Rákosník velký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxRákosník velký
alternativní popis obrázku chybí
Rákosník velký
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Podřád zpěvní (Passeri)
Infrařád Passerida
Nadčeleď Sylvioidea
Čeleď rákosníkovití (Acrocephalidae)
Rod rákosník (Acrocephalus)
Binomické jméno
Acrocephalus arundinaceus
(Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hnízdo s vejci

Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) je středně velkým druhem pěvce z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Největší druh rákosníka v Evropě, téměř velikosti drozda; dorůstá délky 17–20 cm, v rozpětí křídel měří 24–26 cm a váží 28–38 g. Je nenápadně zbarvený, převážně tmavě hnědý se světlejší, žlutavě bílou spodinou, bílým hrdlem a světlým nadočním proužkem. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Podobá se rákosníku obecnému (A. scirpaceus), je však viditelně větší, má výraznější nadoční proužek a delší silnější zobák.

Varuje drsným „krrr“; zpěv, kterým se samci ozývají při prolézání rákosin nebo z větví stromů, tvoří výrazné skřehotavé „karra karra kit kit“ (viz zvuk zvuková nahrávka).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Areál rozšíření rákosníka velkého sahá od severozápadní Afriky, Portugalska a Španělska po severovýchodní Čínu, jižní Sachalin a severní Japonsko.[2] Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe. Z ČR odlétá během srpna a září a přilétá v dubnu až květnu.

V 50. letech 20. století došlo u mnohých evropských populací k výraznému poklesu stavů, který se stal ještě masivnějším v 70. letech. K velmi citelným populačním ztrátám došlo např. v Nizozemsku, Belgii, Německu, na Slovensku, ale i v České republice. Zatímco např. jen v Nizozemsku ještě v roce 1950 hnízdilo více než 10 000 párů, o 40 let později, v roce 1990, již méně než 300.[2] Jako hlavní příčiny bývají uváděny odvodňování mokřadů a eutrofizace vod. Je také citlivý na rušení na hnízdištích a v některých oblastech navíc ohrožován lovem.[2] V roce 2004 byla evropská populace druhu odhadována na 1,5–2,9 milionů párů.[3]

V České republice hnízdí po 600 m n. m. v počtu 1,5–3 tisíc párů.[4] Je zde zvláště chráněn jako silně ohrožený druh.[5]

Biotop[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v hustých, vysokých, z vody rostoucích rákosinách větší rozlohy.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Obratně šplhá po rákosí, kde také pátrá po potravě. Živí se hlavně hmyzem, ale i jinými malými živočichy, včetně pavouků, měkkýšů nebo obojživelníků; na podzim požírá také bobule.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Pohlavně dospívá ve druhém kalendářním roce. Hnízdí 1× až 2× ročně od května do září. Páry bývají monogamní, u samců se však objevuje také bigamie či trigamie, což znamená, že mohou zahnízdit hned se 2 nebo 3 samicemi.[6][7] Hluboké miskovité hnízdo spletené ze stébel trav vplétá samotná samice do hustého rákosí nad vodou. V jedné snůšce je 4–5 zelenavě bílých, tmavě skvrnitých vajec o velikosti 22,5 x 16,1 mm.[4][7] Inkubační doba trvá 13–15 dnů, na vejcích sedí pouze samice. Mláďata hnízdo opouští po 12–14 dnech. U monogamních párů je krmí oba rodiče, polygynní samci však pomáhají s krmením mláďat pouze první samici, zatímco ostatní samice krmí svá mláďata samy.[8] Je častým hostitelem kukačky obecné (Cuculus canorus).

Ve volné přírodě se dožívá průměrně 2,4 let.[8]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Polytypický druh se 2 poddruhy:[9][10]

  • A. a. arundinaceus (Linnaeus, 1758) – hnízdí ve většině Evropy, severozápadní Africe a Turecku východně po řeku Volhu, Kavkaz a Kaspické moře.
  • A. a. zarudnyi E. J. O. Hartert, 1907 – hnízdí v severním Iráku a Íránu, a v rozmezí od Volhy a Kaspického moře východně po severozápadní Mongolsko a jižně po Tádžikistán a severozápadní Čínu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. a b c BAUER, Hans-Günther; BEZZEL, Einhard; FIEDLER, Wolfgang. Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel. Wiesbaden : Aula-Verlag Wiebelsheim, 2005. ISBN 3-89104-648-0. S. 239-240.  
  3. Acrocephalus arundinaceus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 190.  
  5. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-05-27]. Dostupné online.  
  6. Great reed-warbler (Acrocephalus arundinaceus) [online]. ARKive, [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 44.  
  8. a b BACHERT, Emily; GUNN, Rachel; DEWEY, Tanya. Acrocephalus arundinaceus [online]. Příprava vydání Stephanie Fabritius. Animal Diversity Web, [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Great Reed Warbler [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Great Reed-warbler (Acrocephalus arundinaceus). [s.l.] : The Internet Bird Collection. Dostupné online. (anglicky)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]