Rákosník velký
 Rákosník velký | |
|---|---|
 Rákosník velký
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Podřád | zpěvní (Passeri) |
| Infrařád | Passerida |
| Nadčeleď | Sylvioidea |
| Čeleď | rákosníkovití (Acrocephalidae) |
| Rod | rákosník (Acrocephalus) |
| Binomické jméno | |
| Acrocephalus arundinaceus (Linnaeus, 1758) | |
 Rozšíření rákosníka velkého (světle zeleně – hnízdiště, světle modře – migrace, modře – zimoviště) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) je středně velkým druhem pěvce z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Polytypický druh se 2 poddruhy:[2][3]
- A. a. arundinaceus (Linnaeus, 1758) – hnízdí ve většině Evropy, severozápadní Africe a Turecku východně po řeku Volhu, Kavkaz a Kaspické moře.
- A. a. zarudnyi E. J. O. Hartert, 1907 – hnízdí v severním Iráku a Íránu, a v rozmezí od Volhy a Kaspického moře východně po severozápadní Mongolsko a jižně po Tádžikistán a severozápadní Čínu.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Největší druh rákosníka v Evropě, téměř velikosti drozda; dorůstá délky 17–20 cm, v rozpětí křídel měří 24–26 cm a váží 28–38 g. Je nenápadně zbarvený, převážně tmavě hnědý se světlejší, žlutavě bílou spodinou, bílým hrdlem a světlým nadočním proužkem. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Podobá se rákosníku obecnému (A. scirpaceus), je však viditelně větší, má výraznější nadoční proužek a delší silnější zobák.
Hlas
[editovat | editovat zdroj]Varuje drsným „krrr“; zpěv, kterým se samci ozývají při prolézání rákosin nebo z větví stromů, tvoří výrazné skřehotavé „karra karra kit kit“.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Areál rozšíření rákosníka velkého sahá od severozápadní Afriky, Portugalska a Španělska po severovýchodní Čínu, jižní Sachalin a severní Japonsko.[4] Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe. Z Česka odlétá během srpna a září a přilétá v dubnu až květnu.
V 50. letech 20. století došlo u mnohých evropských populací k výraznému poklesu stavů, který se stal ještě masivnějším v 70. letech. K velmi citelným populačním ztrátám došlo např. v Nizozemsku, Belgii, Německu, na Slovensku, ale i v České republice. Zatímco např. jen v Nizozemsku ještě v roce 1950 hnízdilo více než 10 000 párů, o 40 let později, v roce 1990, již méně než 300.[4] Jako hlavní příčiny bývají uváděny odvodňování mokřadů a eutrofizace vod. Je také citlivý na rušení na hnízdištích a v některých oblastech navíc ohrožován lovem.[4] V roce 2004 byla evropská populace druhu odhadována na 1,5–2,9 milionů párů.[5]
V Česku hnízdí po 600 m n. m. v počtu 1,5–3 tisíc párů.[6] Je zde zvláště chráněn jako silně ohrožený druh.[7]
Prostředí
[editovat | editovat zdroj]Hnízdí v hustých, vysokých, z vody rostoucích rákosinách větší rozlohy.
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Obratně šplhá po rákosí, kde také pátrá po potravě. Živí se hlavně hmyzem, ale i jinými malými živočichy, včetně pavouků, měkkýšů nebo obojživelníků; na podzim požírá také bobule.
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]
Pohlavně dospívá ve druhém kalendářním roce. Hnízdí 1× až 2× ročně od května do září. Páry bývají monogamní, u samců se však objevuje také bigamie či trigamie, což znamená, že mohou zahnízdit hned se 2 nebo 3 samicemi.[8][9] Hluboké miskovité hnízdo spletené ze stébel trav vplétá samotná samice do hustého rákosí nad vodou. V jedné snůšce je 4–5 zelenavě bílých, tmavě skvrnitých vajec o velikosti 22,5 x 16,1 mm.[6][9] Inkubační doba trvá 13–15 dnů, na vejcích sedí pouze samice. Mláďata hnízdo opouští po 12–14 dnech. U monogamních párů je krmí oba rodiče, polygynní samci však pomáhají s krmením mláďat pouze první samici, zatímco ostatní samice krmí svá mláďata samy.[10] Je častým hostitelem kukačky obecné (Cuculus canorus). Ve volné přírodě se dožívá průměrně 2,4 let.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ Great Reed Warbler [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Great Reed-warbler (Acrocephalus arundinaceus). [s.l.]: The Internet Bird Collection Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c BAUER, Hans-Günther; BEZZEL, Einhard; FIEDLER, Wolfgang. Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel. Wiesbaden: Aula-Verlag Wiebelsheim, 2005. ISBN 3-89104-648-0. S. 239-240.
- ↑ Acrocephalus arundinaceus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 190.
- ↑ Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-05-27]. Dostupné online.
- ↑ Great reed-warbler (Acrocephalus arundinaceus) [online]. ARKive [cit. 2011-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-25. (anglicky)
- ↑ a b DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 44.
- ↑ a b BACHERT, Emily; GUNN, Rachel; DEWEY, Tanya. Acrocephalus arundinaceus [online]. Příprava vydání Stephanie Fabritius. Animal Diversity Web [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu rákosník velký na Wikimedia Commons - Galerie rákosník velký na Wikimedia Commons
Taxon Acrocephalus arundinaceus ve Wikidruzích
