, Wallssee, Waldze, italsky di Valsa) je šlechtický rod původem ze Šváb (okolí města Bad Waldsee).

Dějiny rodu

[editovat | editovat zdroj]

Rod založil Eberhard z Walsee (zemř. 1288) v jihovýchodní části německých zemí. Ačkoli byl stoupencem hraběte Rudolfa Habsburského a jeho nároku na titul římskoněmeckého krále, sám Eberhard nehrál významnější politickou roli. Teprve jeho syn a další potomci rychle postupovali po společenském žebříčku u habsburského dvora.

Větve

[editovat | editovat zdroj]

Rod měl celkem čtyři rodové linie: Walsse-Linz, Walsse-Enns, Walsse-Graz a Walsse-Drosendorf. Větev Walsse-Linz vymřela v roce 1401 Jiřím, synem Eberharta V., který měl pouze tohoto jediného syna. Větev Walsse-Enns vymřela později, až rokem 1483 a to s Reinprechtem V. Ze všech vymřela tato až jako poslední. Eberhard VIII., syn Oldřicha II., zemřel v roce 1363 a sním zanikla i větev Walsse-Graz.

Větev Walsse-Drosendorf

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Drosendorf (česky Drozdovice)
Rodová linie Walsee-Drosendorf (Max Doblinger: Die Herren von Walsee 1906)

Hrad Chlumec (Kollmitz) udělil král Rudolf I. Habsburský jako léno synům Eberharda I. z Waldsee. Jindřich I. z Waldsee přikoupil jižně od Chlumce v roce 1300 od vdovy po Vokovi z Rožmberka několik vesnic, čímž založil základ chlumeckého panství. Jindřichův bratr Fridrich I. z Waldsee a Drozdovic zahájil pravděpodobně jeho stavební rozšíření. Chlumecké léno s panstvím přešlo po roce 1340 na Fridrichovu dceru Kateřinu a jejího manžela Vikarta z Winkelu. Ti pak chlumecké zboží v roce 1362 prodali Ratoldu Chratzerovi z Ofenu a jeho bratrům Šimonovi a Fridrichovi.[1][2]

Někdy kolem roku 1293 propůjčil římský král a rakouský a štýrský vévoda Albrecht I. drozdovický hrad do zástavy Oldřichovi z Capellenu (Ulrich II. von Kapellen), někdejšímu hornorakouskému landrychtéři a protivníkovi Přemysla Otakara II.. Oldřichův syn Jan z Capellenu († 1354) se kolem roku 1303 oženil s Kunhutou (Kunigunde), dcerou Eberharda IV./II. z větve Wallsee-Linz († 10. Oktober 1325).[3]

Po vypuknutí válečné rozepře s českým králem Janem Lucemburským pověřil rakouský vévoda Fridrich I. v roce 1328 obranou Drozdovic bratry z Waldsee: Eberharda II. († kolem r. 1325), Jindřicha I. (Heinrich I. † kolem r. 1326), Fridricha I. († kolem r. 1318). Postavení pánů z Waldsee, kteří obdrželi Drozdovice do zástavy, vzrostlo zejména v 2. polovině 14. století.[4]

Fridrich I. z Waldsee

[editovat | editovat zdroj]

Fridrich I. z Waldsee († kolem r. 1318) zastával úřad hejtmana Drozdovic. Je považován za zakladatele linie Wallsee-Drosendorf. Jeho chotí byla Alheid († po r. 1318), sestra Konrada de Werde.[pozn. 1] Sňatkem s Alheid získal Fridrich zboží Merkenstein.[6] V roce 1330 vystupují společně jeho synové Eberhard VI., Friedrich IV. a Jindřich III. z Wallsse na Drozdovicích při vykoupení dluhu kaple na hradě Merkensteinu.[7] Z manželství pošlo minimálně 5 dětí:[8][9][10]

  1. Eberhard VI. († 1356), purkrabí na hradě Weitra; ⚭ Alheid z Falkenbergu († 1349), 2. ⚭ Agnes von Ortenburg († 1386)
  2. Friedrich IV. († 1335), ⚭ Margarete, dcera Anna se stala chotí Otty V. z Maissau († 1359)[11]
  3. Jindřich /Heinrich III. († 1367) ⚭ Barbara z Klinkenberka / von Klingenberg († kolem r. 1347), 2. ∞ choť z rodu Volkenstorfer, 3. ⚭ Katharina von Kaja / z Chýje († um 1374)
  4. Katharina († 1354), ⚭ Vikard z Vinkelu / Weichard von Winkel († 1353-1360)[12]
  5. Anna, r. 1332 vstoupila do kláštera Imbach (Minnebach) u Kremže

Eberhard IV. z Wallsee

[editovat | editovat zdroj]

Eberhard IV. pojal za manželku Adelhaid (Alheid) z Falkenbergu, dceru Hadmara II. z Falkenbergu.[pozn. 2] Adelhaida byla nejprve provdaná (asi kolem r. 1313) za Hadmara ze Schönbergu a ještě v roce 1326 byla vdovou. Vzhledem k tomu, že v době sepsání poslední vůle třetí chotě Oldřicha z Capellenu (Margarety rozené Falkenberg) již rod z Falkenbergu vymřel po meči, odkázala polovinu dědictví synům Jana z Capellenu (Oldřichovi a Eberhardovi) a druhou své sestře Alhaid, provdané za Eberharda IV. z Walsee-Drosendorf. Oba rody (Capell a Walsee) vystupují v poslední vůli jako dědici panství a hradu Falkenberg, Raspach (nyní Rastbach), Schönberg, Gobelsburg , Wartenstein. Teprve až v roce 1368 (14. listopadu ve Vídni) udělil vévoda Albrecht pánům z Capellenu (Eberhardovi staršímu a jeho bratranci Eberhardovi mladšímu z Capellenu) léno na veškeré zboží patřící k panství Falkenberg, které postupně odkoupili od bratrů Fridricha a Jindřicha z Wallsee.[14]

Eberhard IV. působil po otci Fridrichovi I. jako hejtman Drozdovic, přičemž jsou hejtmany Drozdovic uváděni též jeho synové Fridrich VII. a Jindřich VII. (Heinrich); r. 1359 je zmíněn Fridrich jako hejtman Drozdovic a krátce v letech 1358/59 jako mistr komory rakouského, štýrského a korutanského vévody Rudolfa IV. Habsburského,[15] r. 1360 vystupují jako hejtmani Drozdovic oba synové Fridrich a Jindřich (Friedrich VII. a Heinrich VII.) při obdarování kláštera Heiligenkreuz u Badenu[16] a v roce 1361 jsou zmíněni jako hejtmani Drozdovic nejen oba bratři, ale také jejich strýc Jindřich III., když opatství Heiligenkreuz potvrzují obdarování každodenní zádušní mší, jež založila Jindřichova zemřelá matka Alhaid (de Werde).[17]

1. Friedrich (VII.) na Pottensteinu u Badenu († 1371) ∞ Klara z Kuenringu († 1359)

1. Wolfgang († 1374)
2. Ulrich († 1374)
3. Friedrich (IX.) († 1392)
4. Agnes ∞ Heinrich IV. z Zelkingu-Schallaburgu († kolem r. 1420)
5. Johanna ∞ Jan z Meziříčí

2. Jindřich / Heinrich VII. na Merkensteinu († 1373), ∞ Margarete von Nagymarton (Markéta z Mattersdorfu)

1. Markéta / Margarete († 1439), ∞ 1. Menhart z Hradce, ∞ 2. Oldřich / Ulrich z Dachsbergu (rodové sídlo Rappottenstein, hrad Dachsberg) († 1439), Oldřichovou první manželkou byla Anna z Losensteinu (Páni z Losensteinu, hrad Losenstein)[18]

Jindřich III. z Waldsee

[editovat | editovat zdroj]
Hrad Enzesfeld, okres Baden, Dolní Rakousy
Vratěnín (německy Fratting), kostel sv. Jakuba Většího, až do roku 1945 spravovaný premonstráty z Gerasu
Hrad Gleichenberg, okres Südoststeiermark ve Štýrsku

V době otcova úmrtí byl Jindřich III. z Wallsee (a Enzesfeldu) ještě nezletilý.[19] Dlouho po smrti svého druhého bratra Fridricha IV., který zemřel mlád, se dělil o rodové zboží s nejstarším bratrem Eberhardem IV. z Wallsee. Korutanské dědictví, které jemu a bratrovi Eberhardovi v roce 1344 odkázal Cholo ze Saldenhofenu († 1374),[20] připadlo jako finanční odškodnění hrabatům z Celje (Grafen von Cilli).[21][22]

První Jindřichovou chotí se stala Barbora z Klingenberka († um 1347),[pozn. 3][24][25][26] dcera Jana z Klingenberka († 1345) a sestra Jindřicha z Klingenberka († 1346). Barbořin otec zemřel v roce 1345. Úmrtím jejího bratra Jindřicha, jenž padl v bitvě u Kresčaku († 1346), vymřela linie Klingenberg-Litschau po meči. O rok později zemřela i Jindřichova choť Barbara.[27]

V září 1347 se Jindřich III. z Wallsee účastnil jednání mezi vévodou Albrechtem II. Rakouským a králem Karlem IV. v Praze. V roce 1348 mu Karel. IV. propůjčil na Moravě u dolnorakouské hranice vratěnínské léno (po Janovi, Albrechtovi a Jindřichovi z Klingenberka) se vším zbožím a právy (jako za držení pánů z dolnorakouské Trnavy), které Jindřich III. mezi tím koupil od svých příbuzných z Klingenberka. Léno zahrnovalo trhové městečko Vratěnín se clem, právem jednoho výročního trhu a rychtou, popluží u Lubence (die Ecker zu Lubentz) a u Šonovic (zaniklá ves), ves Rancířov s fojtstvím a rychtou, Mešovice s třemi a půl lány, v Hafnerluden (nyní Lubnice) poplužní dvůr s třemi podsedky a dva podsedky v Kostníkách. Na rakouské straně k lénu patřil hrad Trnava (Thürnau), snad i vsi Rabesreith a Luden nedaleko Drozdovic.[28]

Z manželství Jindřicha III. z Waldsee-Drosendorf a Barbary z Klingenberka pošla dcera Alheid, která se někdy kolem roku 1353 provdala za Leutolda III. z Kueringu-Dürnsteinu (syn Leutolda II.) a obdržela jitřním darem ves Rossatz. Leutold zemřel zanedlouho po svatbě a s ním vymřela po meči linie Kuering-Dürnstein. V roce 1356 se mladá vdova Alheid na příkaz rakouského vévody Albrechta II. ohledně hradu Spitz vyrovnala s Annou (manželkou Heidenreicha z Maissau) sestrou a bratry svého chotě, zřekla se na něj veškerých práv a obdržela finanční odškodnění. Krátce na to se znovu provdala za Zdenka z Lipé. V roce 1359 je již zmíněna jako mrtvá.[29]

  1. Alheid (Adelheid), ⚭ 1. Leutold III. z Kuenringu-Dürnsteinu († 4. srpna 1355); ⚭ 2. Zdenko z Lipé († 1359)[30]

Z druhého manželství syna Jindřicha III. z Waldsee-Drosendorf s dcerou Otta z Volkenstorfu pošli synové:[30]

  1. Reinprecht III. († 1353)
  2. Jan / Hanns II. († 1370) z Enzesfeldu, ⚭ Elisabeth z Pettau
  3. Jindřich / Heinrich VIII. († 1377)
  4. Wolfgang IV. († 1382), ⚭ Katharina z Maidburgu († 1400)
  5. Eberhard IX. († 1371), ⚭ Flormei z Pettau, 2. Elisabeth z Kuenringu († 1379)
  6. Friedrich VIII. († 1364)

Závěť, ve které Otto z Volkenstorfu v roce 1349 učinil svými dědici Jindřichovi syny, nevstoupila nakonec v platnost, jelikož tito měli nakonec vlastní potomky s nárokem na dědictví.[21]

Po vymření štýrské rodové linie († Eberhard VIII. 1365) zdědil Jindřich III. (Heinrich von Walsee auf Drosendorf-Enzesfeld) po Eberhardu VIII. štýrské panství Gleichenberg s novým hradem (Burg Neu-Gleichenberg). V lednu r. 1361 nadal hradní kapli sv. Kateřiny věčnou mší a žádal salcburského arcibiskupa Ortolfa (Ortolf von Weißeneck 1343–1365) o právo prezentovat jednoho kaplana, což mu arcibiskup ještě téhož měsíce potvrdil.[31] Panství přešlo na Jindřichova vnuka Oldřicha IV., který jej v roce 1393 přenechal svému strýci Bernhardu z Pettau, jež ho pak také po Oldřichovi zdědil.[32]

Oldřich IV. z Wallsee

[editovat | editovat zdroj]

Z manželství Jindřichova syna Jana II. z Waldsee († 1370) a Elisabeth z Pettau pošly děti:[33]

  1. Oldřich / Ulrich IV. († 1400), r. 1384 zemský hejtman ve Štýrsku, ⚭ Elisabeth z Neitbergu / hrad Neuberg ve Štýrsku († 1411)
  2. Katharina († 1428)
  3. Rudolf
  4. Friedrich

Jindřichův syn Wolfgang IV. a Janův syn Oldřich IV. z Waldsee a Drosendorfu byli posledními rodovými držiteli vratěnínského léna a dolnorakouského hradu Thürnau. Rodová větev pánů z Waldsee-Drosendorf vymřela Oldřichem IV. z Waldsee.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Konrad de Werde (též psáno Wörth, Wördl, Werth, Wärth nebo Werder) z rodu pánů Werder z Dolního Kraňska. Hrad Wördl se slovinsky nazývá grad Otočec.[5]
  2. ↑ Hrad Falkenberg, nyní zřícenina Falkenberg, leží v regionu Waldviertel a oblasti Straßertal.[13]
  3. ↑ V listinách vystupuje rodové jméno ve formě von Chlingenberch, později psáno von Klingenberg, česky z Klingenberka. Johann (Jan) z Klingenberka obdržel v r. 1314 od římského krále Fridricha I. do zástavy hrady Litschau a Heidenreichstein, od Jana Lucemburského (někdy před r. 1317) vratěnínské léno po pánech z Trnavy (r. 1317 30. července ve Vídni potvrzuje Johann von Klingenberg klášteru Geras patronátní právo pro farnost Vratěnín) a r. 1318 od Jana Lucemburského darem ves Mladoňovice (RBM III 1311-1333, s. 205, č. 409). V roce 1338 potvrdil rakouským vévodům Albrechtovi II. a Ottovi na hrady Litschau a Heidenreichstein právo zpětného odkupu (AT-OeStA/HHStA UR AUR 6773). Moravský markrabě Karel ve stejném roce Janovi potvrdil pro vždy všechna dosavadní práva, léna a zboží, směny, nákupy a dary, které na Moravě získal. Janovou chotí byla Klára z Lipé (Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, Band 15, Brünn. Deutscher Verein für die Geschichte Mährens und Schlesiens 1911, s. 484), dcera Jindřicha z Lipé († 1329). Z dětí je znám syn Jindřich (padl v bitvě u Kresčaku) a dcera Barbora (snad z jiného manželství), provdaná za Jindřicha III. z Wallsee. Po smrti Barbořina otce Jana z Klingenberka († 1345) povolil markrabě Karel jeho synovi Jindřichovi z Klingenberka všechno jeho zboží, léna a alodiální statky dále dědit a směňovat. Vratěnínské léno prodal pánům z Wallsee (pravděpodobně ještě před bitvou u Kresčaku). Barbora, Janova dcera a manželka Jindřicha III. z Wallsee, zemřela asi rok po svém bratrovi rytíři Jindřichovi.[23]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maison de Walsee na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Wehrbauten in Niederösterreich: Kollmitz. www.wehrbauten.at [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Jiří Kacetl, Petr Lazárek, David Molík: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí, Jihomoravské muzeum ve Znojmě 2013, heslo Chlumec s. 16-17.
  3. ↑ Jiří Kacetl, Petr Lazárek, David Molík: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí, Jihomoravské muzeum ve Znojmě 2013, heslo Drosendorf s. 26-27.
  4. ↑ Jiří Kacetl, Petr Lazárek, David Molík: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí, Jihomoravské muzeum ve Znojmě 2013, heslo Drosendorf s.
  5. ↑ VALVASOR, Janez Vajkard. Die Ehre des Herzogthums Krain: III. Band, Buch IX-XI, s. 658-659. [s.l.]: Druck und Verlag von J. Krajec Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ Grad Otočec. www.grad-otocec.com [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ Fontes rerum Austriacarum: Österreichische Geschichtsquellen. Zweite Abtheilung, Diplomataria et acta, s. 141. [s.l.]: K.K. Hof- und Staats-Druckerei Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Herren_von_Walsee. www.manfred-hiebl.de [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ Karel Hruza: Die Herren von Wallsee. Geschichte eines schwäbisch-österreichischen Adelsgeschlechts (1171–1331), Verl. Oberösterreichisches Landesarchiv 1995.
  10. ↑ Max Doblinger: Die Herren von Walsee. Ein Beitrag zur österreichischen Adelsgeschichte, Archiv für österreichische Geschichte. Band 95. Holzhausen, Wien, 1906.
  11. ↑ Max Doblinger: Die Herren von Walsee, 1906, s. 137f.
  12. ↑ Max Doblinger: Die Herren von Walsee, 1906, s. 137 a s. 138.
  13. ↑ Wehrbauten in Niederösterreich: Burgruine Falkenberg. www.wehrbauten.at [online]. [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ Blätter des Vereines für Landeskunde von Niederösterreich: Falkenberg und die Falkenberger, s. 348-419. [s.l.]: Verlag und Eigenthum des Vereines Dostupné online. (německy) 
  15. ↑ Fontes rerum Austriacarum: Österreichische Geschichtsquellen. Zweite Abtheilung, Diplomataria et acta, s. 249: 1359 30. Oktober Wien. [s.l.]: K.K. Hof- und Staats-Druckerei Dostupné online. (německy) 
  16. ↑ Fontes rerum Austriacarum: Österreichische Geschichtsquellen. Zweite Abtheilung, Diplomataria et acta, s. 255. [s.l.]: K.K. Hof- und Staats-Druckerei Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ Charter AT-StiAH. Heiligenkreuz: 5. Jänner 1361, „Heinrich von Walsee und seine Vettern, die Gebrüder Friedrich und Heinrich von Walsee, bestätigen die Schenkung, welche Frau Alhaid von Walsee der Abtei Heiligenkreuz zur Stiftung einer täglichen Seelenmesse gemacht hat. / Heinrich von Walsee a jeho bratranci, bratři Friedrich a Heinrich von Walsee, potvrzují opatství Heiligenkreuz dar paní Alhaid von Walsee pro založení každodenní zádušní mše.“. www.monasterium.net [online]. [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  18. ↑ FELDBAUER, Peter. Der Herrenstand in Oberösterreich: Ursprünge, Anfänge, Frühformen: s. 156 („Ulrich, der um die Jahrhundertwende Marschall von Österreich war, vermählte sich in erster Ehe mit Anna von Losenstein und in zweiter Ehe mit Margaretha von Wallsee-Drosendorf“.). [s.l.]: Walter de Gruyter GmbH & Co KG Dostupné online. (německy) 
  19. ↑ Max Doblinger: Die Herren von Walsee, 1906, s. 137.
  20. ↑ AT-OeStA/HHStA UR AUR 7653: Cholo von Seldenhofen bekennt, dass er nach seinem Tod seinen Oheimen, den Brüdern Eberhard und Heinrich von Wallsee, Hauptleuten von Drosendorf, und deren Erben seine benannten frei eigenen Lehengüter vermacht.. www.archivinformationssystem.at [online]. [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. (německy) 
  21. ↑ a b Max Doblinger: Die Herren von Walsee, 1906, s. 140.
  22. ↑ Giovanni Battista di Crollalanza: Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten, K.K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889, s. 100-
  23. ↑ Fontes rerum Austriacarum: Diplomataria et acta. Zweite Abtheilung, Band 35, K.K. Hof- und Staats-Druckerei, 1871, s. 375.
  24. ↑ AT-OeStA/HHStA UR AUR 7207: 07.06.1341, Siegel: Jans von Klingenberg. www.archivinformationssystem.at [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. (německy) 
  25. ↑ Regesta Imperii: RI VIII n. 61, 09.04.1338 Prag: Markgraf Karl von Mähren, erstgeborener Sohn des Königs von Böhmen, bestätigt Johann von Klingenberg alle Schenkungen etc. (donationes, permutationes, emptiones, translationes, locationes, venditiones, infeodationes, concessiones, alienationes) für jetzt und zukünftig. www.regesta-imperii.de [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  26. ↑ Regesta Imperii: Die Regesten des Kaiserreichs unter Kaiser Karl IV., 1346-1378. Aus dem Nachlasse J. F. Böhmer's hrsg. und erg. von A. Huber: 05.08.1345 Markgraf Karl von Mähren ertheilt dem Heinrich von Klingenberg die besondere Gnade, alle seine güter, lehen wie alode im Fall eines erbenlosen Todes von erben vermachen oder verschenken zu dürfen.. [s.l.]: Wagner'sche Universitäts-Buchhandlung 372 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: SJqemReaFxAC. 
  27. ↑ Charter AT-StiAZ: 2. Februar 1343, Litschau: Jan z Klingenberka zmiňuje svého syna Jindřicha a svého zetě Jindřicha III. z Wallsee na Drosendorfu (Aiden des Jans von Klingenberg).. www.monasterium.net [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  28. ↑ Digitální knihovna Kramerius. CDM 7 (1334-1349): Karel IV. propůjčuje lénem Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574, č. 791 [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  29. ↑ Blätter des Vereines für Landeskunde von Niederösterreich, Band 7, Verlag und Eigenthum des Vereines, 1873, s. 280.
  30. ↑ a b Max Doblinger: Die Herren von Walsee, 1906, S. 146
  31. ↑ Xenia Austriaca: Bd., 1. Abt. Classische Philologie und Archaeologie. 2. Abt. Deutsche Sprache und Literatur. 3. Abt. Moderne Philologie. 4. Abt. Geschichte und Kulturgeschichte, s. 26 (č. 13, 14 a 18). [s.l.]: C. Gerold's Sohn Dostupné online. (německy) 
  32. ↑ Wehrbauten in der Steiermark: Burg Neu-Gleichenberg. www.wehrbauten.at [online]. [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  33. ↑ Max Doblinger: Die Herren von Walsee, 1906, S. 146

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Páni_z_Wallsee&oldid=21799795“