Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Planeta opic (franšíza)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Planeta opic
Logo franšízy
Logo franšízy
Tvůrce Pierre Boulle
Původní dílo Planeta opic (1963)
Majitel 20th Century Fox
(The Walt Disney Company)
Tištěné publikace
Romány Planeta opic (1963)
Filmy a seriály
Filmy

Původní filmová série
Planeta opic
(1968)
Do nitra Planety opic (1970)
Útěk z Planety opic (1971)
Dobytí Planety opic (1972)
Bitva o Planetu opic (1973)

Remake
Planeta opic
(2001)

Rebootovaná filmová série
Zrození Planety opic (2011)
Úsvit planety opic (2014)
Válka o planetu opic (2017)
Televizní seriály Planet of the Apes (1974)
Animované seriály Return to the Planet of the Apes
(1975–1976)
Hry
Videohry Planet of the Apes (2001)
Revenge of the Apes (2003)
Planet of the Apes: Last Frontier
(2017)

Planeta opic (anglicky Planet of the Apes) je americká vědeckofantastická mediální franšíza filmů, televizních seriálů, komiksů a dalších produktů o světě lidí a inteligentních opic. Série započala románem Planeta opic z roku 1963 francouzského spisovatele Pierra Boulla. V roce 1968 měla premiéru jeho filmová adaptace Planeta opic, která byla kritiky pozitivně přijata a stala se komerčním hitem. Mezi lety 1970 a 1973 vznikly další čtyři sequely: Do nitra Planety opic, Útěk z Planety opic, Dobytí Planety opicBitva o Planetu opic. Nezískaly sice tak příznivé kritiky jako první film, ale byly komerčně úspěšné. Filmovou sérii produkoval Arthur P. Jacobs pod svojí společností APJAC Productions, avšak po jeho smrti roku 1973 převzalo franšízu studio 20th Century Fox. V té době vznikly také dva televizní seriály.

Po delší přestávce vyšel roku 2001 filmový remake Planeta opic. V roce 2011 započal film Zrození Planety opic novou, rebootovanou filmovou sérii. Ta se roku 2014 dočkala druhého filmu Úsvit planety opic a v roce 2017 dalšího pokračování s názvem Válka o planetu opic. Všechny filmy franšízy utržily celkově přes 2 miliardy dolarů, přičemž jejich celkový rozpočet činil necelých 570 milionů dolarů.

Román Planeta opic (1963)[editovat | editovat zdroj]

První americké vydání románu Planeta opic obsahující černé pozadí a oranžové a bílé nadpisy
První americké vydání románu Planeta opic

V roce 1963 vyšel vědeckofantastický román Planeta opic (francouzsky La Planète des singes) od francouzského spisovatele Pierra Boulla. Napsal ho šest měsíců poté, co ho „téměř lidské projevy“ goril v zoo inspirovaly k úvahám o vztahu člověka a opice. Dílo bylo silně ovlivněno romány z 18. a 19. století o fantastických dobrodružných výpravách, především Guliverovými cestami. Jedná se o jednu z několika Boullových prací, ve které pomocí prvků sci-fi ukazuje nedostatky lidské povahy a přílišné spoléhání na technologie. Autor sám však žánr sci-fi odmítl a spíše preferoval nálepku „sociální fantasy“.[1]

Román sleduje formou satiry příběh francouzského žurnalisty Ulyxe Méroua, který se účastní cesty ke vzdálené planetě. Na této planetě se však nacházejí primitivní lidé, kteří jsou loveni a zotročováni společenstvím opic. Opice se dělí na tři základní kasty: gorily, které představují policii a armádu, vědecky zaměřené šimpanzeorangutany, kteří jsou politici. Mérou zjistí, že jednu dobu vládli planetě lidé, ale jejich sebeuspokojení dovolilo přičinlivějším opicím je svrhnout. Poselstvím románu je, že lidská inteligence není pevně daná a mohla by degenerovat.[1][2] Boulle považoval román za jedno ze svých menších děl, ten se ale stal hitem.[3]

Původní filmová série[editovat | editovat zdroj]

Boullův literární agent Allain Bernheim představil román svého svěřence americkému filmovému producentovi Arthuru P. Jacobsovi, který přijel do Paříže kvůli nemovitostem pro jeho novou firmu APJAC Productions. Bernheim původně pověděl Jacobsovi o románu Françoise Saganové, který však producent odmítl, a tak tedy Bernheim zmínil román La Planète des singes, i když vůbec neočekával, že by o něj Jacobs měl zájem. Předložený příběh ale Jacobse zaujal a okamžitě k němu koupil filmová práva.[4]

Planeta opic (1968)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Planeta opic (film, 1968).
Zamračený Charlton Heston, hvězda filmů Planety opic, na černobílé fotografii
Charlton Heston, hlavní hvězda Planety opic
Režisér filmu Planeta opic Franklin J. Schaffner je zachycen z profilu na černobílé fotografii, jak mluví s lidmi
Franklin J. Schaffner, režisér Planety opic

Po koupi filmových práv strávil Arthur P. Jacobs tři roky přesvědčováním filmařů, aby se zapojili do projektu. Najal řadu umělců, jež měli za úkol vytvořit zkušební náčrtky, a na post scenáristy přivedl autora seriálu The Twilight Zone Roda Serlinga.[5][6] Ten upravil původní příběh a představil několik nových témat, včetně studené války. Přepsal také konec, který odhalí, že se jedná o planetu Zemi ve vzdálené budoucnosti, kterou lidé zničili jadernou válkou.[7] Kvůli vysokým nákladům, které byly odhadovány na 10 milionů dolarů, nechtělo film produkovat žádné evropské či hollywoodské studio. Jacobs a Mort Abrahams nakonec přesvědčili herce Charltona Hestona, aby ztvárnil jednu z hlavních postav. Heston jim na oplátku doporučil režiséra Franklina J. Schaffnera. Spolu natočili screen test, který přesvědčil studio 20th Century Fox, aby do filmu vložilo značné finanční prostředky.[5]

Studio 20th Century Fox však trvalo na snížení rozpočtu na 5,8 milionu dolarů.[8] Producenti následně najali druhého scenáristu Michaela Wilsona, jednoho z autorů filmu Most přes řeku Kwai, aby Serlingův scénář přepsal.[9][10] Kvůli šetření peněz na vizuálních efektech byly opice dle Wilsona primitivnější než v románu.[10][11] Nový scénář obsahoval jinou zápletku a dialogy, ale stále dodržoval téma studené války a Serlingův konec.[11][12] Masky vytvořil John Chambers.[13]

Charlton Heston ztvárnil amerického astronauta George Taylora, který pocházel z 20. století. Ten cestuje na podivnou planetu, na které primitivním lidem vládnou opice. Kim HunterováRoddy McDowall ztvárnili šimpanze Ziru a Corneliuse a Linda Harrisonová zas Taylorovu lásku, dívku Novu. Maurice Evans se představil v roli „zloducha“ doktora Zaia, orangutana–vědce.[14] Závěrečná scéna, ve které Taylor objeví ruiny sochy Svobody a uvědomí si, že se celou dobu nacházel na Zemi, se stala jednou z nejikoničtějších filmových scén 60. let.[15] Film byl do kin uveden 8. února 1968 a zlomil tehdejší rekordy v tržbách.[16][17] John Chambers obdržel čestnou cenu Akademie za masky, vůbec prvního Oscara pro maskéra.[13] Na cenu Akademie byli také nominováni další dva umělci, za hudbu Jerry Goldsmith a za kostýmy Morton Haack.[18] Studio Fox kontaktovalo Jacobse a Abrahamse kvůli vytvoření sequelu, ačkoli producenti s natočením dalších pokračování původně nepočítali.[19]

Do nitra Planety opic (1970)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Do nitra Planety opic.

Plánování pokračování s názvem Beneath the Planet of the Apes začalo dva měsíce po vydání původního filmu. Jacobs a Abrahams zvažovali několik návrhů od Roda Serlinga a Pierra Boulla, avšak nakonec je odmítli.[20] Na podzim roku 1968 najali producenti scenáristu Paula Dehna, který se stal autorem scénářů dalších dvou filmů.[21][22] Charlton Heston neměl o sequely zájem, avšak souhlasil, že by se objevil v několika scénách, pokud by jeho postava byla zabita a jeho plat darován charitě.[23] V jedné z mnoha verzí scénáře přidal Dehn nového protagonistu, astronauta Brenta.[24] Na místě režiséra se místo Franklina J. Shaffnera objevil Ted Post, který byl producenty najat 8. ledna 1969. Shaffner totiž byl v danou dobu již vytížen, neboť pracoval na filmu Generál Patton.[25] Z plánovaných 5,5 milionu dolarů[26] snížilo studio rozpočet snímku na 3,4 miliony dolarů.[27]

Příběh pojednává o astronautu Brentovi, jehož ztvárnil James Franciscuss, který se vydává do budoucnosti, aby našel Taylora. Po setkání s opicemi z prvního filmu ho nakonec najde. Taylor je však vězněn lidskými mutanty, kteří žijí v podzemí a uctívají starou jadernou bombu. V rolích Ziry, Zaiuse a Novy se vrátili Kim Hunterová, Maurice Evans a Linda Harrisonová.[28] Roddyho McDowalla, který ztvárnil Corneliuse, nahradil David Watson, protože McDowall měl již jiné herecké závazky.[29] Generála Ursuse si zahrál James Gregory a vůdce mutantů Méndeze pak Paul Richards. Film měl premiéru 26. května 1970.[28] Na snímek se snesla vlna negativní kritiky, která jej po Bitvě o planetu opic považuje za druhý nejhorší z pěti filmů původní série.[30] Kasovně se však jednalo o úspěch, tržby se přiblížily prvnímu dílu. Navzdory závěru, který končí jadernou zkázou planety, požadovalo studio další sequel, a tedy vytvoření filmové série.[31][32]

Útěk z Planety opic (1971)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Útěk z Planety opic.
Sedící herec Roddy McDowall, který ztvárnil postavu Cornelia, na fotografii při udílení cen Akademie
Roddy McDowall se v Útěku z Planety opic vrátil jako Cornelius. Objevil se také ve dvou následujících filmech a v televizním seriálu

Po finančním úspěchu snímku Do nitra planety opic najal producent Arthur P. Jacobs krátkým telegramem „Opice existují, je vyžadován sequel“ scenáristu Paula Dehna, který okamžitě začal pracovat na scénáři pro další díl. Producenti také přivedli nového režiséra Dona Taylora.[32] Studio Fox však přiřadilo filmu výrazně nižší rozpočet o výši 2,5 milionu dolarů, což velmi zkomplikovalo jeho výrobu.[33]

Aby se filmaři vypořádali s nízkým rozpočtem i závěrem předchozího snímku, udělili chystanému filmu nový směr. Opice Zira a Cornelius se vrátily zpět v čase do tehdejších Spojených států, čímž se snížila potřeba drahých kulis a masek.[27] Zira a Cornelius jsou v příběhu zpočátku americkou společností akceptováni, avšak obavy, že jejich dítě způsobí úpadek dominance lidské rasy, vedou ke konfliktu. Jacobsova žena Natalie Trundy, která si v předchozím díle zahrála mutanta a v následujících snímcích opici Lisu, byla v Útěku obsazena do role doktorky Stephanie Brantonové.[34] Doktora Lewise Dixona si zahrál Bradford Dillman, Ricardo Montalbán představoval Armandoa a Eric Braeden ztvárnil antagonistu, Ottu Hassleina.[35]

Ve srovnání s předchozími snímky se tento zaměřil spíše na rasový konflikt, jenž se stal hlavním tématem i zbytku série.[36] Film měl premiéru 21. května 1971, tedy necelý rok po předchozím dílu Do nitra Planety opic, a kritiky byl přijat pozitivně.[37] Od této chvíle se kritici na další filmy dívali spíše jako na součást větší série, než jako na jednotlivé snímky. Frederick S. Clarke, šéfredaktor časopisu Cinefantastique, napsal, že postupně se rozvíjející série je příslibem první natočené epické sci-fi.[38] Film si vedl dobře i v tržbách, které činily 12,3 miliony dolarů.[39] Byly avšak nižší než u předchozích filmů. Studio Fox následně objednalo třetí sequel.[40]

Dobytí Planety opic (1972)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dobytí Planety opic.

Díky pozitivnímu přijetí filmu Útěk z Planety opic objednalo studio Fox další snímek s názvem Conquest of the Planet of the Apes, jehož rozpočet čítal jenom 1,7 milionu dolarů.[40] Na místo scenáristy se vrátil Paul Dehn, producent Jacobs pak najal režiséra J. Lee Thompsona, se kterým už dříve spolupracoval na dvou filmech.[41] Pro tento snímek se Thompson a Dehn zaměřili na téma rasového konfliktu, které bylo sice využito už v předešlém filmu, avšak v Dobytí se stalo hlavním motivem.[42] Dehn částečně připodobnil opice k Afroameričanům a vytvořil příběh, který byl podobný protestům Watts riots a dalším událostem spojeným s Afroamerickým hnutím za občanská práva.[41] Roddy McDowall se ve filmu představil v roli Caesara, syna své předchozí postavy Corneliuse.[43] Ricardo Montalban se vrátil jako Armando, guvernéra Brecka ztvárnil Don Murray, Severn Darden se objevil jako Kolp a MacDonalda si zahrál Hari Rhodes.[44]

Dobytí se odehrává po Útěku, v blízké budoucnosti, v níž se z opic stávají otroci. Caesar se otroctví vzbouří a vede opičí povstání. Film měl premiéru 30. června 1972.[44] Recenze byly smíšené. Konec snímku ale zůstal otevřený pro další pokračování, a tak po uspokojivých tržbách oznámilo studio Fox další sequel.[45]

Bitva o Planetu opic (1973)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Planetu opic.

Studio Fox schválilo pro film Battle for the Planet of the Apes rozpočet 1,2 miliony dolarů, který je nejnižším v sérii.[46] Tvůrci zároveň šli do projektu s vědomím, že tento snímek bude posledním dílem.[47]

Na post režiséra byl opětovně najat J. Lee Thompson. Scenárista Paul Dehn musel ze zdravotních důvodů projekt opustit a zanechal tak po sobě nedokončený scénář. Producenti na jeho místo přivedli Johna Williama CorringtonaJoyce Hooper Corringtonovou.[48][49] Bitva se, tak jako předešlý film, zaměřovala na rasový konflikt a nadvládu. Pravděpodobně na žádost studia ale Corringtonovi zavrhli Dehnův příliš pesimistický náčrt scénáře a dali přednost nadějnějšímu, avšak nejednoznačnému závěru.[50]

Děj pojednává o Caesarovi, který vede lidoopy a jim podřízené lidi po ničivé válce, jež zdevastovala většinu planety. Snaží se o vybudování lepší společnosti pro lidoopy a lidi, ale musí se vyrovnat s útoky lidských mutantů postižených radioaktivitou a také s pokusem o převrat. Předmětem sporů se mezi kritiky stal samotný závěr filmu, který se odehrává o 700 let později, kdy lidské a opičí děti společně poslouchají Caesarův příběh u jeho plačící sochy. Caesara opět ztvárnil McDowall, v roli Kolpa se vrátil Severn Darden. Paul Williams si zahrál orangutana Virgila, Austin Stoker MacDonalda a Claude Akins zápornou postavu, gorilího generála Alda. Orangutana Lawgivera, který příběh dětem vypráví, hrál John Huston.[51] Film měl premiéru 2. května 1973. Tržby sice přesáhly rozpočet, avšak recenzenti ho považují za nejslabší ze všech filmů původní série.[52][53]

Televizní seriály[editovat | editovat zdroj]

Planet of the Apes (1974)[editovat | editovat zdroj]

Černobílá fotografie zachycuje hlavní postavy, dva muže a opici, seriálu Planet of the Apes
Hlavní postavy seriálu Planet of the Apes: James Naughton (vlevo nahoře) jako Burke, Ron Harper (dole) jako Virdon a Roddy McDowall jako Galen
Podrobnější informace naleznete v článku Planet of the Apes (seriál).

Po vysokých tržbách z kin zaznamenaly filmy úspěch i na televizních obrazovkách v podobě vysoké sledovanosti. Arthur P. Jacobs se tedy rozhodl pro vytvoření hraného televizního seriálu, jenž se měl dějově odehrávat po událostech z filmů a pokračovat v nastoleném příběhu. První nápad dostal v roce 1971 během produkce filmu Dobytí Planety opic, o kterém si myslel, že bude finálním snímkem série. Studio nicméně požádalo o pátý film, takže úvahy o seriálu odložil. Jacobs zemřel 27. června 1973, čímž skončila i éra filmů Planety opic od společnosti APJAC Productions. Televizní projekt s jednoduchým názvem Planet of the Apes nakonec převzal bývalý výkonný producent Foxu Stan Hough. Nově vzniklý seriál objednala stanice CBS pro své podzimní programové schéma roku 1974.[54]

Herci Ron HarperJames Naughton si zahráli Alana Virdona a Petera Burkea, dva americké astronauty z 20. století, kteří časovým skokem skončili v budoucnosti, v níž si opice podmaňují lidi (oproti původním filmům umějí ale lidé mluvit). Roddy McDowall se vrátil do franšízy tentokrát v roli Galena, šimpanze, který se připojí k astronautům. V roli radního Zaia, orangutana, se představil Booth ColmanMark Lenard ztvárnil gorilího generála Urka. Seriál sleduje příběh Virdona, Burkea a Galena, kteří se snaží najít cestu zpátky domů, pomáhají utlačovaným lidem a vyhýbají se opicím a úřadům.[55] Úvodní díl měl premiéru 13. září 1974 na stanici CBS, další díly byly vysílány každý pátek od 20:00 do 21:00. Kvůli opakujícím se příběhům a malému prostoru, který opice, jež proslavily filmovou sérii, v seriálu dostaly, měl pořad nízkou sledovanost. Vzhledem k značným produkčním nákladům byl proto po 14 dílech stanicí CBS zrušen. Poslední epizoda měla premiéru 20. prosince 1974.[56][57][58]

V roce 1981 sestříhalo studio Fox deset dílů seriálu do pěti televizních filmů. Každý z nich se skládá ze dvou dílů seriálu a pro některé trhy k nim byly přidány také nové úvodní a závěrečné části, ve kterých hrál McDowall zestárlého šimpanze Galena. Filmy nesou pojmenování Návrat na Planetu opic (Back to the Planet of the Apes), Zapomenuté město na Planetě opic (Forgotten City of the Planet of the Apes), Zrada a chamtivost na Planetě opic (Treachery and Greed on the Planet of the Apes), Život, svoboda a pronásledování na Planetě opic (Life, Liberty and Pursuit on the Planet of the Apes) a Poznání na Planetě opic (Farewell to the Planet of the Apes). Eric Greene, autor pozdější knihy o Planetě opic, označil názvy těchto filmů za „nejbizarnější“ z celé franšízy.[59]

Podle Erika Greeneho je seriál důležitý z hlediska časové linie vyprávění.[60] Odehrává se v roce 3085,[61] tedy asi 900 let před Taylorovým příletem na planetu a 400 let po Lawgiverově kázání v Bitvě. Vyobrazená budoucnost, v níž opice nad lidmi dominují, naznačuje, že Lawgiverovo poselství o rovnoprávnosti lidí a opic neuspělo. Tím dostává větší význam pesimističtější interpretace závěru Bitvy.[60] Greene také uvedl, že ačkoli se téma rasového konfliktu stalo ústředním motivem dílů „The Trap“ a „The Liberator“, v seriálu zaznělo v menší míře než v předešlých filmech.[62]

Return to the Planet of the Apes (1975)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Return to the Planet of the Apes.

Roku 1975 se po neúspěchu hraného seriálu rozhodly společnosti NBC20th Century Fox, že vytvoří animovaný seriál. Stanice pověřila produkční studio DePatie-Freleng Enterprises vytvořením seriálu s názvem Return to the Planet of the Apes, který by se skládal z půlhodinových dílů a vysílal se v sobotních ranních hodinách. Tvůrčí kontrolu nad dílem převzal Doug Wildey, spolutvůrce franšízy Jonny Quest.[63] Widley však pouze zhlédl původní film a následný sequel Do nitra Planety opic, proto svou interpretaci založil na nich. Seriál se z toho důvodu více zaměřuje na motivy související s válkou ve Vietnamustudenou válkou, které byly součástí prvních dvou snímků, než na témata posledních tří filmů.[64]

Příběh sleduje tři americké astronauty, Billa Hudsona (Tom Williams), Jeffa Allena (Austin Stoker) a Judy Franklinovou (Claudette Nevins), kteří se nechtěně dostanou do vzdálené budoucnosti planety Země. V ní naleznou tři skupiny: zmutované lidi, jež obývají pouštní jeskyně, lidi žijící pod povrchem a civilizované opice, které si lidskou rasu podmanily. Astronauti se silně zapletou do místních událostí a snaží se ochránit lidskou rasu a vymanit ji z opičího útlaku. V obsazení se objevily také známé postavy z předchozích filmů a seriálu. Například opice Nova (Claudette Nevins), generál Urko (Henry Cordin), Zira (Philippa Harris), Cornelius (Edwin Mills) a doktor Zaius (Richard Blackburn).[65]

Stanice NBC odvysílala od 6. září do 29. listopadu 1975 třináct dílů,[66] seriál však neměl příliš velkou sledovanost. Stanice proto zvažovala produkci druhé řady jen se třemi epizodami, které by ukončily příběh, avšak k jejich realizaci nikdy nedošlo.[67]

Remake[editovat | editovat zdroj]

Dlouhá příprava remaku[editovat | editovat zdroj]

V 80. letech 20. století přišlo studio Fox s návrhem na novou sérii Planety opic. Projekt nicméně dlouhodobě uvízl v přípravné fázi a po dobu více než 10 let se téměř nikam neposunul. Jeho začátek je datován do roku 1988, kdy Fox najal Adama Rifkina, 21letého režiséra nezávislých filmů, aby napsal návrhy pro nové filmy. Rifkin představil vedení studia koncept filmu Return to the Planet of the Apes, který měl být sequelem prvního snímku a který by ignoroval zbylé čtyři natočené filmy. V tomto konceptu měl Taylorův potomek Duke vést povstání (ve stylu toho Spartakova) proti tyranským opicím, jež vedl generál Izan. Několik dní před zahájením předprodukce se však nové vedení Foxu rozhodlo vrátit film do fáze vývoje[68] a pověřilo Rifkina přepracováním konceptu. Režisér proto vytvořil několik nových návrhů, které však studiu nepřišly zajímavé, takže projekt následně odložilo.[69]

Po několika letech se studio 20th Century Fox vrátilo k vývoji nového filmu. Producent Oliver Stone a scenárista Terry Hayes napsali scénář k filmu zvanému Return of the Apes.[70] V jejich verzi mělo být lidstvo ohroženo onemocněním, které má zakódované ve své DNA. Dva vědci se proto rozhodnou cestovat o tisíce let zpátky v čase, aby nákazu zastavili. Zjistí, že za nemocí stojí inteligentní opice, které chtějí lidstvo vyhubit.[71] Vědce Willa Robinsona měl ztvárnit herec Arnold Schwarzenegger, na post režiséra se dostal Philip Noyce. Scénář se sice zalíbil prezidentovi Foxu Peteru Cherninovi, ostatní vedoucí představitelé studia však kritizovali jeho přílišnou akčnost. V jednu chvíli trval Dylan Sellers z vedení studia na tom, aby do scénáře byla zahrnuta také komická scéna opic hrající baseball. Tuto scénu však Hayes do scénáře nepřidal, takže byl vyhozen. Poté hned odešel Noyce a postupně i další členové produkčního týmu, kteří byli do projektu zapojeni.[70]

Po ukončení Hayesova projektu bylo vytvoření konceptu nabídnuto i Chrisu Columbusovi. Ten k sepsání scénáře najal Sama Hamma, jenž se inspiroval prvky z Boulleova románu. V Hammově scénáři se opičí astronaut vydává na vzdálenou planetu Zemi, kde rozšíří zničující virus. Lidští vědci poté kvůli nalezení léku cestují na astronautovu planetu, kde opice loví lidi. Při cestě zpět na Zemi ale zjistí, že planeta je opicemi obsazena. O hlavní roli se stále zajímal Schwarzenegger, avšak Foxu připadal scénář nudný. Columbus projekt opustil po smrti své matky v roce 1995, do produkce se však následně zapojil i James Cameron. Ten zamýšlel příběh výrazně přesměrovat, ale po kritickém a finančním úspěchu jeho filmu TitanicPlanety opic odstoupil. Studio nabídlo projekt také řadě jiných režisérů, ti však o něj neměli zájem.[72]

Usmívající se režisér remaku Tim Burton roku 2001
Tim Burton, režisér filmu Planeta opic z roku 2001

Planeta opic (2001)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Planeta opic (film, 2001).

V roce 1999 najalo studio Fox Williama Broylese Jr., aby napsal nový scénář. Studio trvalo na datu vydání v červenci roku 2001, ale jinak dalo Broylesovi volnou ruku.[72] Projekt přitáhl také režiséra Tima Burtona, který doufal v přepracování původní Planety opic. Burton ale zjistil, že kvůli přísnému rozvrhu studia bude výroba filmu obtížná. Fox omezil rozpočet na 100 milionů dolarů, a tak se musel Broylesův ambiciozní scénář kvůli snížení nákladů zredukovat. Přepisování scénáře probíhalo i během produkce, na čemž spolupracovali Lawrence KonnerMark Rosenthal. Kvůli nabitému harmonogramu byly všechny fáze výroby filmu zrychleny.[73]

Astronaut Leo Davidson (Mark Wahlberg) omylem cestuje skrze červí díru na vzdálenou planetu, kde mluvící opice zotročují lidi. Vede lidskou vzpouru a zjišťuje, že se opice vyvinuly z pozemských primátů, kteří sice doprovázeli jeho misi, avšak na planetu se červí dírou dostali mnohem dříve. Šimpanzici Ari si zahrála Helena Bonham CarterováTim Roth ztvárnil šimpanzího generála Thadea, který nenávidí lidi.

Do kin byl film uveden 27. července 2001.[74] Obdržel smíšené recenze; podle většiny kritiků jej s původním filmem nelze srovnávat. Hodně recenzentů kritizovalo zmatený příběh a překvapivý konec, ačkoliv mnozí chválili speciální efekty.[75][76] Tržby filmu byly přivětivé, neboť celosvětově utržil přes 362 milionů dolarů.[74] Fox sice zpočátku doufal v pokračování, avšak Burton nebyl z obtížné výroby nadšený, takže o další snímek neměl zájem. Film ani nezískal takovou pozornost vedení studia, aby se více věnovalo přípravě navazujícího snímku, takže filmová série Planety opic byla na čas odložena.[73]

Rebootovaná filmová série[editovat | editovat zdroj]

Zrození Planety opic (2011)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zrození Planety opic.
Usmívající se herec Andy Serkis sedí na židli na pódiu na comic conu
Andy Serkis ztvárnil pomocí motion capture šimpanze Caesara

V roce 2005 napsali scenáristé Rick JaffaAmanda Silverová koncept pro nový film ze světa Planety opic, jenž byl později nazván jako Rise of the Planet of the Apes (Zrození Planety opic). Jelikož byl Jaffa inspirován články o výsledcích moderní genetiky, postavil děj filmu na geneticky vylepšeném šimpanzi, který byl vychován v lidské domácnosti. Svůj návrh předložili studiu Fox coby způsob, jak franšízu rebootovat pomocí nové verze příběhu o šimpanzi Caesarovi, který se poprvé objevil ve filmu Dobytí Planety opic. Fox byl nápadem ohromen a koupil k němu práva. Příprava filmu však trvala bezmála pět let. Teprve roku 2010 se producenti Peter Chernin a Dylan Clark z Chernin Entertainment rozhodli posunout film do další fáze produkce, přičemž na postu scenáristů zůstali Jaffa a Silverová.[77][78]

Ve filmu získá Caesar vylepšené vnímání. Stane se tak díky virové droze, kterou vynalezl Will Rodman, jenž Caesara vychoval. Caesar je uvězněn v útulku pro primáty, využije však své chytrosti a zorganizuje vzpouru.[79] Scénář obsahuje složitá propojení s předchozími filmy, která můžou způsobit nejasnosti v jeho vztahu k ostatním snímkům. Oliver Lindner, autor knihy Remakes and Remaking: Concepts – Media − Practices, uvedl, že ačkoli se příběh může zdát jako remake filmu Dobytí Planety opic, tak ho většina profesionálních kritiků a recenzentů označuje jako prequel, reboot, nebo dokonce jako úvodní příběh („origin story“) k prvnímu filmu Planeta opic. Většina fanoušků a bloggerů však psala spíše o remaku.[80][81][82] Hotový scénář přilákal režiséra Ruperta Wyatta. Aby opice vypadaly reálně, vyhnula se produkce praktickým efektům a zaměřila se na herectví pomocí motion capture. Na vizuálních efektech pracovalo také novozélandské studio Weta Digital. Do role Willa Rodmana byl obsazen James Franco, šimpanze Caesara ztvárnil díky technologii motion capture herec Andy Serkis.[83]

Zrození Planety opic mělo premiéru 5. srpna 2011. Film byl kritiky přijat pozitivně, chválili hlavně vizuální efekty a Serkisův výkon.[84] Snímek utržil 482 milionů dolarů a více než pětkrát tak překonal svůj rozpočet 93 milionů dolarů.[85] Studio Weta získalo za vizuální efekty dvě ceny Visual Effects Society Awards, nominaci na cenu Akademie a několik dalších ocenění. Fox také usiloval o nominování Serkise na cenu Akademie, její členové jej však pro nominaci nezvolili.[86] Hned po úspěchu filmu začalo studio plánovat sequel.[87]

Úsvit planety opic (2014)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Úsvit planety opic.
Režisér a herci filmu Úsvit planety opic stojící na pódiu na comic conu
Režisér filmu Úsvit planety opic Matt Reeves a herci Jason Clarke, Keri Russellová a Andy Serkis (zleva)

S přípravou filmu, později nazvaného Dawn of the Planet of the Apes (Úsvit planety opic), začali producenti Peter Chernin a Dylan Clark hned po vydání Zrození v roce 2011. Studio Fox přidělilo filmu rozpočet 170 milionů dolarů.[88][89] Scénář napsali opět Rick Jaffa a Amanda Silverová, kteří se také stali producenty filmu. Andy Serkis se vrátil ke ztvárnění šimpanze Caesara, nicméně režisér Rupert Wyatt projekt opustil kvůli produkčním problémům a jiným projektům. Nahrazen byl Mattem Reevesem.[88][90]

Příběh, jenž se odehrává po deseti letech od Zrození, ukazuje dobu, kdy „opičí chřipka“, která zvýšila inteligenci opic, zabila většinu lidí. Caesar se snaží udržet křehký mír mezi jeho opičí komunitou a poblíž žijícími lidmi. Mezi oběma skupinami nicméně dochází k násilným střetům. Na speciálních efektech opět pracovalo studio Weta Digital, jež použilo také praktické efekty, digitálně upravené pozadí a motion capture.[91] Hlavní lidské postavy ztvárnili Jason Clarke (Malcolm), Keri Russellová (Ellie) a Gary Oldman (Dreyfus).[92]

Film byl do amerických kin uveden 11. července 2014. Byl velmi dobře přijat kritiky, kteří našli silné propojení se Zrozením a chválili scénář i působivé speciální efekty.[93][94] Tržby byly vysoké, film utržil přes 707 milionů dolarů.[89] Vizuální efekty získaly několik ocenění, včetně tří cen Visual Effects Society Awards a nominace na cenu Akademie.[95]

Válka o planetu opic (2017)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Válka o planetu opic.

Studio Fox si bylo úspěchem filmu Úsvit planety opic natolik jisté, že začalo plánovat sequel již několik měsíců před jeho premiérou. Matt Reeves podepsal smlouvu o režijním vedení pokračování hned po promítnutí pracovního střihu Úsvitu, zároveň měl společně s Markem Bombackem napsat scénář. Peter Chernin, Dylan Clark, Rick Jaffa a Amanda Silverová se stali opět producenty.[96][97] Válka o planetu opic získala rozpočet o 150 milionech dolarů a byla do amerických kin uvedena 14. července 2017.[98][99]

Film popisuje ozbrojený konflikt mezi opicemi a lidmi a sleduje příběh Caesara a jeho následovníků, kteří pronásledují záhadného paramilitárního Plukovníka a hledají nový domov. Serkis opět ztvárnil šimpanze Caesara, Woody Harrelson si zahrál Plukovníka a Steve Zahn se představil jako Zlá opice.[100][101] Válka získala pozitivní recenze. Kritici chválili jak dobré vizuální efekty a vyprávění, tak vhodný závěr celého Caesarova příběhu.[102][103] Film celosvětově utržil 491 milionů dolarů.[99]

Budoucnost[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2016 bylo oznámeno, že se diskutovalo o možném vývoji čtvrtého filmu.[104][105] Matt Reeves se před vydáním filmu Válka o planetu opic krátce vyjádřil, že by rád natočil další filmy, a Steve Zahn, jenž v trilogii ztvárnil Zlou opici, má připravené příběhy pro budoucí sequely.[106][107][108] Scenárista Mark Bomback taktéž naznačil, že existuje varianta, že se nové snímky dočkají realizace.[109] V dubnu 2019 bylo Foxem během jeho akvizice společností Disney uvedeno, že jsou budoucí filmy ze světa Planety opic ve vývoji.[110][111][112]

Ostatní produkty[editovat | editovat zdroj]

Komiksy[editovat | editovat zdroj]

V komiksech se téma Planety opic objevuje pravidelně od roku 1968. Mezi nejpozoruhodnější komiksy patří série z dílny Marvel Comics, která vycházela v letech 1974 až 1977. Komiksy byly černobíle zpracované a obsahovaly úryvky z každého filmu, nové příběhy od spisovatele Douga Moencha, eseje, rozhovory a další materiály. Série se v té době stala jednou z nejúspěšnějších tohoto nadavatelství. Marvel musel rovněž přerušit zasílání osobních odpovědí na dopisy čtenářů, jelikož jich od nich přicházely desítky. Mezi lety 1975 a 1976 byla Marvelem vydávána i komiksová série Adventures on the Planet of the Apes, která obsahovala v barevném zpracování úryvky z filmů Planeta opicDo nitra Planety opic.[113]

V roce 1990, v době oživování franšízy, začalo nadavatelství Malibu Comics skrze svoje studio Adventure Comics publikovat měsíční černobílý komiks Planet of the Apes. Bylo prodáno přes 40 000 kopií prvotního svazku, což byl pro černobílý typ komiksu rekordní počet. Tento úspěch zároveň vedl studio k vydání dohromady 24 svazků během dvou let. Série vypráví příběh opice Alexandra, Caesarova vnuka a dědice, jak se snaží vládnout opičí civilizaci. Malibu Comics následně vydalo pět spin-offových minisérií a každá z nich se skládala ze čtyř svazků: Ape City, Planet of the Apes: Urchak's Folly, Ape Nation (crossover s franšízou Alien Nation), Planet of the Apes: Blood of the ApesPlanet of the Apes: The Forbidden Zone. Vydání se dočkaly také dva krátké komiksy A Day on the Planet of the ApesPlanet of the Apes: Sins of the Fathers, jejichž děj se odehrával před původním filmem, brožované vydání prvních čtyř svazků hlavní série zvané Monkey Planet a přečíslování původních komiksů od studia Marvel.[114]

Téma Planety opic se objevilo také v portfoliu komiksových společností Gold Key Comics, Dark Horse Comics či Boom! Studios. Boom! vydalo mezi normálními komiksy mimo jiné dva crossovery. První Star Trek/Planet of the Apes: The Primate Directive se dočkal publikace v roce 2014[115] a druhý roku 2017 pod názvem Kong on the Planet of the Apes.[116] V roce 2018 vydalo Boom! komiks Planet of the Apes: Visionaries, který napsali Dana Gould a Chad Lewis. Jeho příběh je založen na nevyužitém scénáři původního filmu od Roda Serlinga.[117]

Hračky a zboží[editovat | editovat zdroj]

Podle filmové série, avšak zejména živě hraného a animovaného televizního seriálu, byla vytvořena řada hraček a zboží. Během 70. let 20. století získalo okolo 60 firem od společnosti Fox práva na výrobu přes 300 různých věcí ze světa Planety opic. Například akční figurky, stavebnice, omalovánky, knížky, herní karty, dětské zbraně, oblečení, značkové nádobí či svačinové boxy. Na svoji dobu byl tento druh prodávaní zboží zaměřeného na určité filmové a televizní téma neobvyklý a Fox tak mohl inspirovat další firmy a jejich série.[118] Jedním ze zboží byla akční figurka společnosti Mego, která se prodávala od roku 1973 a inspirovala se jí řada dalších figurek.[119] S premiérou prvního filmu nové rebootované trilogie licencoval Fox několik společností k vytvoření nových hraček a detailních akčních figurek ve sběratelské edici.[120]

Horské dráhy[editovat | editovat zdroj]

Dvě horské dráhy s tematikou Planety opic jsou plánovány k výstavbě v zábavních parcích 20th Century Fox World v DubajiMalajsii.[121][122]

Videohry[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Planet of the Apes (videohra), Revenge of the Apes a Planet of the Apes: Last Frontier.

Roku 1983 započal vývoj první videohry zvané Planet of the Apes, na které pracovalo herní studio 20th Century Fox Videogames. Hra byla vyvíjena na herní konzoli Atari 2600, ale kvůli krizi videoherního průmyslu, která nastala v roce 1983 v USA, nebyla dokončena. Videohra se až do roku 2002, ve kterém sběratel Matt Reichert identifikoval prototyp jako chybějící Planet of the Apes, který byl už dříve nalezený v obalu jiné nedokončené hry Alligator People, považovala za ztracenou.[123][124] Následně byla dokončena nezávyslými designéry Retrodesign a vydána v roce 2003 pod názvem Revenge of the Apes.[124] Hráč ve hře ovládá postavu Taylora a postupně se probojovává úrovněmi, jež byly inspirovány filmem, k soše Svobody.[123]

První videohra se dočkala vydání až v roce 2001. Roku 1998 začalo studio Fox Interactive vyvíjet videohru Planet of the Apes pro počítače a herní konzole PlayStation. Hra se měla stát součástí dlouho plánovaného remakeu. Remake se však odložil a tak Fox a vývojářské studio Visiware napsaly zcela vlastní příběh, jenž byl založený na románu a původním filmu.[125][126] Hráč v akční adventuře ovládá postavu astronauta Ulyxeho, který zkoumá planetu, na níž vládnou opice. Vydání bylo zpožděno kvůli rozhodnutí Foxu spolu vydat hru s Ubi Softem a videohra zmeškala kvůli dlouhému vývoji o dva měsíce taktéž premiéru filmu Tima Burtona Planeta opic.[127] Byla vydána 20. září 2001 a získala spíše negativní recenze.[128][129][130] Ubi Soft navíc vytvořil pro platformy Game Boy AdvanceGame Boy Color zcela jinou videohru Planet of the Apes, jejíž děj se zaměřoval na první dva filmy.[126][131]

Témata[editovat | editovat zdroj]

Lidská rasa[editovat | editovat zdroj]

Dle kritiků je lidská rasa hlavním tématem, které se objevuje v sérii Planeta opic.[6] Eric Greene, autor knihy pojednávající o roli lidské rasy v původních filmech, napsal, že „když je viděno jako jedno epické dílo, jeví se Opičí sága jako liberální alegorie rasového konfliktu.“[38] Podle Greena se hlavní příběhový oblouk franšízy zaměřuje na konflikt lidí a opic, kteří se stále dokola podmaňují a sami sebe přitom ničí.[132] Rozdíl mezi lidmi a opicemi se projevuje primárně v jejich vzhledu a dominance je odvozena spíše od moci ve společnosti než vrozené nadřazenosti.[133] Dle Greena je poselstvím příběhového oblouku nevyřešená rasová neshoda, která vede ke katastrofě.[132] Někteří kritici se ztotožnili s Greenovým výkladem a používaly jej.[134][135] Producenti Abrahams a Jacobs nezamýšleli do filmu přidat rasové podtóny a neoceňovaly je až do roku 1968, kdy na ně odkázal a vyzdvihl herec Sammy Davis.[136][137][138] Filmoví tvůrci následně začali více začleňovat téma do filmů a lidská rasa se tak stala z vedlejšího námětu prvních dvou filmů hlavním námětem posledních tří.[139]

Několik kritiků napsalo, že se filmy rebootované trilogie nezaměřují na téma těch původních a z toho důvodu neobsahují konflikt mezi lidmi a opicemi s rasovým podtextem.[140]

Seznam filmů[editovat | editovat zdroj]

Číslo Název Datum vydání v USA Režisér Série
1 Planeta opic 19680208a8. února 1968 Franklin J. Schaffner Původní série
2 Do nitra Planety opic 19700527a27. května 1970 Ted Post
3 Útěk z Planety opic 19710521a21. května 1971 Don Taylor
4 Dobytí Planety opic 19720629a29. června 1972 J. Lee Thompson
5 Bitva o Planetu opic 19730615a15. června 1973
6 Planeta opic 20010727a27. července 2001 Tim Burton Remake
7 Zrození Planety opic 20110805a5. srpna 2011 Rupert Wyatt Rebootovaná filmová
série
8 Úsvit planety opic 20140711a11. července 2014 Matt Reeves
9 Válka o planetu opic 20170714a14. července 2017

Přijetí[editovat | editovat zdroj]

Tržby[editovat | editovat zdroj]

Film Tržby (USD) Rozpočet (USD) Zdroj
Severní Amerika Ostatní státy Celosvětově
Planeta opic 32 589 624 160 000 000[141] 5,8 milionu [142]
Do nitra Planety opic 18 999 718 3,4 milionu [27][143]
Útěk z Planety opic 12 348 905 2,5 milionu [33][39]
Dobytí Planety opic 9 043 472 1,7 milionu [144]
Bitva o Planetu opic 8 844 595 1,2 milionu [46][145]
Planeta opic 180 011 740 182 200 000 362 211 740 100 milionů [74]
Zrození Planety opic 176 760 185 305 040 864 481 801 049 93 milionů [85]
Úsvit planety opic 208 545 589 502 098 977 710 644 566 170 milionů [89][146]
Válka o planetu opic 146 880 162 343 782 503 490 662 665 150 milionů [99]
Celkem 794 023 990 1 333 122 344 2 353 068 191 567,5 milionu [147]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Film Rotten Tomatoes Metacritic CinemaScore
Planeta opic 88% (57 recenzí)[148] 79/100 (14 recenzí)[149]
Do nitra Planety opic 37% (27 recenzí)[150] 46/100 (9 recenzí)[151]
Útěk z Planety opic 78% (27 recenzí)[152] 69/100 (9 recenzí)[153]
Dobytí Planety opic 48% (21 recenzí)[154] 49/100 (6 recenzí)[155]
Bitva o Planetu opic 37% (27 recenzí)[156] 40/100 (5 recenzí)[157]
Planeta opic 45% (157 recenzí)[75] 50/100 (34 recenzí)[76] B-[158]
Zrození Planety opic 82% (265 recenzí)[159] 68/100 (39 recenzí)[160] A-[161]
Úsvit planety opic 90% (300 recenzí)[93] 79/100 (48 recenzí)[94] A-[162]
Válka o planetu opic 93% (330 recenzí)[102] 82/100 (50 recenzí)[103] A-[163]
Tabulka byla aktualizována ke dni 24. dubna 2019.

Ocenění a nominace[editovat | editovat zdroj]

Cena Akademie
Kategorie Film
Planeta opic (1968) Zrození Planety opic Úsvit planety opic Válka o planetu opic
Kostýmy nominace
Skladatel nominace
Vizuální efekty nominace nominace nominace

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Planet of the Apes na anglické Wikipedii.

  1. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 4–6.
  2. Becker 1993, s. 122–124.
  3. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 4.
  4. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 2, 9–10.
  5. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 2–3.
  6. a b Greene 1998, s. 2.
  7. Greene 1998, s. 25–28.
  8. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 35.
  9. Greene 1998, s. 28.
  10. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 33.
  11. a b Webb 1998.
  12. Greene 1998, s. 27–28.
  13. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 29, 42–44.
  14. Greene 1998, s. 215.
  15. Greene 1998, s. 52, 53 a poznámky.
  16. Greene 1998, s. 2–3, 57 a poznámky.
  17. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 138.
  18. Greene 1998, s. 164.
  19. Greene 1998, s. 2–3, 57.
  20. Greene 1998, s. 57–59.
  21. Greene 1998, s. 60–61.
  22. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 108–111.
  23. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 105–106, 117–119.
  24. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 117–118.
  25. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 108–109.
  26. KAYE, Don. How Beneath the Planet of the Apes Nearly Buried The Franchise [online]. Den of Geek, 2018-05-25 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. a b c Russo, Landsman a Gross 2001, s. 109–110.
  28. a b Greene 1998, s. 216.
  29. Greene 1998, s. 61–62.
  30. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 109.
  31. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 109, 143.
  32. a b Greene 1998, s. 71.
  33. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 145–147.
  34. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 153, 187, 212.
  35. Greene 1998, s. 217.
  36. Greene 1998, s. 71–73.
  37. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 170, 178.
  38. a b Greene 1998, s. 1.
  39. a b Escape from the Planet of the Apes [online]. Box Office Mojo [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 170, 178–179.
  41. a b Greene 1998, s. 81–82.
  42. Greene 1998, s. 81–83.
  43. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 186.
  44. a b Greene 1998, s. 217–218.
  45. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 200.
  46. a b Russo, Landsman a Gross 2001, s. 216.
  47. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 203.
  48. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 114–115.
  49. Greene 1998, s. 208.
  50. Greene 1998, s. 115–116.
  51. Greene 1998, s. 218.
  52. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 109, 217–220.
  53. Greene 1998, s. 143–144.
  54. Greene 1998, s. 152.
  55. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 232–235.
  56. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 235–237.
  57. Greene 1998, s. 152, 158, 218–221.
  58. Fordham a Bond 2014, s. 150.
  59. Greene 1998, s. 168.
  60. a b Greene 1998, s. 153.
  61. PRIGGE, Matt. Timeline of the Planet of the Apes: A Franchise Through the Centuries [online]. Metro.us, 2017-07-10 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Greene 1998, s. 154.
  63. Greene 1998, s. 159, 221.
  64. Greene 1998, s. 159.
  65. Greene 1998, s. 159–164, 221–222.
  66. Greene 1998, s. 221–222.
  67. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 239.
  68. Hughes 2004, s. 34–37.
  69. Greene 1998, s. 180–181.
  70. a b Hughes 2004, s. 38–41.
  71. Greene 1998, s. 181–182.
  72. a b Hughes 2004, s. 41–43.
  73. a b Hughes 2004, s. 44–46.
  74. a b c Planet of the Apes (2001) [online]. Box Office Mojo, 2014 [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. a b Planet of the Apes (2001) [online]. Rotten Tomatoes, 2014 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. a b Planet of the Apes [online]. Metacritic, 2014 [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. Fordham a Bond 2014, s. 188–190, 192.
  78. BRODESSER-AKNER, Claude. Vulture Exclusive: Fox’s Planet of the Apes Reboot of the Reboot Is Back On [online]. New York Magazine, 2010-01-22 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. Fordham a Bond 2014, s. 191–192.
  80. Lindner 2015, s. 30, 31, 35–36.
  81. Fordham a Bond 2014, s. 192–193.
  82. FARACI, Devin. So What The Hell Is RISE OF THE PLANET OF THE APES? [online]. birthmoviesdeath.com, 2011-04-15 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. Fordham a Bond 2014, s. 194–199.
  84. Fordham a Bond 2014, s. 209.
  85. a b Rise of the Planet of the Apes [online]. Box Office Mojo, 2014 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. Fordham a Bond 2014, s. 209–214.
  87. Fordham a Bond 2014, s. 216, 222.
  88. a b LUSSIER, Germain. Matt Reeves Confirmed to Helm ‘Dawn of the Planet of the Apes’ [online]. /Film, 2012-12-01 [cit. 2018-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. a b c Dawn of the Planet of the Apes [online]. Box Office Mojo, 2014 [cit. 2018-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. Fordham a Bond 2014, s. 222–224.
  91. Fordham a Bond 2014, s. 227–238.
  92. Fordham a Bond 2014, s. 225.
  93. a b Dawn of the Planet of the Apes (2011) [online]. Rotten Tomatoes, 2014 [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. a b Dawn of the Planet of the Apes [online]. Metacritic, 2014 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. GIARDINA, Carolyn. 'Dawn of the Planet of the Apes' Tops Visual Effects Society Awards [online]. The Hollywood Reporter, 2015-02-04 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. KROLL, Justin. Matt Reeves Will Return to Direct ‘Planet of the Apes 3′ [online]. Variety, 2014-01-07 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  97. FLEMING, JR., Mike. Matt Reeves To Helm ‘Planet Of The Apes 3′ [online]. Deadline Hollywood, 2014-01-07 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. GOLDBERG, Matt. Exclusive: New PLANET OF THE APES Movie Title Revealed [online]. Collider, 2015-05-14 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  99. a b c War for the Planet of the Apes [online]. Box Office Mojo, 2017 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. KIT, Borys. Woody Harrelson to Play Villain in New 'Planet of the Apes' Movie (Exclusive) [online]. The Hollywood Reporter [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. SNEIDER, Jeff. Steve Zahn to Play New Ape in Next 'Planet of the Apes' Movie [online]. TheWrap, 2015-10-12 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. a b War of the Planet of the Apes (2017) [online]. Rotten Tomatoes, 2017 [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. a b War for the Planet of the Apes [online]. Metacritic, 2017 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. HAN, Angie. 'War for the Planet of the Apes' Director Matt Reeves "Absolutely" Has Ideas About Where the Story Goes Next [online]. /Film, 2016-10-11 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. OWEN, Luke. Planet of the Apes 4 already being developed [online]. Flickering Myth, 2016-10-12 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. BIANCO, Julia. Matt Reeves talks about the future of the Planet of the Apes franchise [online]. Looper.com, 2017-07 [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. WELCH, Alex. How Bad Ape Sets Up War for the Planet of the Apes Sequels [online]. ScreenRant, 2017-07-06 [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. DAVIS, Erik. Matt Reeves Says He Wants to Make More 'Planet of the Apes' Movies [online]. Fandango, 2017-07-11 [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  109. BRITT, Ryan. 'Planet of the Apes' Screenwriter Explains Where a Sequel Could Go Next [online]. Inverse, 2019-04 [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. GIARDINA, Carolyn; MCCLINTOCK, Pamela. New 'Avengers: Endgame' Footage Hits CinemaCon [online]. The Hollywood Reporter, 2019-04-03 [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  111. SHAW-WILLIAMS, Hannah. Disney & Fox Promise More Alien & Planet of the Apes Movies [online]. ScreenRant, 2019-04-03 [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  112. DRUM, Nicole. Disney Teases a Future for 'Avatar,' 'Alien,' and 'Planet of the Apes' [online]. ComicBook, 2019-04-11 [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. Greene 1998, s. 164–166.
  114. Greene 1998, s. 171–175.
  115. SCIRETTA, Peter. Star Trek/Planet of the Apes Crossover Announced By Boom Studios [online]. /Film, 2014-07-25 [cit. 2019-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  116. GROSS, Ed. Kong on the Planet of the Apes: Exclusive First Look at the Comic Mini-Series [online]. Empire, 2017-08-09 [cit. 2019-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  117. Scott Collura. PLANET OF THE APES: VISIONARIES OFFERS A GLIMPSE AT THE ROD SERLING APES MOVIE THAT COULD'VE BEEN [online]. IGN, 2018-08-30 [cit. 2019-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. Greene 1998, s. 166–168.
  119. Scott 2010, s. 3, 204.
  120. Fordham a Bond 2014, s. 178–184.
  121. MARTIN, Hugo. 20th Century Fox World set to open in Dubai in 2018 [online]. Los Angeles Times, 2015-11-03 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. GRASER, Marc. 20th Century Fox Breaks Ground on Theme Park Business with First Resort in Malaysia [online]. Variety, 2013-12-17 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  123. a b GREEN, Earl. Planet of the Apes [Prototype] [online]. AllGame, 2014 [cit. 2019-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  124. a b Weiss 2012, s. 99.
  125. ADAMS, Tom. IGNDC Monkeys Around with Planet of the Apes Producer Cos Lazouras [online]. IGN, 2000-02-09 [cit. 2019-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  126. a b Ubi Soft and Fox Interactive kick off a global partnership, bringing Planet of the Apes to video games [online]. Blues News, 2001-09-06 [cit. 2019-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  127. D'ALESSANDRO, Anthony. Fox's Ape-athy [online]. Variety, 2001-05-16 [cit. 2019-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  128. SULIC, Ivan. Planet of the Apes (PC) [online]. IGN, 2001-10-18 [cit. 2019-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  129. Planet of the Apes (PC) [online]. GameRankings, 2014 [cit. 2019-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  130. Planet of the Apes (PlayStation) [online]. GameRankings, 2014 [cit. 2019-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  131. GOLDSTEIN, Hilary. Planet of the Apes (GBA) [online]. IGN, 2001-12-14 [cit. 2019-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  132. a b Greene 1998, s. 23.
  133. Greene 1998, s. 9, 21, 33.
  134. Von Busack 2004, s. 171–173.
  135. Davis 2013, s. 246–247.
  136. Greene 1998, s. 2–3, 16, 19–20.
  137. Russo, Landsman a Gross 2001, s. 89.
  138. Davis 2013, s. 245–246.
  139. Greene 1998, s. 19–20, 71–73.
  140. GONZALEZ, Ed. Rise of the Planet of the Apes [online]. Slant Magazine, 2011-08-04 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  141. COTHAM, Perry C. Obscenity, pornography & censorship. [s.l.]: Baker Book House, 1973. ISBN 9780801023453. S. 129. ...taken in up to $150 million at box offices around the world. 
  142. Planet of the Apes [online]. Box Office Mojo [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  143. Beneath the Planet of the Apes [online]. Box Office Mojo [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  144. Conquest of the Planet of the Apes [online]. Box Office Mojo [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  145. Battle for the Planet of the Apes [online]. Box Office Mojo [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  146. 2014 Feature Film Study [online]. Film L.A., 2016-06-15 [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  147. Planet of the Apes Moviesat the Box Office [online]. Box Office Mojo [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  148. Planet of the Apes (1968) – Rotten Tomatoes [online]. Rotten Tomatoes [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  149. Planet of the Apes [online]. Metacritic, 2017 [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  150. Beneath the Planet of the Apes – Rotten Tomatoes [online]. Rotten Tomatoes [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  151. Beneath the Planet of the Apes [online]. Metacritic, 2017 [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  152. Escape from the Planet of the Apes – Rotten Tomatoes [online]. Rotten Tomatoes [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  153. Escape from the Planet of the Apes [online]. Metacritic, 2017 [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  154. Conquest of the Planet of the Apes – Rotten Tomatoes [online]. Rotten Tomatoes [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  155. Conquest of the Planet of the Apes [online]. Metacritic, 2017 [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  156. Battle for the Planet of the Apes – Rotten Tomatoes [online]. Rotten Tomatoes [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  157. Battle for the Planet of the Apes [online]. Metacritic, 2017 [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  158. PLANET OF THE APES (2001) [online]. CinemaScore [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  159. Rise of the Planet of the Apes (2011) [online]. Rotten Tomatoes, 2014 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  160. Rise of the Planet of the Apes [online]. Metacritic, 2014 [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  161. RISE OF THE PLANET OF THE APES (2011) [online]. CinemaScore [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  162. DAWN OF THE PLANET OF THE APES (2014) [online]. CinemaScore [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  163. WAR FOR THE PLANET OF THE APES (2017) [online]. CinemaScore [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BECKER, Lucille Frackman, 1993. French Literature Series: On The Margins of French Literature. Příprava vydání Freeman G. Henry. [s.l.]: Ropodi. Dostupné online. ISBN 9051834268. Kapitola XX, s. 119–126. (anglicky) 
  • CHIDESTER, Phil, 2015. Visual Communication Quarterly. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 01. 01. 2015. Kapitola 22, s. 3–14. (anglicky) 
  • DAVIS, Jason, 2013. Planet of the Apes and Philosophy: Great Apes Think Alike. Příprava vydání John Huss. [s.l.]: Open Court Publishing. Dostupné online. ISBN 0812698223. (anglicky) 
  • FORDHAM, Joe; BOND, Jeff, 2014. Planet of the Apes: The Evolution of a Legend. [s.l.]: Titan Books. ISBN 1783291982. (anglicky) 
  • GREENE, Eric, 1998. Planet of the Apes as American Myth: Race and Politics in the Films and Television Series. [s.l.]: Wesleyan University Press. Dostupné online. ISBN 9780819563293. (anglicky) 
  • HAMILTON, Sheryl N., 2016. Law and Humanities. 2. vyd. [s.l.]: Routledge, 11. 2016. S. 300–321. (anglicky) 
  • HANDLEY, Rich, 2008. Timeline of the Planet of the Apes: The Definitive Chronology. [s.l.]: Hasslein Books. Dostupné online. ISBN 061525392X. (anglicky) 
  • HUGHES, David, 2004. Tales from Development Hell. Londýn: Titan Books. ISBN 1-84023-691-4. S. 34–37. (anglicky) 
  • KASSABIAN, Anahid, 2013. Ubiquitous Listening: Affect, Attention, and Distributed Subjectivity. [s.l.]: University of California Press. ISBN 0520275152. (anglicky) 
  • KIRSHNER, Jonathan, 2001. Film & History: an Interdisciplinary Journal of Film and Television Studies. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.]. Kapitola 31, s. 40–44. (anglicky) 
  • LINDNER, Oliver, 2015. Remakes and Remaking: Concepts – Media − Practices. [s.l.]: Transcript Verlag. ISBN 3839428947. S. 23–39. (anglicky) 
  • RUSSO, LANDSMAN A GROSS; RUSSO, Joe; LANDSMAN, Larry; GROSS, Edward, 2001. Planet of the Apes Revisited. [s.l.]: Thomas Dunne Books. ISBN 0312252390. (anglicky) 
  • SCOTT, Sharon M., 2010. Toys and American Culture: An Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO. Dostupné online. ISBN 0313351112. (anglicky) 
  • SOUTHARD, Bruce, 1982. The Language of Science Fiction Fan Magazines. 1. vyd. [s.l.]: Duke University Press, 01. 03. 1982. ISSN 0003-1283. Kapitola 57, s. 19–31. (anglicky) 
  • VON BUSACK, Richard, 2004. The Science Fiction Film Reader. Příprava vydání Gregg Rickman. [s.l.]: Limelight Editions. ISBN 0879109947. S. 165–177. (anglicky) 
  • WEBB, Gordon C., 1998. 30 Years Later: Rod Serling's Planet of the Apes. [s.l.]: Creative Screenwriting, 07-08 1998. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-13. (anglicky) 
  • WEISS, Brett, 2012. Classic Home Video Games, 1972-1984: A Complete Reference Guide. [s.l.]: McFarland. Dostupné online. ISBN 0786487550. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]