Přeskočit na obsah

Polyxena Czerninová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Polyxena Czerninová
Rodné jménoLobkowiczová
Narození28. dubna 1941 (84 let)
Praha Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánívšeobecná sestra a katecheta
ChoťTheobald Czernin (od 1961)[1]
DětiTomáš Czernin
Děpold Czernin[2]
Terezie Czerninová z Chudenic[2]
Jan Nepomuk Czernin z Chudenic[2]
Gabriela Czerninová z Chudenic[2]
RodičeJaroslav Claude z Lobkowicz a Gabriela Marie z Korff-Schmising-Kerssenbrocku
PříbuzníFrantišek Václav z Lobkowicz a Jaroslav František z Lobkovic (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Polyxena Czerninová, rozená Polyxena Lobkowiczová, celým jménem Maria Lapidata Polyxena Anna Klementina Jaroslava Aloisie Gabriela Terezie Kunhůta Melanie Pavla od Kříže Valburga Eleonora Leopoldina Antonie Odilie Jana Bosko Josefa[3] (* 28. dubna 1941 Praha[4][5]) je členkou křimické linie roudnické větve[6] rodu Lobkowiczů.[7]

Je vdovou po Děpoldu (Theobaldu) Czerninovi (1936–2015) a rovněž sestrou zesnulého ostravsko-opavského biskupa Františka Lobkowicze, někdejšího poslance Jaroslava Lobkowicze, opata tepelského kláštera premonstrátů Filipa Zdeňka Lobkowicze a Marie Sternbergové.[8] Její šlechtický titul (v zemích, kde nebylo jejich užívání zákonem zrušeno či zakázáno) byl princezna, sňatkem s Theobaldem Czerninem získala titul hraběnka.[9][10]

Jako desetiletá musela s rodinou nuceně opustit rodové sídlo, zámek v Křimicích. Její otec kníže Jaroslav Claude Lobkowicz mohl do roku 1951 vykonávat v zámku kastelána, poté se stal cestářem. Veškerý majetek byl rodině zabaven, jejím rodičům zůstalo pouze vybavení bytu. Rodina poté mohla přebývat v Křimicích, v kancelářích místního pivovaru. Díky mimořádné odvaze učitelů mohla vystudovat jedenáctiletou střední školu, kterou ukončila maturitou s vyznamenáním.[11]

Následně chtěla studovat medicínu, nicméně vysokoškolské lékařské studium jí vzhledem k jejímu původu nebylo umožněno, stala se tedy zdravotní sestrou. Její první zaměstnání po škole bylo ve fakultní nemocnici v Plzni na Borech.

Rodinné poměry

[editovat | editovat zdroj]

Na plese v Praze se seznámila se svým budoucím manželem Theobaldem Czerninem[12] (příslušníkem jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů Czerninů), civilním zaměstnáním kresličem a stavebním dělníkem. Svatba se uskutečnila 22. dubna 1961 ve Vejprnicích.[3]

Poté, co Theobald získal místo řidiče u Staveb silnic, byl jim přidělen byt v Bílině u Teplic, kde Polyxena pracovala jako zdravotní sestra v tamních lázních. Roku 1962 se rodině narodil syn Tomáš, v prosinci 1964 dcera Terezie. V roce 1964 se rodina přestěhovala do podnikového panelákového bytu v Chodově u Karlových Varů.

V době politického uvolnění v rámci Pražského jara 1968 celá rodina získala výjezdní doložku do zahraničí. O prázdninách tedy odjeli do Rakouska za Děpoldovými rodiči, kde je zastihla okupace Československa v srpnu 1968.[7] V nejistém období pak Czerninovi odcestovali do Západního Německa a do Švýcarska, kde si v Bernu vymohli prodloužení výjezdní doložky až do konce roku 1969; do ČSSR se pak vrátili v dubnu 1969.[13][7]

Na podzim 1969 Czernínovi odkoupili od staršího německého páru, který získal povolení přestěhovat se do Západního Německa, starou chalupu v Rudném u Nejdku.[14] Poté, co ji Theobald vlastnoručně zrekonstruoval k trvalému obývání, se sem rodina v roce 1971 přestěhovala. Mezitím se jim v listopadu 1969 se narodil syn Děpold, do nového bydliště pak syn Jan (* 1972) a dcera Gabriela (* 1975). Polyxena se stala ženou v domácnosti a byla s dětmi doma až do nástupu nejmladší dcery do školy.

Od roku 1981 pracovala Polyxena jako rehabilitační sestra v léčebně pro dlouhodobě nemocné, přičemž manžel Děpold pracoval v té době již delší dobu jako řidič sanitky.

Po sametové revoluci manžel restituoval rodové majetky Czerninů v Dymokurech. Všemi silami se pustili do postupné obnovy hospodářství, včetně zámku v Dymokurech, kam se syn Tomáš přestěhoval v roce 1998 a Polyxena s Theobaldem v roce 2000.[7][9][15]

Charitativní práce

[editovat | editovat zdroj]

K roku 2013 byli s manželem aktivními členy Suverénního řádu Maltézských rytířů,[9] kde je členkou III. stavu.[3]

Je hluboce nábožensky založena.[7] V roce 1995 absolvovala v Hradci Králové katechetický kurs a začala vyučovat ve škole v Dymokurech náboženství.[15]

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. 1 2 3 4 Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. 1 2 3 MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-30 [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
  4. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 237.
  5. Czernin z Chudenic. www.historickaslechta.cz [online]. Dostupné online.
  6. LESŮ PÁN (Pátek Lidových novin). Silvarium - lesnický, dřevařský a myslivecký zpravodajský web [online]. [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
  7. 1 2 3 4 5 13. komnata Polyxeny Czerninové. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize. Dostupné online.
  8. Informační portál obce Křimice: Rodokmen [online]. [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
  9. 1 2 3 KOVÁŘOVÁ, Iva. Theobald Czernin: Princezna mi padla do oka. Jičínský deník. 2013-02-16. Dostupné online [cit. 2020-08-08].
  10. Modrá krev: Czerninové. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize. Dostupné online.
  11. BARTOŠOVÁ, Dana. Czerninové a dymokurský statek ve dvacátém století. Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Katedra dějin a didaktiky dějepisu [online]. Bakalářská práce [cit. 2020-08-09]. Dostupné online.
  12. Theobald Czernin měl za komunistů odčinit hříchy předků, ale horníkem se stát nesměl | Osudy 20. století. Lidovky.cz [online]. 2016-06-11 [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
  13. TOP 09. Návrat české šlechty. TOP 09 [online]. [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
  14. DRDA, Adam. Kdybych se stala lékařkou, asi bych neměla pět dětí…. www.mujrozhlas.cz [online]. Český rozhlas Plus, 2025-12-14 [cit. 2025-12-16]. Dostupné online.
  15. 1 2 Šlechtična, která vyučovala náboženství. www.bihk.cz [online]. 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-26.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]