Pyšná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pyšná
Vysoká Pec, Pyšná, middle part.jpg
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 50 (2011)
Domů 126 (2009)
Nadmořská výška 655 m
Lokalita
PSČ 431 11
Obec Vysoká Pec
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Pyšná (3,08 km²)
Zeměpisné souřadnice
Pyšná
Pyšná
Další údaje
Kód části obce 7021
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pyšná (německy Stolzenhan[1]) je vesnice, část obce Vysoká Pec v okrese Chomutov. Nachází se 3 km na severozápad od Vysoké Pece. V roce 2009 zde bylo evidováno 126 adres.[2]

Pyšná je také název katastrálního území o rozloze 3,08 km².[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní název vesnice vznikl spojením středněhornoněmeckého slova stolz (nádherný) a hain (háj). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: zu Stolezenhain (1383), Sstolezenhan (1542 a 1549), Sstolezhan (1555), Stoltzen Hahn nebo Stoltz Hahn(1651), Sstolczenheimb (1654), Stolzenhan (1787) a Stolzenhahn nebo Stolzenhain (1846).[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1383.[5]

V roce 1835 se nedaleko vesnice v Karolinině údolí v dole Jeroným pokusně těžila stříbrná ruda. Štola v té době měřila asi 190 metrů a přetínala osm rudných žil. Jednu z nich o mocnosti osmdesát až sto centimetrů sledovala čtyřicet metrů dlouhá chodba. Kromě malého množství stříbra žíla obsahovala arsenové rudy a křemen. Výsledky nebyly uspokojivé, a proto byl důl nejspíše brzy uzavřen, aniž by byla zahájena skutečná těžba.[6] Větší úspěch měla těžba železných rud. Železný hamr pánů ze Šumburka zde podle pověstí fungoval už ve 14. století. Ruda se zde těžila řadou šachet a štol na skarnových a žilných ložiscích. Poslední zaznamenaný pokus o znovuotevření starší štoly Požehnání boží proběhl roku 1856. Ve stejné době však byl omezován provoz v blízkých železárnách, takže důl otevřen nebyl.[7] Roku 1940 se v Karolinině údolí se o obnovení těžby pokusila kadaňská firma Kräupl a Hartman, která vyzmáhala dvě starší štoly. Vzorek získané rubaniny údajně obsahoval 51,5 gramu stříbra, šest gramů zlata a menší množství mědi, olova a železa v jedné tuně. Okupační úřady se objevem intenzivně zabývaly, ale průzkum po čase skončil s výsledkem, že se ložisko nevyplatí dobývat.[6]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 161 obyvatel (z toho 82 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 177 obyvatel německé národnosti. Kromě šesti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 224 189 188 162 152 161 177 43 14 7 8 8 28 50
Domy 34 35 34 35 37 36 37 38 6 6 4 11 16 20

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Pyšné žilo 85 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[11]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Do Pyšné vede z Jirkova přes Drmaly jediná silnice třetí třídy č. 2528, která zde končí a dále pokračuje jako účelová komunikace do Lesné.[12] Autobusová linková doprava do vesnice nezajíždí a její nejbližší zastávka se nachází v Drmalech asi tři kilometry daleko. Nejbližší železniční stanice a zastávky jsou Jirkov na trati Chomutov–Jirkov a Jirkov zastávka na trati Ústí nad Labem – Chomutov vzdálené šest až sedm kilometrů. Vesnicí vede zeleně značená turistická trasa z Jirkova do Lesné.[13]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Ve vesnici se dochovalo několik hrázděných selských domů a stojí zde malá novodobá kaple.[14] Jihovýchodně od vesnice stála na zrušeném hřbitově kaple, ze které se dochovaly základy zdiva o půdorysu 4 × 4 m.[15] Asi tři čtvrtě kilometru severozápadně od vesnice se na Zámeckém vrchu dochovaly převážně terénní pozůstatky středověkého hradu Nový Žeberk.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vyhláška ministra vnitra č. 16/1952 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1951. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 176. 
  5. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 382, 383. 
  6. a b DEJMEK, Vladimír. Jak firma Kräupl z Kadaně vydělávala na válečné konjunktuře. Památky, příroda, život. 1977, roč. 9, čís. 3, s. 5. 
  7. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 37, 46, 49, 57. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101. 
  10. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 294. 
  11. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 15. ISSN 0231-5076. 
  12. Ředitelství silnic a dálnic ČR. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. 
  13. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. 
  14. Umělecké památky Čech. T/Ž. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Boleboř, s. 453. 
  15. Kaple [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2015-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]