Plané loučky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Plané loučky
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Základní informace
Vyhlášení22. března 1952
VyhlásilSpráva CHKO Litovelské Pomoraví
Nadm. výška200–200 m n. m.
Rozloha20,39 ha[1][2]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresOlomouc
UmístěníHorka nad Moravou, Olomouc
Souřadnice
Plané loučky
Plané loučky
Další informace
Kód315
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní rezervace v Česku

Plané loučky je přírodní rezervace poblíž obce Horka nad Moravou v okrese Olomouc. Maloplošné chráněné území spravuje AOPK ČR Správa CHKO Litovelské Pomoraví. Důvodem ochrany je uchování společenstev slatinných luk, fragmentů měkkého luhu, meandrujícího toku s břehovými porosty a tůní s výskytem řady ohrožených rostlin i živočichů.[3] Lokalita je rozsáhlým unikátním celkem lučních a mokřadních stanovišť v jižní části CHKO Litovelské Pomoraví. Malá část luk byla předmětem ochrany prohlášena již v roce 1952, ale až roku 1992 bylo chráněné území rozšířeno na současnou rozlohu.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Rezervace o rozloze 20 ha se nachází na severozápadním okraji Olomouce nedaleko rekreačního jezera Poděbrady směrem k obci Horka nad Moravou. Jedná se o mokřadní území u řeky Moravy s tůněmi a vlhkými loukami. Rezervací protéká Mlýnský náhon (staré koryto Moravy), který je na jižním konci rezervace přehrazen jezem. Na hladině Mlýnského potoka je závislá hladina podzemní vody a tím i hloubka vody v tůních. Níže položená místa jsou trvale zaplavena spodní vodou. Na těchto místech jsou lokálně vyvinuty slatiny a slatinné zeminy. Na jiné části luk se voda dostává jen příležitostně a půda zde může v létě prosychat.

Tůně[editovat | editovat zdroj]

Izákova tůň je biologicky jedna z nejcennějších. Maximální hloubka vody je přes 1 m, zbytek tvoří sedimenty. Hluboká rozsáhlá tůň, prodlouženého tvaru o délce 170 – 175 m, asi 20 m široká. Tůň Jelito je přibližně stejně velká, obrostlá rákosem. Tůň Kolečko byla roku 1993 vyhloubena pomocí dynamitu a následně odbagrována do hloubky přibližně 1 m. Rákosinová tůň je plošně nejrozsáhlejší rákosový porost v rezervaci. Délka je 35 m, šířka 15 m, hloubka cca 70 cm s více než půlmetrovou vrstvou jemného sedimentu. Je obklopena rákosím a křovinami. Místy se zde vyskytují keřovité a stromové vrby. Okolo Rákosinové tůně je několik menších tůní, které v létě vysychají.

Louky[editovat | editovat zdroj]

Mezi Izákovou tůní a tůní Jelito se rozkládá psárkovitá louka protáhlého tvaru pojmenovaná Amerika. Horecké a Křelovské louky jsou luční porosty o ploše 0,05 až 0,1 ha. Korhoňova louka je rozsáhlá a poměrně vlhká louka, zejména v blízkosti tůní a Mlýnského potoka.

Slatinky[editovat | editovat zdroj]

Mokřady na Planých loučkách

Středový pás tvoří velká protáhlá plocha mokřin, rákosin, porostů křovitých a stromových vrb. Uprostřed této mokřiny je protáhlá tůň o délce 50 m a šířce 15 m, v nejhlubším místě asi půl metru hluboká.

Slatinka je plošně nevelká periodická tůň, která zarůstá rákosem a vrbou popelavou. Korhoňovy mokřiny jsou zarostlé keřovitými vrbami a olšemi a jejich okolí ostřicemi.

Křelovské průlehy jsou příkop vykopaný správou CHKO Litovelské Pomoraví v roce 1994 za účelem vytvoření nových vodních biotopů. Příkop (hluboký cca 1 m a široký 2m) je trvale zvodnělý s vyvinutými porosty orobince. [4]

Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]

luční porost na Planých loučkách

Na Planých loučkách roste kolem 356 taxonů cévnatých rostlin, z nichž 56 je uvedených v tzv. červeném seznamu ohrožených druhů a 12 z nich patří mezi zvláště chráněné druhy. Kromě rostlin cévnatých zde bylo zaznamenáno ještě 80 druhů mechorostů. Z ohrožených rostlinných druhů jsou zde zastoupeny například hrachor bahenní, sítina tmavá, pryskyřník velký, kosatec sibiřský, hořec hořepník nebo česnek hranatý. Slatinné plochy jsou porostlé převážně rákosem a vysokými ostřicemi. Mezi významné místní živočichy patří drobný členovec (škeblovka rovnohřbetá) a vodní plž (svinutec tenký). [5] Vyskytuje se zde řada obojživelníků a plazů. V tůních žije vzácný korýš hrášník zobcovitý. Na loukách lze vidět různé druhy motýlů, mezi nimi modráska bahenního nebo ohniváčka černočárného.[6] Z ptáků zde hnízdí například moták pochop, chřástal vodní a rákosník velký.

Naučná stezka[editovat | editovat zdroj]

Informační tabule u Planých louček

V okolí rezervace vede naučná stezka Putování lučním královstvím mezi Horkou nad Moravou a Olomoucí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  3. Maloplošná zvláště chráněná území. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. 
  4. HEŘMAN, Jan. Změny vybraných charakteristik populací obojživelníků v Přírodní rezervaci Plané loučky. , 2009 [cit. 2022-10-02]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého Olomouc, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Vlastimil Kostkan. Dostupné online.
  5. Maloplošná chráněná území v Olomouckém kraji. [s.l.]: Olomoucký kraj, 2012. ISBN 978-80-87535-46-2. S. 58–59. 
  6. KRÁTKÝ, Michal; DOSTALÍK, Slavomír; DUBOVÁ, Zuzana. Chráněná území okresu Olomouc. Olomouc: SAGITTARIA, 2008. S. 50–51. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]